Page 1

1. kapitola Bruggy, 30. srpen 1419

Milenci se od sebe polekaně odtrhli. Ten obraz pálil Christinu v očích. Lucas a jeho dívky! Vždycky mu to usnadňovaly. Úsměv, žert a byly jeho. Tak tady dobýval ženská srdce! Pokrývka na divanu zářila všemi barvami orientu. Její hedvábné třásně dopadaly až k dlažbě podlahy. Ačkoli velkým zahradním oknem pronikalo dovnitř slunce, hořely všude svíce a olejové lampy. V jejich svitu vypadala dívčina prsa, ramena i tvář jako vyřezaná ze slonoviny. Byla nahá. Nahá jako Eva v ráji. A Lucas byl její Adam. Christina kolísala mezi rozhořčením a okouzlením. Dvojice byla ve své nahotě krásná. Vášnivá. Skandální. Svůdná. „Zbláznila ses? Co tady děláš?“ Její bratr se vzpamatoval jako první a zakryl si dekou své mužství. Nebylo to ale dost rychle, protože Christininy zorničky se rozšířily v nepokrytý údiv. Lucas přidušeně zaklel. „Tvá zvědavost tě jednoho dne zabije, sestro. Odkud víš o tomhle domě?“ „Posílá mě za tebou babička.“ Lucas si našel útočiště daleko od domu Contariniových. Nebylo jen hnízdečkem lásky, ale i jeho malířskou dílnou. Otec mu po poslední hádce striktně zakázal, aby se doma zabýval patláním barev a kříd. Christina tu našla měchýře z vepřové kůže plné barev, nádoby s pigmentovým prachem, bachraté lahvičky s olejem, štětce, dřevěné lišty a role plátna, které na otcův rozkaz odnesl 11


z domu. Simon Contarini očekával, že jeho syn bude pokračovat v rodinné tradici a stane se obchodníkem. Fakt, že se Lucas snaží za otcovými zády i nadále dosáhnout svého cíle a stát se malířem, Christinu nijak nepřekvapil. V té chvíli také objevila na stojanu započatý portrét. V šatech tu ženu naráz poznala. Vídala ji dost často. Při oslavách, turnajích, audiencích, banketech… „Madame,“ vydechla rozpačitě a poklesla v opožděné dvorní úkloně. Tak blízko se k budoucí flanderské vévodkyni nechtěla přiblížit. Michaela z Valois, snacha vévody Jana Burgundského, jemuž chladnokrevnost při zacházení s nepřáteli vynesla přídomek Neohrožený, vklouzla s Lucasovou pomocí rychle do šatů. Unikl jí povzdech. „Bez obav, ona bude mlčet,“ zaslechla Christina, jak ji Lucas šeptem ubezpečuje. „Existuje-li někdo, na jehož mlčenlivost se může člověk spolehnout, pak je to moje sestra.“ Co mu na to mladá princezna šeptem odpověděla, Christina sice neslyšela, ale že si dělá starosti, bylo nabíledni. Její manžel Filip Burgundský, hrabě z Charolais, byl ve Flandrech místodržícím svého otce Jana Neohroženého. Ačkoli Filip svou ženu neustále podváděl, očekával od ní bezpodmínečnou věrnost. O to víc, že jejich manželství zůstávalo dosud bezdětné. Kdyby se rozneslo, že ho podvádí s patricijským synem z Brugg, vyvolalo by to skandál, který by měl dalekosáhlé následky jak pro burgundský, tak i pro francouzský dvůr. Postihlo by to i obchody domu Contarini. „Musíte pryč.“ Christina se konečně rozpomněla na úkol, který dostala. „Otec je na cestě sem. Dobře víš, že tvé malování považuje za mrhání časem. Umíš si představit, co by řekl, kdyby tě ještě navíc zastihl v takové společnosti? Ten obraz ze stojanu musí také zmizet.“ Lucas strhl plátno z rámu, přičemž se snažil ulovit nohou botu. 12


