âÍNSKÁ OTÁZKA
Podle roz‰ífien˘ch moderních pfiedstav má nechvalnû známé chování JaponcÛ za druhé svûtové války jednu prostou pfiíãinu, totiÏ tu, Ïe Japonci jsou v˘jimeãnû krut˘ národ, s my‰lením deformovan˘m staletími lpûní na váleãnické morálce, která velebila krutost a schvalovala muãení, coÏ je‰tû doplÀovalo boÏské uctívání císafie. Podle této pohodlné teorie je tak spí‰e pfiekvapením, Ïe ke ‰patnému zacházení se zajatci nedocházelo je‰tû masivnûji a Ïe míra jejich utrpení nebyla je‰tû vût‰í. Krátce, Japonci byli (nebo snad je‰tû jsou) nehumánní národ z nehumánní zemû. Tento m˘tus má tu velkou v˘hodu, Ïe ãiní jakékoliv studium japonsk˘ch dûjin a kultury ve 20. století zbyteãn˘m. Má ov‰em také jednu dosti podstatnou nev˘hodu – je totiÏ prokazatelnû zcela myln˘. Bûhem první svûtové války bojovali Japonci na stejné stranû jako Britové nebo Francouzi a zajali asi 4 600 NûmcÛ v jejich asijské kolonii âching-tao (nûm. Tsingtau, dnes souãást âíny, pozn. pfiekl.). Kdyby byl v‰eobecnû tradovan˘ m˘tus pravdiv˘, pak by se tito vojáci museli stát obûtí japonské vrozené krutosti. Tak tomu ale ani vzdálenû nebylo. „Jednalo se s nimi jako s hosty, a to po celou dobu,“ fiíká Hans Kettle, jehoÏ dûdeãek byl jedním z japonsk˘ch váleãn˘ch zajatcÛ. „V tábofie mûli hodnû volného ãasu. Vafiili si vlastní domácí klobásy, mûli tam sportovní krouÏek a pofiádali spoustu hudebních veãerÛ.“ Herr Kettle shrnul dûdeãkovy záÏitky v japonsk˘ch rukou jednou vûtou: „Mám dojem, Ïe se tam mûl pfiíjemnû.“ Jeho dûdeãek si ani zdaleka nevytvofiil pfiedstavu JaponcÛ coby národa ukrutníkÛ, naopak, po propu‰tûní uÏ v Japonsku zÛstal a oÏenil s mladou Japonkou. Jeho vnuk tam Ïije dodnes a vede v Tokiu úspû‰nou nûmeckou restauraci. Zku‰enost dûdeãka Hanse Kettla není nijak v˘jimeãná. Témûfi v‰em zajat˘m NûmcÛm se dostalo od japonsk˘ch vûznitelÛ slu‰ného zacházení. Úmrtnost mezi nimi byla velmi nízká – asi 1,2 procenta. 13
P E K L O NA V ¯ C H O D ù
Ze zajateckého tábora Bando se dochovala úÏasná série fotografií nûmeck˘ch váleãn˘ch zajatcÛ, v dobré kondici, zdrav˘ch, a vesel˘ch, jak dovádûjí ve vodû a potom ve svém pohodlném tábofie popíjejí pivo. Jejich záÏitky se podobaly spí‰e víkendovému ozdravnému pobytu ve skautském tábofie neÏ hrÛzám Mostu pfies fieku Kwai. Tato japonská laskavost se neomezila na zajatce za první svûtové války. Roku 1905 si za japonsko-ruské války F. A. Mackenzie, zvlá‰tní dopisovatel Daily Mail, poznamenal: „Nelze dosti ocenit péãi a pozornost, jiÏ Japonci vûnují sv˘m zuboÏen˘m nepfiátelÛm.“ To v‰e vytváfií historii mnohem zajímavûj‰í a sloÏitûj‰í neÏ obecné m˘ty o univerzální japonské krutosti, a zároveÀ nastoluje zásadní otázku – kdy a jak se zmûnila tato japonská váleãná velkorysost? Zmínûní evrop‰tí váleãní zajatci profitovali z císafiského rozkazu z roku 1880, kter˘ nafiizoval japonsk˘m ozbrojen˘m silám jednat se zajatci s respektem. Tento císafisk˘ rozkaz byl zase ovlivnûn japonskou tendencí jednat podle západních civilizovan˘ch norem a také pfiáním zdÛraznit prvky soucitu, jeÏ byly v kodexu japonsk˘ch váleãníkÛ vÏdy pfiítomny. Je obecnû známo, Ïe Japonsko bylo do