P Ř E D M L U VA
Pravda o vraždě cara je pravdou o utrpení Ruska N. A. Sokolov, soudce vyšetřující zavraždění carské rodiny v roce 1918
Krev museli ze sklepa Ipaťjevského domu vynášet po kbelících. V červenci 1918 byla rodina posledního cara se čtyřmi sloužícími zavražděna devětatřiceti výstřely z velkorážných pistolí a nesčetnými ranami bodáků. Později se stal jeden z vrahů sám obětí vražedného útoku. Říká se, že na prstě měl carův prsten. Trvalo však bezmála století, než se posledními nálezy a jejich identifikací podařilo definitivně rozluštit hádanky okolo zločinu. První dojem z krvavého činu klame: Rusové se zdráhali střílet na carovy děti, nevinné mladé lidi. A byli to opět Rusové, kdo ještě tehdy, v roce 1918, a znovu od sedmdesátých let minulého století jako amatéři i odborníci – právníci, historici a soudní lékaři – neúnavně pátrali tak dlouho, dokud se jim nepodařilo najít a identifikovat poslední pohřešované členy carské rodiny. Angažovanost těchto lidí je závazkem k usmíření s temnou stránkou ruských dějin, jakoby v zastoupení záhuby milionů lidí, a také příspěvkem k definitivní tečce za pochybami a diskusemi o identitě nálezů. Nejnovějším otevřením „případu Jekatěrinburg“ sledujeme detektivní pátrání po prvních indiciích, svědeckých výpovědích a nálezech, které provázejí hledání stop této dobrodružné historie až do současnosti. Setkáváme se s chladnokrevnými vrahy i s lidmi, kteří jsou ochotni ručit za čestné slovo a svou pravdu třeba i životem. A sledovali jsme, jak málo znamenal 7