1/
Ve vzduchu visela mlha. Pavel ji cítil v chfiípí, sráÏela se mu na vlasech, studila na zádech, kdyÏ se drápal na násep. Opfiel se o slizk˘ okraj kamenné plenty. Sluch byl v mlze podstatnû lep‰ím sluÏebníkem neÏ zrak. Jezdce bylo sly‰et mnohem dfiíve, neÏ se jejich nezfietelné siluety vylouply z mlhy. „Tunna a Gommon ve sluÏbách knûÏny Drahomíry. S dÛleÏit˘m poselstvím do západních âech.“ „K Vlastislavovi,“ zamruãel Dûdumil a k˘vl na stráÏné, aby pustili knûÏniny posly do hradi‰tû. Pavel ho chytil za rukáv, ale správce tetínského hradi‰tû jeho ruku setfiásl. „Nemûl jsi je sem pou‰tût, sly‰í‰? Rozhodnû ne bez porady s knûÏnou.“ „Ech,“ zamruãel Dûdumil. Zfiejmû si myslel, Ïe Kristovu knûzi pfiíslu‰í péãe o du‰e, nikoliv o tûla kníÏecích sluÏebníkÛ. „JenomÏe du‰ím,“ mruãel si pro sebe Pavel, „se dafií jenom v neporu‰en˘ch tûlech. A v ráji,“ doplnil rychle, i kdyÏ pochyboval, Ïe jej Pán zástupÛ v téhle svinské mlze sly‰í. Chybûly tu zvony – Kristovy zvony! – , které by zahánûly bÛÏky z lesÛ a dobr˘m kfiesÈanÛm ukazovaly cestu k jejich prahÛm. „Postarejte se o konû!“ kfiiãel Dûdumil na pacholky. Tunna, Gommon a dvanáct muÏÛ jejich doprovodu seskákali do rozbfiedlé hlíny hradského nádvofií. Pavel je obe‰el velk˘m obloukem a odkráãel ãapím krokem k bránû vnitfiního hradi‰tû. 7
„Nemûl jsi je sem pou‰tût,“ opakoval. „Kdoví, co mají za lubem.“ „Pfiece se nás nepokusí zavraÏdit uprostfied hradi‰tû plného lidí,“ odpovûdûla mu s úsmûvem stará knûÏna, kdyÏ jí o sv˘ch obavách fiíkal. „Trochu více víry v na‰eho Pána, otãe Pavle.“ „Amen,“ pravil Pavel mechanicky. „Tak se mi zdá, Pavle,“ sly‰el hlas mladého kníÏete Václava, „Ïe vidím tvÛj dÛm Ïalostnû prázdn˘.“ „Mlad˘ pán je nûjak˘ moc chytr˘,“ odsekl mu Pavel popuzenû. To bylo pfied deseti dny. Pavel skládal své knihy a bohosluÏebné pfiedmûty do malé truhly. Jeho dÛm byl opravdu Ïalostnû prázdn˘, toho si museli pov‰imnout i ménû dÛvtipní, neÏ byl kníÏe. ¤ezensk˘m knûÏím pfiestávalo v Praze pfiát. Po pádu Bavorska tu byli spí‰e nechtûn˘mi hosty. Jak dlouho bude knûÏnû Drahomífie a jejím lidem trvat, neÏ je zbaví i tohoto statutu, nechtûl Pavel zji‰Èovat. Radûji sbalil své vûci a pláchl. Opustil svoje oveãky. JenomÏe nevypadaly, Ïe by stály o jeho past˘fiství. Archipresbyter Rutger odjel taky. Na rozdíl od Pavla rovnou do ¤ezna. NezdrÏoval se na Tetínû. Pavel ano. Nûjak si nedokázal pfiedstavit, Ïe by opustil paní Ludmilu. Nejen proto, Ïe byla jeho pfiímluvkyní, radila Drahomífie a ostatním, aby pfiijali novou bavorskou politiku… Bylo tu je‰tû nûco. Snad vtûlená svatost. Lidé fiíkali o paní Ludmile, Ïe je ãarodûjnice. Vypadala tak. Veliká, shrbená, s ptaãím profilem a vrásãit˘mi tváfiemi. PfieÏila v‰echny své syny, vût‰inu dcer. Pavel vyrostl ve Veronû, hrával si v troskách starého amfiteátru, vytvofiil si o pohanství svou pfiedstavu. Samozfiejmû mylnou. KdyÏ se brodil blátem na cestách, pfielézal padlé kmeny, kázal lidem, ktefií odpovídali: „Krle‰!“, a pak ‰li obûtovat Perunovi, jedl Ïitn˘ chleba a zvracel jableãn˘ malvaz, opravil se. Nebyl z tûch kfiesÈanÛ, ktefií by nesli své srdce jako ‰tít do války proti satanovi, o to víc obdivoval ty, ktefií se tak narodi8
