Prolog Schongau, 12. fiíjna léta Pánû 1624
D
vanáct˘ fiíjen byl dobr˘ den k zabíjení. Cel˘ t˘den pr‰elo, ale tento pátek po posvícení se vyãasilo. Slunce navzdory zaãínajícímu podzimu pfiíjemnû hfiálo a nahofie od mûsta byl sly‰et hluk a smích. Znûly bubny, cinkaly zvonce, nûkdo hrál na skfiipky. VÛnû ma‰tûn˘ch nudlí a peãeného masa pronikala aÏ dolÛ do páchnoucí ãtvrti koÏeluhÛ. Jakob Kuisl stál v projasnûné svûtnici a pokou‰el se probudit otce. Bifiic se tu uÏ dvakrát pro nûho zastavil, tentokrát se nedá odb˘t. Katova hlava spoãívala na desce stolu, dlouhé chomáãe vlasÛ plavaly v kaluÏi piva a pálenky. Chrápal a obãas sebou ve spánku ‰kubl. Jakob se sklonil dolÛ aÏ k otcovu uchu. Ucítil pach alkoholu a potu. Potu strachu. Pfied popravami se otec vÏdycky takhle potil. Nejpozdûji po vynesení rozsudku zaãal jinak vcelku mírn˘ pijan chlastat. Nic nejedl a témûfi nemluvil. Za nocí se pak ãasto s kfiikem budil zalit˘ potem. Poslední dva dny se s ním prakticky nedalo mluvit. Jeho Ïena Katharina to vûdûla, a proto pravidelnû odcházela s dûtmi ke ‰vagrové. Jen Jakob musel zÛstat, byl koneckoncÛ nejstar‰í syn, a tím pádem pacholek svého otce. „Otãe, probuì se! UÏ musíme vyrazit! Bifiic ãeká!“ Jakob nejdfiív ‰eptal, pak mluvil hlasitû, nakonec zafival. Chrápající kolos se koneãnû pohnul.
11