Issuu on Google+

PROLOG NEW ORLEANS SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ ãervenec 1853 Sly‰el ty stra‰né zvuky, které se rozléhaly dusnou nocí. Kfiik umírajících. Náfiek truchlících. A ten temn˘ zvuk umíráãku. Neuplynula hodina, aby nezvonil. Jeho hrÛzu vzbuzující tóny byly stál˘m prÛvodcem obyvatel New Orleansu, neustále jim pfiipomínal, Ïe se konec blíÏí. Lemont ‰el pofiád dál. Nev‰ímal si kfiiku, kter˘ pronikal z domÛ, ani temn˘ch postav, které ho tu a tam míjely s tváfiemi zakryt˘mi vlhk˘mi ‰átky, aby se chránily pfied v‰udypfiítomn˘m pronikav˘m zápachem, kter˘ leÏel jako rubበnad mûstem. Îlutá zimnice fiádila. A nemilosrdnû zabíjela. KdyÏ se na poãátku ãervence oplakávaly první obûti, byli lidé v New Orleansu je‰tû dobré mysli a doufali, Ïe Yellow Jack mûsto tentokrát u‰etfií. Uprostfied mûsíce v‰ak uÏ poãet obûtí pfiekroãil tisíc – a o nûkolik dnÛ pozdûji se stalo stra‰nou jistotou, Ïe metla jihu má New Orleans opût ve sv˘ch spárech. Lemont znal tyto symptomy aÏ pfiíli‰ dobfie. Zaãalo to vÏdycky prudk˘mi bolestmi hlavy a horeãkou, po které ãasto následovalo zarudnutí obliãeje. V˘tok sekretu a následné delirium, jakoÏ i naÏloutlé skvrny, které pokryly tûlo postiÏeného a nákaze daly jméno, nenechaly bûhem nûkolika dní nikoho na pochybách, Ïe Yellow Jack udefiil. Pokud v tomto stadiu nedo‰lo k zlep‰ení, pak

7


uÏ Ïádná nadûje nezb˘vala. KÛÏe byla ochablá, rty jako bez krve, z oãí ãi‰elo zoufalství. KdyÏ se nakonec v koutcích úst obûti objevila krvavá pûna, byla smrt otázkou uÏ jen nûkolika hodin... V ulicích vládla tma. Lucerny se uÏ nerozsvûcely, z domÛ nepronikalo Ïádné svûtlo. V˘lohy byly zavfiené, Ïaluzie staÏené, mnohá okna dokonce zatluãená prkny, aby nikdo nevidûl dovnitfi. V tûchto dnech staãil ãasto uÏ jen pohled na teplé jídlo, aby vyprovokoval pfiepadení. A protoÏe se stráÏci pofiádku obávali nákazy a drÏeli se také v ústraní, vládla ve mûstû anarchie. Na ulicích se objevovali jen ti, které hlad a nouze vyhnaly z domovÛ – aÏ k nepoznání zachumlané stíny, které se míhaly kolem Lemonta. Ti, ktefií zbohatli na bavlnû a cukrové tfitinû a vybudovali si malá království, se opevnili ve sv˘ch palácích, pofiádali opojné slavnosti a hostiny a oddávali se iluzi, Ïe se mohou pfied nákazou vykoupit. Pravdu – Ïe mûsto stojí na pokraji propasti a Ïe skvostné bály u pfiíleÏitosti konce století jsou vlastnû jen tancem se smrtí – nechtûl nikdo vidût. Lemont v‰ak právû z tohoto dÛvodu pfii‰el do New Orleansu: kvÛli pravdû. Právû v den, kdyÏ vystoupil z lodi, si Ïlutá zimnice vyÏádala první obûÈ. Zatímco v následujících dvou t˘dnech se poãet onemocnûní prudce zv˘‰il a ti, ktefií si to mohli dovolit, panicky prchali, Lemont zÛstal. Zatím bylo mûsto v karanténû, zámofiské lodû se obracely, je‰tû dfiív neÏ dorazily do pfiístavu. Lodní doprava na fiece byla zastavena a v moãálech ãíhala smrt hladem a Ïízní nebo Ïravá tlama krokod˘la. Av‰ak Lemont nemûl v úmyslu uprchnout. Byl pfiesvûdãen˘ o tom, Ïe mu není souzeno, aby na tomto zpustlém a aÏ do morku zkaÏeném místû zemfiel stejnû stra‰nou jako nesmyslnou smrtí. Jeho ambice sahaly dál. Mnohem dál...

