Issuu on Google+

Byl jsem HitlerÛv - zlom

29.9.2011

10.29

Stránka 15

Rodina ve válce

P OCHÁZÍM ZE SOCIALISTICKY orientované rodiny. UÏ mÛj dûd, krejãovsk˘ mistr Adolf Schill, se angaÏoval v socialistickém dûlnickém hnutí v Hamburku, a tû‰il se dokonce jistému regionálnímu v˘znamu. Byl veteránem Nezávislé sociálnû demokratické strany Nûmecka (Unabhängige Sozialdemokratische Partei Deutschlands, USPD), levicové strany, která se od‰tûpila od Sociálnû demokratické strany Nûmecka (Sozialdemokratische Partei Deutschlands, SPD) je‰tû za první svûtové války. Velká ãást ãlenÛ USPD potom v roce 1919 vstoupila do novû zaloÏené Komunistické strany Nûmecka (Komunistische Partei Deutschlands, KPD). Adolf Schill se osobnû znal s legendou SPD Augustem Bebelem. Py‰nil se tím, Ïe pokládal základní kámen k v˘stavbû odborÛ – „zbrojífiÛ proletariátu“, jak se vyjadfioval. Tyhle heroické proletáfiské legendy mû rozãilovaly, protoÏe jsem byl ve svém mládí hrd˘m ãlenem Hitlerjugend a Hitlerov˘m stoupencem. Ale dûdu bych „neprásknul“, aãkoli v nûkter˘ch rodinách se takové vûci stávaly. MÛj otec, kter˘ bojoval jako voják ve válce, stál politicky je‰tû víc vlevo. Kdysi byl ãlenem Rudého svazu frontov˘ch bojovníkÛ (Rotfrontkämpferbund, RFB), paramilitární odnoÏe komunistÛ, stejnû jako mÛj nevlastní otec, nov˘ manÏel mojí matky. Rodiãe se rozvedli, je‰tû kdyÏ jsem byl mal˘ kluk. MÛj otec i otãím 15


Byl jsem HitlerÛv - zlom

29.9.2011

10.29

Stránka 16

aktivnû pÛsobili v Hamburku v komunistickém hnutí do Hitlerova uchopení moci v roce 1933. Poté co se Hitler chopil moci, ãlenové RFB vstupovali po stovkách do SA (Sturmabteilungen, Úderné oddíly). Vzpomínám si, jak nás nav‰tívil otcÛv pfiítel ve zbrusu nové uniformû SA. „Pfiidej se pfieci taky k nám, Hermanne,“ lákal otce. „Koukej, tyhle krásn˘ hnûd˘ vysok˘ boty, uniforma a v‰echno je zadarmo. VÛdce nám taky opatfií práci.“ Otec na nûj zaraÏenû civûl, bezectnost a spontánní, náhl˘ obrat sm˘‰lení se mu protivil. Ale nacisté b˘val˘m komunistÛm cestu k sobû usnadnili a minulost jim nezazlívali, ostatnû nacistické ‰piãky, napfiíklad Joseph Goebbels, kdysi patfiily k pfiívrÏencÛm komunistick˘ch idejí. Tvrdû a nekompromisnû zato úãtovali s tûmi, ktefií po roce 1933 pÛsobili dál v ilegalitû. K tomu otci chybûla odvaha a docela ho chápu, neboÈ ‰ance komunistického odbojáfie na pfieÏití byla mizivá. TakÏe se stáhl a pozdûji ho povolali do wehrmachtu. Svého vnitfiního pfiesvûdãení se v‰ak nevzdal. My dûti jsme obãasné nedÛrazné nálety na poãátku války chápaly jako sv˘m zpÛsobem zábavné dobrodruÏství. Dá se to do jisté míry pfiirovnat k dne‰ní oblibû televize nebo tak populárních poãítaãov˘ch her. I kdyÏ to zní neuvûfiitelnû, pfiipadalo nám to tak, protoÏe jsme si nebezpeãí leteck˘ch útokÛ nejprve neuvûdomovaly. Za jasn˘ch nocí jsme postávaly venku a sledovaly jsme na nebi ‰rafování svûtlometÛ na‰í protivzdu‰né obrany, která tu a tam objevila anglické letce. Jakmile svûteln˘ proud zachytil nepfiátelské letadlo, vût‰inou neuniklo, byÈ pilot vyuÏil v‰emoÏn˘ch úskokÛ. Fascinovanû jsme vzhlíÏely k nebi, sledovaly jsme souboj a vidûly jsme, jak obláãky vybuchujících náloÏí vypálen˘ch protiletadlov˘mi dûly vroubí letovou dráhu bombardérÛ. V‰echna nûmecká mûsta obepínal prstenec zbraní protiletecké 16