druhé poloviny 19. století úãinnû izolováno od zbytku svûta. Neménû dobfie je známa i silná snaha JaponcÛ seznámit se poté se západními vynálezy a prÛmyslem. JiÏ ménû se v‰ak ví o politické revoluci, která se odehrávala v téÏe dobû. Jejím základem byla boufilivá, pfiímo v˘bu‰ná zmûna v postavení císafie. Na japonském trÛnû sedûli císafiové jiÏ dva tisíce let. Ale posledních ‰est set let, kdy zemi dominoval vliv ‰ógunÛ (nejsilnûj‰ích vojensk˘ch magnátÛ v zemi) a váleãnick˘ch elit, mûl císafi jen malou reálnou moc a byl povaÏován za pfiíli‰ „vzácnou“ osobnost, neÏ aby byl obtûÏován skuteãnou vládou. Japonsko tak ovládaly dynastie ‰ógunÛ. Pfiíjezd mise komodora Matthewa Perryho a americk˘ch váleãn˘ch lodí pod jeho velením do Tokijské zátoky roku 1853, kter˘ mûl otevfiít Japonsko mezinárodnímu obchodu, nebyl jen katalyzátorem japonského zájmu o západní technologie, ale také hlubok˘ch politick˘ch zmûn. Bûhem sporÛ a kontroverzí, jeÏ zachvátily Japonsko po Perryho náv‰tûvû, se zaãala císafii pozvolna vracet moc, zatímco dominantní klany ‰ógunátu soupefiily mezi sebou. Uprostfied konfliktu zemfiel v únoru 1867 císafi Kómei a po nûm nastoupil jeho teprve patnáctilet˘ syn Mucuhito, pozdûji znám˘ jako MeidÏi. Pro císafisk˘ úfiad to byl nov˘ zaãátek. 14
â Í N S K Á OTÁ Z K A
Po nástupu MeidÏiho se Japonci nejen snaÏili nauãit prÛmyslov˘m technologiím Západu (pfiiãemÏ si chytfie zajistili, aby klíãov˘ prÛmysl zÛstal v japonsk˘ch rukou), ale také zaãali studovat politická zfiízení cizincÛ, zejména demokratické systémy Velké Británie a Spojen˘ch státÛ americk˘ch. V osmdesát˘ch letech 19. století císafi MeidÏi a jeho poradci uvaÏovali nad tím, jaké politické zfiízení by mûlo nové Japonsko mít. O radu se obrátili i k b˘valému prezidentu USA Ulyssu S. Grantovi. S ohledem na budoucí tûÏkosti v americko-japonsk˘ch vztazích, které vze‰ly z v˘sledného systému, je ironické, Ïe právû Grant varoval Japonce pfied tím, aby novému parlamentu svûfiovali pfiíli‰ velkou moc.1 V únoru 1889 byla koneãnû slavnostnû vyhlá‰ena Ústava MeidÏi. Vznikl první volen˘ japonsk˘ parlament, Císafiská snûmovna. Volební právo mûli ale jen majitelé pÛdy, tedy okolo dvou procent JaponcÛ. Velkou starostí tvÛrcÛ nové ústavy bylo zaji‰tûní nov˘ch císafisk˘ch pravomocí. Od poãátku to nebyla Ïádná konstituãní monarchie britského stylu. Nebyla moÏná Ïádná kritika císafie. Pouze císafi mohl vyhlásit válku a pouze on ji také mohl ukonãit. A jelikoÏ byl podle ústavy císafi vrchním velitelem armády i loìstva, jejich velení si nárokovalo pfiím˘ pfiístup k vládci, obcházejíc tak zvolen˘ kabinet. Dal‰ím následkem ustavení systému MeidÏi proto byly nové pravomoci a vliv ozbrojen˘ch sil. Ministfii vojska a loìstva, tedy ãlenové kabinetu, mohli b˘t jmenováni jen z fiad aktivních ãi vyslouÏil˘ch generálÛ nebo admirálÛ. To znamenalo, Ïe pokud rezignovali a jin˘ velitel nebyl ochotn˘ je nahradit, kabinet padl. PÛsobilo to skoro, jako by byl systém nastaven tak, aby ozbrojené sloÏky nemohly b˘t kontrolovány zvolen˘mi zástupci lidu. V závûru 19. století tak mûlo Japonsko novou ústavu, budovalo tûÏk˘ prÛmysl a vytváfielo