Konec léta 2010 - zlom
21.2.2011
12.52
Stránka 5
1 Deanna Durasová otevřela jedno oko, aby se podívala na budík. Žaluziemi se dovnitř prodíraly první paprsky svítání. Bylo tři čtvrtě na sedm. Kdyby vstala teď hned, pořád ještě by vyšetřila skoro celou hodinu jenom pro sebe, možná i trochu víc. Chvilky plné klidu, během nichž na ni Pilar nemůže útočit ani ji otravovat, kdy Marku-Edouardovi nebude nikdo volat z Bruselu ani z Londýna či z Říma. Chvilky, v nichž bude moci volně dýchat, přemýšlet a vychutnávat samotu. Deanna tiše vyklouzla zpod přikrývek a mrkla přitom po Marku-Edouardovi, který stále ještě podřimoval na opačné straně postele. Na co nejvzdálenějším okraji postele. Už celé roky to vypadalo, jako by v jejich prostorné posteli mohli spát najednou tři až čtyři lidé – oba dva se totiž tak úzkostlivě drželi své strany postele, že mezi nimi zůstávala spousta nevyužitého místa. Ne snad, že by se spolu nikdy neocitli uprostřed, to zatím ano... občas. Když nebyl na cestách, když nebyl unavený nebo když se nevrátil domů velmi, ale velmi pozdě. Ještě pořád to dělali – tu a tam. Tiše sáhla do skříně pro dlouhý, slonovinově bílý hedvábný župan. Ve svitu časného jitra se zdála mladičká a křehká, tmavé vlasy jí něžně splývaly přes ramena jako šál ze soboliny. Na okamžik se sklonila a hledala pantoflíčky. Zmizely. Nemohl je vzít samozřejmě nikdo jiný než Pilar. V tomhle domě pro ni nebylo nic svaté, dokonce ani cizí pantofle, a nejméně ze všeho Deanna. Usmála se sama pro sebe. Bosá tichounce přešla po huňatém koberci a přitom vrhla další kradmý pohled na Marka, jenž stále spal, nádherně uvolněný a tichý. Ve spánku vypadal úžasně mladě, skoro jako ten muž, s nímž se před devatenácti lety seznámila. Zůstala stát na prahu, dívala se na něho a tajně si přála, aby se zavrtěl, aby se probudil, aby k ní rozespale vztáhl ruce a s úsměvem zašeptal ta slova z dávné minulosti: „Reviens, ma chérie. Vrať se zpátky do postele, ma Diane. La belle Diane.“ Krásnou Dianou nebyla už tisíc let, možná i déle. Teď byla pro něj prostě Deanna, jako pro každého jiného. „Deanno, mohla bys 5