Byl jsem HitlerÛv - zlom

29.9.2011

10.29

Stránka 17

obrany, u níÏ od roku 1943 mladiství, takzvaní protiletadloví pomocníci, zaji‰Èovali obsluhu dûl. JestliÏe moji kamarádi zasáhli letadlo, radovali se a jásali tak jako dnes, kdyÏ jejich oblíben˘ fotbalov˘ klub vstfielí branku. Mû tento lov na nebi upfiímnû nenadchl. Radoval jsem se, jedinû kdyÏ jsem spatfiil na obloze padáky. AÈ sebevíc ãlen Hitlerjugend, soucítil jsem se sestfielen˘mi letci a pfiál jsem jim, aby se zachránili. Dát to najevo a svûfiit se s tím kamarádÛm jsem ov‰em nemohl. Nazítfií jsme my dûti procházely ulice a hledaly jsme stfiepiny granátÛ vypálen˘ch z protiletadlov˘ch dûl. A vymûÀovaly jsme si je mezi sebou. Stfiepina s ãástí vodícího okruÏí byla pûtkrát cennûj‰í neÏ obyãejná. Za nejÏádanûj‰í se povaÏovaly úlomky bomb z lehkého materiálu, ty se mezi námi dûtmi mûnily v kursu jedna ku deseti. V poãáteãní fázi války se úlomky z lehkého kovu cenily stejnû jako vzácné po‰tovní známky. ProtoÏe nabídka nálezÛ se v prÛbûhu války stále zvy‰ovala, v˘mûnn˘ kurs klesal. Bombardování ¤í‰e Spojenci se stupÀovalo, na‰e pfievaha ve vzdu‰ném prostoru pominula a nebe nad mûsty se nedafiilo úãinnû bránit. Na cíle dopadalo stále více bomb a pohfibívaly mnoho mal˘ch sbûratelÛ. Od prvních váleãn˘ch dnÛ se ve mûstech pfiísnû dbalo na zatemnûní. Okna, svûtlomety aut a dokonce svítilny jízdních kol se musely pfielepovat tmavomodr˘mi zatemÀovacími papíry. Zb˘val jen úzk˘ prouÏek svûtla. Ulicemi procházely v noci stráÏe a vyz˘valy „Zhasnout!“, pokud nûkdo pfiíkaz k zatemnûní nerespektoval. Lidé nosili fosforeskující odznáãky, v Hamburku pfievaÏovalo miniaturní zpodobení rackÛ. âlovûk tak poznal, Ïe proti nûmu nûkdo jde. V kinech a v rádiu se pfiipomínalo: „Myslete na zatemnûní!“ Ale v‰echna tato preventivní opatfiení ochabovala, protoÏe Spojenci bombardovali nûmecká mûsta tma netma. 17