moderní armádu. KdyÏ se Japonci srovnávali se západními velmocemi, zjistili, Ïe jim chybí je‰tû jeden atribut k postavení moderní velmoci – kolonie. Témûfi celá jihov˘chodní Asie byla pod cizí správou – Britové ovládali Barmu a Malajsko, Nizozemci V˘chodní Indii a Francouzi území dne‰ního Vietnamu, Laosu a KambodÏe. Lekce byla jasná, silné národy mûly právo, moÏná skoro povinnost, panovat tûm slab‰ím. Jakmile se na to Japonci cítili dostateãnû silní, ovládli Tchaj-wan (tehdy naz˘van˘ Formosa) a Koreu. V nadûji, Ïe tím zastaví japonsk˘ postup, podepsali âíÀané roku 1895 smlouvu, jíÏ Tchaj-wan Japonsku postoupili. Tím dali JaponcÛm najevo, jak mnoho kdysi mocná a nyní vnitfiními tfienicemi zmítaná ãínská fií‰e zeslábla. Sílu císafisk˘ch vojsk mûli okusit i Rusové, 15
P E K L O NA V ¯ C H O D ù
kdyÏ Japonci potopili roku 1905 v bitvû u Cu‰imy vût‰inu carského loìstva. Korea se téÏ dostala pod japonskou nadvládu a formálnû se roku 1910 stala ãástí Japonské fií‰e. Za první svûtové války Japonci, dohodou zavázáni bojovat na stranû BritÛ, získali dal‰í kolonie, tentokrát na úkor NûmcÛ – Ëiao-ãou v âínû a ostrovy Mariany, Karolíny a Marshallovy v Tichém oceánu. Roku 1915, kdyÏ byl Západ zamûstnán válkou v Evropû, pak Japonci postoupili hloubûji do MandÏuska „na ochranu sv˘ch zájmÛ“. Na konci první svûtové války tak bylo Japonsko nejmodernûj‰í, nejmocnûj‰í a prÛmyslovû nejvyspûlej‰í asijsk˘ stát. Nepfiekvapí tedy, Ïe Japonci v této dobû zacházeli s evropsk˘mi zajatci humánnû – nebyli vlastnû snad oni sami také témûfi Evropany? Zatímco císafiská armáda triumfovala nad japonsk˘mi sousedy, obdrÏeli roku 1925 v‰ichni dospûlí Japonci volební právo. Zdálo se tedy, Ïe demokracie je jiÏ pevnû zakotvena. Jednotlivé politické strany se spolu pfiely a japonské dámy nakupovaly na tokijské Ginze západní odûvy a dal‰í zboÏí. Na poãátku dvacát˘ch let se korunní princ Hirohito vydal na znaãnû propagovanou cestu do Británie, a mimo jiné zde hrál golf s tehdej‰ím princem Walesk˘m. Jakoby Japonsko uposlechlo v˘zvy jednoho ze sv˘ch uãencÛ z roku 1885: „OpusÈte Asii – mifite na Západ!“ ·lo v‰ak jen o povrchní dojem. Nejv˘znamnûj‰í ãást dûdictví éry MeidÏi – naprosto nezápadní pojetí moci, jiÏ tfiímal v rukou japonsk˘ monarcha – se vryla do nové japonské spoleãnosti hluboko. A co bylo je‰tû zásadnûj‰í, japonsk˘ císafi byl nyní v pfiímém dÛsledku reforem MeidÏi v oãích sv˘ch poddan˘ch více neÏ jen lidskou bytostí. Jen málo JaponcÛ mûlo v minulosti pofiád na pamûti, Ïe jim vládne boÏsk˘ císafi, v kaÏdém pfiípadû byl v období pfied reformami MeidÏi císafi postavou velmi vzdálenou a nad Ïivotem sv˘ch poddan˘ch mûl jen malou kontrolu. V pozdním 19. století do‰lo v‰ak ke zmûnû. Monarchisté cílenû uãinili císafie nedotknuteln˘m, proto se státním náboÏenstvím stal ‰intoismus (starobylé animistické japonské náboÏenství) a císafi, jako pfiím˘ potomek sluneãní bohynû, byl uctíván jako boÏstvo. Tento politicky promy‰len˘ poãin mûl mimofiádn˘ v˘znam – Japonci následnû své jednání podfiídili bezv˘hradnû císafii. „Císafii se v té dobû fiíkalo ‚Ïivoucí bÛh‘,“ dodává Keniãiró Oonuki, kter˘ byl ve dvacát˘ch letech 20. století ‰kolákem. „Uãili jsme se, Ïe císafi je bohem v lidské podobû. Tak jsme byli vychováni. KdyÏ se nad tím zamyslíte reálnû, je to dost zvlá‰tní – jednodu‰e je to nemoÏné, ale nás to uãili.“ ·igeaki KindÏu, kter˘ vyrÛstal na ostrovû 16
