I.
Mumie Kyjev 9. května 2009
(1) Mumie se na mě šklebila jako zrůda. Staletí jí stáhla kůži z obličeje dozadu a odhalila řadu zubů, které vypadaly jako tesáky. Dásně a nos byly vysušené. Strnulé rty a zapadlé oči – oválné, kočičí, ne úplně lidské – dodávaly obličeji výhružnou zvířecí podobu. „Kdo to byl?“ zašeptal jsem. „Mnich? Poutník?“ „Vypadá jako upír.“ Restaurátor Taras Koroljov se pokřižoval. „Některé mrtvoly vyschnou tímhle způsobem. Přírodní balzamování z nich udělá hrozivé stvůry.“ Z hlavní chodby, zpoza ochranných pásek a dřevěných zábran, hučely hlasy turistů. Aby mi ukázal ukrytou pohřební komoru, vedl mě restaurátor několik stovek metrů dlouhými úzkými kamennými chodbami. Koroljov byl nevelký, podsaditý muž s vypoule19