Kapitola 1
T
ehdy v Bologni to bylo katastrofální fiasko. Polévaly mne mrazivé vlny ledového vzteku a žhnoucí strach, byl bych nejraději pobíhal sem a tam, ale stál jsem bez jediného hnutí. Stál jsem nepohnutě a život, za který jsem odpovídal, visel v onu chvíli na přetenkém vlásku vinou jiných. Stál jsem v troskách úspěchu, který byl na dosah ruky, v troskách naděje na svobodu a bezpečí. Nejnapjatější, nejnebezpečnější fází všech únosů a vydírání je okamžik předání výkupného, protože to je právě okamžik, kdy někdo musí vystoupit z temnot. A únosce přistupuje ke korytu s větší plachostí než kterýkoli dravec džungle. Stačí sebemenší stín podezření, náznak, pohled, tušení, že někdo někde číhá, a šelma prchá. Pak šelmu přepadne strach, pomstychtivost, pak se snadno stane vrahem. Pokazí-li se předání výkupného, nebezpečí, hrozící oběti, vzroste mnohonásobně. V tu chvíli byla třiadvacetiletá Alessia Cenciová v rukou únosců pět týdnů, tři dny a deset hodin. V tu chvíli byl její život v největším nebezpečí. Enrico Pucinelli vstoupil se zasmušilou tváří zadními dvířky do velké sanitky, ve které jsem právě stál. Vlastně to byla dodávka, která zvenčí jako sanitka vypadala, ale za tmavými okny se skrývala lavice, židle a pult s množstvím elektronického zařízení. „Neměl jsem službu, já ten rozkaz nevydal,“ řekl. Mluvil italsky, ale pomalu a zřetelně, abych mu porozuměl. Vycházeli jsme spolu dobře. Rozuměli jsme si, ale pokud jsme se
(9