0034312

{1}

P

ŘIROZENĚ JSEM NEPIL VŽDYCKY,

dokonce to není ani tak dlouho, co jsem s pitím zaãal. Dfiíve se mi alkohol hnusil; v nejlep‰ím pfiípadû jsem si nûkdy dal sklenici piva; víno mi pfiipadlo kyselé a z pachu kofialky se mi dûlalo nevolno. Ale pak nastal ãas, kdy se mi zaãalo dafiit ‰patnû. Mé obchodní záleÏitosti se nevyvíjely tak, jak mûly, a s lidmi jsem mûl taky v‰elijaké problémy. VÏdy jsem byl pfiíli‰ mûkk˘ ãlovûk, potfieboval jsem sympatie a uznání svého okolí, tfiebaÏe jsem to na sobû nedával znát a vystupoval sebevûdomû a sebejistû.

Hor‰í bylo nûco jiného, zaãínal jsem mít totiÏ pocit, Ïe se ode mne odvrací taky má Ïena. Zpoãátku to byly takfika nepozorovatelné pfiíznaky, vûci, kter˘ch by si nûkdo jin˘ ani nev‰iml.

Napfiíklad mi zapomnûla pfii jednûch narozeninách doma pfiipravit dort; já sice dorty nikdy nejím, ale dfiíve mi pfiesto vÏdycky nûjak˘ nabídla. A pak jednou u mne v pokoji nad kamny visela po tfii dny pavuãina. Pro‰el jsem v‰echny místnosti, ale nikde Ïádná pavuãina nebyla, jen v tom mém. Vlastnû jsem chtûl vyãkat, jak dlouho bude mnû pro zlost takové schválnosti dûlat, ale ãtvrt˘ den jsem to uÏ nevydrÏel a fiekl jí to. Poté pavuãina zmizela. Povûdûl jsem jí to pfiirozenû dost ostfie. Za Ïádnou cenu jsem v‰ak nechtûl dát najevo, jak silnû tûmito uráÏkami i svou osamûlostí trpím.

Av‰ak nezÛstalo jen pfiitom. Brzy do‰lo na tu vûc s rohoÏkou. Toho dne jsem mûl ve své bance potíÏe, poprvé mi totiÏ odmítli vyplatit peníze; asi se uÏ rozkfiiklo, Ïe jsem utrpûl 5

ztráty. Pfiednosta banky, jist˘ pan Alf, se choval velice pfiívûtivû, hovofiil o pfiechodn˘ch potíÏích, a dokonce se nabídl, Ïe zatelefonuje na centrálu, aby mi poskytli mimofiádn˘ úvûr. To jsem samozfiejmû odmítl, usmíval jsem se a poãínal si sebejistû jako vÏdycky. Ale moc dobfie jsem si v‰iml, Ïe mi tentokrát nenabídl doutník, jak to obvykle dûlával, neboÈ jsem mu uÏ za to asi nestál. Velice sklesl˘ jsem v tûÏce se sná‰ejícím podzimním de‰ti kráãel domÛ. Îádné potíÏe jsem vlastnû zatím je‰tû nemûl; to jen v m˘ch obchodních záleÏitostech do‰lo k urãité stagnaci, která by se dala v dané chvíli s patfiiãn˘m nasazením urãitû pfiekonat. Ale právû toto nasazení jsem v sobû nedokázal vzbudit, byl jsem v‰ím tím nûm˘m odporem, s nímÏ jsem se setkával, aÏ pfiíli‰ deprimován.

KdyÏ jsem pfii‰el domÛ (bydlíme kousek za mûstem ve vlastní vile, ale silnice tam dosud nebyla dokonãena), chtûl jsem si pfiede dvefimi oãistit ‰pinavé boty, ale právû dnes tu chybûla rohoÏka. Rozzlobenû jsem otevfiel a zavolal do domu na svou Ïenu. UÏ se stmívalo, ale nikde jsem nevidûl jediné svûtlo, a nepfiicházela ani Magda. Volal jsem znovu a znovu, ale nic se nedûlo. Byl jsem ve velice fatální situaci: Stál jsem v de‰ti pfiede dvefimi své vlastní vily a nemohl dovnitfi, pokud jsem nechtûl roznést bláto po pfiedsíni a hale, a to v‰echno jen proto, Ïe má Ïena zapomnûla dát pfiede dvefie rohoÏku, a kromû toho nebyla na místû v dobû, kdy se vracím domÛ z práce, coÏ velice dobfie vûdûla. Nakonec jsem se s tím musel smífiit: Opatrnû jsem po ‰piãkách vstoupil do domu. KdyÏ jsem se v hale posadil na Ïidli, abych se zul, a za tím úãelem rozsvítil, vidûl jsem, Ïe ve‰kerá má opatrnost nebyla k niãemu: Na svûtlezeleném koberci v hale se objevily ty nejodpornûj‰í skvrny.