Byl jsem HitlerÛv - zlom

29.9.2011

10.29

Stránka 18

Ze sporadick˘ch leteck˘ch útokÛ se postupnû staly mohutné nálety cel˘ch flotil bombardérÛ, které tûÏce po‰kozovaly mûsta. Zle jsme se my, velkomûstské dûti, cítily za nocí, kdy jsme musely prosedût dlouhé hodiny ve sklepních krytech. V noci nás ãasto vytrhlo ze spánku kvílení sirén. Rychle jsme vklouzly do pfiipraveného obleãení a dospûlí nás rozespalé po zpravidla studeném schodi‰ti odvedli do leteckého krytu, kter˘ sliboval ochranu. Tam jsme ãekaly, aÏ skonãí zl˘ sen a táhl˘ zvuk sirén oznámí konec poplachu. Pokud poplach trval déle neÏ tfii hodiny, na druh˘ den odpadla ‰kola. Chápaly jsme to jako drobné od‰kodnûní za protrpûné a probdûlé noci. Nálety se mnoÏily, a tak nacisté zfiizovali takzvané venkovské dûtské tábory (Kinderlandverschickung, KLV). Dûti, pfiedev‰ím ze zvlá‰È ohroÏen˘ch prÛmyslov˘ch velkomûst, odváÏeli do domnûle bezpeãn˘ch oblastí na venkovû. âasto se tak dûlo pod nátlakem a prolilo se mnoho slzí, protoÏe dûti se nechtûly odlouãit od rodiãÛ. Jejich doãasn˘m cílem bylo ponejvíc jiÏní a v˘chodní Nûmecko a takzvaná V˘chodní marka, jak se naz˘valo Rakousko po an‰lusu, po pfiipojení k ¤í‰i, nebo protektorát âechy a Morava. Malé dûti se zpravidla dostaly do péãe rodin a domácností, které se dobrovolnû pfiihlásily. ·koláky vyuãovali uãitelé ve tfiídách zfiízen˘ch v KLV. KdyÏ jim pfiálo ‰tûstí, provázel je tam jejich pÛvodní uãitel. To se ale stávalo zfiídka, neboÈ uãitelé ãasto na‰li dÛvody pro to, aby se z neoblíbené pfiemisÈovací akce vyvázali. Ale na‰li se i uãitelé, ktefií své Ïáky ochotnû provázeli. Jedno hamburské dûvãátko následovala tfiídní uãitelka, paní Hannelore Schmidtová, manÏelka pozdûj‰ího spolkového kancléfie Helmuta Schmidta, do KLV ve franckém Coburgu. Náhodou jsem tam v té dobû pob˘val i já; s dûvãátkem 18


Byl jsem HitlerÛv - zlom

29.9.2011

10.29

Stránka 19

jsem se tam neseznámil, ale po deseti letech se stalo mou Ïenou. Na na‰i rodinu, tak jako na v‰echny lidi v Nûmecku, doléhala v‰udypfiítomnost války. Mûsta byla zniãena, skoro kaÏdá rodina oplakávala svoje padlé. A zprávy z fronty nevû‰tily nic dobrého. Také kaÏdodenní Ïivot poznamenala velká nouze. Potraviny se vydávaly na pfiídûl, nás dûti odsoudili k tomu, abychom ve volném ãase shánûly suroviny. Po domácnostech se poÏadovalo, aby schraÀovaly kosti. Ty se pak znovu zhodnocovaly a pouÏívaly se napfiíklad k v˘robû m˘dla. Dûti a mládeÏ pak vyráÏely s vozbou, jak jsme tehdy fiíkaly pfiíruãním vozíkÛm, a tyto kosti sbíraly. To zaji‰Èoval organizaãní ‰táb pfii ‰kole. Uãitelé nám pfiidûlili rajon, na jedno dítû dva aÏ tfii bloky. Po vyuãování jsme vytáhly do ulic, zvonily jsme u domovních dvefií a opakovaly jsme prÛpovídku: „Heil Hitler, máte kosti?“ A témûfi vÏdycky jsme se doãkaly nevesel˘ch odpovûdí: „Ano, ale potfiebujeme je sami...!“ nebo: „Ano, a bolí mû...“ Jeden z tázan˘ch taky fiekl: „Vyfiiìte uãiteli, Ïe nemám Ïádné maso, tak kde bych vzal kosti?“ Navzdory tomu se nám podafiilo pravidelnû shromáÏdit nûkdy víc, nûkdy ménû kostí. Lidé se totiÏ za ‰est váleãn˘ch zim nauãili improvizovat a obstarat si, co potfiebovali. Ve velkomûstech se chovala domácí zvífiata a maso se smûÀovalo za jiné vûci. Na ‰kolním dvofie stály sudy a uãitel zapisoval, kdo odevzdal kolik kostí. Následovala pochvala nebo v˘tka. Pfied ‰kolou ov‰em bohuÏel postávali odrostlej‰í Ïáci, ktefií – líní je sbírat – nám mal˘m kosti vzali. A vyhroÏovali nám náfiezem, jestli jejich krádeÏ oznámíme. Násilí mezi mládeÏí není nov˘, dne‰ní jev. Obãas se nad námi ti vût‰í také smilovali a ãást v˘tûÏku nám ponechali. Zásobování bylo chabé, ale staãilo alespoÀ k pfieÏití. 19