li. A byli-li k tomu je‰tû chytfií, zku‰ení a svûtaznalí, obdivoval je o to víc. Pfiesto mu ve chvíli, kdy vidûl Tunnu a Gommona vjíÏdût do hradi‰tû, zatrnulo. Vzpomnûl si na Václavova slova. ·koda Ïe Václav není aspoÀ o rok, nebo o dva star‰í. Snad by s ním byla rozumnûj‰í domluva neÏ s jeho matkou. Snad… Stmívalo se. Za clonou mlhy zapadalo ãervené slunce. Byl ãas slouÏit veãerní bohosluÏbu. Pavel vûdûl, Ïe liturgick˘ fiád zapovídá bohosluÏby v obyãejn˘ch domech, ale na tetínském hradi‰ti nebyl Ïádn˘ kostel, ani kaple. „In nomine Patris et Filii…,“ zaãal. Okenními otvory pronikala do místnosti mlha. Krev Pánû se tfipytila ve svûtle svíãek. „Deus, qui humanae substantiae…“ Pili. Stará knûÏna, její mladiãká sluÏebná a Pavel. Srkali Kristovu krev stfiíbrn˘mi trubiãkami. „Orate, fratres…“ Pavel sloÏil bohosluÏebné pfiedmûty. Cítil by se lépe, kdyby lÛÏko, na které se odebíral, bylo od Tunny a Gommona oddûleno více zámky a více zdmi, neÏ byl ten jedin˘ val s palisádou, jenÏ oddûloval knûÏnin pfiíbytek od zbytku hradi‰tû. „Branko,“ fiekla knûÏna. SluÏebná vyskoãila a spûchala jí na pomoc. Byla tak mladá, jak byla Ludmila stará. Pomohla knûÏnû vstát. „Zabouchni okenice. Je tu zima,“ poÏádala ji Ludmila. Pozorovala Branku, jak se míhá po místnosti, a na okamÏik ji napadlo, Ïe i ona byla mladá. Tak mladá, Ïe by tomu uÏ asi nikdo, kromû ní samé, nevûfiil. Taky se pohybovala jako vítr, unavovalo ji sedût. Mûla ráda tanec, a kdyÏ musela stát u stavu, pfiipadalo jí to jako muãení. SluÏebná pomohla své paní ze svrchního odûvu. „Zhasni svíãky a mÛÏe‰ jít,“ poruãila jí Ludmila. Za Brankou zapadly dvefie a Ludmila zÛstala sama v ãernoãerné tmû. Nevadilo jí to. Vidûla i ve tmû. Pfiem˘‰lela o v‰em, 9
co se v posledních t˘dnech stalo. Pochovala syna. UÏ tfietího. Na kníÏecím stolci teì sedí její vnuk. JenomÏe je moc mal˘, pouh˘ch tfiináct let. O skuteãnou vládu v zemi se dûlí jeho matka a ostatní kníÏata. – Ne ostatní kníÏata, – opravila se Ludmila. Dobrodruzi jako Tunna a Gommon, nûkdej‰í druÏiníci jejího syna Vratislava. Vlastislav Luck˘ a Radslav ze Zlicova a ostatní skuteãní vládcové âech mlãí. âekají. Samozfiejmû. Po tom, co byly Bavory poraÏeny sask˘m králem Jindfiichem Ptáãníkem, ãekají. Nechce se jim holdovat Sasku a nechce se jim s ním zaãínat válku. KdyÏ byla Ludmila mladá, byl svût rozdûlen na dvû strany. Na jedné byla v˘chodofranská fií‰e KarlovcÛ, na druhé Svatoplukova Morava. âechy trãely mezi nim. Bofiivoj, kter˘ byl pánem âech, balancoval mezi Franky a Moravany. Pochleboval jednûm, aby nemusel slouÏit druh˘m, zradil Karlovce, aby neurazil Svatopluka. Ludmila byla hodnû