Hotel na rohu hofikosti - zlom
23.2.2011
21.46
Stránka 5
Hotel Panama (1986)
H
enry Lee nehybnû stál a zíral na vchod hotelu Panama. Nejdfiív se srotilo nûkolik zvûdavcÛ okukujících televizní ‰táb, ale postupnû pfiibyli nakupující, turisté a nûkolik pankáãÛ z ulice. Nikdo nevûdûl, co se vlastnû dûje. Uprostfied davu postával Henry, v kaÏdé ruce igelitku. Mûl pocit, jako by vycházel z nûjakého dlouho zapomenutého snu, kter˘ se mu zdával jako malému chlapci. Starou dominantu Seattlu nav‰tívil v Ïivotû jen dvakrát. Poprvé v roce 1942, kdyÏ mu bylo teprve dvanáct. S oblibou tu dobu naz˘val „váleãná léta“. I tehdy pfiedstavoval staromládeneck˘ hotel bránu mezi ãínskou ãtvrtí a japonskou ãtvrtí Nihonmaãi. Byly to dvû základny ve starosvûtském konfliktu, v nûmÏ spolu ãín‰tí a japon‰tí emigranti sotva promluvili, zatímco jejich dûti, narozené uÏ v Americe, si v ulicích spoleãnû hrály na schovávanou. Hotel b˘val vÏdycky v˘znamn˘m místem, kde se lidé setkávali, kde on kdysi potkal lásku svého Ïivota. Podruhé to bylo dnes. V roce 1986, o kolik, o více neÏ ãtyfiicet let pozdûji? Zastavil se a poãítal léta, jak se mu nofiila z pamûti. KoneckoncÛ, mezi tûmito dvûma náv‰tûvami probûhl cel˘ jeho Ïivot. SÀatek. Narození nevdûãného syna. Rakovina a pohfieb. Ethel mu hroznû chybûla. Byla uÏ ‰est mûsícÛ po smrti. Nest˘skalo se mu po ní ale tak moc, jak by si ãlovûk myslel, tak hroznû, jak by to mohlo vypadat. Vlastnû to byla spí‰ taková ti-