K APITOLA
PRVNÍ
Jak se dûlá mariÀák
Dne 3. prosince 1942 jsem se v Marionu v Alabamû nechal naverbovat k námofiní pûchotû. Toho roku jsem zaãal studovat na Marionském vojenském institutu. Rodiãe i mÛj bratr se mû usilovnû snaÏili pfiesvûdãit, abych na vysoké ‰kole zÛstal co nejdéle a otevfiel si tak cestu k umístûní v jednom z odborn˘ch odvûtví ozbrojen˘ch sil. Tehdy jsem mûl utkvûlou pfiedstavu, Ïe by mohla válka skonãit dfiíve, neÏ mû po‰lou do boje, a proto jsem se nechal naverbovat k námofiní pûchotû. Ed, absolvent vojenské akademie Citadel a armádní poruãík, mi fiekl, Ïe jako dÛstojník bych mûl Ïivot mnohem pfiíjemnûj‰í. Rodiãe zneklidnila pfiedstava syna v roli dobrovolníka u námofiní pûchoty, obecnû platilo, Ïe právû oni stáli v první linii. TakÏe kdyÏ dorazil náborov˘ t˘m námofiní pûchoty do Marionského institutu, rozhodl jsem se pro kompromis a zapsal se do jednoho z nov˘ch v˘cvikov˘ch programÛ, jenÏ nesl oznaãení V-12. Náborov˘ serÏant mûl na sobû modré kalhoty, khaki ko‰ili, vázanku a bíl˘ ‰irok˘ klobouk. Boty mûl vyle‰tûné do takové míry, Ïe jsem nic podobného v Ïivotû nevidûl. PoloÏil mi celou fiadu otázek a vyplÀoval pfii tom spoustu formuláfiÛ. Zeptal se mû: „Máte nûjaké jizvy, matefiská znaménka nebo jiné zvlá‰tní znaky?“ Popsal jsem mu svou tfii centimetry dlouhou jizvu na kolenû a zeptal se ho, co je to za podivnou otázku. Odpovûdûl mi: „To aby tû mûli na nûjak˘ pláÏi v Pacifiku podle ãeho identifikovat, aÏ tû Japonãíci rozstfiílí i s psíma známkama.“ To bylo mé první setkání se syrov˘m realismem, tak typick˘m pro námofiní pûchotu. ·kolní rok skonãil posledním t˘dnem mûsíce kvûtna roku 1943. Cel˘ ãerven jsem mohl strávit doma v Mobile, teprve 1. ãervence mi povinnost ukládala hlásit se na Georgijské technice v Atlantû.