â Í N S K Á OTÁ Z K A
Toka‰iki, skoro 500 km jihov˘chodnû od Tokia, vyvodil z v‰udypfiítomné víry v boÏskost císafie jednoduch˘ závûr: „Japonci patfiili svému císafii a my v‰ichni byli jeho dûtmi.“ Na Vánoce roku 1926 nastoupil na japonsk˘ trÛn nov˘ „Ïijící bÛh“, MeidÏiho vnuk. Byl to nesmûl˘ pûtadvacetilet˘ muÏ s nápadn˘mi br˘lemi, jehoÏ mûl svût znát jako císafie Hirohita (posmrtnû ·ówa, pozn. pfiekl.). Jeho vzdûlání odráÏelo rozpory v japonském systému. Na jedné stranû obdrÏel tradiãní v˘chovu vedenou vysok˘mi vojensk˘mi dÛstojníky a dal‰ími dvofiany, tak jak se slu‰elo na budoucího císafie, na stranû druhé projevoval zájem o moderní vûdu, zejména biologii mofií. Na trÛn nastoupil v dobû, která monarchiím silnû nepfiála. Pfied pouh˘mi sedmi lety skonãila první svûtová válka, která znamenala konec císafiství v Nûmecku, Rusku a Rakousku-Uhersku. Po tûchto revolucích se intelektuálové i dûlníci po celé Evropû zajímali o novou víru, protináboÏenskou a antimonarchistickou, komunismus. Silná vláda éry MeidÏi byla v Japonsku také minulostí. Zemû právû pfiestála slabé panování císafie Tai‰ó, nepfiíli‰ v˘konného monarchy, kter˘ byl ke konci Ïivota natolik handicapován, Ïe jeho syn Hirohito musel od roku 1921 pfievzít povinnosti regenta. V ‰ir‰ích svûtov˘ch souvislostech se také zdálo, Ïe bezohlednost darwinovsk˘ch ideálÛ z desetiletí pfied první svûtovou válkou, kdy se síla pomûfiovala úspûchem v zabírání kolonií, vychází z módy. Japon‰tí delegáti se úãastnili pováleãn˘ch konferencí ve Versailles a Washingtonu a zavázali svou zemi k fiadû smluv zaloÏen˘ch na moderních principech, smûfiujících k eliminaci váleãn˘ch konfliktÛ a nastolení mírov˘ch fie‰ení mezinárodních problémÛ pomocí diskusí a kompromisÛ na pÛdû nov˘ch institucí, jako byla Spoleãnost národÛ. KdyÏ tedy Hirohito nastoupil na trÛn, paradoxy v jeho vzdûlání a zájmech – napÛl starovûká tradice, napÛl moderní technologie – se opakovaly i v zemi, které panoval – napÛl zachování starobyl˘ch nauk, napÛl intenzivní pfiejímání hodnot Západu. Za této situace je pochopitelné, Ïe monarchisté chtûli ukotvit v myslích poddan˘ch obraz boÏského císafie. Na slabosti a diskuse o postavení vládce nebyla správná doba, naopak bylo tfieba posílit hodnoty éry MeidÏi, teprve ãtyfii desetiletí staré, a stvrdit pozici Hirohita jako vládce ve starém stylu, tfiebaÏe stál v ãele ultramoderního státu. Tyto my‰lenky stály také za sloÏit˘mi obfiady obklopujícími HirohitÛv nástup na trÛn, poãínaje nabl˘skan˘m procesím z nového hlavního mûsta Tokia 17
P E K L O NA V ¯ C H O D ù
