Page 1

1

Buckinghamský palác. Pro Rebeku Marshallovou bylo k neuvěření, že by měla žít zrovna v paláci. Věděla to už dobrý týden a pořád se s tím nedokázala vypořádat, ale bylo to tak. Stát se čestnou dvorní dámou královny Viktorie, žít u královského dvora, byla jednak nesmírná pocta a jednak úžasné překvapení i dá se říct, že největší za jejích osmnáct let života. Matka Lily celé roky doufala, že se to dceři podaří, že se na ni usměje štěstí, avšak zamlčela před ní, že požádala pár známých o jistou laskavost. Nechtěla, aby byla Rebeka zklamaná, kdyby to nevyšlo. Ale o zklamání nemohla být řeč. Ve snu by ji nenapadlo, že zrovna jí se podaří sloužit u dvora, i když věděla, že matka o to usilovala. Lily často hovořila o své promarněné šanci stát se dvorní dámou, či dokonce královninou důvěrnicí mající přístup do její ložnice, což se ovšem poštěstilo pouze těm, které si během služby u dvora našly ženicha a vdaly se. Lilyina rodina stranila toryům, stejně jako kdysi její zesnulý manžel, ale protože momentálně byli u moci whigové, kteří dosazovali na významná místa u dvora své lidi, nezbylo jí než se nadobro vzdát svého hýčkaného snu. Whigové totiž vládli poměrně dlouhou dobu. Jenže nyní se karta obrátila. Toryové, jimž se nedávno začalo říkat konzervativci, se znovu chopili moci a novým ministerským předsedou se stal sir Robert Peel. Pryč se starým, sem s novým, jak se mezi lidem říkalo, a Lily znovu mohla začít doufat. Jakmile došlo na státních úřadech k politickým výměnám, ihned požádala pár členů strany, aby se přimluvili za Rebeku. Nikdo nemohl zaručit, že to vyjde, protože to7


Johanna Lindseyová lik volných míst u dvora zase nebylo, ale minulý týden přišla úřední depeše a Lily její obsah rozrušil tak, že pištěla radostí jako mladá dívka, a její nadšení bylo nakažlivé. Poslední týden byl i tak dost rušný. Matka s dcerou byly v jednom kole. Zrovna začaly plánovat co a jak, jaké šaty si nechá Rebeka ušít, protože letos měla být během zimní plesové sezony poprvé uvedena do společnosti, a teď tohle! Bylo zapotřebí poradit se o spoustě věcí, najmout další švadleny, a rozhodnutí musela být učiněna neprodleně! Dvakrát denně vyrážely nakupovat do nejbližšího města, do Norfordu, a Lily celou dobou švitořila o tom, jak báječný život Rebeku čeká a jaké štěstí se na ni usmálo. Pro Rebeku to měla být největší změna v jejím dosavadním poklidném životě od chvíle, co se její otec odebral na věčnost. Hrabě Ryne zemřel, když jí bylo osm, a Lily nikdy nepřišlo na mysl, že by se měla znovu vdát. Hraběcí titul sice přešel na jednoho mužského příbuzného, avšak naštěstí bez nároku na sídlo, kde Rebeka vyrůstala, takže nepřišly o střechu nad hlavou. Tady prožila celý svůj dosavadní život, ani do školy ji neposlali, jako tomu bylo u mnohých jejích kamarádek. Lily se nechtěla odloučit od dcery a zajistila pro Rebeku domácí učitele. Rebece se to uspořádání velice zamlouvalo. S matkou trávila spoustu času, a protože obě milovaly jízdu na koni, téměř každý den, pokud to počasí dovolilo, vyjížděly do polí. Teď si říkala, že po tom se jí bude stýskat, a také po přátelích. S matkou jich měly v Norfordu spoustu a neuplynul den, aby se u nich někdo nezastavil na zdvořilostní návštěvu nebo aby nedostaly pozvání na různé společenské dýchánky. Ale Norford byl jen pár hodin jízdy od severního Londýna, takže domů nebude mít daleko; ovšem Lily nechtěla stát Rebece za zády, nechtěla se předvádět jako matka přehnaně pečující o dceru. Chtěla jí dopřát čas, aby se v paláci zabydlela, zvykla si na nové postavení, než by za ní matka přijela na návštěvu. 8