8


·el teì cestou, kterou si dal popsat, a zamífiil do jedné z úzk˘ch uliãek, které se vinuly mezi zadními ‰pinav˘mi dvory a vedly do chudinské ãtvrti. Tam, kde bydleli otroci a nádeníci, doufal najít to, co nemohl na Ïádném jiném místû na svûtû. Uprostfied tûsn˘ch cihlov˘ch zdí bylo dusno je‰tû tíÏivûj‰í a pach smrti je‰tû ostfiej‰í. Lemont si pevnûji pfiitáhl ‰átek, kter˘ mûl pfies nos a ústa. Z tûch aÏ ãtyfi set lidí, ktefií dennû padli za obûÈ zimnici, bylo jen málo pohfibeno. Mrtví se ze strachu prostû nechávali leÏet nebo je zakryli jen nûkolika lopatami hlíny, kterou v‰ak dé‰È letních mûsícÛ hned zase odplavil. Víc neÏ dva tisíce mrtvol se zatím vr‰ily na hfibitovech mûsta, odkud se v ãervencovém parnu ‰ífiil nesnesiteln˘ puch a zalézal aÏ do nejzaz‰ích koutÛ. Mnozí zámoÏní obãané se ho snaÏili zapudit spoustami parfémÛ a jin˘mi vonn˘mi esencemi, ale bylo to stejnû smû‰né jako sliby, kter˘mi chtûli z lidské bídy zbohatnout zázraãní léãitelé a proroci. Ve mûstû, které hledûlo do oãí zániku, nebylo tûÏké najít médium – v˘zva tkvûla v tom najít mezi v‰emi ‰arlatány ty, ktefií skuteãnû mûli magick˘ dar a byli ochotni své schopnosti sdílet s blanc, s bíl˘m... Praha. Alexandrie. Istanbul. Basra. Singapur. Kanton. Jména mûst, která Lemont v uplynul˘ch letech nav‰tívil, se témûfi nekoneãnû fiadila k sobû. Univerzity a ‰koly, knihovny a klá‰tery – na nesãetn˘ch místech, kde se uchovávalo a uãilo staré vûdûní, hledal osvícení, av‰ak Ïádné nena‰el. AÏ pak nûkdy poznal, Ïe to není vûda ani ostrost lidského rozumu, které by mu otevfiely skryté vûdûní, ale Ïe toho jsou schopny jen nadpfiirozené síly, ony vûci, které jsou mimo rozumové chápání.