k tradiãnímu sídlu císafiÛ a starému posvátnému hlavnímu mûstu Kjótu v listopadu 1928. A rovnûÏ nebylo náhodou, Ïe jen nûkolik dní po sloÏit˘ch náboÏensk˘ch obfiadech stvrzujících jeho boÏské právo na vládu (velká ãást z nich probíhala v tajnosti) se mlad˘ císafi zúãastnil v Tokiu velké vojenské pfiehlídky, nejvût‰í v japonsk˘ch dûjinách. KdyÏ jej zdravilo 35 000 vojákÛ, bylo Hirohitovi zfiejmé, co jej drÏí bezpeãnû u moci. ZároveÀ byl jistû potû‰en tím, Ïe podle Ústavy MeidÏi podléhají velitelé ozbrojen˘ch sil pfiímo jemu. Léta následující bezprostfiednû po Hirohitovû nastolení byla pro Japonsko nelehká. Stejnû jako v Nûmecku, kde byl optimismus V˘marské republiky dvacát˘ch let rozdrcen hospodáfiskou krizí let tfiicát˘ch, ani v Japonsku nemûla mít „západní léta“ po první svûtové válce dlouhého trvání. Obû zemû sdílely nemálo pfiíãin dal‰ího neklidného v˘voje. Zaprvé, jak Japonsko, tak Nûmecko byly zasaÏeny náhlou hospodáfiskou krizí. Japonské zemûdûlství bylo na sestupu jiÏ pfied krachem newyorské burzy, kter˘ roku 1929 uvrhl hospodáfiství USA do finanãní katastrofy. S ekonomick˘mi problémy na domácí scénû nemûli Ameriãané valn˘ zájem o luxusní zboÏí jako hedvábí a mnoho japonsk˘ch pûstitelÛ zkrachovalo. „Nemohli jste najít práci a nezamûstnanost byla velmi vysoká,“ popisuje Jo‰ijo Cuãija, kter˘ vyrÛstal v té dobû v severním Japonsku. Pamatuje si dokonce „sedm ãi osm“ dûvãat ze své ‰koly, které jejich rodiãe prodali do nevûstincÛ. „Kdyby byli mûli peníze, nemuselo se to stát,“ fiíká, „ale rodiny byly velmi chudé, a tak musely jít. Bylo mi jich líto, soucítil jsem s nimi.“ Souãasnû s ekonomickou krizí se muselo Japonsko vyrovnat s dal‰í nesnází, jiÏ by Nûmci – zejména formující se nacistická strana – vidûli s pochopením, totiÏ s hledáním Ïivotního prostoru (nechvalnû znám˘ nûmeck˘ Lebensraum). Mnoho v˘znamn˘ch JaponcÛ si pov‰imlo, Ïe v jejich zemi je velmi málo místa – vût‰ina povrchu je hornatá a jen obtíÏnû obyvatelná –, a poãet obyvatel stále rostl. „V té dobû byl problémem populaãní rÛst,“ vysvûtluje Masatake Okumija, v˘znamn˘ hodnostáfi v císafiském loìstvu za druhé svûtové války, „a na‰e pfiírodní zdroje nemohly tomuto rÛstu staãit. Doufali jsme idealisticky, Ïe problém vyfie‰íme s pomocí ostatních zemí, jenÏe svût byl tehdy uÏ zase pod západní kontrolou a mírové fie‰ení vypadalo nedosaÏitelnû.“ Zjevn˘ nedostatek prostoru ovlivÀoval japonskou politiku je‰tû více neÏ v Nûmecku. Hustota osídlení v Japonsku patfiila k nejvût‰ím na svûtû. Nedostatek místa po tisíciletí také ovlivÀoval japonskou kulturu. Spoleãnost tak stísnûná tûÏko mÛÏe tolerovat 18
â Í N S K Á OTÁ Z K A
ru‰ivé individualisty, a tak geografická nezbytnost vedla k dÛrazu na konsenzus a harmonii uvnitfi skupiny. Hirohito a japon‰tí politici se bûhem boje s hospodáfiskou krizí a nedostatkem prostoru museli vypofiádat je‰tû s dal‰í obtíÏí, s níÏ mûlo zku‰enosti i nacistické vedení – s komunismem. V únoru 1928 získaly japonské levicové strany ve volbách osm parlamentních kfiesel. Pouhé dva t˘dny poté vláda povolila masové zat˘kání komunistick˘ch a marxistick˘ch sympatizantÛ. Následujícího roku se politická nestabilita v Japonsku zv˘‰ila poté, co Hirohito pfiedvedl, Ïe bude na politickém kolbi‰ti agresivním hráãem, kdyÏ docílil rezignace premiéra Tanaky, jehoÏ ãasto kritizoval. Bylo opût zfiejmé, Ïe Japonsko nemá v ãele konstituãního monarchu britského stylu. Rozsah rostoucího rozpadu