âÍNSKÁ OTÁZKA
Podle roz‰ífien˘ch moderních pfiedstav má nechvalnû známé chování JaponcÛ za druhé svûtové války jednu prostou pfiíãinu, totiÏ tu, Ïe Japonci jsou v˘jimeãnû krut˘ národ, s my‰lením deformovan˘m staletími lpûní na váleãnické morálce, která velebila krutost a schvalovala muãení, coÏ je‰tû doplÀovalo boÏské uctívání císafie. Podle této pohodlné teorie je tak spí‰e pfiekvapením, Ïe ke ‰patnému zacházení se zajatci nedocházelo je‰tû masivnûji a Ïe míra jejich utrpení nebyla je‰tû vût‰í. Krátce, Japonci byli (nebo snad je‰tû jsou) nehumánní národ z nehumánní zemû. Tento m˘tus má tu velkou v˘hodu, Ïe ãiní jakékoliv studium japonsk˘ch dûjin a kultury ve 20. století zbyteãn˘m. Má ov‰em také jednu dosti podstatnou nev˘hodu – je totiÏ prokazatelnû zcela myln˘. Bûhem první svûtové války bojovali Japonci na stejné stranû jako Britové nebo Francouzi a zajali asi 4 600 NûmcÛ v jejich asijské kolonii âching-tao (nûm. Tsingtau, dnes souãást âíny, pozn. pfiekl.). Kdyby byl v‰eobecnû tradovan˘ m˘tus pravdiv˘, pak by se tito vojáci museli stát obûtí japonské vrozené krutosti. Tak tomu ale ani vzdálenû nebylo. „Jednalo se s nimi jako s hosty, a to po celou dobu,“ fiíká Hans Kettle, jehoÏ dûdeãek byl jedním z japonsk˘ch váleãn˘ch zajatcÛ. „V tábofie mûli hodnû volného ãasu. Vafiili si vlastní domácí klobásy, mûli tam sportovní krouÏek a pofiádali spoustu hudebních veãerÛ.“ Herr Kettle shrnul dûdeãkovy záÏitky v japonsk˘ch rukou jednou vûtou: „Mám dojem, Ïe se tam mûl pfiíjemnû.“ Jeho dûdeãek si ani zdaleka nevytvofiil pfiedstavu JaponcÛ coby národa ukrutníkÛ, naopak, po propu‰tûní uÏ v Japonsku zÛstal a oÏenil s mladou Japonkou. Jeho vnuk tam Ïije dodnes a vede v Tokiu úspû‰nou nûmeckou restauraci. Zku‰enost dûdeãka Hanse Kettla není nijak v˘jimeãná. Témûfi v‰em zajat˘m NûmcÛm se dostalo od japonsk˘ch vûznitelÛ slu‰ného zacházení. Úmrtnost mezi nimi byla velmi nízká – asi 1,2 procenta. 13