VÏdycky jsem své Ïenû fiíkal, Ïe se tak choulostivá rezedová zeleÀ do haly nehodí, jenÏe ona tvrdila, Ïe my dva jsme snad dost rozumní na to, abychom si dávali pozor, a Ïe Elsa (na‰e mladiãká sluÏebná) stejnû pouÏívá zadní vchod a je zvyklá chodit po domû v pantoflích. Rozzlobenû jsem si zouval boty, a právû kdyÏ jsem si sundaval druhou, zahlédl jsem Magdu, 6

která v tu chvíli vycházela ze dvefií, za nimiÏ vedly schody do sklepa. Bota mi vyklouzla z ruky a s bouchnutím spadla na koberec, kde zanechala odpornou skvrnu. „Dávej pfiece trochu pozor, Ervíne!“ okfiikla mû Magda dost rozezlenû. „Jak ten pûkn˘ koberec zase vypadá! To si nemÛÏe‰ navyknout jaksepatfií si boty oãistit?!“ Zfiejmá nespravedlnost této v˘ãitky mû rozhofiãila, ale v té chvíli jsem se je‰tû udrÏel. „Kdes proboha byla?“ zeptal jsem se a upfienû na ni zíral. „NejmíÀ desetkrát jsem na tebe volal!“ „Byla jsem ve sklepû u ústfiedního topení,“ vysvûtlila chladnû. „Ale co to má co spoleãného s m˘m kobercem?“ „Je to stejnû tak tvÛj koberec jako mÛj,“ odpovûdûl jsem rozãilenû. „A já ho za‰pinil opravdu nerad. JenÏe kdyÏ pfiede dvefimi není Ïádná rohoÏka...!“ „Pfiede dvefimi není rohoÏka? Samozfiejmû Ïe tam je!“ „Není!“ vykfiikl jsem dÛraznû. „Prosím, pfiesvûdã se sama!“ JenÏe ji vÛbec nenapadlo, aby se ‰la podívat. „KdyÏ uÏ tam Elsa zapomnûla rohoÏku poloÏit, mohl ses klidnû zout hned v pfiedsíni! Rozhodnû jsi boty nemusel házet s takov˘m randálem na koberec!“ Jen jsem se na ni podíval, vzteky nûm˘. „Vidí‰,“ fiekla, „teì mlãí‰. KdyÏ ti ãlovûk nûco vytkne, vÏdycky mlãí‰. Ale sám mi pofiád nûco vyãítá‰...“ Nenacházel jsem v tûch slovech jedin˘ rozumn˘ smysl, ale pfiesto jsem fiekl: „Kdy jsem ti nûco vyãítal?“ „Právû teì,“ odpovûdûla hbitû. „Nejdfiív proto, Ïe jsem na tvé volání hned nepfii‰la, a já jsem pfiece musela zkontrolovat ústfiední topení, protoÏe Elsa má dnes odpoledne volno.

A potom proto, Ïe u dvefií není rohoÏka. JenÏe já nemÛÏu pfii v‰í své práci je‰tû kontrolovat kaÏdou maliãkost, kterou má udûlat Elsa.“ Pominul jsem to. V duchu jsem byl sice pfiesvûdãen˘, Ïe se m˘lí ve v‰ech bodech, ale nahlas jsem fiekl: „Nebudeme se hádat, Magdo. Prosím tû, vûfi mi, Ïe jsem ten koberec neza‰pinil úmyslnû.“ 7

„A ty mi vûfi,“ opáãila, stále je‰tû dost ostr˘m tónem, „Ïe jsem tû nenechala úmyslnû ani volat, ani ãekat.“ K tomu jsem se nevyjádfiil. Do veãefie jsme se oba jakÏtakÏ uklidnili, ba dokonce se docela rozumnû bavili, kdyÏ jsem náhle dostal nápad, Ïe pfiinesu ze sklepa láhev ãerveného vína, kterou mi kdysi nûkdo vûnoval a stála tam uÏ léta. Opravdu nevím, proã mû to napadlo, moÏná to na‰e usmífiení ve mnû vyvolalo pocit nûãeho slavnostního, jako je svatba nebo kfitiny.

