0034494

PŘEDMLUVA

Totálně (para)normální?

Pfie‰el jsem bos˘ma nohama po rozÏhaveném uhlí, v jednom dolnobavorském zámku jsem lovil duchy a na vlastní oãi jsem spatfiil zjevení Panny Marie – jednou v Bosnû (MedÏugorje) a jednou v Sársku (Marpingen). Asistoval jsem u parapsychologick˘ch testÛ provádûn˘ch s osobami, které dokáÏou vycítit vodu pod zemí nebo ru‰ivé geozóny; sledoval jsem v˘kony osob, jeÏ o sobû tvrdily, Ïe dovedou pouhou silou my‰lenek pohnout listem papíru1), a zúãastnil jsem se pátrání po UFO. Ve Freiburgu, v Ústavu hraniãních oblastí psychologie a psychohygieny jsem se ponofiil do „celistvého pole“; jin˘mi slovy: leÏel jsem na lehátku, oãi zakryté dvûma polovinami rozfiíznutého tenisového míãku, pfiiãemÏ mû ozafiovalo ãervené svûtlo a do u‰í mi sluchátky pou‰tûli zvuk monotónního ‰umu. Parapsychologové totiÏ vûfií, Ïe v takto stanoven˘ch podmínkách dokáÏe ãlovûk nejlépe ãíst my‰lenky druh˘ch, protoÏe snadnûji zachytí slabé signály mimosmyslového vnímání.

A pfiesto jsem „koza“. Tímto v˘razem totiÏ oznaãují parapsychologové v‰echny skeptiky. Kdo v paranormální fenomény vûfií, je naproti tomu „oveãka“. Ani to ov‰em nezní pfiíli‰ lichotivû. PochybovaãÛm je nûkdy pfiedhazováno, Ïe nikdy neuznají Ïádn˘ nevysvûtliteln˘ jev, protoÏe ke v‰emu pfiistupují pfiedpojatû. Musíme tedy vûfiit ve stra‰idla, abychom nûjaká vidûli? „Ne,“ odpovídá 5

napfiíklad psycholoÏka Caroline Wattová (viz kapitola 7), a jako pfiíklad uvádí své vlastní záÏitky. Kdokoli z nás mÛÏe b˘t náhle a zcela neãekanû konfrontován s nûãím neobyãejn˘m, tajemn˘m, dûsiv˘m. Je to zcela nezávislé na vûku, pohlaví, inteligenci, vzdûlání ãi náboÏenském vyznání. Víc o tom v kapitole Jak je to s UFO. Ve skuteãnosti se skeptikové dokáÏou docela dobfie smífiit s tím, Ïe pro ten ãi onen fenomén nemají Ïádné vysvûtlení. Co v‰ak je rozãiluje, to jsou nepodloÏená tvrzení. Jistû – pochybovaãi mají i v pfiípadû skuteãnû nevysvûtliteln˘ch jevÛ tendenci bádat o nich dál v nadûji, Ïe pro nû jednoho dne pfiece jen najdou nûjaké logické vysvûtlení. A tím se dostáváme k tématu a náplni této knihy.

Jako hlavní reportér ãasopisu Skeptiker. Zeitschrift für Wissenschaft und kritisches Denken (Skeptik. âasopis pro vûdu a kritické my‰lení2)), vydávaného Spoleãností pro vûdecké zkoumání paravûdeck˘ch disciplín (GWUP), se podivn˘mi vûcmi zab˘vám velmi intenzivnû. V prÛbûhu let jsem nashromáÏdil úctyhodnou sbírku zpráv o zvlá‰tních záÏitcích a zdánlivû paranormálních fenoménech. Tato kniha tedy má z ãeho ãerpat, pfiiãemÏ musím uÏ na tomto místû podotknout, Ïe jsem nûkteré pfiíbûhy – v zájmu lep‰í ãtivosti a zhutnûní – místy zdramatizoval nebo obsahovû upravil. Pravda je, Ïe z mnoh˘ch se uÏ staly témûfi legendy. V‰echny zprávy o paranormálních záÏitcích jsou pfiedkládány jako vyprávûní v první osobû, coÏ pfiispívá k jejich vût‰í autentiãnosti a usnadÀuje identifikaci. Ale Ïádn˘ správn˘ investigativní reportér se pfii zpracování tûchto pfiíbûhÛ nespokojí s jejich prost˘m shromaÏìováním, n˘brÏ se vÏdy také snaÏí pfiijít jim na kloub, odhalit jejich tajemství; a v nûkter˘ch pfiípadech se mu to skuteãnû podafií.

