1/
Ve vzduchu visela mlha. Pavel ji cítil v chfiípí, sráÏela se mu na vlasech, studila na zádech, kdyÏ se drápal na násep. Opfiel se o slizk˘ okraj kamenné plenty. Sluch byl v mlze podstatnû lep‰ím sluÏebníkem neÏ zrak. Jezdce bylo sly‰et mnohem dfiíve, neÏ se jejich nezfietelné siluety vylouply z mlhy. „Tunna a Gommon ve sluÏbách knûÏny Drahomíry. S dÛleÏit˘m poselstvím do západních âech.“ „K Vlastislavovi,“ zamruãel Dûdumil a k˘vl na stráÏné, aby pustili knûÏniny posly do hradi‰tû. Pavel ho chytil za rukáv, ale správce tetínského hradi‰tû jeho ruku setfiásl. „Nemûl jsi je sem pou‰tût, sly‰í‰? Rozhodnû ne bez porady s knûÏnou.“ „Ech,“ zamruãel Dûdumil. Zfiejmû si myslel, Ïe Kristovu knûzi pfiíslu‰í péãe o du‰e, nikoliv o tûla kníÏecích sluÏebníkÛ. „JenomÏe du‰ím,“ mruãel si pro sebe Pavel, „se dafií jenom v neporu‰en˘ch tûlech. A v ráji,“ doplnil rychle, i kdyÏ pochyboval, Ïe jej Pán zástupÛ v téhle svinské mlze sly‰í. Chybûly tu zvony – Kristovy zvony! – , které by zahánûly bÛÏky z lesÛ a dobr˘m kfiesÈanÛm ukazovaly cestu k jejich prahÛm. „Postarejte se o konû!“ kfiiãel Dûdumil na pacholky. Tunna, Gommon a dvanáct muÏÛ jejich doprovodu seskákali do rozbfiedlé hlíny hradského nádvofií. Pavel je obe‰el velk˘m obloukem a odkráãel ãapím krokem k bránû vnitfiního hradi‰tû. 7