0034318

UCÍTIL jsem to dfiív, neÏ uvidûl.

Kolem na chodníku a na ulici stál dav lidí, vût‰inou policistÛ, nûktefií mluvili do mobilÛ, jiní koufiili, dal‰í se dívali a nûktefií pohled odvraceli. Ze smûru, odkud jsem pfiicházel, mi bránili ve v˘hledu a zprvu mû napadlo, Ïe to kvÛli v‰em tûm uniformám musí b˘t nûjaká dopravní nehoda nebo tfieba razie proti imigrantÛm. Pak jsem zachytil ten zápach. Jako kdyÏ se vrátí‰ domÛ z dovolené a pfiedtím zapomnûlas vynést odpadky – hutn˘, nakysl˘, dostateãnû vydatn˘, aby pfiebil to normální ‰Èastné letní aroma piva a revoluce. Byl to ten zápach, kter˘ v‰e prozradil.

Asi z deseti metrÛ jsem uvidûl nohu. Jen jednu, jako by její majitel vystupoval velice pomalu z limuzíny. Tu nohu vidím pofiád. Byla obutá do laciné ãerné nazouvací boty, nad ní byl prouÏek ‰edé ponoÏky a pak záblesk nazelenalého masa.

Chlad pr˘ tûlo zakonzervoval ãerstvé, fiekli mi. Nevûdûli, jak dlouho tam bylo. MoÏná celou uplynulou zimu, odhadoval jeden policista. PouÏili kladivo, fiíkal, nebo snad cihlu.

Není to dobrá práce, zhodnotil to. Zeptal se mû, jestli chci vidût zbytek tûla. Ne, díky, odmítnul jsem. Tuhle zimu uÏ jsem vidûl a zjistil víc, neÏ jsem si pfiál. âasto mi fiíká‰, Ïe nikdy nemluvím o svém Ïivotû v Moskvû nebo o tom, proã jsem odjel. Mበpravdu, vÏdycky jsem se nûjak vymluvil a brzy pochopí‰ proã. Ale vytrvale ses ptala dál a já na to z nûjakého dÛvodu v poslední dobû pofiád

7

myslím – nemÛÏu si pomoct. MoÏná proto, Ïe máme jen tfii mûsíce do toho „velkého dne“, a to vypadá jako urãité zúãtování. Mám pocit, Ïe potfiebuju nûkomu o Rusku fiíct, i kdyÏ to bude bolet. Taky proto, Ïe bys to asi mûla vûdût, protoÏe budeme jeden druhému dávat sliby, a moÏná je i dodrÏovat.

Myslím, Ïe mበprávo to v‰echno vûdût. Napadlo mû, Ïe bude snadnûj‰í, kdyÏ to napí‰u. Ty se nebude‰ muset pfiemáhat ke stateãnému v˘razu ve tváfii a já se na tebe nebudu muset koukat.

Tak tady to je. Chtûlas vûdût, jak to skonãilo. Tohle byl skoro konec, to odpoledne s nohou. Ale konec doopravdy zaãal rok pfiedtím, v záfií, v metru.

Mimochodem, kdyÏ jsem o té noze fiekl Stevu Walshovi, pouãil mû: „SnûÏenka. TvÛj znám˘ je snûÏenka.“ Tak jim Rusové fiíkají, pokraãoval – mrtvolám, které se vynofií s jarním táním. Vût‰inou opilci nebo bezdomovci, ktefií to vzdali a uloÏili se do snûhu, ale i obûti, které do závûjí ukryjí jejich vrazi.

SnûÏenky: ‰patnost, která uÏ tam je, je tam stále a hodnû blízko, ale kterou nûjak zvládne‰ nevidût. Hfiíchy, které skryje zima, nûkdy napofiád.

8

1) ASPO≈ jejím jménem si mÛÏu b˘t jist˘. Byla to Maria Kovalenková, pro pfiátele Má‰a. Stála na nástupi‰ti stanice Plo‰ãaì Revoljucii (Námûstí Revoluce), kdyÏ jsem ji poprvé zahlédl.