Magdu to taky ponûkud pfiekvapilo, ale usmála se a souhlasila.

Vypil jsem jen pÛldruhé sklenky, aãkoliv mi ten veãer víno nepfiipadalo ani trochu nakyslé. Dokonce jsem se rozveselil a dokázal jí vyprávût leccos o tûch obchodních záleÏitostech, které mi dûlaly takové starosti. O onûch starostech jsem se samozfiejmû ani slovem nezmínil, naopak jsem lhal a pfiedstíral úspûchy. Magda mi naslouchala s takov˘m zájmem jako uÏ dlouho ne. Mûl jsem pocit, Ïe odcizení mezi námi zcela vymizelo, a tak jsem jí ze samé radosti daroval sto marek, aby si mohla koupit nûco opravdu hezkého: ‰aty, prsten nebo cokoli, po ãem její srdce je‰tû touÏí.

8

{2}

P

OZDĚJI JSEM SI ČASTO KLADL OTÁZKU, zda jsem snad

nebyl ten veãer úplnû opil˘. Samozfiejmû jsem nebyl, toho bychom si Magda nebo já pfiece jen pov‰imli, pfiesto jsem v‰ak pocítil poprvé v Ïivotû opilost. Nepotácel jsem se, ani se mi nepletl jazyk. Nûco takového by necelé dvû sklenky slabého ãerveného vína u tak stfiízlivého ãlovûka jako já nemohly zpÛsobit, ale pfiesto mi ten alkohol zmûnil cel˘ svût.

Namlouval mi, Ïe mezi mnou a Magdou není Ïádné odcizení, Ïe se nehádáme, mé obchodní problémy mûnil v úspûchy, v takové úspûchy, Ïe jsem své Ïenû dokonce daroval sto marek, coÏ jistû není bÛhvíjaká ãástka, jenÏe v mé situaci nakonec Ïádn˘ obnos nebyl mal˘. KdyÏ jsem se pfií‰tí ráno probudil a nechal si projít hlavou v‰echny události od zapomenuté rohoÏky aÏ po darovanou stomarkovku, poprvé jsem si uvûdomil, jak hanebnû jsem se k Magdû zachoval. NejenÏe jsem jí lhal, pokud jde o mou obchodní situaci, ale navíc jsem svou leÏ je‰tû zdÛraznil penûÏit˘m dárkem, abych ji uãinil vûrohodnûj‰í, coÏ by se právnû zfiejmû dalo nazvat „podvodem“. Právní hledisko v‰ak bylo naprosto lhostejné, dÛleÏitá zÛstávala jen lidská stránka vûci, a právû ta byla naprosto ohavná. Poprvé bûhem na‰eho manÏelství jsem Magdu vûdomû podvedl – a proã vlastnû? Proboha proã? Pro nic za nic – mohl jsem pfiece o tûch vûcech bohorovnû mlãet, stejnû jako jsem mlãel dosud.

Nikdo mû nenutil, abych promluvil. Nikdo? Ale pfiece jen, pfiimûl mû k tomu alkohol. KdyÏ jsem si to poprvé uvûdomil, kdyÏ 9

jsem v plném rozsahu pochopil, jak˘ je alkohol lháfi a jaké lháfie dûlá z poctiv˘ch lidí, zafiekl jsem se, Ïe uÏ nikdy nevypiju ani kapku alkoholu a Ïe se nadále obejdu i bez sklenice piva, na nûmÏ jsem si dosud obãas pochutnal.

