9
První ochutnání Poprvé jsme se setkali se schizandrou v roce 1999. Sinead, jedna milá známá, která žije ve staré zemědělské usedlosti ve vedlejším údolí naší nové vlasti – v jihozápadním Irsku, bylinkami úspěšně zdolala vlastní rakovinu děložního hrdla (její příběh jsme popsali v naší knize Léčba z pradávné přírody50). Při hledání léčivých bylin a prostředků, které její tělo po přestálé chorobě celkově posílily a udržovaly ve formě, narazila mimo jiné na schizandru. Sinead byla zvyklá nadělovat návštěvníkům své nejnovější objevy, a tak nám jednou vtiskla do rukou hrst usušených, scvrklých bobulí. Do té doby jsme nikdy nic podobného neochutnali. Jejich neobvyklá chuť v nás vyvolala pocit zdraví, očisty a svěžesti. Sinead nám vyprávěla, že se tyto bobule tradičně žvýkají po dobu 100 dní, aby vyčistily krev, zbystřily ducha, zlepšily paměť a posílily energii. No, byli jsme zvědaví! Skutečně – už po několika dnech konzumace těchto malých plodů jsme pocítili příliv energie. Bylo to, jako kdyby se naše energie spotřebovávala méně a zůstávala v nás koncentrovaná. Přibližně po dvou týdnech naší plánované stodenní zkušební doby jsme však bobule spotřebovali. Sinead byla na cestách a do místního obchodu s přírodními produkty další zboží nedostali. Tak jsme náš první pokus se schizandrou vzdali. Při pozdějším bádání jsme zjistili, že se o schizandře zmiňuje jen skutečně málo západních knih o léčivých rostlinách. Jedině díky Sineadině touze po vědění a jejímu neutuchajícímu hledání nejlepších léčivých prostředků, jsme se vůbec dostali do styku s touto rostlinou.