Vidûl jsem její obliãej asi pût vtefiin, neÏ vytáhla malé zrcátko a pfiidrÏela ho pfied sebou. Druhou rukou si nasadila sluneãní br˘le, o kter˘ch jsem si myslel, Ïe si je moÏná zrovna koupila nûkde ve stánku v podchodu. Opírala se o sloup na tom konci nástupi‰tû, kde jsou sochy obãanÛ – sportovcÛ, inÏen˘rÛ, prsat˘ch rolnic a matek chovajících svalnatá miminka. Díval jsem se na ni déle, neÏ se slu‰elo.

Na Plo‰ãadi Revoljucii nastával jeden moment, vizuální efekt, kdyÏs pfiecházela k zelené lince z nástupi‰tû se sochami. Ocitla ses na mírnû vyv˘‰ené lávce pfies koleje metra a na jedné stranû ses mohla dívat na celou flotilu lustrÛ ve tvaru disku, které se táhly podél nástupi‰tû a mizely ve tmû, ze které vyjíÏdûly vlaky. Na druhé stranû mohlas vidût ostatní lidi, jak podnikají stejnou cestu, jenÏe na rovnobûÏné trase, blízko, ale oddûlenû. KdyÏ jsem se tehdy podíval doprava, uvidûl jsem tu dívku se sluneãními br˘lemi jít stejn˘m smûrem jako já.

Nastoupil jsem do vlaku a jel o stanici dál, na Pu‰kinskou. Stál jsem pod Ïlut˘m obloÏením a prastar˘m záfiivkov˘m osvûtlením, které ve mnû vyvolávalo pocit – pokaÏdé, kdyÏ jsem jel metrem –, jako bych byl statista v nûjakém paranoidním filmu Donalda Sutherlanda ze sedmdesát˘ch let.

9

Na Pu‰kinské jsem vyjel eskalátorem s falick˘mi svûtly, podrÏel tûÏké sklenûné dvefie do metra ãlovûku za mnou, jak jsem to dûlal vÏdycky, a vyrazil do bludi‰tû nízk˘ch podzemních pasáÏí pod Pu‰kinov˘m námûstím. Pak zajeãela.

Byla asi pût metrÛ za mnou a kromû toho, Ïe kfiiãela, taky zápasila s huben˘m muÏem s culíkem, kter˘ se pokou‰el ukrást jí kabelku (evidentnû padûlek znaãky Burberry). Volala o pomoc a kamarádka, která se objevila vedle ní – KáÈa – jak se pak ukázalo –, jen kfiiãela. Zprvu jsem pouze pfiihlíÏel, ale pak ten muÏ zaÈal pûst, jako by ji chtûl udefiit, a já usly‰el nûkoho za zády, jako by se chystal zasáhnout. Vykroãil jsem a odtáhl toho hubeného muÏe za límec.

Nechal ta‰ku b˘t a ‰vihnul sv˘mi lokty dozadu, ale nezasáhl. Pustil jsem ho a on se pfieváÏil a upadl. Probûhlo to rychle a já si ho ani pofiádnû neprohlédl. Byl mlad˘, moÏná o deset ãísel men‰í neÏ já a vypadal ztrapnûnû. Vykopl nohu, zasáhl mû do holenû, ale nebolelo to, pak se vy‰krábal na nohy a utekl dolÛ podchodem a vzhÛru po schodech aÏ na vzdáleném konci, které vedly na Tverskou tfiídu, takovou luxusní Oxford Street Moskvy, jenÏe s nezákonn˘m parkováním, která se svaÏuje z Pu‰kinova námûstí aÏ dolÛ na Rudé námûstí. Dole u schodÛ stáli dva policisté, ale byli aÏ pfiíli‰ zamûstnaní koufiením a vyhlíÏením, kterého pfiistûhovalce by zbuzerovali, neÏ aby nûjak zakroãili. „Spasibo, dûkuju,“ fiekla Má‰a. Sundala si sluneãní br˘le.