9


Lemont pevnû vûfiil tomu, Ïe je na základû svého pÛvodu a pfiedmûtu, kter˘ mûl ve svém vlastnictví, vyvolen k nûãemu vy‰‰ímu, ale samotná víra byla bezcenná. Stálo ho to celé roky Ïivota, neÏ zrekonstruoval souvislosti. Nyní chtûl jistotu a kvÛli této jistotû pfiijel do New Orleansu. Mûsto na Mississippi, po dvû generace symbol pokroku, nadbytku, ale i hfiíchu, bylo poslední stanicí jeho cesty a souãasnû poslední nadûjí získat poznání, a Ïádná epidemie svûta ho nemohla zadrÏet. Pfied hrubû tesan˘mi dvefimi, na nichÏ byl namalovan˘ záhadn˘ obrazec, se zastavil. Opût pronikl nocí ostr˘ kfiik, opût zaznûl umíráãek. Av‰ak Lemont to uÏ témûfi nevnímal. Byl u cíle své cesty. Tfiesoucíma rukama zaklepal na dvefie. Dvakrát, jak bylo domluveno. „Vstupte,“ zaznûlo zevnitfi. Stiskl zrezivûlou kliku. Dvefie se se skfiípotem otevfiely a Lemont pro‰el pod nízkou zárubní. DÛm, jehoÏ zdi byly zborcené a popukané, mûl jen jedinou místnost. Nad krbem, v nûmÏ hofiel oheÀ a ‰ífiil plápolavé svûtlo, visel Ïelezn˘ kotlík. Stfied místnosti zaujímal prost˘ stÛl. Za ním sedûla mladá Ïena s dlouh˘mi ãern˘mi vlasy, jejíÏ pestré ‰aty, u‰ité podle karibské módy, se zdály b˘t vzhledem ke v‰udypfiítomné smrti nemístné. Lemont stáhl ‰átek z tváfie. „Jsi vû‰tkynû?“ zeptal se. Mladá Ïena k nûmu beze slova vzhlíÏela. Byla to kreolka, a i kdyÏ si to nerad pfiiznal, byla skuteãnû krásná. Velké ãerné oãi hledûly z pravidelné tváfie, která mûla barvu tmavého medu, a plné rty v nûm probouzely pocity, které uÏ dlouho nezaÏil. Francouzské Ïeny mohly b˘t pÛvabné a jejich pleÈ mohla mít barvu porcelánu – ani z jedné z nich v‰ak nevycházela aura animální divokosti, jakou cítil u této kreolky. Lemont se pfiistihl, Ïe jeho pohled neustále stoupá po jejích pestr˘ch volánkov˘ch ‰atech k v˘stfiihu a pfiisává se k pln˘m ÀadrÛm. Francouzské Ïeny by své pÛvaby

10


nikdy nevystavovaly tak nestoudn˘m zpÛsobem a neprovokovaly tak tuÏby poãestného monsieura. Ale toto byl Nov˘ svût. Nová doba. S nov˘mi zákony... Lemont nemûl v úmyslu zdrÏovat se úvodními fieãmi. UÏ ãekal pfiíli‰ dlouho. „¤ekli ti, proã jsem tady,“ ‰el rovnou k vûci. „Udûlá‰, co po tobû Ïádám? Rozumí‰ vÛbec, co fiíkám?“ Kreolka ho nadále upfienû pozorovala. Pokud ji zastra‰il, tak to dobfie skr˘vala. Bylo sotva uvûfiitelné, jak rychle v tûchto dnech mizely stavovské rozdíly. Vzhledem k Ïluté smrti si byli v‰ichni lidé rovni, nezáleÏelo na barvû kÛÏe, pÛvodu a majetku. Pfiesto se mezi bíl˘mi svefiepû udrÏovala povûra, Ïe Yellow Jack u‰etfií barevné a mí‰ence... „Rozumím vám dobfie,“ ujistila ho kreolka a odhrnula si z tváfie pramen modroãern˘ch vlasÛ. Její francouz‰tina byla plynná a témûfi bez akcentu, hlas mûla hlub‰í a drsnûj‰í, neÏ oãekával. „A vím, proã tu jste.“ „¤ekli mi, Ïe mበdruhou tváfi,“ odpovûdûl. „Skuteãnû vidí‰ do budoucnosti?“ „Vidím vûci,“ opravila ho. „Mnohdy budoucí, nûkdy taky minulé.“ „Mû zajímá obojí,“ konstatoval Lemont. „Co chcete vûdût?“ V jejím hlase zazníval posmûch. „Jestli pfieÏijete epidemii? Na to se mû ptá vût‰ina.“ „Já ne.“ Lemont zavrtûl hlavou. „Mnohem víc mû zajímá tohle.“ Sáhl pod plá‰È a vytáhl pfiedmût, kter˘ postavil pfied kreolku na stÛl. Byla to kovová kostka, jejíÏ hrana byla asi na dlaÀ dlouhá. Povrch byl lehce potaÏen˘ rzí. Na boãních stranách kubusu byly vyryty fiecké znaky, na horní stranû stylizovan˘ symbol, kter˘ pfiedstavoval oko. „Co je to?“ zeptala se a dotkla se váhavû kostky prstem. „Je to velmi staré.“ „To je,“ potvrdil Lemont. „Tahle kostka mûla uÏ mnoho majitelÛ a stejnû tolik jmen. Jedno z nich je codicubus.“

