Page 1

O dnu a noci Když ptáci začínají zpívat, probouzí se ráno. Slunce zívá a protahuje si paprsky. Jeho světlo zahání stíny a naplňuje den teplem. Světlem a teplem všechno ožije. Květiny se otvírají, ptáci zpívají ranní písničky a stromy setřásají z větví spánek. Děti vyskakují radostně z postýlek a těší se na nový den. Mraky jim vesele letí nad hlavou. Radostně se vydávají na dalekou cestu kolem celého světa. Lidé se krásně vyspali a jdou si po své práci. A tak plynou hodiny. Když den končí a slunce se pomalu ubírá za obzor, začíná se stmívat. Stíny se prodlužují a snáší se noc. Nebe se barví noční tmavou modří. Vychází první hvězdička a za ní spousta dalších. Nejprve vypadají docela maličké, ale když se pořádně podíváš, pomalu se začnou zvětšovat a nakonec se celá obloha třpytí jako diamantová síť. Měsíc se pomalu sune mezi zářícími hvězdami

*

 *


a odplouvá na modrou nebeskou báň. Jeho stříbrné světlo dopadá na krajinu jako široký vějíř. Pohádky o Měsíčním muži a Měsíční bohyni ožívají. O houpání na měsíčním srpku se krásně sní a nad cestičkou ze stříbrného měsíčního světla se příjemně létá. Slunce, Měsíc a hvězdy vyprávějí ty nejkrásnější příběhy.

Jsi klidná a naprosto uvolněná. Je ti příjemně teplo, teploučko. Jsi šťastná holčička, jsi ochraňovaná a v bezpečí a zdají se ti samé krásné sny. Jsi klidný a naprosto uvolněný. Je ti příjemně teplo, teploučko. Jsi šťastný kluk, jsi ochraňovaný a v bezpečí a zdají se ti samé krásné sny.

*

 *


Mračné zrcadlo Na zemi jednou nastal šedivý den. Slunce se unaveně schoulilo do mraků. Chtělo si konečně od všeho toho svícení odpočinout. Celé nebe se zatáhlo mraky. Mraky všech tvarů – velkými i malými, hladkými i cípatými, které pomaličku táhly po nebi. Některé mladší mráčky jsou veselé a pořád někde poletují. Hrají si na schovávanou, navzájem se pošťuchují nebo připlouvají před své mračné bratry a sestry. Mají odtud nejlepší výhled na zemi. Usadí se do kruhu a okouzleně se dívají dolů. Spatří něco obrovského, nekonečně dlouhého a šedivého. Zdá se, že je to zeď, která se táhne krajem do dálky, přes hory a údolí. Něco takového ještě nikdy neviděly. Hádají, co by to tak mohlo být. Jeden světlý mrak, který je velmi sečtělý, tu záhadu vyřešil. Je to Čínská zeď. Zeď, kterou stavěly miliony lidí z velkých šedých kamenů, jež nikdo nedokáže spočítat. Zeď chrání zemi před nepřáteli, koulemi a děly. Je postavená na věčné časy. Ale jednoho dne i ona popraská a rozpadne se. Malé mráčky už jsou z toho koukání a prohlížení unavené a ukládají se k spánku. Velké mraky se vypršely. Dešťová voda proudí na zem a rychle se do ní vsakuje. To přírodě báječně prospívá. Ze země vyrážejí pestré květiny a nádherně zbarvují zelené louky. Z poupat rozkvétají půvabné květy. Všechno se zelená a kvete. Zvířata na louce se dosyta napasou. Na ulicích se udělaly velké lesklé louže. Vypadají jako různě tvarovaná zrcadla. Jeden překrásný bílý mrak se v nich prohlíží – je trochu ješitný. Těší ho, jak je krásný, a raduje se ze svého půvabu a své sličnosti. Znovu a znovu se kochá sám sebou, až najednou ztratí rovnováhu a spadne z nebe. Padá a padá. Z nebe na zem je daleká cesta. Vítr sviští kolem něho a pozoruje tu zvláštní událost. Mrak dopadne na mořský břeh. Jemně dosedne na měkký písek. Za ním jsou skály, tyčí se uprostřed zlatožluté pláže už odnepaměti. Mrak se o jednu z nich opře. Skály jsou velice překvapené. Ještě nikdy neviděly spadnout z nebe mrak. Ten je z té dlouhé cesty, ze