Mûla na sobû super úzké dÏíny zastrãené do hnûd˘ch koÏen˘ch kozaãek ke kolenÛm a bílou halenku rozepnutou o knoflíãek víc neÏ tfieba. Pfies ni jeden z tûch legraãních podzimních kabátÛ breÏnûvovské éry, které ãasto nosí ruské Ïeny, jeÏ nemají moc penûz. KdyÏ ses na nû pozornû zadívala, vypadaly jako u‰ité z koberce nebo pláÏové osu‰ky s límcem z koãiãiny. Ale kdyÏ ses dívala zdálky, pfiipomínala v nûm ta dívka svÛdnou ‰pionku jako v thrilleru ze studené války. Mûla rovn˘ nos, bledou pleÈ a rezavû hnûdé vlasy a s trochou ‰tûstí by mohla sedût tfieba pod stropem ze zla-

10

t˘ch lísteãkÛ v nûjaké pfiedraÏené restauraci Vévodsk˘ palác nebo Lovecká chata, jíst ãern˘ kaviár a usmívat se shovívavû na nûjakého niklového magnáta nebo obchodníka s ropou a dobr˘mi kontakty. MoÏná, Ïe tam nûkde teì je, i kdyÏ – pochybuju. „Oj, spasibo,“ pfiidala se její kamarádka a stiskla mi prsty pravé ruky. Její ruka byla teplá a lehká. Odhaduju, Ïe dívce v br˘lích bylo nûco pfies dvacet, moÏná tfiiadvacet, ale kamarádka byla evidentnû mlad‰í, devatenáct a moÏná i míÀ. Mûla bílé kozaãky, rÛÏovou minisukni z imitace kÛÏe a k tomu taky sáãko. Nos mûla maliãko pr‰áãek, rovné blond vlasy a jeden z tûch upfiímnû vstfiícn˘ch úsmûvÛ ruské Ïeny, z tûch, k nimÏ patfií oãní kontakt naplno. Pfiipomínal ten úsmûv jezulátka, kter˘ jsme jednou vidûli – pamatuje‰? – v tom kostele ve vesnici dole na pobfieÏí u Rimini: ten star˘, moudr˘ úsmûv na mladé tváfiiãce, úsmûv, kter˘ naznaãoval Vím, kdo jsi, vím, co chce‰, vím to uÏ od narození. „Niãevo,“ odpovûdûl jsem. A znovu jsem se zeptal: „V‰echno v pofiádku?“ „Vsjo normalno,“ prohlásila dívka v br˘lích. „Chara‰o, O. K.,“ odvûtil jsem.

Usmívali jsme se na sebe. Moje br˘le se v nasládlém celoroãním teple metra orosily. V jednom ze stánkÛ s cédéãky v podchodu vyhrávaly lidové melodie, pamatuju si na melodramatick˘ text kuckan˘ jedním z tûch geniálních rusk˘ch opileck˘ch zpûvákÛ, u nichÏ máte pocit, Ïe zaãali koufiit je‰tû v dûloze.

V paralelním vesmíru, v jiném Ïivotû, tady ta historka konãí. ¤ekneme si na shledanou, já jdu to odpoledne domÛ, druh˘ den se vrátím ke své právniãinû. MoÏná jsem v tom Ïivotû pofiád tam, stále v Moskvû, moÏná jsem si na‰el jinou práci a zÛstal, nikdy se nevrátil a nepotkal tebe. Ty dívky jdou dál k nûkomu jinému ãi za nûãím jin˘m, jako kdyby mû nepotkaly. Ale byl jsem zaplaven tím pocitem, kter˘ se dostaví, kdyÏ riskantní akce probûhne zdárnû, tou hrdostí, kdyÏ

11

udûláme nûco dobrého. U‰lechtil˘ skutek na nelítostném místû. Byl jsem miniaturním hrdinou, dovolily mi jím b˘t, a já byl vdûãn˘.