Dareba Vlastně by se dalo říct, že místo u dvora, o němž se nyní s matkou živě bavily, byla až druhá významná událost v jejím životě. Před pěti lety přišel na přetřes Rebečin budoucí manžel. Matka s dcerou byly zajedno, že by se jím měl stát jejich soused Rafael Locke, dědic vévody z Norfordu. Jak příhodné! Locke byl po všech stránkách skvělá partie, a pokud by mu Rebeka padla do oka, měla by vystaráno. Odpadlo by její uvedení do společnosti či mnohdy zdlouhavé hledání vhodného ženicha, jenže ctihodný soused jim vytřel zrak. Než Rebeka vyrostla z dětských střevíčků, aby mu mohla být oficiálně představena, oženil se s jinou. To bylo mrzuté. Už se těšila, že bude náležet do té zajímavé rodiny. Vévoda Preston Locke měl pět sester. Tou dobou už byly všechny vdané a žily mimo panství, ale do Norfordu jezdily na návštěvy. Rebeka často slýchala příběhy z dob, kdy všechny dámy byly ještě svobodné, i o tom, jak významná rodina ovládala celý kraj. Jako malá jezdila s matkou do sídla Norford Hall, kde se konaly báječné společenské události, a s nejmladší vévodovou dcerou Amandou Lockeovou se spřátelila natolik, že se z nich staly dobré kamarádky. Věčná škoda, že ztratily kontakt, poté co Amandu poslali do soukromé školy. Tou dobou také skončily veškeré zábavy, protože v rozlehlém sídle žil už jen vévoda se starou matkou. Jeho manželka zemřela před lety, a třebaže se dámy ze sousedství pokoušely upoutat jeho pozornost, zůstal vdovcem. Ale Ofélie Lockeová, žena, která uchvátila Rafaelovo srdce, dřív než to stihla Rebeka, se po nastěhování do sídla stala paní domu a opět oživila společenské dění. Dvě promarněné příležitosti v této věhlasné rodině. Rebeka přišla o nejlepší kamarádku i o možného budoucího manžela, jenže teď ji čekala zbrusu nová výzva a s ní se dívka hodlala se ctí vypořádat. Stane se čestnou dvorní dámou královny Viktorie! Od matky věděla, co to obnáší, jaké z toho plynou výhody. Bude to pro ni velká škola, jako by 9


Johanna Lindseyová navštěvovala nejvznešenější vzdělávací ústav na světě, bude se stýkat s nejdůležitějšími lidmi Anglie a s příslušníky evropských královských rodů. Nač čekat na společenskou sezonu, když se máte stát členem královského dvora, jemuž vévodí královna milující zábavu! Jestli budu mít štěstí, říkala si Rebeka, královna se mi může postarat o ženicha. Všechno je možné. Jako zázrakem byla její garderoba ušita a připravena včas, ještě před odjezdem do Londýna, a oblečení bylo velkolepější než na běžnou společenskou sezonu. Lily nešetřila, dokonce dala dceři k ruce služebnou Floru, která se o ni měla v Londýně starat. V hlavním městě nebyla Rebeka poprvé. Za posledních několik let tu s matkou párkrát nakupovaly, jednou sem zajely na koňský dostih, když závodil kůň z jejich stájí, a zúčastnily se svatby Lilyiny dávné přítelkyně. Avšak tentokrát měla Rebeka na vlastní oči uvidět Buckinghamský palác. Předtím to nemělo cenu, protože byl celé roky prázdný; až nyní se stal domovem královny Viktorie. Všechny tři vystoupily z kočáru a Rebeka zůstala stát a užasle hleděla na monumentální sídlo, kde měla příští měsíce, možná roky, žít. Palác byl obrovský, větší, než si představovala! I mramorové podloubí, kde se vítaly významné návštěvy, bylo o několik pater vyšší než u nich doma. Kolem pochodovaly stráže v jasně červených stejnokrojích a z paláce nebo do paláce se trousily davy lidí. Zachvátila ji nervozita a najednou měla pocit, jako by jí vrostly nohy do země. S matkou se měla rozloučit před vchodem, ale Rebece se ještě nechtělo. Ještě na to nebyla připravená. Lily ji vzala za ruku a stiskla ji. Pochopila, co se v dceři odehrává, a tím prostým gestem jí dodala kuráž. „Tvůj otec by byl na tebe pyšný, holčičko, kdyby se té chvíle dožil.“ Rebeka se na ni podívala. Dojímavý okamžik. Lily pře10