Byl jsem HitlerÛv - zlom

29.9.2011

10.29

Stránka 20

KdyÏ noviny oznámily, Ïe budou takzvané zvlá‰tní pfiídûly, zavládla velká radost, neboÈ na‰e strava se obohatila nad rámec potravinov˘ch lístkÛ. Vzpomínám si, jak jsme se jednou v pfiedvánoãním ãase radovali z nadlep‰ení jedním vajíãkem. Lidi se spokojili s málem. Vûãné vystávání ve frontách denervovalo. A ãlovûk si musel vÏdycky dávat velk˘ pozor, aby prodavaã z lístkÛ neodstfiihl víc, neÏ mu náleÏelo. U drobounk˘ch, padesátigramov˘ch ústfiiÏkÛ se to stávalo i neúmyslnû. KdyÏ jsem pak pfii‰el domÛ, matka vyvádûla, protoÏe pro nás z mûsta tyto poukázky pfiedstavovaly nezbytnou podmínku pfieÏití. KdyÏ ne v „koneãné vítûzství“, vûfiili jsme navzdory tûÏk˘m poráÏkám, které následovaly po katastrofû u Stalingradu, Ïiveni Goebbelsov˘mi propagandistick˘mi pohádkami v rozhlase a novinách, Ïe nûmecké vojsko odolá vytrvalému náporu nepfiátelského svûta, nehledû na ãím dál ãastûji pfiiznávan˘ „nevelk˘ plánovan˘ ústup“ na‰ich jednotek. Vzhledem k socialistickému raÏení rodiãovského domu u nás nikdy nepanovalo váleãné nad‰ení. Moje maminka se odváÏila postavit nacistickému reÏimu svérázn˘m, drobn˘m vzdorem. V obchodech tehdy visely nápisy: „KdyÏ Nûmãe pfiijde‰ nakoupit, tvÛj pozdrav musí ‚Heil Hitler‘ znít!“ Ale moje matka vÏdycky polohlasnû utrousila: „Heil hajtra!“ Na vÛdcovy narozeniny 20. dubna nám ukládala povinnost zkrá‰lit okna do ulice na‰eho nájemního bytu vlajeãkami s hákov˘m kfiíÏem. Matka se tím nefiídila a místo toho vyloÏila v oknû pefiiny v rudém sypku – snad jako v˘raz na‰í proletáfiské, komunistické minulosti. Blokov˘ dÛvûrník, nacistick˘ funkcionáfi niωího stupnû, jehoÏ povûfiili kontrolou v˘zdoby ulic, u nás zazvonil a rozhofiãenû se zeptal, co to má znamenat. Matãin nabrou‰en˘ jazyk tím neotupil. DÛraznû mu vy20