Ta mlad‰í se stále usmívala, ale ta star‰í se jen dívala. Byla vy‰‰í neÏ její kamarádka, sto sedmdesát nebo sto sedmdesát tfii centimetrÛ, a na vysok˘ch podpatcích byly její zelené oãi ve stejné úrovni jako moje. Byly to pfiekrásné oãi. Nûkdo musel nûco fiíct, a byla to ona a anglicky: „Odkud jste?“ „Jsem z Lond˘na,“ odpovûdûl jsem. Z Lond˘na pÛvodem nejsem, jak ví‰, ale je to dost blízko. Rusky jsem se zajímal: „A odkud jste vy?“ „Teì Ïijeme tady v Moskvû,“ ona na to. Tou dobou uÏ jsem byl na tuhle jazykovou hru zvykl˘. Ruské dívky vÏdycky fiíkaly, Ïe chtûjí procviãovat svou angliãtinu. Ale nûkdy taky chtûjí, abys ty mûla ten pocit, Ïe je to na tobû, Ïe jsi v jejich zemi, ale v bezpeãí svého jazyka.

Následovala dal‰í pauza plná úsmûvÛ. „Tak, spasibo,“ fiekla ta kamarádka.

Nikdo z nás se nepohnul. Potom se Má‰a zeptala: „Kam jdete?“ „DomÛ,“ odpovûdûl jsem. „A kam vy?“ „Jen se tak procházíme.“ „Poguljajem,“ fiekl jsem.

A ‰li jsme.

Byla polovina záfií. Ten ãas v roce, kter˘ Rusové naz˘vají babí léto – hofikosladké olíznutí sametového tepla, které kdysi nastávalo, kdyÏ venkovské Ïeny pfiivezly svou úrodu, a teì v Moskvû znamená poslední dou‰ky nápojÛ venku na námûstích a kolem Bulváru (té pfiekrásné staré ulice okolo Kremlu, mezi jejímiÏ pruhy jsou pásy parku s trávníky a laviãkami a sochami slavn˘ch spisovatelÛ a zapomenut˘ch revolucionáfiÛ). Je to nejpfiíhodnûj‰í ãas k náv‰tûvû Moskvy, jenÏe si nejsem jist˘, jestli ji nûkdy podnikneme. Stánky u metra uÏ

12

nabízely ãínské rukavice z umûlé koÏe‰iny pro nadcházející zimu, ale stály tu pofiád dlouhé fronty turistÛ ãekajících na tu pochybnou show s Leninovou hrobkou na Rudém námûstí. V hork˘ch odpoledních na sobû polovina Ïen ve mûstû stále nemûla obleãeno témûfi nic.

Vy‰li jsme po hladk˘ch úzk˘ch schodech z pasáÏí metra pod námûstím pfied arménsk˘ supermarket. Pfie‰li jsme ucpanou ulici na ‰irok˘ chodník uprostfied Bulváru. Na obloze byl pouze jedin˘ mrak, k tomu nad˘chan˘ bíl˘ obláãek vyletující z továrny ãi mûstské elektrárny, viditeln˘ jen proti modfii blíÏícího se veãera. Bylo pfiekrásnû. Vzduch byl cítit po levném benzinu, grilovaném mase a chtíãi.

Ta star‰í se zeptala, anglicky: „Co dûláte v Moskvû, jestli to není tajemství?“ „Jsem právník,“ odpovûdûl jsem.

Prohodily spolu nûco, moc rychle a moc tlumenû na to, abych rozumûl. Ta mlad‰í vyzvídala: „Jak mnoho roky v Moskvû jste?“ „âtyfii roky,“ prozradil jsem. „Skoro ãtyfii roky.“ „Líbit se vám?“ zajímala se ta v br˘lích. „Líbit se vám na‰e Moskva?“ ¤ekl jsem, Ïe se mi moc líbí, neboÈ jsem pfiedpokládal, Ïe to chce sly‰et. Vût‰ina jich má jakousi automatickou národní hrdost, jak jsem zjistil, aãkoliv si v‰ichni pfiejí, aby odtud proboha vypadli a dostali se do Los Angeles nebo na Azurové pobfieÏí. „Co dûláte vy?“ vyzvídal jsem rusky. „Pracuju v obchodû. S mobilními telefony.“ „Kde je vበobchod?“ „Pfies fieku,“ vysvûtlovala. „Blízko TreÈjakovské galerie.“ Pár krokÛ mlãela a pak dodala: „Mluvíte krásnou ru‰tinou.“ Pfiehánûla. Moje ru‰tina byla mnohem lep‰í, neÏ jakou mluvila vût‰ina naplaven˘ch bankéfiÛ a ‰arlatánsk˘ch konzultantÛ ve mûstû – rádoby snobsk˘ch AngliãanÛ, AmeriãanÛ se siln˘mi zuby a o‰idn˘ch SkandinávcÛ, jeÏ horeãka