Dareba kypovala štěstím, že to dceři vyšlo, ale nepochybně jí to připomnělo vlastní promarněnou příležitost. Rebeka jí to viděla na očích. Matka se usmívala, ale pláč měla na krajíčku. „Snad se mi tu nerozbrečíte?“ zahudrala Flora. Lily se zasmála a Rebece se podařilo ušklíbnout. Flora odjakživa věděla, jak na ně, jak uvolnit napjatou atmosféru. Věčná škola, že Flora nebude žít v paláci. Měla se zdržet jen dnes, aby pomohla své paní se zabydlet. Z korespondence věděly, že Rebeka nebude mít komnatu jen pro sebe. Dvořanů bylo hodně a komnat málo, natož pro jejich služebnictvo. Proto Lily Floře najala malý byteček poblíž paláce, aby služka mohla každý den docházet, starat se o Rebečino oblečení a plnit své obvyklé povinnosti. Zpočátku si Lily pohrávala s myšlenkou koupit ve městě dům, až vypukne společenská sezona, ale okolnosti se výrazně změnily, takže prozatím nápad opustila. Některé dvorní dámy tu vlastnily rezidence a noci trávily raději pod vlastní střechou než v přeplněném paláci. Kdyby tu Marshallovi měli sídlo, Rebeka by byla v pokušení nocovat doma, a to se Lily nezdálo. Přála si, aby dcera poznala život u dvora po všech stránkách. Lily vzala Rebeku do náruče a dlouho ji držela. „Za pár týdnů se zase uvidíme, drahoušku... Jen jestli vydržím tak dlouho čekat.“ „Přece nemusíš...“ „Ale musím,“ přerušila ji Lily rázně. „Nejde o mě, ale o tebe, nadešel tvůj čas a ty si koukej užít, co můžeš. Ale piš mi každý den, chci vědět úplně všechno.“ Rebeka by si přála sdílet matčino nadšení pro věc. Její s nadcházejícím loučením vymizelo. Tohle byl matčin sen, ale nechtěla ji zklamat. Kvůli matce se překonala, vykouzlila oslňující úsměv, vtiskla jí polibek na tvář a pospíšila si do paláce.

11


Johanna Lindseyová

2

„Myslíte, že to někdy najdeme?“ šeptala šklebící se Flora Rebece. Šly dlouhou, nekonečnou chodbou za livrejovaným sloužícím, oblečeným honosněji než leckterý šlechtic u nich doma, a nevycházely z údivu. Služebná žertovala, ale muž je zaslechl a otočil se k nim. „Komnata lady Rebeky je v další chodbě. Bude to mít blíž k trůnu než mnohé dámy, které dostaly ubytovaní ve vzdálenějším křídle paláce. Královna si zapamatovala hraběte Ryna z dávného setkání, když ještě byla malá, a sama navrhla, kde byste měla bydlet. To je pro vás dobrý začátek, mylady.“ Flora se rozzářila, Rebeka se zapýřila. Obyčejný lokaj by neměl vědět takové věci, ale tady byli v paláci! Tady muselo služebnictvo vědět o soukromém životě dvořanů víc, než si kdo myslí. Však ji matka také varovala, ať nad nikým neohrnuje nos. „Nikdy se nepovyšuju nad služebnictvem,“ opáčila Rebeka. „Já vím, drahá. Jen říkám, že by to nebyl dobrý začátek,“ kontrovala matka. To byla jedna z mnoha podrobností, s nimiž ji Lily ve svém nadšení minulý týden obeznámila, aby dceru připravila na nový život v paláci. Nicméně se k tomuto tématu vrátila ještě jednou. „Pokud si tě sloužící oblíbí, mohou ti být nesmírně užiteční. Měj na paměti, že práce v paláci je celý jejich život. Někteří mohou být zapleteni v intrikách, jen aby měli navrch nad ostatními, ale podstatné je to, že vědí víc než ty, 12