6

Musím v‰ak konstatovat, Ïe rigorózní skeptici, takzvaní debunkers (z anglického „debunk“ = odhalovat nûjak˘ nesmysl nebo hloupost), ktefií se soustfiedí jen na vyvracení nûãeho, co a priori povaÏují za klam, pro tuto práci ideálními kandidáty nejsou. Jejich práce je vlastnû nudná a nemÛÏe je dlouho bavit. Kromû toho se sami pfiipravují o leccos zajímavého, podivuhodného, zvlá‰tního.

Svût mimosmyslov˘ch proÏitkÛ je totiÏ pln˘ svûdeck˘ch zpráv o nev‰edních fenoménech. Taková líãení, velmi pÛsobivá a zjevnû zcela upfiímná, zná z vlastní zku‰enosti kaÏd˘, kdo se nûkdy zúãastnil nûjaké diskuse o paranormálních jevech. Rozhovoru, v jehoÏ prÛbûhu fiekne nበpfiítel nebo znám˘: „Já jsem povahou skeptik a rozhodnû nevûfiím v‰emu, co sly‰ím, ale jednou jsem zaÏil takovou zvlá‰tní vûc… Jaké pro to existuje vysvûtlení?“ âasto na tuto otázku mÛÏeme odvûtit jen zcela upfiímn˘m: „Nevím, nemám pro to Ïádné vysvûtlení, pokud se to odehrálo tak, jak to popisuje‰.“ V takové formulaci se pochopitelnû skr˘vá ‰petka nedÛvûry, lehk˘ tón pochybnosti, kter˘ mÛÏe druhou stranu podráÏdit a zhor‰it atmosféru. CoÏ je ov‰em ‰koda, vÏdyÈ trocha skepse je‰tû není osobní uráÏka a neznamená, Ïe vypravûãe nebo vypravûãku podezfiíváme z toho, Ïe si vym˘‰lí. Podstata problému spoãívá v zákonité subjektivitû osobních proÏitkÛ.

To je zásadní dilema.

Proã se hodiny zastavily, kdyÏ dûdeãek zemfiel? Tuto otázku si musel v lehce pozmûnûné formû poloÏit slavn˘ fyzik Richard Feynman (zemfiel v roce 1988) poté, co zesnula jeho Ïena. V‰iml si, Ïe budík na noãním stolku u jejího nemocniãního lÛÏka ukazoval na minutu pfiesnû stejn˘ ãas jako ten, kter˘ byl zapsán jako okamÏik skonu v jejím úmrtním listu. Tato podivná koincidence nedopfiála 7

geniálnímu vûdci klidu. Zaãal v té vûci pátrat a nakonec zjistil, Ïe lékafi, kter˘ konstatoval smrt jeho manÏelky, opsal ãas jejího posledního vydechnutí jednodu‰e z budíku, kter˘ zahlédl na noãním stolku. Ve skuteãnosti se ale budík zastavil minimálnû o pÛl hodiny dfiíve.

Je to jediné vysvûtlení pro tento fenomén v obecné rovinû? JistûÏe ne. Stejnû jako neexistuje jediná univerzální pfiíãina v‰ech autonehod, nelze ani v‰echna zjevení duchÛ nebo pozorování UFO vysvûtlit jedin˘m argumentem. Tato kniha se pokou‰í pfiedloÏit upfiímné odpovûdi na tyto a dal‰í podobné otázky, s nimiÏ je konfrontováno mnoho lidí. Témata jsou pfiedkládána ve formû pfiíbûhÛ, které jsou udivující, podivuhodné, zábavné a nûkdy i trochu dûsivé. A budeme k nim mít i fiadu napínav˘ch faktÛ.

Kapitoly jsou rozdûlené do tfií oddílÛ: NOČNÍ TEMNOTA – to je to, co je na daném fenoménu záhadné a nevysvûtlitelné.

SVÍTÁNÍ – zde vstupujeme do svûta polostínu, pfií‰efií.

Staneme se svûdky záÏitkÛ, které se jeví jako nevysvûtlitelné, ale moÏná takové nejsou.

