PRVNÍ
S
větélkující číslice na hodinkách ukazovaly krátce před třetí a byla noc – nepříliš vhodná doba, aby se člověk v těchhle končinách pohyboval sám. Ulice byly natolik ztichlé a pusté, až Andreu mrazilo v zádech. Také ztemnělé výškové domy připomínaly v měsíčním svitu spíše ruiny a lucerny byly umístěné tak daleko od sebe, že jejich světlo jen stěží pronikalo mírným mlžným oparem. V úzkém průchodu vedoucím k domovním dveřím devítky ušetřil architekt na svítilnách úplně. Vchod a zvonkový panel se rozsvítily, teprve když člověk zmáčkl malý knoflík blikající do tmy. Andrea Kirschbaumová se zastavila a zápasila se strachem. Přitom se ještě přede dvěma týdny těšila, až se bude moci nastěhovat do zdejšího apartmánu. Rozlehlý obytný komplex se nacházel nedaleko kliniky v Neuperlachu, na níž si našla místo sekundářky a mohla si tudíž dovolit pronajmout malý byt. Andrea se doposud cítila dobře v tomto mikrokosmu, v němž vedle sebe pokojně žili příslušníci nejrůznějších národů a vyznání, třebaže Torsten nazval shluk černožlutých věžáků slumem. Když si vzpomněla na Torstena, sevřela rty. Bude si s ním muset vážně promluvit, neboť takhle to dál nejde. Buď on přejde do jiného útvaru, aby ho už neposílali na zahraniční mise, nebo ona… Její vnitřní monolog přerušil šramot, o němž se Andrea domnívala, že přichází zezadu. Zmocnila se jí čirá panika, rozběhla se a narazila do skleněného průčelí, v němž byly zapuštěné dveře a zvonkový panel. Aniž si rozsvítila, nahmatala zámek, zastrčila do něj klíč a odemkla. 7
TALLINSKE SPIKNUTI.indd 7
22.11.2010 13:29:37