*

 *


svého pádu z nebe, ještě trochu omámený. Natáhne se, zavře oči a zakrátko se mu začne zdát sen. Zdá se mu o zimě. Z mraků se hustě sype sníh. Lehce se vznáší nad zemí jako bílý závoj a brzy ji úplně zakryje. Chrání ji a zahřívá. Všude se rozhostí ticho. Příroda usíná zimním spánkem a i lidé jako by se uklidnili. Mraku se zdá, že ze sebe sype sníh nad horskou vesničkou obklopenou vysokými vrcholky. Mezi horami se v hlubokých roklinách něco leskne. To malé, dychtivě bublající potůčky spěchají do velké řeky, která jednou doteče až do moře. V horách je velká zima a mrak cítí, že se mění v ledové krystalky, které odnáší vítr. Dopadnou před jeskyni, kde ještě leží loňský sníh. Ledové krystalky vytvoří spolu se sněhem malé kopečky. Náhle z jeskyně prudce vyrazí vítr. Byl si tam na chvilku odpočinout, protože v zimě má vždycky spoustu práce. A teď vane nad

*

 *


sněhem a ledovými krystalky, až se z nich vytvoří kopeček. Vítr fouká dál a z kopečku náhle začne vznikat postava. Je to ledová víla. Když se pořádně podíváš, tak ji uvidíš. Ledová víla překrásně jiskří a září, podobá se kouzelné bytosti. Zpráva o tom zázraku se rychle roznese mezi všemi horskými tvory. Navštěvují vílu, vyprávějí jí o svých starostech a tužbách a dostanou od ní nejednu dobrou radu. Stěžují si na hltavého medvěda, který je často loví. Jednoho dne medvěd přijde až k jeskyni. I on se doslechl o kráse ledové víly. Zastaví se před jeskyní a hrozivě zabručí. Chce dát najevo, že je silnější, že se ho všichni bojí. Ledová víla však z něho strach nemá. Dál tam nehybně stojí, jiskří a září v ranním slunci. Medvěda jiskřivé světlo oslní, připomíná mu lesklé oštěpy lovců. Vyděšeně se stáhne zpět. Dobře vílino poselství pochopil. Od toho dne už žádná zvířata nepronásleduje. Jednou, když se přiblížilo jaro, víla zmizela a už ji nikdy nikdo nespatřil, pohádka však zůstane ve vzpomínkách navždy.

Je ti příjemně teplo a cítíš se dobře. Jsi klidná a uvolněná, šťastná holčička, ochraňovaná a v bezpečí. Je ti příjemně teplo a cítíš se dobře. Jsi klidný a uvolněný, šťastný kluk, ochraňovaný a v bezpečí.

*

 *


Utajené zvuky Ze stříbrné šedi nebe padají první sněhové vločky. Ve větru víří vzduchem, neslyšně a lehounce jako pírka. Spolu se spoustou dalších sněhových vloček zasypávají holé keře a stromy, které za chvilku vypadají jako začarované bytosti ze světa Ledového krále. Ze světa, kde už zmrzlo mnoho živých bytostí. Všechno je tam bílé jako sníh a studené jako led. Dokonce i barvy duhy zamrzly a jejich světlo pohaslo. Je to třpytivý a zářivý, ale studený svět. Jedné sněhové vločce je to všechno líto. Touží po teple a barvách. Rozlétne se na paprsku zimního slunce zpět do nebe. Tam zazvoní u nebeské brány. Zvonek zazní tak nádherně, jako by v něm byly schované všechny zvuky světa. Sněhová vločka ty schované zvuky osvobodí. Rozlétnou se po celém světě, dolů na Zem. Tak se každý zvuk dotkne jedné ojíněné květiny, jednoho stromu a jednoho keře. Všechno se probere k novému životu. I barvy se zase rozzáří v bývalé kráse. Keře a stromy se probudí a obsypou se jarními květy. I ta poslední poupata se rozvinou v křehké kvítky. Tráva se zbaví jíní, narovná se a pohupuje se v jemném jarním větříku.