„Od koho se otec dověděl, kde jsem? Kdo mě prozradil? Matthis? Od té doby, co se přátelí s Hendrikem van der Molenem, se mu už nedá věřit.“ Christina nechtěla, aby staršího bratra očerňoval. Pokud bude Hendrik van der Molen Contariniovým škodit, je to jen její vina, nikoli Matthisova. „Babička se náhodou dozvěděla, že otec má v úmyslu sem přijít. Nevím od koho. V žádném případě tě tu nesmí najít. Poslala mě, abych tě varovala.“ Pomohla Michaele zapnout plášť s kapucí prostý všech ozdob. Vyhnula se přitom jejímu pohledu. Místo toho zalétly její oči k bratrovu otevřenému skicáku, který ležel na podlaze vedle divanu. Dokonalými tahy v něm Lucas zachytil něžné rysy a zasněný úsměv královské dcery. Rozpuštěné vlasy, nahá ramena. Nikdo s výjimkou jejího manžela ji tak nesměl vidět. A už vůbec ne kupecký syn, kterému byl hříčkou osudu propůjčen talent umělce, jehož nesmí využívat. „Dej mi tu kresbu,“ poprosila Michaela, vzala list a pečlivě ho složila. „Bude mi navždy připomínat tyto hodiny.“ Vyměnila si s Lucasem vroucí pohled, z něhož byla Christina vyloučena. Je to láska? Bylo pro něj typické, že se zapletl do takové vášně. Na rozdíl od Matthise nedělal nikdy to, co bylo přípustné a vhodné. Bažil po ideálech, po kráse a snažil se to zachytit ve svých skicách a obrazech. Dokázala pochopit, že se dvoří okouzlující a jemné hraběnce. Otec by však tu záležitost posuzoval jinak. Když její bratr vyprovázel Michaelu, ještě jednou se otočila. Na rozdíl od otce obdivovala Christina práce svého bratra. Ráda by měla víc času, aby si mohla podrobně prohlédnout všechny jeho kresby. Okno se otevíralo ke kanálu, který tvořilo rameno řeky Reie. Poskytovalo tolik světla, že Lucas mohl malovat za každého počasí. Stěny byly odshora dolů pokryté výkresy. Visely na šňůrách, byly 13


přibité hřebíky nebo se už díky vlhkému vzduchu kroutily. Byly to portréty jeho přátel, rodiny, jeřábníků a lodníků. Venkovské scény u kanálu a akty s propletenými pažemi a nohama při milostném aktu. Musel nad tím strávit nekonečně mnoho hodin. „Christino, kde jsi?“ Lucas jí netrpělivě přidržel dveře do dvora. Michaela seděla v člunu, který právě odrazil od břehu kanálu. Christina s úlevou zaznamenala, že je to bárka s uzavřenou kajutou na zádi. Ani muž u vesel neměl na sobě livrej. Princezna byla mimo nebezpečí. O Lucasovi se ovšem nedalo něco takového říci. „Copak nemáš už i tak dost problémů?“ popustila rozhořčeně uzdu svému hněvu. „Všechna děvčata z Brugg sem za tebou běhají. Musíš se ucházet zrovna o hraběnku z Charolais? Tenhle flirt tě zničí!“ „Jak bych jí mohl odolat? Vždyť jsi ji viděla. Stačí, když se jen usměje a člověk udělá všechno, co si přeje. Chce, abych ji namaloval,“ bránil se Lucas. „Jsi blázen, Lucasi Contarini,“ prohlásila Christina a pozorovala bratra. Byl stejně jako Matthis světlovlasý a modrooký, ale na rozdíl od staršího bratra měl tak zářivý úsměv, že si dokázal získat i toho největšího škarohlída. „Pusť manželku vévodova syna jednou provždy z hlavy! Řekni mi raději, jak se odsud dostaneme, aniž bychom vběhli našemu otci přímo do náruče.“ Lucas ukázal na zeď k sousednímu pozemku. Než si Christina stačila vykasat sukně, byl už skoro na druhé straně. Díky jabloni a větvím visícím až k zemi se i ona dostala bez problémů do zeleninové zahrady vedlejšího domu. Po boku bratra spěchala přilehlými zadními dvory kolem stájí a dřevěných kůlen, až se nakonec dostali do sítě spletitých uliček, které vedly do ještě zchátralejší městské čtvrti. Christině skoro nestačil dech, aby trhaně přiznala, že vlastní příčinou otcova hněvu, který měl teď zasáhnout i Lucase, je vlastně ona. 14