demokratick˘ch struktur v Japonsku se dále zdÛraznil, kdyÏ Japonsko roku 1930 podepsalo Lond˘nskou námofiní smlouvu (která stanovovala limity pomûrÛ jednotliv˘ch svûtov˘ch váleãn˘ch loìstev) a nov˘ premiér Hamaguãi byl jedním z odpÛrcÛ této dohody postfielen na tokijském hlavním vlakovém nádraÏí. To jasnû vypovídalo o tom, Ïe postavit se rostoucímu nacionalismu, vyjádfienému bezv˘hradnou oddaností císafii a odporem ke v‰emu západnímu, mohl ãlovûk pouze za cenu velkého osobního nebezpeãí. V císafiské armádû získávala na síle frakce, která se chtûla úplnû odpoutat od „neagresivních“ zásad smluv uzavfien˘ch po první svûtové válce a vrátit se ke koloniální expanzi ve stylu pozdního 19. a raného 20. století. Tito vojáci, a také pravicoví japon‰tí politici, kladli následující otázku – co pfiinesla Japonsku nová západní móda mírov˘ch fie‰ení ve dvacát˘ch letech? Odpovûì se zdála jasná – hospodáfiskou krizi, nevyfie‰ené problémy s nedostatkem místa k Ïivotu a „nákazu“ japonské spoleãnosti nebezpeãn˘mi západními my‰lenkami, jako byla emancipace Ïen, v‰eobecné volební právo a komunismus. ObtíÏe Japonska, pokraãovaly pravicové argumenty, mohou b˘t vyfie‰eny pouze odvrácením se od Západu a vojenskou expanzí. Bûhem léta 1931 tak v císafiské armádû rostlo pfiesvûdãení, Ïe potíÏe Japonska nejlépe vyfie‰í úplná okupace MandÏuska, území, které mûlo v‰echno, co Japonsko postrádalo – pfiedev‰ím prostor a surovinové zdroje –, a leÏelo jen nûco pfies 1 000 kilometrÛ severozápadnû od Tokia za Japonsk˘m mofiem. Ministr války generál DÏiró Minami pronesl v srpnu fieã, v níÏ témûfi vyzval armádu, aby jednala o své vlastní vÛli a zaútoãila. Av‰ak vysocí dÛstojníci jako právû Minami 19
P E K L O NA V ¯ C H O D ù
vûdûli, Ïe oficiální posvûcení takové akce nemÛÏe pfiijít – bylo by proti v‰em smlouvám, které Japonsko nedávno uzavfielo. Pro japonskou agresi se musela vytvofiit záminka, coÏ se také stalo. Dne 18. záfií vyhodili vojáci japonské armády do vzduchu úsek jihomandÏuské dráhy kontrolovan˘ Japonci. Obvinûni z toho byli ov‰em âíÀané. Jednotky japonské Kwantungské armády pak z vlastní iniciativy vyrazily napadnout blízké ãínské síly. Bûhem nûkolika dní dobyli útoãníci Ëi-lin (japonsky Kirin), místní v˘znamné mûsto, a pfiimûli svého spojence, místního ãínského vojenského despotu, vyhlásit samostatnost. Do února 1932 Japonci MandÏusko dobyli a ustanovili loutkov˘ stát pod vládou císafie Pchu-I (Aisin Gioro). Ten vyhlásil fií‰i MandÏukuo – nov˘ prostor pro Japonce. Dobytí MandÏuska bylo zásadním okamÏikem rozchodu Japonska a západních demokracií a zdrojem konfliktu, kter˘ vyfie‰il aÏ konec druhé svûtové války. Jak se japonské jednotky blíÏily k vytvofiení loutkového státu, stanul Hirohito pfied rozhodnutím – má postup armády odmítnout, ãi schválit? Po peãlivém uváÏení uãinil to, co mûl za své vlády v okamÏicích krize tak ãasto opakovat – nic. Od okamÏiku, kdy se poprvé dozvûdûl o jednostranném postupu Kwantungské armády v MandÏusku, aÏ do faktického podrobení mandÏuské populace nepodnikl Hirohito fakticky Ïádné kroky, jimiÏ by své jednotky volal k odpovûdnosti. Na jedné stranû byl nejvy‰‰ím