11


„Codicubus,“ opakovala a opatrnû na nûj poloÏila dlaÀ. Nato jejím tûlem prolétl lehk˘ tfies, jak Lemont pfiekvapenû zjistil. „Odkud máte ten pfiedmût?“ zeptala se. „To tû nemusí zajímat.“ Zavrtûl hlavou, zatímco zvenku byl opût sly‰et hrÛzn˘ hlas umíráãku, nespoãetnûkrát v tuto noc. „Vyjeví‰ mi tajemství tohoto pfiedmûtu? Ano, nebo ne?“ „Kdo vám fiíká, Ïe obsahuje tajemství?“ „Nemûla by sis se mnou zahrávat,“ varoval ji. „U tlust˘ch majitelÛ plantáÏí, ktefií se tfiesou o svÛj bídn˘ Ïivot, to mÛÏe zabrat, ale ne u mû. PomÛÏe‰ mi, nebo ne?“ „Proã bych mûla?“ „Kdoví? MoÏná proto, Ïe tû za to bohatû odmûním.“ „Mám, co potfiebuju,“ odvûtila. „NemÛÏete mi dát nic, co bych uÏ nemûla.“ „Tak tedy ne,“ odvûtil. „Ale jestli jsi to, co lidé tvrdí, bude‰ chtít tenhle pfiedmût prozkoumat sama od sebe. ProtoÏe tahle kostka je pravé mysterium, brána do jiného svûta.“ Kreolka k nûmu pfiekvapenû vzhlédla a on byl najednou jako oãarovan˘ její krásou. Musí se mít na pozoru, nesmí se dát polapit pÛvaby Ïeny, jejíÏ krev je neãistá jako braková voda dole v pfiístavu. Pfiesto od ní nemohl odtrhnout pohled a i ona se zdála b˘t zvlá‰tním zpÛsobem fascinovaná. „Vy to víte,“ konstatovala. „Co?“ zeptal se podráÏdûnû. „Îe tohle není obyãejn˘ pfiedmût,“ odpovûdûla opatrnû. „Je velmi star˘.“ „To jsem ti pfiece fiekl,“ odpovûdûl. „Byl pfiedáván po celé generace,“ pokraãovala kreolka sv˘m drsn˘m zpÛsobem, „a nepatfií vám.“ „Co to plácá‰, Ïenská?“ vyjel na ni Lemont. „Pochází od nûkoho, kdo se ho zmocnil neprávem,“ trvala kreolka neomylnû na svém – a Lemont vûdûl, Ïe jeho volba byla správná.

12


Ta mladá Ïena nemÛÏe vûdût, jak se dostal ke kostce, protoÏe o tom je‰tû nikomu nefiekl. TakÏe skuteãnû má ten dar. Lemontova zvûdavost se probudila. Teì se ukáÏe, jestli bude lep‰í neÏ její pfiedchÛdci, ktefií se pokou‰eli pfiijít na stopu tajemství kostky a pfiitom v‰ichni pfii‰li o rozum. „Víc,“ Ïádal nedotãenû, „chci vûdût víc, sly‰í‰? Chci se dozvûdût v‰echno!“ Zdálo se, Ïe se rozhodla. Se zavfien˘ma oãima se znovu obrátila ke kostce a dotkla se jí, naãeÏ jí opût probûhl tfies, jako by nepoloÏila ruku na chladn˘ kov, ale na vá‰nivého milence. Na ãele jí oãividnou námahou vystoupil pot a její hruì, která se pfii hlubokém d˘chání zvedala a klesala, znovu pfiitáhla Lemontovu pozornost. Osvûtlení bylo tlumené, jen oheÀ ‰ífiil plápolavé svûtlo. Ticho v místnosti bylo tûÏké jako cent, jen tu a tam pronikl nocí zdû‰en˘ v˘kfiik. Najednou se zaãaly rty kreolky pohybovat. Vytváfiela bezhlasá slova – zaklínadlo, moÏná taky modlitbu. „To je v‰echno?“ zeptal se Lemont témûfi zklamanû. „Îádné tarotové karty? Îádná pera? Kosti?“ Její odpovûì byla jiná, neÏ oãekával. Prudce otevfiela oãi, ale zorniãky nebyly vidût. Na Lemonta zíralo jen bûlmo, takÏe sebou polekanû ‰kubl. „Sakra, co to dûlá‰?“ zvolal, ale mladá Ïena nereagovala, vypadalo to, jako by upadla do hlubokého transu. „Ta kostka,“ pronesla monotónním hlasem, „nevydá své tajemství dobrovolnû. Mnozí zemfieli, aby tajemství ochránili. StráÏci s jedním okem.“ „S jedním okem?“ vyhrkl se Lemont. „Co to tady plácá‰?“ „Jen dûdiãka,“ pokraãovala vûdma, „smí znát obsah codicubusu.“ „Dûdiãka? Jaká dûdiãka?“ „Na jejích ramenou spoãívá odpovûdnost... Ale je stará a slabá... Obnovení... Îije v odlouãenosti, skrytá pfied zraky svûta, dokud nebude dost silná, aby vzdorovala stínÛm... stíny... stíny...“