JenÏe k ãemu jsou v‰echna pfiedsevzetí, k ãemu jsou v‰echny plány –? To ráno, kdyÏ jsem vystfiízlivûl, jsem se zapfiísahal, Ïe alespoÀ vyuÏiju srdeãnûj‰í náladu, která vãera veãer mezi Magdou a mnou zavládla, a uÏ nepfiipustím Ïádné odcizení, o hádce vÛbec nemluvû. A pfiesto neuplynulo mnoho dní a my jsme se hádali znovu. Bylo to vlastnû naprosto nepochopitelné: âtrnáct let na‰eho manÏelství probûhlo prakticky beze sporÛ a teì, v patnáctém roce, to vypadalo, Ïe se bez hádání neobejdeme. Nûkdy mi pfiipadalo pfiímo komické, kvÛli jak˘m záleÏitostem jsme my dva upadali do sporu. Vypadalo to, jako bychom se v urãitou chvíli prostû museli hádat, lhostejno kvÛli ãemu. Také hádka je nejspí‰ jak˘si jed, jemuÏ ãlovûk rychle pfiivykne a bez nûhoÏ se brzy neobejde. Zpoãátku jsme samozfiejmû aÏ úzkostlivû dbali na urãitou formu, snaÏili se co moÏná vûcnû drÏet pfiedmûtu sporu a vyh˘bat se ve‰ker˘m osobním uráÏkám. Nutily nás k tomu také zábrany kvÛli pfiítomnosti na‰í mladé sluÏky Elsy. Vûdûli jsme, Ïe je zvûdavá a Ïe v‰echno, co zaslechne, rozná‰í dál. Tenkrát by mi je‰tû nev˘slovnû vadilo, kdyby se o m˘ch starostech a o na‰ich hádkách nûkdo ve mûstû dozvûdûl. JenÏe netrvalo dlouho a mnû bylo naprosto jedno, co si lidé o mnû myslí a povídají, a co bylo je‰tû hor‰í, ztratil jsem ve‰ker˘ stud i sám pfied sebou.

JiÏ jsem se zmínil, Ïe jsme si s Magdou zvykli na témûfi kaÏdodenní hádky. Byly to vlastnû jen mrzutosti, jen drobné ‰piãkování kvÛli maliãkostem, cosi, co to nepfietrÏité napûtí mezi námi trochu uvolÀovalo. I to byl vlastnû zázrak, ale nic pûkného: Po mnoho let jsme Magda a já mûli vyslovenû dobré manÏelství. Brali jsme se z lásky, tenkrát jsme byli oba úplnû bezv˘znamní zamûstnanci, pfiistûhovali jsme se k sobû kaÏd˘ s kuffiíkem. Ach, ten bájeãn˘ Ïivot pln˘ odfiíkání v prvních letech na‰eho manÏelství – kdyÏ na to dnes vzpomínám!

10

Magda byla v domácnosti uãinûná kouzelnice, leckter˘ t˘den jsme vy‰li s deseti markami, a pfiitom jsme mûli pocit, Ïe si Ïijeme jako kníÏata. Pak nade‰el odváÏn˘ ãas pln˘ neustálého napûtí, protoÏe jsem se osamostatnil a s Magdinou pomocí budoval vlastní obchod. Podafiilo se to – dobré nebe, jak nám se tehdy ve v‰em dafiilo! Staãilo jen za nûco vzít, soustfiedit na tu vûc svou píli a nad‰ení, a uÏ se v‰echno dafiilo, ta vûc rozkvétala jako správnû pûstovaná kvûtina a pfiiná‰ela nám plody... Pouze dûti nám zÛstaly odepfieny, jakkoli jsme po nich touÏili. Magda jednou potratila a od té doby byly v‰echny nadûje na dûti tytam. My jsme se v‰ak nemilovali o nic ménû, po mnoho let jsme se v na‰em manÏelství stále znovu do sebe zamilovávali a já jsem nikdy nezatouÏil po jiné Ïenû neÏ po Magdû. Byl jsem s ní naprosto ‰Èastn˘ a ona se mnou se zfiejmû cítila nejinak.