velitelem japonské císafiské armády a mohl poÏadovat zastavení agrese, ale na druhou stranu si byl vûdom toho, Ïe oporou jeho pozice jsou právû ozbrojené síly. Koneãnû tomu nebylo tak dávno, co mocn˘ vojensk˘ hodnostáfi, ‰ógun, odsunul císafie úplnû na vedlej‰í kolej. Byl to tedy historick˘ okamÏik, kter˘ vyÏadoval od císafie posíleného pravomocemi Ústavy MeidÏi odvahu a schopnost postavit se do ãela dûní. Ale Hirohito v této zkou‰ce selhal a tím zklamal i mladou a kfiehkou japonskou demokracii. Hirohitovu pasivitu v daném okamÏiku lze samozfiejmû vysvûtlit i jinak neÏ slabostí – je docela dobfie moÏné, Ïe mohl postup své armády schvalovat. Bylo jasné, Ïe jeho vojáci v MandÏusku vyhrávají, a japonské sdûlovací prostfiedky byly plné hurávlastenectví, jeÏ nakazilo vût‰inu JaponcÛ. MandÏusko bylo pro Japonce tím, ãím pro Ameriãany Kalifornie pfied devadesáti lety – zemí s pfiíslibem bohatství a plnou surovin ãekajících na vyuÏití. „Chtûl jsem jít do MandÏuska a vydûlat si peníze,“ fiíká Jo‰ijo Cuãija, jenÏ se pfiihlásil do japonské císafiské armády roku 1931. „Chtûl jsem vydûlat peníze, abych mohl 20
â Í N S K Á OTÁ Z K A
postavit dÛm pro svou rodinu. Myslel jsem si, Ïe kdyÏ zÛstanu v MandÏusku, budu jim moci posílat v˘dûlek.“ V fiíjnu 1931 se politická nejistota je‰tû zhor‰ila, kdyÏ se skupina dÛstojníkÛ veden˘ch plukovníkem Ha‰imotem a majorem âo z ultrapravicového uskupení „Sakurové kvûty“ pokusila o svrÏení civilní vlády. Byli uvûznûni, ale, coÏ císafi musel vûdût, armáda je potrestala po svém. Nejpfiísnûj‰í trest dostal plukovník Ha‰imoto, kter˘ ve vûzení strávil ani ne dva t˘dny.2 Roku 1932 propukly boje v ·anghaji, nejvût‰ím ãínském obchodním mûstû, jehoÏ jednu ãást kontrolovali Japonci. Napûtí zpÛsobené ãínsk˘m bojkotem japonského zboÏí vedlo k pouliãním ‰arvátkám. Císafiské vrchní velení schválilo, aby do ·anghaje byly vyslány dvû divize, ãínské síly z japonského sektoru mûsta ustoupily a v kvûtnu onoho roku byla podepsána smlouva ukonãující útoãné akce. V dobû ‰anghajsk˘ch bojÛ do‰lo v Japonsku k atentátÛm na dva v˘znamné japonské podnikatele, o nichÏ bylo známo, Ïe je jim blízká pfiedstava kompromisní dohody se Západem. Krátce nato byl zavraÏdûn také premiér Inukai, o nûmÏ si mnozí mysleli, Ïe dostateãnû nepodporuje armádu. V˘sledkem vojenské agrese na asijském kontinentû byla tedy polarizace politické scény v Japonsku, pfiiãemÏ situaci ovládli nacionalisté. Spoleãnost národÛ postup Japonska odsoudila, a jak se dalo ãekat, Japonsko v bfieznu 1933 ze Spoleãnosti oficiálnû vystoupilo. Nic nedokládá lépe opovrÏení japonského vedení vÛãi této organizaci neÏ fakt, Ïe ve chvílích, kdy Spoleãnost národÛ probírala japonskou agresi v MandÏusku, postupovala císafiská armáda do nitra ãínské provincie DÏehol. Námluvy Japonska a západních demokracií skonãily. Nacionalistické nálady té doby ilustruje i propagandistick˘ film natoãen˘ armádou a promítan˘ v kinech jen mûsíce po vystoupení Japonska ze Spoleãnosti národÛ. Nese název Japonsko v ohroÏení. Komentáfi k nûmu zní: „V minulosti jsme následovali západní trendy, aniÏ bychom o tom pfiem˘‰leli. Následkem toho uvadla japonská hrdost. … Nyní máme to ‰tûstí, Ïe japonsk˘ duch v celém národû znovu oÏívá.