„Tys odmítla provdat se za Hendrika van der Molena?“ podivil se Lucas udýchaně. „Pročpak? Ten muž je bohatý, pohledný a všichni se mu koří. Co se ti na něm nezamlouvá? Jednou si koneckonců musíš někoho vzít. Nemůžeš posílat všechny nápadníky pořád ke všem čertům.“ „To je možné,“ odvětila stroze. „Ale Hendrik van der Molen určitě nebude tím, za koho se provdám. Jsem si jistá, že on a jeho hamižný otec využili svého vlivu a na poslední chvíli překazili otcovu kandidaturu na předsednictví v radě konšelů. Takové intriky se k němu hodí. Je to pletichář a má něco za lubem.“ „Opatrně s takovými podezřeními! Van der Molenové jsou mocní a vlivní.“ „To je možné. Přesto mi to nezabrání, abych vlka v rouše beránčím nenazvala pravým jménem.“ „Hendrik je do tebe úplně zblázněný, to už ví skoro celé Bruggy. Ačkoli dost dobře nechápu, k čemu mu bude taková rudovlasá hubená tyčka s pusou velkou jako vrata od stodoly a jazykem ostrým jako meč.“ Christina zalapala po dechu a usmála se. Výsměch se jí nedotkl, protože nebyla přehnaně ješitná. Nedělala si nic ani z toho, že převyšuje skoro všechny ženy v Bruggách, ani ze své barvy vlasů. Nápadníci, kteří se ucházeli o její ruku, přicházeli kvůli jejímu věnu. Podle jejího názoru by se hlásili, i kdyby se narodila jako trpaslice. Neměla o nich nijak zvlášť vysoké mínění. „Šetři si dech pro rozhovor s otcem,“ poradila Lucasovi suše. „Zuří kvůli naší neposlušnosti a není ochoten už dál naše takzvané eskapády snášet. Chce skoncovat jak s tím nesmyslem týkajícím se tvého malování, tak i s mým vzdorem. Babička se pokusila ho obměkčit, ale nechtěl nic slyšet. Když otec zjistil, že ti dala klíč od toho tkalcovského domu, rychle mě poslala za tebou.“ Lucas okamžitě zvážněl. „Sestřičko, dovol, abych tě políbil. Nikdy ti nezapomenu, žes 15


mě varovala.“ Podíval se ustaraně přes rameno. „Pojďme rychleji. Zdá se mi, že nás sledují nějací darebáci. V těchto končinách může člověk potkat všelijaké bruggské vyvrhely.“ Jeho výzva k opatrnosti probudila teď v Christině zvědavost. Prohlédla si pozorněji domy, jejichž střechy se k sobě nakláněly natolik, že do uličky nevnikalo skoro žádné denní světlo. V Bruggách bylo možné najít jen málo koutů, kde by se našlo tolik špíny a chudoby. Avšak někde se tkalci bez práce, zmrzačení vozkové a podezřelí lumpové museli zdržovat. Obklopil je zápach a hluk. V chatrčích a hodinových hotelech hulákali opilci, ženy ostře ječely a děti se mezi sebou hádaly. Najednou se jí zmocnil stejně nepříjemný pocit jako Lucase. To nebylo město, které znala. „Zabijte tu židovskou pakáž!“ „Kristovi vrahové! Nevěřící!“ „Traviči studní!“ Takové a podobné nadávky přerušily náhle běžný hluk města. Řev se rychle přibližoval. Lucas popadl ochranitelsky Christinu za paži a polekaně se rozhlédl. Jakým směrem by asi měli uprchnout? Pozdě! Smečka se už vřítila do ulice. Několik mladých mužů pronásledovalo dvojici, která se snažila dostat do bezpečí. Útočníci po ní házeli všechno možné. Kameny. Kusy rašeliny. Dřevěná polena. Odpadky. Koňské koblihy. Jeden kámen zasáhl ženu do zad takovou silou, že klopýtla a klesla na kolena. Její průvodce se marně pokoušel ji zvednout. Zdálo se, že je také se silami u konce. Přesto se postavil před ní a byl zjevně připraven pustit se s hulákající chátrou do křížku, aby ji chránil. Lucas se rychlostí blesku rozhodl. „Když mu nikdo nepomůže, roztrhá ho ta pakáž na kusy. Postarej se o to děvče.“ 16