Dareba že mají informace, které by se ti jednou mohly hodit, a jestli si s nimi vytvoříš dobrý vztah, budou ochotni se o ně podělit.“ Rebeka si vzala matčinu radu k srdci. „Děkuju vám...“ „John Keers, mylady.“ „Děkuju vám, Johne. Je milé vědět, že můj otec se tu těší dobré pověsti.“ Muž přikývl. Byl mladý a výrazný s pískově hnědými vlasy, vysoký, se stoickým výrazem, dokud nepromluvil. Budil přátelský dojem, což neušlo Floře, která vrhala očko na většinu mužů, a protože byla mladá a hezká se svými černými vlasy a hnědými kukadly, dostalo se jí víc než jen obdivných pohledů. U Marshallových sloužila šest let. Byla o pár let starší než Rebeka, ale vyznala se. Vědomosti získala od své matky, která také byla komorná a věděla, jak to zaonačit, aby s ní bylo panstvo spokojené. Nedalo se jí upřít, že je šikovná, a od chvíle, co se ujala svých povinností, byly dámy Marshallovy vždycky skvěle učesané. John si všiml Flořina pohledu a mrkl na ni. Už byli na konci chodby, která ústila do dvou dalších. Otevřel poslední dveře a uvedl je do malé místnosti. „Vaše zavazadla tu budou co nevidět a později je služebnictvo zase odnese, jakmile si vybalíte. Budete sdílet komnatu s Elizabeth Marlyovou. Královna zatím netuší, že je lady Elizabeth poněkud... rozmarné stvoření, že ponouká a popichuje druhé. Na takovou osůbku bych si dal pozor.“ Škoda že toho neřekl víc. Jak to myslel, že druhé ponouká? K čemu? Floru muselo napadnout totéž, protože jakmile se za ním zavřely dveře, utrousila: „To zní zlověstně.“ S tím Rebeka souhlasila, ale nehodlala dělat předčasné závěry. „Třeba se ta dívka pouští do věcí, které nemusejí být vysloveně špatné, jen se nehodí do paláce.“ Flora se zatvářila pochybovačně. 13


Johanna Lindseyová „To posoudím, až ji poznám, když už spolu máme bydlet,“ dodala. Flora si odfrkla. „Tenhle pokoj je menší, než jsem si představovala. Taková komůrka! Vaše šatna doma je větší.“ Flora znevažovala její momentální situaci, ale Rebeka se jen uculila. Pokoj byl sice menší než byla zvyklá, ale netrápila se tím. „Nevěřím, že tu budeme s Elizabeth trávit mnoho času. Tady budeme jen přespávat a převlékat se,“ odpověděla. „A budete jedna druhé překážet.“ V tom měla pravdu. Nebylo tu moc místa. Stála tu manželská postel, spíše širší lůžko, z každé strany jeden noční stolek a lampička. Nebyl tu krb, pouze ohřívadlo, které nebudou potřebovat ještě dobrý měsíc. V jednom rohu za zástěnou stála malá vana, na komodě džbán s vodou a několik ručníků. Dále malý kulatý stolek, na nějž by se při dobré vůli vešel podnos s jídlem, ale jen jedno křeslo a jedna toaletka. Nicméně první, co upoutalo jejich zájem, byly mohutné skříně zabírající téměř dvě stěny. Dokonce blokovaly i okna, z nichž zbyl jen úzký pruh, který propouštěl dovnitř jen málo světla. Floru skříně zaujaly. „To mě podržte! Myslela jsem, že tu budete mít oddělenou šatnu, ale v životě by mě nenapadlo, že v ní budete rovnou nocovat! Ale faktem je, že dvě dámy potřebují dvě pořádné skříně. Vždyť kam by uložily své šatstvo? Doufám, že vaše spolubydlící nechala aspoň jednu volnou, to bych jí vřele radila!“ zvolala Flora výhrůžně. Služka nebyla se svým podezřením daleko od pravdy. Otevřela první skříň, která byla plná, až praskala ve švech, a nejinak tomu bylo s druhou. Popošla k další, také přetékající šatstvem, až už to vypadalo, že si lady Elizabeth nárokuje všechny. Jen jedna skříň byla poloprázdná a Flora se rozesmála. „Nemáte dojem, že vás lady Elizabeth nečekala? Že se domnívala, že se tu bude roztahovat sama?“ 14