Byl jsem HitlerÛv - zlom

29.9.2011

10.29

Stránka 21

svûtlila, Ïe vlajeãky s hákov˘m kfiíÏem nemáme. A Ïe se její malé dûti Helma a Jürgen pomoãují. Proto vyloÏila pefiiny v tehdy typickém rudém sypku, aby uschly na ãerstvém vzduchu. Chlapík ztratil fieã a vzdal to. Socialistické postoje uvnitfi rodiny mû nechávaly chladn˘m. Byl jsem dítûtem své doby, narodil jsem se v roce 1928 a vyrÛstal jsem za Hitlerovy diktatury. Názorová mnohotvárnost a zavilé politické spory, které vyplÀovaly ãas mezi svûtov˘mi válkami, moje generace neznala, nic takového jsme nezaÏili. My mladiství jsme nevedli Ïádné politické diskuse. Ani nás to nenapadlo, protoÏe existoval jedin˘ názor, respektive jedin˘ povolen˘. VÛdce byl neomyln˘, to platilo v Mnichovû, v Berlínû a pochopitelnû i v Hamburku. Vzpomínám si napfiíklad na to, Ïe hamburské hostinské suÏovala starost, aby hostÛm alkohol nerozvázal jazyk a oni z toho nemûli oplétaãky. V hospodû nedaleko na‰eho bytu v Hammerbrooku, kam mû rodiãe vysílali s velk˘m pûtilitrov˘m dÏbánem opatfien˘m víãkem pro pivo „pfies ulici“, visela tabulka s nápisem: „Jez a pij co hrdlo ráãí, o politice drÏ hubu rad‰i!“ Co bylo tabu „venku“, neplatilo mezi ãtyfimi stûnami. Doma se boufilivû diskutovalo a vedly se ostré spory, které mû míjely, neboÈ moji rodiãe a jejich soudruzi se pfieli pro mû nesrozumitelnou „revoluãní hatmatilkou“. Debatovali o revizionistech, proletáfiském pfiedvoji, monopolistickém kapitalismu – byl jsem z toho jelen. MÛj postoj urãovala nacistická linie, protoÏe její poselství bylo jasné, fieã jednoduchá a srozumitelná. A nacisté vítûzili. AspoÀ tehdy. Mûl jsem tenkrát velkou sbírku vojáãkÛ, vyrábûn˘ch firmou Elastolin. Figurek nûmeck˘ch, francouzsk˘ch, anglick˘ch a dokonce habe‰sk˘ch vojákÛ. Bratr a já jsme jako vojevÛdci vysílali na‰e armády do lít˘ch bitev, pfiiãemÏ já jako mlad‰í jsem musel neustále velet cizáckému 21


Byl jsem HitlerÛv - zlom

29.9.2011

10.29

Stránka 22

vojsku a pochopitelnû jsem vÏdycky prohrál. AÈ jsem rozestavil svoje vojáãky sebechytfieji, vítûzili vÏdycky ti nûmeãtí pod velením generála Hermanna, mého o dva roky star‰ího bratra. KdyÏ otec jednoho dne zjistil, Ïe jsem pfiinesl domÛ skupinu figurek esamanÛ a Hermanna Göringa, pfií‰ernû se rozãílil a hodil je do rozpálen˘ch kamen. Krátce nato se sám stal vojákem. Poslali ho do Francie, odkud se vrátil z váleãného zajetí v roce 1947. Konãil tfietí váleãn˘ rok. Na frontách nás opustilo ‰tûstí. Ve Stalingradu vedla 6. armáda smrteln˘ boj. A v Hamburku? Silvestrovskou noc na prahu roku 1943 jsme slavili za skromného luxusu: popíjelo se pivo a pokufiovaly se pfiídûlové, nedostatkové cigarety. Mûli jsme gramofon a dospûlí tanãili valãík a tango za chraplavého vyhrávání ‰elakov˘ch desek. Ti‰e pfiedlo i rádio, museli jsme mu na pÛl ucha naslouchat, jestli z nebe nad Hamburkem nehrozí bombardování. Doufali jsme, Ïe nebude Ïádn˘ ohÀostroj, neboÈ to, co dnes provází veselí, tenkrát pfiiná‰elo smrt a zkázu. V dubnu 1943 jsem v po‰tovním stejnokroji nastoupil do uãení na hamburském po‰tovním úfiadû 1. KaÏdé ráno jsme podle roãníkÛ napochodovali pfied Hitlerovu bustu. Následoval zpûv nacistické písnû a po‰tovní tajemník, kter˘ pÛsobil na svém místû i léta po válce, pronesl krátkou, jadrnou fieã. Následovalo úseãné „Sieg Heil!“ a po‰ta se pustila do práce... Nastalo léto 1943. Rodiãe v kvûtnu opustili Hamburk. Mého otãíma – rodiãe se rozvedli uÏ v roce 1932 – vyslali jako odborníka na v˘robu letadel do továrny v takzvaném fií‰ském protektorátu, do Kufiimi v âechách. Smûli ho doprovázet jen moje matka a oba mlad‰í sourozenci. Jako uãni, tedy pracující, jsme mÛj ‰estnáctilet˘ bratr a já, tehdy ãtrnáctilet˘, museli zÛstat v Ham22


