1
Vražda jako by se odehrála v jiném čase. Bylo po půlnoci. Vládl svěží chlad. Listopad už se měl po malu přehoupnout v prosinec a do Seattlu se blížila bouřka. Tmavá mračna se na obloze hromadila celý den. Na nábřeží ležela tlustá pokrývka mlhy a na křídlech nepřívětivé, slané brízy se pomalu vkrádala do města. Bez měsíce působila noc obzvlášť temně. Nick šel půl kroku za svým starším bratrem, tvářil se zmu čeně, ale snažil se nezůstávat pozadu. Když se mu před chvílí udělalo zle, vypadl z hlučného, zakouřeného baru, vyrazil ze dveří, jako by byl na útěku, a zastavil se až o pár ulic dál, kde celý zpocený a zardělý zůstal lapat po dechu. V uších mu ještě hrála muzika z jazzového klubu. Sam jeho nevolnosti nevěnoval pozornost a mlčky zamířil k autu. Ulicí se rozléhal rozvážný, pravidelný rytmus jeho kroků. Stíny byly tak husté, že bratři sotva rozeznávali okraj opuš těného parkoviště, kde před pár hodinami nechali stát Sa movo nové BMW. Nick měl nejasný pocit, že je někdo sle duje. Ani on, ani jeho bratr však nemohli tušit, že pouhých deset metrů od nich se za zrezivělým kontejnerem krčí muž v potrhaných hadrech. Že je pozoruje a čeká, hypnotizovaný ozvěnou jejich kroků. Zatímco přecházeli Alaskan Way, v rozpité dálce za jejich zády pomalu zanikala mihotavá světla přístavu. Před nimi, 9