ROZBŘESK – nám nakonec nabídne poznatky a teorie, které by mohly vnést do temnoty více svûtla. âtenáfii tak dostanou moÏnost utvofiit si o záhadném nebo mimosmyslovém jevu vlastní názor. Bude na nich sam˘ch, ãemu jsou ochotní uvûfiit a ãemu ne.

8

KAPITOLA 1

Jak je to s osudovými znameními NOČNÍ TEMNOTA Frank byl hodn˘ chlapec a obãas maminku pfiekvapil nûjak˘m dárkem. Krásná kfii‰Èálová mísa patfiila k tûm, které jí udûlaly nejvût‰í radost. Proto také dostala ãestné místo na pfiíborníku. O nûkolik let pozdûji onemocnûla Frankova sestra plan˘mi ne‰tovicemi a bratr byl pro jistotu poslán k babiãce a dûdeãkovi do mûsta vzdáleného asi sedmdesát kilometrÛ, aby se nenakazil. Jednoho rána sedûla Frankova matka v kuchyni a snídala, kdyÏ vtom se mísa s hlasit˘m prasknutím rozlomila na dvû ãásti. „MÛj boÏe, Frank zemfiel!“ vykfiikla matka. Nikdo ji nedokázal uklidnit ani pfiesvûdãit, Ïe se ve své jasnovidné pfiedpovûdi m˘lí.

A zanedlouho se ukázalo, Ïe mûla bohuÏel pravdu.

Frank si hrál s chlapcem ze sousedního domu, jenÏ mu ukazoval zbraÀ svého otce, aniÏ by tu‰il, Ïe je nabitá.

Právû v okamÏiku, kdy mísa praskla, vy‰el ze zbranû osudn˘ v˘stfiel, kter˘ Franka na místû usmrtil.

Tuto pfiíhodu otiskl pfied nûkolika lety ãasopis Stern3). ·lo ale o nûjak˘ zvlá‰tní, zcela ojedinûl˘ pfiípad? Nikoli.

Anonymním internetov˘m stránkám se lidé s podobn˘mi záÏitky svûfiují snadnûji neÏ novináfiÛm nebo reportérÛm.

To dokazuje napfiíklad adresa http://bestatterweblog, na 9

níÏ si vymûÀují názory na otázky t˘kající se úmrtí, pohfibÛ, smutku. K tomu zjevnû patfií i proÏitky tohoto typu: V souvislosti s dûdeãkovou smrtí jsem zaÏil cosi neobvyklého. KdyÏ zemfiel, byl jsem u nûj pouze já.

Poté, co nemocniãní personál umyl jeho tûlo, jsem si na památku vzal dûdovy hodinky. Pfiitom jsem si v‰iml, Ïe se zastavily dvacet minut pfied ãtvrtou hodinou ráno, tedy právû v dobû, kdy vydechl naposled. Tfieba to byla jen náhoda, ale kdo ví? 4) Moje babiãka ãasto vzpomínala na jednu událost z války. Jednoho dne sedûla v ob˘vacím pokoji s matkou a sestrou a hrály karty. Její bratr, k nûmuÏ ji poutal zvlá‰È vfiel˘ vztah, bojoval v té dobû na v˘chodní frontû. Náhle zhaslo v pokoji svûtlo a ze stûny spadl jeden obraz – bratrova zarámovaná fotografie. Bratr se uÏ z války nevrátil a my se pfies ve‰keré úsilí nikdy nedopátrali toho, jak˘ osud jej potkal. Ale babiãka byla po cel˘ zbytek Ïivota pevnû pfiesvûdãená, Ïe byl zabit ve chvíli, kdy ten obraz spadl.5) KdyÏ má analytik v nás polední pfiestávku a imunitní systém na‰í du‰e je zrovna mimo provoz, pÛsobí na nás podobné pfiíbûhy mohutnou emocionální silou. Nabízejí útûchu a nadûji – podobnû jako líãení oti‰tûné v ãasopise freundin: Moje babiãka si vÏdy pfiála, aby jí manÏel dal nûjaké „poslední znamení“, pokud odejde první. Po dûdeãkovû smrti a pohfibu se pfiíbuzenstvo se‰lo ke smuteãní hostinû v jeho domû. Náhle babiãka 10

