f e 1
axík zastavil před kolejí Christ Church a já jsem se soukala ze zadního sedadla ven, ale červencové vedro mi vyrazilo dech a div mě nevmáčklo zase zpátky do taxíku. Na chodníku jsem se zpříma postavila a setřela pot, který se mi začal perlit na čele. Když mě sestra přemluvila, abych se místo ní zúčastnila letního semináře na téma Pýcha a předsudek, očekávala jsem pohádkové oxfordské věže, intelektuální konverzaci a dlouhé procházky podél klidné říčky, a nikoli to, že sem dorazím propocená tak, že budu nutně potřebovat sprchu, a to všechno jen proto, že mám sestru posedlou jistým Fitzwilliamem Darcym. Průjezdu pod věží Tom Tower, který je hlavním vstupem do koleje Christ Church a jedním z jejích nejtypičtějších znaků, by slušel vodní příkop s padacím mostem. Nebo aspoň padací mříž. Nicméně dnešní obyvatelé koleje si vystačili s kovanou bránou coby jedinou obranou před vnějším světem. Zaplatila jsem za svezení a s námahou vytahovala z taxíku zavazadlo. Na zem vedle mě přistálo se zlověstným žuchnutím. Narovnala jsem se, zhluboka se nadechla a vykročila vpřed. Po zádech mi stékal pramínek potu. „Dobré ráno,“ vyrazil mi naproti čiperný pán středních let oblečený do jakési uniformy. „vítejte na Christ Church.“ Pokynul směrem k bráně, jíž se vcházelo do chodby, která
T
7