Dareba „Už to tak vypadá,“ souhlasila Rebeka. „Šatů má jak nastláno, ale milá lady se bude muset uskromnit. Buď se některých zbaví, nebo si je pomačká, ale vy máte nárok na polovinu nábytku a basta.“ Flora se hned pustila do práce a Rebeka jí pomáhala. Nebyly tu prádelníky, ani by se sem nevešly, ale na dně skříní byly zásuvky, kam se daly uložit doplňky nebo oblečení, které nebylo třeba věšet na ramínka. Nakonec ponechaly Elizabeth jednu skříň navíc, v níž měla jen dvě plesové róby a kostým na maškarní. „A je to!“ Flora si spokojeně zamnula ruce. „Vystačíme si s málem, dáma si nemůže stěžovat, že ji utiskujeme, ale tím to končí! Přece si nezmačkáte svoje věci proto, že si přivezla ke dvoru příliš mnoho šatstva. A ještě něco...“ Flora se zadívala na prázdné skříně určené pro Rebeku. „Není důvod, abyste tu mžourala. Potřebujete světlo a ty almary stojí na špatném místě. Proč mají stínit obě okna, když se to dá vyřešit jinak? Trochu je sešoupneme, abyste se tam mohla protáhnout, když budete potřebovat trochu vzduchu. Až donesou zavazadla, požádám nějakého silného chlapíka o pomoc.“ Jak Flora řekla, tak udělala, takže teď se dalo otevřít aspoň jedno křídlo. Dva muži, kteří přinesli první část Rebečiných zavazadel, nereptali, a když se na ně Flora sladce usmála, ochotně pomohli. Objevila se špinavá záclona, kdysi bílá, a Flora slíbila, že hned zítra dá všechno do pořádku. Rebeka byla ubytovaná a Flora se hotovila k odchodu, aby si upravila své bydlení. „Mám větší pokoj než vy!“ zažertovala ve dveřích a Rebece to přišlo k smíchu. Ale brzy posmutněla. Dopadla na ni samota a pomyšlení, že bude u dvora osamělá, ji jitřilo. Do škol nechodila, vychovávali a učili ji doma, a od matky se nikdy neodloučila. Doma měla k ruce Floru, na tu stačilo křiknout a hned přiběhla, ale u dvora se už nemohla 15


Johanna Lindseyová držet máminy sukně. Všechno se to zběhlo strašně rychle a ona teď neměla nikoho, na koho by se mohla spolehnout. Neměla ani snoubence, ale na druhou stranu si říkala, že bude mít řadu příležitostí k seznámení, začne poznávat zajímavé lidi a možná si tu najde budoucího manžela. V hloubi duši by dala přednost prostému uvedení do společnosti, s matkou po boku, ale o tom před ní pomlčela. Nechtěla jí kazit radost, i když byl jejich vztah kamarádský, a teď zalitovala, že si to nechala pro sebe...

3

Flora odešla a Rebeku ten den nic dalšího nečekalo. Mohla využít volného času k seznámení s novým prostředním, ale po náročném týdnu potřebovala odpočinek jako sůl. Tak si lehla, odpočívala a přemítala o všem možném. Přidělili ji k vévodkyni z Kentu, která byla matkou královny Viktorie, ale vévodkyně nebyla v paláci a čekali ji až zítra. Protáhla se a začala přemýšlet o královně. Panovnice byla v rezidenci, ale mohlo se stát, že ji Rebeka ani nezahlédne. Byla sice dvorní dámou, ale to neznamenalo, že musí být představena královně. Nebo se potkáme a stanou se z nás přítelkyně, napadlo ji. Všechno je možné, když člověk pobývá v paláci, uvažovala Rebeka a zvolna se propadala do spánku... „Co jste to provedla?“ zaječel ryčný hlas. „Proč jste hýbala s těmi almarami? Spím dlouho a vy budete taky vyspávat. Proč nás má denní světlo budit dřív, než je nutné?“ Kruté probuzení z pěkné dřímoty! Rebeka zamrkala, otevřela oči a uviděla mladou ženu. Ta nejdřív rozsvítila, než spustila tirádu. Byla to malá, boubelatá dívka a oranžové šaty pro denní nošení ji těsně obepínaly. Tmavší, 16

0034522  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you