KdyÏ se pak podniku dafiilo, kdyÏ dosáhl objemu, kter˘ odpovídal velikosti na‰eho mûsta a na‰eho okresu, objemu, jenÏ bylo moÏno roz‰ifiovat jen tak, Ïe bychom zmûnili ve‰keré své Ïivotní okolnosti a odstûhovali se z rodného mûsta, kdyÏ uÏ jsme tedy nemuseli vynakládat takové úsilí, koupili jsme si jako náhradu vlastní pozemek na pfiedmûstí, postavili vilu, zakládali zahradu, zafiizovali byt nábytkem, kter˘ nás mûl provázet po zbytek Ïivota – a to v‰echno byly vûci, které nás k sobû opût poutaly a pro nûÏ jsme si ani nepov‰imli, Ïe nበmanÏelsk˘ vztah postupnû chladne. I kdyÏ jsme se uÏ nemilovali jako dfiív, i kdyÏ jsme po sobû uÏ tak ãasto a tak vroucnû netouÏili, nepociÈovali jsme to jako ztrátu, n˘brÏ jako cosi samozfiejmého. Prostû se z nás zvolna stávali stafií manÏelé, a co se stalo nám, stává se v‰em, byla to naprosto pfiirozená vûc. A kamarádství, jak jsem se zmínil, nám pfii v‰em tom plánování, budování, zafiizování vily plnû nahradilo to, oã jsme pfii‰li, z milencÛ se stali kamarádi a nic nám nechybûlo.

V té dobû mi Magda jiÏ zcela pfiestala pomáhat v obchodû, coÏ byl krok, kter˘ jsme tenkrát oba pokládali za samozfiejm˘.

Nyní mûla vût‰í domácnost; zahrada a trocha drÛbeÏe taky 11

vyÏadovaly péãi, ale firmû se dafiilo natolik, Ïe jsem mohl zamûstnat novou pracovní sílu. Pozdûji se v‰ak mûlo ukázat, jak nepfiíznivû se Magdin odchod z mého podniku projeví.

NejenÏe jsme tím opût ztratili znaãnou ãást sv˘ch spoleãn˘ch zájmÛ, ale navíc se ukázalo, Ïe je její souãinnost vlastnû nenahraditelná. Byla mnohem aktivnûj‰í neÏ já, podnikavûj‰í a také mnohem obratnûj‰í v kontaktu s lidmi, takÏe dokázala snadno a s humorem dostat lidi tam, kde je chtûla mít. Já jsem byl v na‰em spoleãenství ten opatrnick˘ prvek, urãitá brzda, která pfiíli‰ odváÏnou jízdu regulovala a jistila. V obchodním provozu jsem mûl tendenci drÏet se pokud moÏná v pozadí, nikomu se nevnucovat a nikdy nikoho o nic neprosit. Bylo tedy nevyhnutelné, Ïe po Magdinû odchodu pokraãovaly obchody zprvu sice dál ve star˘ch kolejích, ale protoÏe nic nového nepfiicházelo, jejich objem pozvolna, nenápadnû rok od roku klesal. To v‰echno jsem si ov‰em uvûdomil aÏ mnohem pozdûji, pfiíli‰ pozdû, kdy se uÏ nedalo nic zachránit. KdyÏ tenkrát Magda z podniku ode‰la, pocítil jsem spí‰ urãitou úlevu: VÏdyÈ muÏ, kter˘ svou firmu zastupuje sám, se u lidí tû‰í vût‰í váÏnosti neÏ ten, jemuÏ do v‰eho mluví manÏelka.

12

{3}

K

DYŽ PAK ZAČALY NAŠE HÁDKY,

okamÏitû jsem si uvûdomil, jak jsme se s Magdou bûhem let odcizili, neboÈ ona se starala o domácnost, zatímco já o obchody. Zpoãátku jsem nad na‰í vzájemnou lhostejností je‰tû pociÈoval urãit˘ stud, a kdyÏ jsem si pov‰iml, Ïe jsem Magdu zranil, Ïe mívá dokonce uplakané oãi, bolelo mû to témûfi tolik jako ji samu a sliboval jsem si, Ïe se polep‰ím. âlovûk v‰ak pfiivykne v‰emu a já se témûfi obávám, Ïe si co nejrychleji zvykne taky na poniÏování. Tak nade‰el den, kdy jsem si pfii pohledu na Magdiny uplakané oãi uÏ nesliboval, Ïe se polep‰ím, n˘brÏ jsem si s uspokojením, které provázel ‰okující údiv, pomyslel: Tentokrát jsem ti to ale jaksepatfií nandal!