“ Ve filmu reprezentuje zvrácené hodnoty Západu mlad˘ Japonec, kter˘ hraje na mandolínu a koufií, a také mladá Japonka, tanãící a s cigaretou v ústech. Nejprovokativnûj‰í scéna filmu dívku ukazuje, jak se domáhá omluvy na Japonci stfiedního vûku, kter˘ jí omylem ‰lápl na nohu. MuÏ má vousy ve stylu císafie MeidÏiho a má jít o jasnou personifikaci siln˘ch autoritáfisk˘ch hodnot zesnulého 21
P E K L O NA V ¯ C H O D ù
císafie. Mladík s mandolínou, kter˘ Ïenu doprovází, pfiedvádí, jak by omluva v západním stylu mûla vypadat – poklekne a vyle‰tí Ïenû stfievíce svou ‰álou. To je na pána stfiedního vûku jiÏ trochu moc, mladíka odstrãí a dramaticky zvolá: „Hlupáci! Poslouchejte mû! Tady jsme v Japonsku!“ Propaganda to byla moÏná neobratná, ale její poselství je jasné. Îeny se mûly vrátit ke své tradiãní podfiízené roli a pfiestat koufiit na vefiejnosti, nenosit západní odûvy a nesnaÏit se b˘t samostatné. V‰ichni Japonci pak mûli b˘t hrdi na svou národní jedineãnost. Japonsko mûlo od západních demokracií pfievzít technické znalosti, ale odmítnout spoleãenské a politické hodnoty tûchto státÛ. (Je pfiíznaãné, Ïe obsah tohoto filmu je v Japonsku stále vnímán jako natolik citliv˘, Ïe japonsk˘ archiv, kde jsme jej vystopovali, si pfiál cenzurovat jeho pouÏití a nechtûl dát BBC svolení k odvysílání problematick˘ch pasáÏí. Na‰tûstí se na‰la dal‰í kopie tohoto filmu v Národním archivu ve Washingtonu.) JestliÏe mûlo Japonsko expandovat podle pfiedstav nacionalistÛ, byla pro dal‰í úspû‰n˘ postup nutná velká a mocná armáda. RÛst japonské císafiské armády v první polovinû 20. století byl vskutku fenomenální – do roku 1937 se její poãetní stav oproti pfielomu století zpûtinásobil. Takov˘ rychl˘ nárÛst s sebou pfiirozenû nesl také obtíÏe, hlavní obavy se t˘kaly zejména udrÏení disciplíny. Jedním z fie‰ení se stal brutálnûj‰í v˘cvik rekrutÛ. Za kaÏdou malou chybu byli vojáci tûlesnû trestáni. „Nûkdy jste dostali pûstí, a nûkdy bambusovou holí,“ popisuje Tojo‰ige Kara‰ima, kter˘ byl tehdy v císafiské armádû jedním z tchajwansk˘ch rekrutÛ. „Nûkdy jsme se veãer nemohli ani najíst, jak jsme mûli oteklé tváfie.“ Dal‰í z japonsk˘ch veteránÛ jménem Masajo Enomoto sdûlil, Ïe jej a dal‰í nováãky cviãitelé bili pfii základním v˘cviku tolik, aÏ instruktory bolely ruce a na konci dne uÏ nemûli dost sil k dal‰ím úderÛm. V dÛsledku toho se pfie‰lo na jin˘ zpÛsob udrÏování discipliny – „sebetrestání“: „KdyÏ se instruktofii bitím uÏ úplnû unavili,“ fiíká Enomoto, „postavili rekruty tváfií v tváfi a ti se museli fackovat navzájem. A tak místo bití od instruktora jsme se my, kamarádi rekruti, tloukli navzájem. Nakonec jsem mûl pocit, Ïe kdyÏ jsem nedostal do veãera aspoÀ jednou namláceno, tak jsem ten den o nûco pfii‰el.“ Dal‰í z tehdej‰ích nováãkÛ císafiské armády HadÏime Kondo prostû dodává, Ïe „v˘cvik byl tak pfiísn˘, aÏ jsem si nûkdy pfiál rad‰i umfiít“. Instruktofii tloukli rekruty pûstí, bambusovou rolí nebo botou do tváfie. Rekruti rovnûÏ nebyli biti jen tûmi, kdo stáli v hierarchii v˘‰e – 22