Šokovaná Christina couvla před vlnou násilí a nenávisti, která se na ni valila. Nohy se jí třásly. Přepadla ji silná touha odsud utéci. Ani ve třech neměli proti té lůze žádnou šanci. Přesto si pospíšila, aby té dívce pomohla na nohy. „Jsi raněná? Opři se o mě, no tak dělej…“ Slyšela za zády Lucasovy kletby a údery jeho pěstí. Tlumený dopad dalších kamenů jí nahnal strach, ale bratrovo volání „Hej, kamarádi, pomozte mi!“ ji vedlo k poznání, že dostanou posilu. Nerozhlížela se kolem. Jejím úkolem bylo dopravit dívku do bezpečí. Drobná osůbka se třásla po celém těle, ale když konečně zvedla hlavu, objevila Christina pod rozcuchanými vlasy důvěrně známou tvář. „Hannah? Panebože, Hannah, jsi to ty? Co máš s těmi šílenci společného?“ Hannah Šalamounová, od útlého dětství její důvěrná přítelkyně, nebyla schopná slova. Vzlykala a svírala Christinu v hrůze tak silně, že nechybělo mnoho a strhla ji také k zemi. Kolem nich zuřila bitka, jakou ještě ani jedna z nich nezažila. Lucasovo volání vyburcovalo skupinu patricijských synů, kteří se bez vyptávání vrhli spolu s ním do boje. Co pohledávají v této čtvrti? Vzrušení, dobrodružství, nebezpečí? Zdálo se, že většina z nich je opilá. „Vstaň, prosím.“ Ačkoli byla Hannah o dobrou hlavu menší a mnohem drobnější, měla Christina co dělat, aby ji zvedla. „Vzchop se pro boha živého, Hannah. Odvahu. My… Ach!“ Bolest a zároveň i zlost jí vyrazily dech. Do boku ji tvrdě zasáhl kámen. Zavrávorala, ale dvě silné paže zabránily tomu, aby padla do hromady odpadků. Ucítila odporný zápach směsi piva a mužského potu, ale dotyk muže, který jí přispěchal na pomoc, prozradil nejjemnější florentský samet. V podstatě ji vůbec nepřekvapilo, že když zvedla zrak, hleděla do světlemodrých očí Hendrika van der Molena. Existoval vůbec den, kdy by jí nezkřížil cestu? „Dovolte, abych vám pomohl, mademoiselle Contariniová.“ 17