S tou svou dobfie profiíznutou pusou nemusí‰ mít vÏdycky pravdu. Pfiipadalo mi hrozné, Ïe to tak cítím, ale pfiesto jsem to pokládal za správné, ten pocit mû prostû uspokojoval, aÈ to zní jakkoli paradoxnû. Od toho zb˘val pouh˘ krÛãek k tomu, Ïe jsem ji chtûl zraÀovat zámûrnû.

V onom nanejv˘‰ kritickém období na‰ich vztahÛ byla jako kaÏdé tfii roky novû vypsána soutûÏ na dodávky potravin pro vûzeÀskou správu. U nás ve mûstû máme – ne právû k nad‰ení obyvatel – ústfiední oblastní vûznici, v jejíchÏ zdech pob˘vá stále zhruba patnáct set vûzÀÛ. Ty dodávky jsme jiÏ po devût let zaji‰Èovali my a Magda se kdysi velice zaslouÏila o to, abychom je získali. Pfii obou pozdûj‰ích zadáváních vÏdy vykonala krátkou zdvofiilostní náv‰tûvu u kompetentního vrchního 13

inspektora správy a zakázku jsme bez problémÛ získali. Já jsem tyto dodávky pokládal za samozfiejmou souãást svého obchodu, a tak jsem s tou vûcí ani tentokrát nedûlal Ïádné ciráty: Nechal jsem opsat starou nabídku, jejíÏ cenová skladba se uÏ po devût let osvûdãila, a Ïádost jsem podal. O náv‰tûvû pfiíslu‰ného vrchního inspektora jsem taky uvaÏoval, jenÏe v‰echno bûÏelo ve star˘ch kolejích, a tak jsem nechtûl vypadat jako dotûra, protoÏe jsem vûdûl, Ïe ten chlapík má i tak spoustu práce.

Struãnû fieãeno, mûl jsem pfiinejmen‰ím deset dobr˘ch dÛvodÛ k tomu, abych od té náv‰tûvy upustil.

KdyÏ jsem pak dostal dopis od vûzeÀské správy se such˘m sdûlením, Ïe na mou nabídku nereflektují a dodávky zadávají jiné firmû, zasáhlo mû to jako blesk z ãistého nebe. Jako první mû napadlo: Jen aby se o tom nedozvûdûla Magda! Pak jsem popadl klobouk a bûÏel k vrchnímu inspektorovi, aÏ teì jsem se tedy rozhodl ho nav‰tívit, coÏ by b˘valo mûlo smysl pfied tfiemi t˘dny. Pfiijal mû zdvofiile, ale chladnû. Vrchní inspektor litoval, Ïe byly staré obchodní vztahy pfieru‰eny, nemohl v‰ak pr˘ jednat jinak, neboÈ ãást cen, které jsem nabízel, uÏ dávno zastarala, nûkteré ‰ly smûrem nahoru, jiné jsou naopak niωí.

Vcelku se to snad vyrovnává, av‰ak má nabídka udûlala na pány, ktefií o tom rozhodovali – aÈ mu pr˘ prominu jeho otevfienost –, prostû ‰patn˘ dojem, vypadalo to, jako by mé firmû bylo doãista jedno, zda tu zakázku dostane, ãi ne. Dále jsem se dozvûdûl, Ïe jedna zcela nová, v‰emi prostfiedky se vzmáhající firma, která mû uÏ nûkolikrát pûknû rozãílila, zvítûzila také tentokrát. Na závûr pan vrchní inspektor vyjádfiil ve v‰í zdvofiilosti nadûji, Ïe za tfii roky s mou firmou bude moci opût navázat staré spojení, naãeÏ mû propustil.

Byl jsem si jist˘, Ïe jsem v kanceláfii vûznice na sobû nedal znát nic ze svého zdû‰ení, ba zoufalství nad tímto nezdarem; svÛj dotaz na jméno ‰Èastného vítûze jsem totiÏ zastfiel zãásti zdvofiilostí, zãásti zvûdavostí. KdyÏ jsem v‰ak poté opût stál venku pfied tûÏk˘mi Ïelezn˘mi vûzeÀsk˘mi vraty, kdyÏ za mnou zapadla i poslední závora, vypadal jsem v jasném slunci 14