mladá, kdyÏ ji za Bofiivoje provdali. Byl hezk˘, ona byla o‰klivá. Dûlala, co mohla, aby se mu zavdûãila. Pfiijala proto, stejnû jako on, kfiesÈanství. Trochu se bála, kdyÏ vedla svého prvorozeného pfied Kristova knûze. Strkal malému hlavu do vody a hovofiil o oãi‰tûní. Mluvil srozumiteln˘m jazykem, nikoliv latinou jako Pavel nebo Rutger. Ostatním kníÏatÛm se Bofiivojovo poãínání nelíbilo. Ne snad proto, Ïe pfiijímal nesl˘chan˘ kfiesÈansk˘ zákon. Mnohem víc jim vadilo, Ïe najednou nevystupoval jako jeden z nich, sice nejvût‰í, ale pfiece jenom na roveÀ, ale jako nûkdo, kdo je vysoko nad nimi. Povolali tehdy z ciziny Strojmíra, ‰áreckého kníÏete, kterého vyhnal BofiivojÛv otec, a prohlásili ho sv˘m pánem. Dodnes sly‰ela Ludmila BofiivojÛv hlas, jak se chvástal, kdyÏ o tom usly‰el. „Jen aÈ pfiijdou,“ fiíkal. Sedûli na levohradeckém hradi‰ti, sami bez podpory, nemohli vûfiit ani polovinû sv˘ch lidí. Kaich, moravsk˘ knûz, kter˘ tam byl s nimi, mûl svit v oãích a hovofiil o muãednictví. 10
„Musíme odtud!“ jeãela tehdy na svého chotû. „Musíme odtud!“ „Kam?“ ptal se jí. „Kam chce‰ jít?“ „Na Moravu. Kam jinam?“ „Nikdy!“ Odjeli je‰tû téhoÏ dne. Bofiivoj slíbil Pánu kostel ke cti Jeho Svaté Matky, vrátí-li se do âech jako kníÏe. O pût let pozdûji ho zaloÏil. Kaich zpíval a Svatoplukovi vojáci chfiestili zbranûmi. KdyÏ Bofiivoj o pouh˘ rok pozdûji zemfiel, chopili se vlády v zemi neskr˘vanû. Brali si, co jim nepatfiilo, porouãeli tam, kde jim to nepfiíslu‰elo. Jediné místo bylo vyÀato z jejich krutovlády, a to bylo to, na nûmÏ porouãela paní Ludmila. Její synové vyrÛstali jako potomci posledního vládnoucího kníÏete. KdyÏ Svatopluk zemfiel, jel Ludmilin nejstar‰í syn Spytihnûv holdovat do ¤ezna. Vlastislav Luck˘, vûrn˘, anebo vûtfiící pfiíleÏitost, se k nûmu pfiidal. Pfiijal kfiesÈanství, tentokrát uÏ z rukou latinsk˘ch knûÏí, a za odmûnu získal ruku Spytihnûvovy sestry. Chudák SvatoÏiva, neÏila v manÏelství ani rok, zemfiela i s Vlastislavov˘m dítûtem devût mûsícÛ po sÀatku. Pfiesto zÛstal luck˘ kníÏe nadále vûrn˘. Potom pfii‰li Maìafii a cel˘ star˘ svût tak, jak jej Ludmila znala, se rozpadl. ·ípy svi‰tûly nad hlavami moravsk˘ch bohat˘rÛ, zapalovaly palisády jejich hradi‰È, kosily jejich hrdiny. V˘chodofransk˘ král Arnulf vûfiil, Ïe by mu mohli maìar‰tí nájezdníci pomoct, Moravani vûfiili v totéÏ. O dvacet let pozdûji bylo po Velké Moravû. V˘chodofranská fií‰e byla rozvrácená, zmítaná boji mezi kníÏaty jednotliv˘ch státÛ. V‰ichni vûfiili, Ïe by jim Maìafii mohli pomoct. Spytihnûv v to vûfiil také. Na‰tûstí se ale nespoléhal jenom na víru. UmoÏnil MaìarÛm prÛjezd pfies své území, ale dal si zatracenû pozor, aby zÛstalo jenom pfii nûm. Maìafii projeli 11
