PŘED TÍM
U nás v zapadákově V našem městě jsou jen dva typy lidí. „Drží je tady buď povinnost, nebo tupost,“ říkával můj táta vášnivě, když třídil naše spoluobčany. „Buď tady musí zůstat, nebo jsou moc hloupí na to, aby vzali nohy na ramena. Všichni ostatní odsud rychle vypadnou.“ Nebylo pochyb o tom, k jakýmu druhu patří on, ale nikdy jsem neměl odvahu se ho na to zeptat. Můj táta byl spisovatel a bydleli jsme v Gatlinu v Jižní Karolíně, protože tady Wateovi žili odjakživa. Už od chvíle, kdy se tady usadil můj prapraprapradědeček Ellis Wate, kterej pak za občanský války bojoval a umřel na druhý straně Santee River. Až na to, že tady dole na Jihu se tomu neříká „občanská válka“. Všichni pod šedesát tomu říkají prostě jen „válka států“ a všichni nad šedesát „válka proti severský agresi“, jako by nás Sever napad kvůli pár žokům bavlny. Všichni, teda až na naši rodinu. Pro nás je to občanská válka. Další důvod, proč jsem se nemoh dočkat, až odsud vypadnu.
(9)