13


Její hlas zesílil. Kreolka se na své Ïidli pohybovala, jako by se k˘vala v rytmu nûjaké hudby, kterou sly‰ela jen ona. „Pfiicházejí,“ pokraãovala ‰eptem. „Na vzdáleném místû... snûhem a ledem... aby zjistili, co musí zÛstat skryto...“ „Kdo?“ ptal se Lemont. „O kom to mluví‰, Ïenská?“ „Jejich vÛdce je muÏ, kter˘ hledá vûdûní, ale on to je‰tû neví... místo toho nastoupí na stezku války, uÏ velmi brzo... Vidím krev, hodnû krve... pole smrti...“ „A ty stíny?“ naléhal Lemont. „Co je s nimi? A kdo jsou ti jednoocí, o nichÏ jsi mluvila? Má to nûco spoleãného se symbolem na kostce?“ „Varování staré tisíce let... Pfiinese zkázu lidstvu, zkázu, sly‰í‰...?“ K Lemontovu zdû‰ení se pohled oãí bez zornic upfiel pfiímo na nûho. „Mnozí pro sebe Ïádají poklad a taky po zlatu prahnou, na vzdálen˘ch vrcholcích, kde v‰echno zaãalo. Sluhové, Arimaspové, ve znamení Jednoho oka...“ „CoÏe?“ Lemont nerozumûl jedinému slovu. Nejen proto, Ïe její hlas byl stále monotónnûj‰í, zdálo se, Ïe to nejsou její slova, která vyslovuje. Dûlá si z nûho blázny? Nebo se její duch skuteãnû otevfiel do roviny, která zÛstává ostatním lidem skrytá? Lemont cítil spontánní Ïárlivost. On není médium, pfiitom by v tomto okamÏiku dal v‰echno za to, aby vidûl, co vidí ona. V pfií‰tím okamÏiku se v‰ak rysy kreolky zmûnily. Do tváfií se vyryly vrásky a vypadala o léta star‰í, její ústa najednou znetvofiil strach. „Co je?“ vydûsil se Lemont. „Co je to s tebou?“ „To oko,“ vyhrkla kreolka. „Jedno oko! Pozoruje nás! To oko...“ Roztfiásla se po celém tûle. Zmocnila se jí panika, ale zdálo se, Ïe není schopna se vymanit ze zdû‰ení. Lemont vûdûl, co to znamená – tak to bylo i s tûmi druh˘mi, ktefií se pokusili objasnit tajemství kostky, nakonec se jich zmocnilo ‰ílenství. Nikdo z nich se ani zdaleka nedostal tak