Tvářil se ustaraně, oprášil imaginární prach z jejích šatů a využil příležitosti k tomu, aby se jí mohl až příliš důvěrně dotýkat. „Pomozte raději Lucasovi a jeho přátelům,“ odsekla nevlídně, a ve snaze uhnout, šlápla do hromady smetí. Šťavnatou kletbou zareagovala na umazaný lem sukně a zaznamenala, že zjevně rozzlobený Hendrik odtáhl. Probojoval se k Lucasovi. Odtud se ještě jednou drze ohlédl a vrhl se znovu do bitky. Christina mu nevěnovala jediný pohled. Hannah mezitím nezadržitelně vzlykala. Byla úplně bez sebe. Ve slepé panice nevnímala nic z toho, co jí Christina říkala. Zbývala jen jediná možnost jak ji z toho stavu dostat. Udeřila ji silně do obličeje. „Přestaň vřískat a brečet, Hannah! Vzpamatuj se!“ „Zbláznila jste se? Co to děláte?“ „Chci násilím ukončit záchvat paniky,“ opáčila Christina dopáleně a pohlédla průvodci své přítelkyně přímo do očí. Modlitební šál, který měl pod kazajkou, jí prozradil, že je to Žid. Protože měl hladce oholené tváře a nakrátko ostříhané hnědé vlasy, nedalo se to hned poznat. Neměl žádnou pokrývku hlavy. Christina se v duchu ptala, zda židovský klobouk ztratil, nebo ho vůbec neměl. Pravé oko mu po úderu pěstí opuchlo, ze šrámu na spánku kapala krev. Avšak tato poranění nijak neuškodila výrazným rysům jeho obličeje. Christina cítila od první chvíle neklid. Jako působením zvláštního kouzla opětovala nebojácně jeho rozhořčený pohled. „Danieli!“ Hannah se opravdu trochu uklidnila. „Odveď mě odsud, prosím,“ úpěnlivě prosila svého průvodce. „To je dobrý nápad,“ přitakala Christina a vydechla si úlevou. „Neměli jste vůbec do takových končin chodit.“ Daniel vrhl pohled na bojiště uprostřed ulice, na Lucase, Hendrika a ostatní patricijské syny, kteří pomalu ale jistě nabývali převahy. Zdálo se, že je ta bitka těší. Smáli se, výskali a poplácávali se navzájem uznale po ramenou. 18


Najednou nastalo úplné ticho. Všechny pohledy mířily jedním směrem. K zemi. Christina přistoupila znepokojeně blíž. „To je Jan van der Buerse…,“ zamumlala bezbarvým hlasem, zatímco mladí patricijové vyděšeně couvali. Jeden z nich ležel bez pohnutí v prachu. „Co je mu?“ „Má v zádech zabodnutý Lucasův nůž. Copak ho nepoznal?“ zamumlal ostva slyšitelný hlas u jejího ucha. Hendrikův hlas. Teprve teď spatřila krev. Červený pramínek vytékal zpod Janova těla a stále se zvětšoval. „Jak se to stalo?“ Christině se všechno zatočilo před očima. Zdi se přibližovaly k sobě. Byla na pokraji nervového zhroucení. „Přiveďte městskou stráž!“ To vyzvání ji vytrhlo z otupělosti. Právě Lucas chtěl zalarmovat biřice. Ostatní se mu v tom pokoušeli zabránit. Mluvili na něj jeden přes druhého. Jen Hendrik neříkal nic. Sehnul se a obrátil neživé tělo na záda. Prudkým pohybem přitom odstranil nůž z rány. Z čepele kapala krev. Pomalu se narovnal a prohlížel si rubín, který zdobil rukojeť zbraně. Tu dýku daroval Lucasovi dědeček. Christina tuto vzácnou upomínku na něj vždycky obdivovala. Ale teď – udělalo se jí špatně, potom ji zamrazilo. Lucas a vrah? Ne, nikdy! Ani v žáru té největší bitky by nepoužil jinou zbraň než pěsti. Přesto na vlastní oči viděla, jak Hendrik vytáhl vražednou zbraň ze zad oběti. Její mysl se zdráhala přijmout jediný možný závěr. „Tvůj nůž.“ Hendrik podal Lucasovi dýku. Christinin bratr vyděšeně couvl. Dotkl se rukou pochvy na svém opasku. „To není možné…“ Jeho ruka nahmatala jen prázdné pouzdro. „Van der Burse je mrtvý. V žáru boje jsi ztratil hlavu,“ slyšela Christina Hendrikova slova plná pochopení. „Cítil ses ohrožený, 19


