něco, čemu nebudete chtít věřit…“, srdce se mi rozbušilo vzrušením. A stejné vzrušení dosud prožívám i po všech těch desítkách let. Ano, a mnoho těchto případových studií opravdu pochází od lékařů.
Vřelé přijetí studií blízké smrti Když jsem ve čtyřiadvaceti letech začal studovat medicínu, ani mě nepřekvapilo, že pedagogové georgijské lékařské fakulty mě přijali vlídně. Hned v prvních dvou týdnech po zahájení přednášek mě celkem osm profesorů pozvalo buď do své pracovny, nebo dokonce domů, aby se mnou diskutovali o zážitcích blízké smrti. Jedním z nich byl Dr. Claude Starr-Wright, profesor hematologie, který se ocitl v nezáviděníhodné situaci, kdy musel resuscitovat jistého přítele, jemuž se zastavilo srdce. Když se pacient probral, ke Claudovu velkému překvapení byl velmi rozzlobený. Claude se ho později vyptával na důvod a dozvěděl se, že jeho přítel měl zážitek blízké smrti, v němž se ocitl na tak úžasném místě, že vůbec nestál o návrat. Jiní lékaři mi vyprávěli o svých vlastních neuvěřitelných zážitcích, které vesměs obsahovaly záhadné prvky, slovy těžko vyjádřitelné, a teprve když se dozvěděli o mém výzkumu, pochopili, že byli svědky zážitků blízké smrti. Za těch několik prvních měsíců na lékařské fakultě jsem vyslechl množství příběhů a všechny přesně odpovídaly popisu zážitků blízké smrti, jak jsem je definoval ve své práci. Snad týden co týden jsem slyšel další příběh od lékaře, sestry nebo pacienta, v němž se vyskytovala záhadná zpráva o posmrtném životě. Mít tento neustálý příliv materiálu, který potvrzoval závěry mého výzkumu, bylo vzrušující. Pak se přihodilo něco, co všechno změnilo. 10