13

po ãerném zlatû pfiivedla do Moskvy –, ktefií povût‰inou pfiejíÏdûli jen mezi sv˘mi kanceláfiemi, byty s ostrahou, nákladn˘mi bordely, honosn˘mi restauracemi a leti‰tûm se zásobou dvaceti izolovan˘ch slov. Já byl na cestû k plynné mluvû, ale pfiízvuk mû stále prozrazoval uÏ pfii první slabice.

Má‰a a KáÈa mû urãitû ocejchovaly jako cizince, je‰tû neÏ jsem otevfiel pusu. Hádám, Ïe jsem byl snadn˘ terã. Byla nedûle a já byl na cestû domÛ z podivného srazu expatÛ v bytû osamûlého úãetního. Mûl jsem na sobû zánovní dÏíny a semi‰ové boty, to si pamatuju, taky tmav˘ svetr s véãkem a ko‰ili z Marks & Spencer pod tím. Takhle se lidé v Moskvû neoblékali. Ten, kdo mûl peníze, chodil v ko‰ilích filmov˘ch hvûzd a italsk˘ch botách, a kaÏd˘ bez penûz, coÏ byla vût‰ina, nosil pa‰ované armádní pfiebytky nebo levné bûloruské boty a deprimující kalhoty.

Naopak Má‰a mûla autenticky krásnou angliãtinu, pfiestoÏe s gramatikou trochu zápolila. Nûkteré ruské Ïeny vystfielí do jakéhosi pfiehnanû deklamaãního pi‰tûní, kdyÏ mluví anglicky, ale ona patfiila k tûm, které hlasem klesly, témûfi k chrapotu, naléhavû vyslovujíc v˘razné „r“. Její hlas znûl jako po celonoãní party. Nebo válce.

Procházeli jsme se smûrem k pivním stanÛm, které vyrostou s prvním tepl˘m dnem v kvûtnu, kdy je celé mûsto v ulicích a stát se mÛÏe cokoliv, a balí se v fiíjnu, kdyÏ skonãí babí léto. „¤eknûte mi, prosím,“ ozvala se ta mlad‰í. „Moje kamarádka fiíká, Ïe v Anglii máte dva…“ Odmlãela se, aby se poradila rusky. Zaslechl jsem „teplá“, „studená“, „voda“. „Jak se to fiíká?“ zeptala se ta star‰í. „Odkud teãe voda.

V koupelnû.“ „Kohoutky.“ „Ano, kohoutky,“ pokraãovala ta mlad‰í. „Moje kamarádka fiekla, Ïe v Anglii je dva kohoutky. TakÏe ta horká voda nûkdy pafií ruku.“

14

„Da,“ souhlasil jsem. „Eto pravda.“ Byli jsme na cestû uprostfied Bulváru, blízko houpaãek a rozviklan˘ch skluzavek. Tlustá bábu‰ka prodávala jablka. „A je pravda,“ zas se zajímala ta mlad‰í, „Ïe v Lond˘nû je pofiád velká mlha?“ „Nût,“ já na to. „Pfied sto lety ano, ale teì uÏ ne.“ Dívala se do zemû. Má‰a, ta dívka ve sluneãních br˘lích, se usmála. KdyÏ teì zpûtnû pfiem˘‰lím o tom, co se mi na ní líbilo to první odpoledne, kromû dlouhého pevného gazelího tûla, a taky hlasu a jejích oãí, byla to ta ironie. PÛsobila dojmem, Ïe uÏ ví, jak to skonãí, a jako by témûfi chtûla, abych to vûdûl taky. MoÏná se mi to tak zdá aÏ teì, ale skoro bych fiekl, Ïe se uÏ omlouvala. Myslím, Ïe vnímala lidi a jejich ãiny nûjak oddûlenû – jako kdybys mohla pohfibít, cokoliv jsi udûlala, a zapomenout na to, jako by tvoje minulost patfiila nûkomu jinému.