tam a zpátky a Spytihnûv zaloÏil kostel ke cti svatého apo‰tola Petra. KdyÏ Spytihnûv zemfiel, byla Ludmila opravdu stará. Její druhorozen˘ syn Slavibor uÏ byl tou dobou také mrtev, vzala si ho moravská ãepel, kdyÏ se Mojmír II. pokusil obnovit království svého otce. Na kníÏecí stolec usedl Vratislav… a Drahomíra. Samozfiejmû existovaly i jiné zemû kromû V˘chodofranské fií‰e a Velké Moravy. Daleko na sever, západ i v˘chod leÏely pohanské zemû. Zemû, jejichÏ panovníci, kdyby dokázali b˘t stejnû jednotní, jako byli stateãní, mohli je‰tû podfiídit svût úplnû jiné vládû. Nane‰tûstí v‰ichni ti Obodrité a Lutici, Havolané a Pomofiané by radûji vidûli umírat své syny pod fransk˘mi sekerami, neÏ by si podali ruce. To Ludmila vûdûla. Ostatnû sama pocházela z podobného národa. Spytihnûv doufal v nûco jiného, a proto zasnoubil svého nejmlad‰ího bratra s havolanskou knûÏnou. Nemusel Vratislava nijak pfiemlouvat. Drahomíra byla opravdu krásná, tak krásná, jak nebyla Ludmila ani v kvûtu nejlep‰ího mládí. ·tíhlá rudovlasá Ïena. Krásná a pfiesvûdãivá. Vratislav byl dobr˘ kníÏe. Znamenitû balancoval mezi tûmi mnoha pÛlkami svûtové zadnice. Spolupracoval s Bavory i Maìary, podílel se na vzpoufie bavorského kníÏete Arnulfa proti králi Konrádovi. Tleskal ohÀÛm hofiícím na troskách V˘chodofranské fií‰e a snil o pfiipojení toho, co zbylo z Moravy, k âechám. Proto povolal do âech slovanské knûze. Mnohem ménû nároãní neÏ Kaich, slouÏili následovníci blahoslaveného Konstantina a jeho bratra Metodûje slovanské m‰e. A lidé s nimi opakovali „Krle‰“. JenomÏe pak z vÛle jediného Boha, Jeho Syna a Ducha Svatého Vratislav zahynul. Pán si ho vzal vlãími zuby. A téhoÏ roku porazili Sasové pod velením nového krále, kter˘ si ãinil nárok na titul vládce V˘chodofranské fií‰e, Bavory. V‰echny 12
smûlé plány, které si Vratislav vytyãil, vzaly zasvé. V˘chodofranská fií‰e, tak znamenitû roztfií‰tûná do nûkolika soupefiících kníÏectví, vyrÛstala znova. Bylo na ãeském kníÏeti, aby jí buì holdoval, nebo se poohlédl po jiném spojenci. ·iroko daleko uÏ ale nebyl nikdo jin˘ neÏ Maìafii nebo Drahomífiino havolanské pfiíbuzenstvo. Drahomíra si vybrala snadno. Její tfiináctilet˘ syn by moÏná rozhodoval jinak. Nane‰tûstí zÛstal ve vleku své podnikavé matky. A ta byla srdcem se sv˘mi havolansk˘mi pfiíbuzn˘mi, vûãn˘mi nepfiáteli Saska. Kdyby je dokázala v‰echny sjednotit pod jeden praporec a vést je proti SasÛm, mûla by Ludmiliny sympatie. JenÏe na svût nepfii‰el vÛdce, ani SvaroÏic, ani Kristus, kter˘ by dokázal sehnat v‰echny západní a severní Slovany pod jeden prapor. Tak se stalo, Ïe se fiezen‰tí knûÏí, do té doby Ïádaní, ocitli v roli takfika pronásledovan˘ch uprchlíkÛ. Archipresbyter Rutger si to vzal k srdci, a neÏádostiv muãednické slávy, práskl do bot. Jiní, jako Pavel, zÛstali. Ov‰em uÏ ne na praÏském hradi‰ti. Tam, kde se rozhodovalo o budoucí politice ãeského státu, nemûli zastánci cizích zájmÛ co dûlat. Ani slovansk˘ Angelos, Ïák blahé pamûti Kaicha, nemûl odvahu zkou‰et trpûlivost netrpûlivé knûÏny a radûji vyklidil pole. Tak jako kdysi Bofiivoj a Ludmila sedûl nyní