zbledla, Ïe by se v ní krve nedofiezal, a zdû‰enû zírala na nástûnné hodiny. Uvûdomila si totiÏ, Ïe hodiny se zastavily pfiesnû v okamÏiku dûdeãkovy smrti. Nikdy nepochybovala o tom, Ïe právû to bylo ono znamení, po nûmÏ odjakÏiva touÏila.6) Podobn˘ pfiíbûh najdeme i na portálu paraportal.de: Tuhle pfiíhodu mi vyprávûla moje prateta. Její tchynû leÏela uÏ dlouho na nemocniãním lÛÏku a bylo jasné, Ïe se blíÏí její poslední hodinka. Prateta ji poprosila, aby jí dala nûjaké znamení, aÏ „ta chvíle pfiijde“. Na druh˘ den ráno pratetu vzbudila hlasitá rána. Znûlo to, jako kdyÏ pták narazí plnou rychlostí do sklenûné v˘plnû okna nebo dvefií. Ale po Ïádné takové nehodû nena‰la prateta sebemen‰í stopu, Ïádná po‰kozená okenní tabulka, a uÏ vÛbec ne nûjak˘ omráãen˘ nebo zabit˘ pták. Prostû nic.

K tomuto incidentu do‰lo kolem páté hodiny ranní.

Je‰tû téhoÏ dne dopoledne pratetû zavolali z nemocnice a sdûlili jí, Ïe její tchynû zemfiela právû mezi pÛl pátou a pátou hodinou.7) Na internetové adrese http://de.answers.yahoo.com popsala jedna uÏivatelka podobn˘ pfiíbûh. K desátému v˘roãí svatby daroval její dûdeãek své manÏelce (tedy babiãce vypravûãky) nástûnné hodiny. Po dlouhá desetiletí pak visel ten vzácn˘ kus na stûnû ob˘vacího pokoje.

Po dûdeãkovû smrti do‰lo k nûãemu neobvyklému.

KdyÏ se babiãka vrátila z kliniky, v‰imla si, Ïe se hodiny zastavily pfiesnû v dobû, kdy její manÏel zesnul. Velmi to na ni zapÛsobilo, jednak vzhledem k té nápadné shodû okolností, jednak proto, Ïe na tom dárku hodnû lpûla.

11

Donesla hodiny postupnû ke dvûma hodináfiÛm, ale ani jeden z nich je nedovedl spravit. Kyvadlo se vÏdy po nûkolika vtefiinách zastavilo, aniÏ by dokázali zjistit, proã k tomu dochází. Hodinov˘ stroj pfiitom nevykazoval Ïádné známky mechanického po‰kození. Ale i kdyÏ hodiny uÏ neplnily svou funkci, babiãka je z piety dál nechala viset na stûnû ob˘vacího pokoje.

Léta ubíhala. V den pátého v˘roãí dûdeãkovy smrti vypravûãka svou babiãku nav‰tívila. PoÏádala mû, abych se spoleãnû s ní pomodlila a poprosila o znamení. PovaÏovala jsem to za zbyteãné, protoÏe jsem o znamení prosila uÏ mnohokrát – a vÏdy marnû. Babiããinu prosbu jsem ale pochopitelnû neodmítla. Po nûkolika minutách modlení a rozjímání pfie‰la babiãka k hodinám a uvedla kyvadlo do pohybu. Dodnes nevím, co ji k tomu pfiimûlo.

Tak ãi onak – hodiny zaãaly k mému velkému údivu pracovat a uÏ se nezastavily.

Dnes, o dvacet let pozdûji, visí ten neobyãejn˘ objekt v mém ob˘vacím pokoji a je‰tû pofiád bezchybnû funguje.8) Nûkdy mohou b˘t ve hfie jen zvlá‰tní, neobvyklé pocity: Tu noc, kdy babiãka zemfiela, jsem se probudila.

Pfiede‰lého dne jsme ji je‰tû nav‰tívili v nemocnici.

Nebyla na tom nejlépe a uvûdomovali jsme si, Ïe brzy zemfie. A v noci, nebo spí‰ k ránu kolem páté nás skuteãnû navÏdy opustila. Já se tou dobou probudila a mûla jsem masivní problémy s krevním obûhem. Nic jsem nevidûla ani necítila. Sice jsem byla vzhÛru a pfii vûdomí, ale pfiipadala jsem si jako silnû omámená, paralyzovaná. Chtûla jsem vstát a jít na toaletu, ale nedokázala jsem se 12

pohnout. A v ten okamÏik jsem si uvûdomila, Ïe babiãka právû umírá. V tu chvíli nás pfiitom od sebe dûlilo tfii sta kilometrÛ.9) Moderní parapsychologie je pfiesvûdãená o tom, Ïe lidé disponují paranormálními schopnostmi, jeÏ nelze racionálnû vysvûtlit. Vût‰ina seriózních badatelÛ se v‰ak s pfiedstavou, Ïe telepatie znamená „pfienos“ informací a Ïe telekinezi umoÏÀuje „energetické ovlivnûní“ pfiedmûtÛ, jiÏ rozlouãila. Co tedy ve skuteãnosti vûzí za tûmito fenomény?