*

 *


Duha se klene jako ohromný nebeský most nad krajinou a její zářivé barvy každého okouzlí. Zamrzlá země se protahuje. Vyráží z ní zeleň a pokrývá krajinu jako koberec z různých odstínů zelené. Svět je zase plný světla a života. Ptáci z plna hrdla prozpěvují první jarní písničky. Kočičky a kocourci vylézají z úkrytu. Včely hledají v květech nektar a motýli mávají pestrými křídly. I plachý krtek vystrkuje ze země růžový čumáček. Všechno je barevné a plné života. Osvobozené zvuky, které byly dlouho ukryté, se vznášejí nad zemí a lidem se zdají ty nejkrásnější sny.

Jsi klidná a uvolněná. Je ti příjemně teplo. Cítíš se dobře. Jsi ochraňovaná, jsi v bezpečí a v teple. Jsi šťastná holčička a zdají se ti samé krásné sny. Jsi klidný a uvolněný. Je ti příjemně teplo. Cítíš se dobře. Jsi ochraňovaný, jsi v bezpečí a v teple. Jsi šťastný kluk a zdají se ti samé krásné sny.

*

 *


BrouÄ?ek Ve starĂŠm statku stojĂ­ na stole vĂĄza s krĂĄsnĂ˝mi luÄ?nĂ­mi kvÄ›ty. KaĹždĂ˝ kvÄ›t mĂĄ jinĂ˝ tvar a barvu a jinak vonĂ­. KvÄ›ty provonÄ›ly celou svÄ›tnici. Jsou to krĂĄsnĂŠ vĹŻnÄ›, jemnĂŠ, svěŞí i koĹ™ennĂŠ. ÄŒichni si, jak krĂĄsnÄ› vonĂ­. Zhluboka tu vĹŻni vdechni. Jako kdyby tÄ› mÄ›la docela naplnit. UprostĹ™ed kytice kvÄ›tin se schovĂĄvĂĄ zavĹ™enĂŠ poupĂĄtko, jako by ho nikdo nikdy nemÄ›l uvidÄ›t. Ale najednou dopadne na stĹ™ed kyti-

*

 *


ce sluneční paprsek a poupě se jako kouzlem otevře, docela pomalu, a rozvine se v překrásný květ. Drobná zrnka pylu uvnitř květu se ještě maličko chvějí. V kytici to zašustí. Z jednoho květu se vyškrábe brouček. Chvíli to trvá, než drobnýma nožičkama doleze na list a unaveně se na něm usadí. Odpočívá po dlouhé pouti. Pro malé broučí nožičky to byla daleká cesta. List se pomalu pohupuje sem a tam, sem a tam. Broučkovi se klíží oči. Zavře je docela a za chvilku se mu začne zdát sen. Zdá se mu, že zničehonic spadl do květu, do jeho kalichu. Květ se polekal a zavřel se. Brouček je uvězněný v květu. Probudí se a je celý vyděšený. Po chvíli se kalich květu zase otevře a brouček může ven. Nemá na to ale dost síly. Tenkým hláskem volá o pomoc. Zaslechne ho vážka. Snese se na list, nakloní se ke květu a vybídne broučka, aby jí vylezl na záda. Brouček se tam z posledních sil vyškrábe. Vážka roztáhne široká křídla, která vypadají jako z křišťálu, a vznese se do výšky. Opatrně broučka odnese na louku, kde ho vyloží. Brouček se unaveně přikrčí, je z toho dobrodružství vyčerpaný. Vážka mu zamává křídly na pozdrav, zabzučí a odlétne. Brouček klesne do sluncem prohřáté trávy. Je unavený, tak unavený. Pomaloučku zavře oči a brzy se mu začne zdát sen o starých i nových dobrodružstvích.

