5
M O D R Ý
K Á M E N
Š
elma se krčila hluboko v trávě, uši přitisknuté k lebce, tělo napjaté a připravené ke skoku. Kousek odtud malá skupinka lidských tvorů vyrýpávala kořínky a semena a netušila, že ji pozorují jantarové oči. Šelma měla sice mohutně stavěné tělo a mocné svaly, ale přesto byla pomalá. Na rozdíl od konkurence, představované lvy a levharty, kteří byli rychlí a svou kořist pronásledovali, šavlozubá kočka musela dlouho číhat v úkrytu a svou kořist nečekaně zaskočit. Ležela tedy bez hnutí v rudohnědé trávě, číhala a vyčkávala, kdy se nicnetušící kořist přesune blíž. Slunce mezitím vyšplhalo vysoko na oblohu a africká rovina se pod jeho žárem rozpálila. Lidské bytosti zvolna postupovaly vpřed ve svém nekonečném pátrání po potravě a cpaly si ořechy a ponravy do úst. Ve skupince se rozléhaly zvuky chroupání a přežvykování, občas někdo zafrkal či utrousil slůvko. Kočka číhala. Základem přežití byla trpělivost. Nakonec se od matky odbatolilo děcko, které se nemotorně kymácelo na krátkých nožkách. Útok proběhl rychle a brutálně. Pronikavý dětský výkřik – a kočka chvatně klusala pryč a ve vražedných čelistech svírala měkké tělíčko. Lidé se okamžitě pustili do pronásledování, hulákali a házeli tenkými oštěpy. 11