Pfii pokusech vysvûtlit souvislost mezi hmotn˘m svûtem a du‰í si dnes vût‰ina psí-expertÛ10) pomáhá pfiirovnáním ke kvantové teorii. To je model, jímÏ moderní fyzika objasÀuje neobvyklé chování nejmen‰ích ãástic hmoty, takzvan˘ch kvant. Pr˘ si lze pfiedstavit, Ïe existuje cosi jako kvantovû-mechanická telepatie. Jde pfiitom o fenomén objeven˘ rakousk˘m fyzikem Antonem Zeilingerem a jeho t˘mem. Zeilingerovi se podafiilo propojit dva fotony – tedy stavební kameny elektromagnetického záfiení, které bychom mohli naz˘vat i „svûteln˘mi ãásticemi“ – takov˘m zpÛsobem, Ïe jejich stav je vÏdy identick˘. Vûdci tomu fiíkají „zkfiíÏení“.

Oba fotony byly deponovány na místech vzdálen˘ch od sebe pfies sto kilometrÛ. Konkrétnû na ostrovech La Palma a Tenerife, které disponují astronomick˘mi pozorovacími stanicemi. KdyÏ byla u jednoho z fotonÛ vyvolána nûjaká zmûna, druh˘ foton se okamÏitû pfiizpÛsobil.

Je tudíÏ zjevné, Ïe mezi prostorovû oddûlen˘mi ãásticemi (kvanty) dochází nûjak˘m zpÛsobem k v˘mûnû informací.11) To je pochopitelnû v rozporu s premisami klasické fyziky, podle níÏ se pfienos informací mÛÏe uskuteãnit maximálnû rychlostí svûtla, ale rozhodnû ne v ãase nula.

13

Lze na základû tohoto principu vysvûtlit i paranormální jevy? Nebo se ocitáme spí‰e v situaci, kdy je nejvy‰‰ím umûním vûdy pochopení, Ïe zde konãí území vûdecky poznatelného a zaãíná oblast, v níÏ se mÛÏeme spolehnout uÏ jen na víru?

Jisté je pouze to, Ïe lidé obãas zaÏívají zdánlivû nemoÏné vûci. Jako v následujících pfiíbûzích.

SVÍTÁNÍ Obraz, kter˘ spadl Vlastnû jsem chtûla jít nahoru do loÏnice. Místo toho jsem se v‰ak usadila v kfiesle a zírala do prázdna.

V celém domû uÏ se rozhostilo ticho. Byla jsem unavená a vûdûla jsem, Ïe je na ãase jít spát – ale na to jsem byla unavená aÏ pfiíli‰. ZÛstala jsem tedy sedût v kfiesle a zaãínala klimbat. Náhle jsem zaslechla hlasité bouchnutí v pfiedsíni. Polekala jsem se, vstala jsem z kfiesla a ‰la ke dvefiím, abych zjistila pfiíãinu toho podivného zvuku.

V tu chvíli pfieru‰il ticho v domû telefon. Otoãila jsem se tedy, ‰la ke stolku s telefonem a zvedla sluchátko. Volal otec, aby mi sdûlil, Ïe pfied pár minutami zemfiela moje prababiãka.

Nechtûlo se mi o tom pfiíli‰ mluvit, takÏe jsem jen krátce podûkovala za zprávu a zavûsila. Chvíli jsem zÛstala stát ponofiená do my‰lenek a vzpomínek, pak jsem si ale vzpomnûla, Ïe jsem vlastnû chtûla jít na chodbu podívat se, co to tam bouchlo. KdyÏ jsem v pfiedsíni rozsvítila, ukázalo se, Ïe z malé skfiíÀky vedle vû‰ákÛ nûco spadlo.

Oboje dvefie vedoucí z pfiedsínû do ob˘váku i do 14