zahnaný do kouta. Musel jsi chránit sestru a její přítelkyni. Všichni to chápeme.“ „Ne!“ Lucas zavrtěl hlavou. „Ne,“ opakoval. „Vím, že jsem ten nůž nevytáhl. Městská stráž to určitě vyjasní…“ „Zbláznil ses?“ Hendrik ztlumil hlas, ale jeho slova zněla naléhavě. „Jak chceš vysvětlit přítomnost své sestry v téhle čtvrti? Strakatý pes tamhle vpředu je nejvykřičenější kout Brugg. Chceš navždy zničit Christininu pověst? Ty dvě ženy musejí odsud zmizet a ten Žid pokud možno také, jinak mu hrozí nebezpečí, že bude obviněn z vraždy van der Buerse…“ „Jmenuju se Katz, Daniel Katz, a jsem bezúhonným a svobodným občanem města Gentu,“ namítl Hannahin průvodce zlostně. „Nikdy v životě jsem toho muže neviděl. Proč mě s tou vraždou spojujete?“ „Ať je tomu jak chce,“ odbyl ho Hendrik arogantně, „jste Žid a Žid je vždycky vítanou obětí pro hněv lidu, když se nikdo jiný nenajde. Navíc Žid, který pochází z Gentu. Jak jistě víte, nemají občané Brugg Genťany zrovna v lásce. Van der Buersovi budou trvat na přísném potrestání viníka.“ Christina zalapala vyděšeně po dechu. Hendrikův nesnesitelný způsob chování nezměnil nic na pravdivosti jeho slov. Lucas přejížděl zasmušile pohledem ze své sestry na Hannah. Znal vnučku Abraháma Šalamouna, který byl přítelem jeho dědečka. Obě dívky byly za jeho života vychovávané společně. Třebaže se rodiny později trochu odcizily, hleděl stále ještě na Hannah jako na svou druhou sestru, protože Christina se své kamarádky nikdy nezřekla. „To, co říká, má hlavu a patu,“ prohlásil a pohybem ruky zarazil Christinin protest. „Musíte pryč. Všichni tři a pokud možno okamžitě.“ „A ty?“ zeptala se Christina ustrašeně. Vyhnula se pohledu na mrtvého. Při slavnostech s ním laškovala a tančila. Stále ještě 20


tomu nemohla uvěřit. Tahle vražda vyvolá v Bruggách velký rozruch. Kdo ji spáchal? Jak by mohla prokázat Lucasovu nevinu? Patricijové se jeden po druhém už teď ztráceli. Nechali Lucase na holičkách. „Společně tu záhadu vyřešíme. Běžte! Ať už jste pryč!“ Hendrik zůstal jako jediný na Lucasově straně. Usmál se na Christinu. Byla tak překvapená z toho, že tak pevně stojí na straně jejího bratra, že jeho úsměv vděčně opětovala. Hannah a Daniel odešli společně. Stačila se otočit, aby je ještě naposledy zahlédla, než zmizeli za nejbližším rohem. Něco se jí na způsobu, jakým se Hendrik k Lucasovi sehnul a domlouval mu, nelíbilo. Prohloubilo to ještě víc její nedůvěru. Právě dnes dopoledne odmítla jeho žádost o ruku. Měl na sobě dokonce ještě přehnaně vroubkovanou kazajku, která odpovídala poslední módě a v níž se na ni marně snažil zapůsobit. Skutečnost, že o několik hodin později stojí nezištně po boku jejího bratra, bylo velmi neobvyklé. Co ho k tomu vede? Hendrik nenechal nikdy prohru bez pomsty. To, že stojí při Lucasovi z pouhé lásky k bližnímu, neodpovídalo v žádném případě jeho charakteru. Christina si vzpomněla na jeho poslední slova, když od ní po jejím odmítnutí odcházel. „Toho budeš ještě litovat, Christino Contariniová!“

21

0034218  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you