Byl jsem HitlerÛv - zlom

29.9.2011

10.29

Stránka 23

Rodina mûsíc pfiedtím, neÏ zahynul mÛj bratr Hermann (vzadu vpravo). Vpfiedu zleva moji nevlastní sourozenci Jürgen (6 let) a Helma (9 let), vzadu zleva já (14 let), uprostfied moje matka Luise (34 let). Fotografie z ãervence 1943

burku. Nejdfiív jsme pob˘vali v rodinû mého vlastního otce. JenÏe ten byl ve válce a jeho novou manÏelku jsme nemûli rádi. Pfiipadala nám sobecká. Vzpomínám si, Ïe na dûti se vydávaly potravinové lístky na ãokoládu. Ale nevlastní matka nám nakrásnû pravidelnû ãokoládu snûdla. Navíc pocházela z dobfie situované rodiny, v na‰í proletáfiské spoleãnosti se necítila moc dobfie a dávala svoje rozladûní najevo. A ãasto nás bila. KdyÏ mû jednou mlátila, postavil se mezi nás bratr Hermann, vlepil mace‰e facku a sbalil na‰e vûci. „Jde‰ se mnou k mámû?“ zeptal se mû. Rozhodli jsme se, Ïe zb˘vající ãas do návratu matky a otãíma budeme bydlet ve vlastních ãtyfiech stûnách. A tak jsme se vrátili do bytu na‰ich rodiãÛ ve v˘chodní ãásti Hamburku, do Nagelswegu 49. O nûkolik domÛ dál, v Nagelswegu 39, provozovala teta Olga 23


