KAPITOLA 1 10. října 1990
„Cat, probu se! Máme srdce!“ Cat Delaneyová se namáhavě probrala z hlubokého, narkotiky vyvolaného spánku na práh vědomí. Jakmile otevřela oči, pokusila se zaostřit na Deana. Jeho silueta byla rozmazaná, ale úsměv široký, veselý a zřetelný. „Máme pro tebe srdce,“ zopakoval. „Doopravdy?“ zeptala se slabým, chraplavým hlasem. Když nastoupila do nemocnice, věděla, že ji opustí bu s transplantovaným srdcem, nebo na marách. „Zatímco spolu mluvíme, vyhledávací tým sem s ním letí.“ Doktor Dean Spicer se od ní otočil a mluvil s někým z personálu nemocnice, kdo přišel na jednotku intenzivní péče s ním. Slyšela jeho hlas, ale zdálo se, že slova nedávají smysl. Byl to jen sen? Ne, Dean jasně prohlásil, že dárcovo srdce je na cestě. Nové srdce – pro ni! Život! Náhle pocítila příval energie, jaký nezažila celé měsíce. Nahá seděla vzpřímeně v nemocniční posteli a štěbetala se sestrami a techniky, kteří se kolem ní rojili a oháněli se jehlami a katétry, jež do ní píchali a zkoumali ji. Lékařská vyšetření byla na denním pořádku, takže je sotva brala na vědomí. Za posledních pár měsíců jí z těla odčerpali množství tekutin, které by naplnilo plavecký bazén olympijských rozměrů. Podstatně ubyla na váze a na její drobné kostře zůstalo jen velmi málo masa. „Deane? Kam šel?“ „Jsem tady.“ Kardiolog se k ní sklonil a stiskl jí ruku. „Řekl jsem ti, že srdce seženeme včas. Nebo ne?“ „Nenaparuj se. Vy doktoři jste všichni stejní. Domýšliví hejskové.“ „Tohle nesnáším.“ Doktor Jeffries, kardiochirurg, jenž měl pro7