Pomalu jsme do‰li aÏ na kfiiÏovatku s mou ulicí. Mûl jsem ten opil˘ pocit, kter˘ jsem, pfied tebou, vÏdycky míval ve spoleãnosti Ïen z první ligy – taková napÛl nervozita, napÛl svrbûní, jako bych hrál, jako bych Ïil Ïivot nûkoho jiného a potfieboval jsem toho maximálnû vyuÏít, dokud jsem mûl tu moÏnost.

Máchnul jsem rukou a oznámil: „Tady bydlím.“ Pak jsem sly‰el svÛj hlas: „Nechcete zajít na ãaj?“ Bude‰ si myslet, Ïe to zní smû‰nû, já vím, takhle se o to pokou‰et. Ale pfied pár lety, kdyÏ byli cizinci je‰tû exotick˘m druhem a právník byl nûkdo s platem hodn˘m odpovûdi ano, to mohlo fungovat. A fungovalo. ¤ekla ne. „Ale kdybyste mûl zájem nám zavolat,“ dodala, „smíte.“ Podívala se na svou kamarádku, ta vyndala pero z kapsiãky nad lev˘m Àadrem a napsala telefonní ãíslo na zadní stranu lístku na trolejbus. Podávala mi ho a já si ho vzal. „Jmenuju se Má‰a,“ pfiedstavila se. „A tohle je KáÈa. Moje sestra.“

15

„Já jsem Nick,“ fiekl jsem. KáÈa se ke mnû nahnula ve své rÛÏové suk˘nce a políbila mû na tváfi. Usmívala se tím druh˘m úsmûvem, kter˘ mûly v repertoáru, asiatsk˘m úsmûvem, kter˘ neznamená nic. Pak odkráãely po Bulváru a já se za nimi díval déle, neÏ bylo zdrávo.

Bulvár byl pln˘ ochmelkÛ, povaleãÛ a líbajících se. Skupiny v˘rostkÛ se shlukovaly kolem kytaristÛ v podfiepu. Stále bylo dost teplo, a tak byla v restauraci na rohu mé ulice, kde se v létû scházely skupiny minigarchÛ a ‰lapek stfiedního kalibru, v‰echna okna dokofián. Musel jsem jít po vozovce, abych se vyhnul dlouhé, monotónní fiadû ãern˘ch mercedesÛ a hummerÛ, které zabraly chodník okolo. Zaboãil jsem do své ulice a pokraãoval jsem aÏ k boku kostela natfieného hofiãicovou barvou.

Vlastnû to asi bylo jin˘ den – jen se ten obraz jaksi hodí k tomu setkání v metru, takÏe se mi to spojilo –, ale v mé pamûti to bylo ten stejn˘ veãer, kdy jsem si poprvé v‰iml toho starého Ïigulíka. Na mé stranû ulice byl vmáãknut˘ mezi dvû BMW, jako duch ruské minulosti nebo odpovûì na kvíz, která vûc do skupiny nepatfií. Tvarem pfiipomínal dûtskou malÛvku auta tuÏkou: krabice na kolech a dal‰í krabice na ní – v té by dítû namalovalo ãárkami fiidiãe a volant, k tomu poÈouchlá kulatá svûtla, ke kter˘m, kdyby bylo dítû v rozmaru, by pfiimalovalo kulaté panenky, takÏe by to vypadalo jako oãi. To bylo to auto, na jehoÏ koupi vût‰ina lidí v Moskvû kdysi musela ãekat pÛl svého Ïivota, aspoÀ tak to vÏdycky vyprávûli, ‰etfiili, prahli po nûm, zapisovali se do pofiadníkÛ, jen aby pak – kdyÏ padla zeì a mohli sledovat Ameriku v televizi a jejich spoluobãané s lep‰ími konexemi si pofiídili poslední modely z dovozu – zjistili, Ïe dokonce i jejich sny byly pochybné. TûÏko to odhadnout pfiesnû, ale tenhle mûl kdysi zfiejmû rezavû oranÏovou barvu. Na bocích byl cel˘ od bahna a oleje, jako tank po bitvû, tmavá krusta, o které ví‰

16