Byl jsem HitlerÛv - zlom

29.9.2011

10.29

Stránka 24

Paaschová v suterénu obchÛdek se zeleninou. Teta se starala, aby bylo dennû na stole nûco teplého k jídlu. Dominantní Hermann za této situace vymûnil úlohu star‰ího bratra za roli otce a ujal se reÏie. Na‰i prarodiãe bydleli v soubûÏné ulici, v Hammerbrookstraße 8. Tam mûli malé krejãovství. Pamatuji si, Ïe v domû naproti prarodiãÛm sídlila v˘dejna takzvan˘ch národních plynov˘ch masek, které se prodávaly za pût fií‰sk˘ch marek. Pfiedpokládalo se, Ïe v pfiípadû plynového útoku ochrání obyvatele mûsta. Jejich konstrukce byla velmi jednoduchá. Zatím trvalo horké, sv˘m zpÛsobem bezstarostné léto: váleãná hrÛza sice nezmizela, ale vnímali jsme ji spí‰ jako nepfiímé ohroÏení. „Nepfiátelsk˘ bombardovací svaz smûfiuje nad severozápadní Nûmecko. Za chvíli usly‰íte dal‰í pfiedbûÏné varování,“ oznamoval veãer 25. ãervence klidn˘ hlas z na‰eho rádia typu Volksempfänger. Taková hlá‰ení jsme sl˘chali ãasto. Nûkdy jsme mûli ‰tûstí, protoÏe se zakrátko ozvalo: „Ohlá‰en˘ bojov˘ svaz letí ve smûru Hannover-Berlín.“ Tam se lidí zmocnil strach, my jsme zachovali klid. Ale 25. ãervence 1943 do‰lo na nás. Stali jsme se svûdky nové, dûsivé kapitoly v dûjinách letecké války proti civilnímu obyvatelstvu. Operace britsk˘ch Royal Air Force se naz˘vala Gomora. Dnes víme, Ïe to byly do té doby nejtûωí nálety váleãn˘ch dûjin. HrÛza s mnoha pokraãováními zaãala v noci z 25. na 26. ãervenec 1943. A to nejhor‰í postihlo právû v˘chodní ãást Hamburku, kde jsme bydleli. Po pfiedbûÏném varování následoval vzdu‰n˘ poplach. V té dobû a je‰tû do konce roku 1944 informoval rozhlas o oãekávan˘ch náletech spolehlivû. Teprve potom, zejména po ztrátû severofrancouzského pobfieÏí u Laman‰ského prÛlivu s opûrn˘mi body 24


Byl jsem HitlerÛv - zlom

29.9.2011

10.29

Stránka 25

nûmeckého prÛzkumu, se systém vãasného varování zhroutil. Jakmile jsme zaslechli poplachov˘ signál, pospí‰ili jsme s Hermannem do protileteckého krytu v na‰em domû. Tehdy se skoro na kaÏdém domû skvûla kfiídou napsaná písmena LSR a pod nimi ‰ipka pfiíslu‰n˘m smûrem. LSR znamenalo Luftschutzraum, protileteck˘ kryt, zfiízen˘ prakticky v kaÏdém sklepû. Chopili jsme se tedy pfiíruãního zavazadla, ta‰ky s na‰imi dÛleÏit˘mi „hraãkami“, a sebûhli jsme ze schodÛ. Na‰ím protileteck˘m krytem byla prádelna, kterou zároveÀ ob˘vali majitelé domu. Usadili jsme se s asi 20 lidmi – s pûti muÏi a jinak se Ïenami a dûtmi – do jakéhosi podzemního ob˘vacího pokoje sousedícího s prádelnou. Svûtlo jsme zhasli, vûfiili jsme, Ïe pfiitahuje bomby. To byl samozfiejmû nesmysl, neboÈ „vánoãní stromky“ – svûtelné body na obrazovce radaru – zaznamenaly celé mûsto, jako by tonulo v mofii svûtla. KdyÏ dopadly první bomby, utichly poslední rozhovory a vût‰ina lidí nevydrÏela na stoliãkách, Ïidlích a pohovkách. Bomby první útoãné vlny nad námi temnû dunûly, smrtící náklad se fiítil na zem. Sly‰eli jsme v˘buch za v˘buchem. Pfii tûÏkém zásahu v bezprostfiedním okolí opadávala ze stropu omítka. Mnoho Ïen nafiíkalo, dûti plakaly. Ztratili jsme pfiehled o ãase, kdyÏ náhle nastalo ticho. Celkem opodstatnûnû jsme doufali, Ïe nálet skonãil. NeboÈ tak tomu bylo vÏdycky, aspoÀ doposud. Soustavné vlny náletÛ, jaké jsme zaÏili v následujících dnech, takÏe spl˘valy v jedinou a vymazaly celé velkomûsto, dosud ¤í‰e nepoznala. Kojili jsme se tedy nadûjí, Ïe jsme to nejhor‰í pfieãkali, aspoÀ protentokrát. Ale my Hamburãané jsme se doãkali jen pfiestávky, abychom si uÏili je‰tû dva normální letní dny – pro mnohé Hamburãany poslední dny Ïivota. 25


0034459