14


daleko jako tahle kreolka – teì se v‰ak zdá, Ïe i její schopnosti selhaly. Chraptivû vykfiikla a házela hlavou sem a tam, takÏe její divoká hfiíva jí zahalovala tváfi jako temn˘ oheÀ. Lemont byl uchvácen˘ pohledem na ni. AÈ uÏ se s ní dûlo cokoliv, zdálo se, Ïe ztratila zábrany a plnû rozpoutala svou animalitu. Rozcuchané vlasy mûla rozhozené kolem hlavy, ramínka ‰atÛ jí sklouzla a odhalila ramena. Po krku jí stékal pot, dech mûla prudk˘ a trhan˘ jako pfii milostném aktu – a i Lemont ucítil náhle sÏíravé vedro. D˘chala stále rychleji, stále hlasitûj‰í byly její v˘kfiiky a on najednou pocítil touhu ji zcela vlastnit. Nejen její znalosti, nejen její dar, ale i její tûlo. Bylo to, jako by se Ïivot vzpouzel smrti, která fiádila venku, a jako by rázem vyústilo v‰echno, co kdy Lemont uãinil, kaÏdá námaha, kterou podstoupil, do tohoto jediného okamÏiku. „Dost!“ zvolal, uchopil ji za ruce a odtrhl je od codicubusu. Kfiik kreolky ustal, její pohled se pomalu navracel do pfiítomnosti, zatímco k nûmu uÏasle vzhlíÏela – a v tomto okamÏiku uvidûl ãervené Ïilky, které protkávaly bûlmo jejích oãí. Horeãka! Nápadnû zmûnûné oãi byly jedním z pfiíznakÛ, které obvykle zanechával Yellow Jack. Je kreolka taky nakaÏená? Vstoupil, aniÏ to tu‰il, do domu smrti? Pokud ano, bylo mu to jedno. Je‰tû nebyla uspokojena jeho touha po vûdûní ani Ïádost, kterou v nûm kreolka probudila. Mladá Ïena, jejíÏ jméno ani neznal, sedûla pfied ním a zírala na nûho. „Sníh a led,“ pokusila se vyjádfiit slovy, co vidûla, „vzdálená hrozba na vrcholcích svûta,“ a stále znovu opakovala: „Jedno oko! Pronásleduje nás! Ono nás vidí!“ Lemont v duchu triumfoval. Je to tedy pravda. Tajemství, které mu svûfiil na smrtelné posteli jeho otec,

15


zfiejmû skuteãnû existovalo, kosmická záhada, zahalená do mysterií minulosti! Euforie okamÏiku roznítila jeho Ïádost. Pulz se mu zrychlil. Uchopil mladou Ïenu a prudce ji k sobû zvedl. UÏ z povzdálí ho tato kreolka zvlá‰tním zpÛsobem fascinovala, av‰ak cítit ji, její ‰tíhlé tvary a Ïenské obliny, její tep a chvûjící se tûlo, pot a vÛni magnolií, to ho témûfi pfiipravovalo o rozum. PouÏil svou sílu, hodil ji zády na stÛl, a je‰tû neÏ se skuteãnû vzpamatovala, uÏ se rukama hrabal v pestr˘ch voláncích jejích ‰atÛ a hledal cíl své Ïádosti. Nebránila se, zdálo se, Ïe je pfiíli‰ pod vlivem toho, co vidûla. Lemont se toho mínil zmocnit, spoleãnû s jejím ‰tíhl˘m tûlem. To bylo pfiání, které ho zcela ovládlo. Cíl, kter˘ sledoval. Horeãnatû... Neodradila ho ani barva její kÛÏe, ani nebezpeãí nákazy. Nebo uÏ je ve skuteãnosti pfiíli‰ pozdû? Zmocnila se uÏ i jeho horeãka, které dennû padají stovky lidí za obûÈ? Je to, co proÏívá, jen horeãnat˘ sen? LeÏel snad ve své posteli a lékafii uÏ vzdali v‰echny nadûje? Ne! Je‰tû Ïil, a málokdy se cítil tak nadfiazen˘ a mocn˘. Zdálo se, Ïe i kreolka to vycítila, protoÏe se vÛbec nebránila. Mlãky v‰echno strpûla, zatímco její oãi hledûly skrz nûho do velké dálky. A v okamÏiku, kdy se jejich tûla spojila, maják Ïivota v pfiítmí smrti, opakovala chraptiv˘m hlasem svá slova: Prahnou po pokladech a zlatu, na vzdálen˘ch vrcholcích, kde v‰echno zaãalo. Sluhové, Arimaspové, ve znamení Jednoho oka.

16


0034567