Jsi zcela klidná a uvolněná. Cítíš se dobře. Jsi ochraňovaná, jsi v bezpečí a v teple, a proto jsi šťastná holčička, které se zdají samé krásné sny. Jsi zcela klidný a uvolněný. Cítíš se dobře. Jsi ochraňovaný, jsi v bezpečí a v teple, a proto jsi šťastný kluk, kterému se zdají samé krásné sny.

*

 *


Kometa se stříbrným chvostem Vysoko nahoře ve světě hvězd nastal zmatek. Hvězdy si něco navzájem šuškají. Všude kolem to sviští a vře. I Měsíc se na to zamračeně dívá. Co se to děje? To kometa se stříbrným ocasem ohlašuje svůj příchod. Chystá se na výpravu do světa hvězd a opustila místo, které měla vymezené na nebi. Chce navštívit své příbuzné, Venuši a Velký vůz. Zrovna se totiž pohádaly. Mají potíže s Mléčnou dráhou, na níž je nespočet velkých i malých hvězd. Za jasných nocí se Mléčná dráha táhne po obloze jako zářivý stříbrný pás. Ale časem tam začalo být trochu těsno. Hvězdy najednou nemají dost místa pro své paprsky. Spoustě hvězdiček už je tak těsno, že se nemůžou ani pořádně nadechnout, jiné jsou tak namačkané u sebe, že se jejich světlo ztrácí. Kometa se stříbrným ocasem se chce pokusit tenhle problém vyřešit. Ví totiž, že nespokojené hvězdičky by mohly ohrozit blahodárnou rovnováhu světa hvězd. Když kometa se stříbrným ocasem dorazí po dlouhé cestě do světa hvězd, všichni ji i její doprovod, malé kometky, slavnostně uvítají. Hvězdy se celé nablýskaly, třpytí se a září, až lidé na Zemi udiveně hledí k obloze. Noci jsou celé prozářené a světlo naplňuje i lidská srdce.

*

 *


Pár mladších hvězdiček si nacvičilo vystoupení. Jsou svátečně vystrojené, celé září a nadšeně, půvabně tančí. Slavnostní závoje mají utkané z nejjemnějšího světla, jaké je v nebeských krajích k mání. Jejich vedoucí, stařičká hvězda, jim hraje k tanci a zvuky se linou mezi všemi hvězdami. I Měsíc se už přestal kabonit a usmívá se od ucha k uchu. Lidé na Zemi s překvapením pozorují, jak se na nebi pohupuje sem a tam. Mají strach, že by mohl spadnout dolů. Slavnost ve světě hvězd pokračuje, dokud nejsou všichni unavení. Po chvíli zasedne Velká rada. Předsedají jí kometa se stříbrným ocasem a Venuše. Všechny hvězdy se usadí a vytvoří velký kruh. Kometa se stříbrným ocasem jim podrobně vysvětluje problém s přeplněnou Mléčnou dráhou. Náhle dostane nápad. Obě ruce zaboří do Mléčné dráhy, dlaně má plné droboučkých hvězdiček. Jemně je velikánským obloukem vyhodí směrem k Zemi. Hvězdičky se třpytí a jiskří a padají coby hvězdný prach tmavomodrou nocí. Padají a padají, až dopadnou na Zem. Po cestě se promění v broučky, maličké třpytivé světlušky, které uvíznou na keřích a v korunách stromů. Odpočívají tam po dlouhé cestě a spokojeně září. Za teplých letních nocí svítí jako nádherné droboučké hvězdičky. Jejich světélka dopadají do lidských srdcí a zažehnou v nich překrásné sny. Na Mléčné dráze zavládl znovu pořádek. Všechny hvězdy teď mají dost místa a můžou dál spokojeně zářit.

Je ti dobře a teplo. Jsi klidná a uvolněná. Jsi šťastná holčička, jsi ochraňovaná, jsi v bezpečí a v teple. Je ti dobře a teplo. Jsi klidný a uvolněný. Jsi šťastný kluk, jsi ochraňovaný, jsi v bezpečí a v teple.

*

 *

0034207  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you