na Levém Hradci a ãekal, jak se situace v ãeském kníÏectví vyvine. A Ludmila, vûãná knûÏna ãeského kníÏectví, ãím dál tím star‰í, ãím dál tím nach˘lenûj‰í, a pfiece stále tvrdá jako kfiemen, utekla na Tetín. Zdánlivû vyklízela pole sna‰e Drahomífie. Pfiitom se ov‰em stûhovala blíÏ jak Bavorsku, tak Sasku. Pavel tohle v‰echno pochopitelnû vûdûl. Mladiãk˘ Václav, lapen˘ vlastní matkou ve vlastní pevnosti, to vûdûl taky. A Ludmila, stará a shrbená, to samozfiejmû vûdûla téÏ. Îe se nebála? Bála se, kdyÏ utíkali s Bofiivojem z Levého Hradce. Bála se o Spytihnûva a SvatoÏivu. Ti dnes byli mrtvi. Slavibor byl 13
mrtev. I Vratislav. Îil uÏ jen Václav a jeho sestry a bratr. O ty se Ludmila bát nemusela, na tûch záleÏelo pfiíli‰ mnoha lidem. KdyÏ byla Ludmila mladá… Utekla tehdy se sv˘m manÏelem na Velkou Moravu. âekala hradi‰tû, jako bylo to levohradecké, a doãkala se mûst a opravdov˘ch palácÛ a chrámÛ. KdyÏ sedûla na hostinû, pfiiná‰eli jí otroci víno z opravdové révy a nalévali jí ho do pohárÛ z opravdového skla. Arcibiskup Metodûj kázal slovansk˘m jazykem. Velik˘, vá‰niv˘, monumentální stafiec… Ludmila sebou trhla. Usnula, nûco se jí muselo zdát. Zdávalo se jí pomûrnû ãasto o Velké Moravû; aã vyhnanství, bylo to pro ni jedno z nejhezãích období v Ïivotû. „Branko,“ za‰eptala. Dvefie do vedlej‰í místnosti byly pootevfiené. A tmavá silueta r˘sující se proti jejich svûtlej‰ímu obrysu… pochopitelnû nepatfiila Brance. „Tunna?“ A Gommon. Byli tu oba. Nevyrazili bránu, jak se obával Pavel. Spí‰ nûkde nûkoho podplatili, pfiemluvili nebo zastra‰ili. Anebo prostû pfielezli. A teì byli tady. „Co tu dûláte?“ Zfiejmû neoãekávali, Ïe se probudí. A uÏ vÛbec ne, Ïe se zaãne hrabat z lÛÏka a kfiiãet na nû, jak si to pfiedstavují, ru‰it její noãní klid. „Takhle se mi chcete odvdûãit za v‰echno, co jsem pro vás kdy udûlala? Gommone, synu GunnarÛv? Tunno… Snad jste nepfii‰li zavraÏdit stafienu? Potají? Uprostfied noci? Nemáte ani tolik odvahy, abyste se mi podívali do oãí?“ Teì uÏ vyloÏenû kfiiãela. Vysok˘m, stafieck˘m hlasem. Ale nûkdo ji pfiece musí zaslechnout. Branka je patrnû mrtvá nebo alespoÀ omráãená, ale jsou tu je‰tû Pavel a hradská ãeleì a ostatní. Ve vnitfiním hradi‰ti s ní spí minimálnû dal‰ích deset lidí. 14
„NuÏe, neodpovíte mi? Vy, o které jsem se starala jako o vlastní syny?“ „Mlã!“ „Nebudu.“ ZaÈala prsty jako pafiátky do pokr˘vky, kterou drÏel GunnarÛv syn Gommon v ruce. „Tímhle jsi mû chtûl udusit?“ Gommon jí pokr˘vku vytrhl. Zapotácela se. Upadla na podlahu. Kdesi bouchly dvefie, ozval se dusot krokÛ. Dvefie do komÛrky pfied Ludmilinou loÏnicí byly nûãím zatarasené. Pavel se do nich opfiel, ale nepovolily. Pfiidusal jeden z knûÏnin˘ch ozbrojen˘ch stráÏcÛ. Polonah˘, ale se sekerou v ruce. „Rozbij to,“ zafival na nûj Pavel. Sekera se zakousla do dfieva. Pavel byl první, kdo vrazil dovnitfi. Ozbrojenci mûli víc rozumu. Vtrhli do knûÏnin˘ch komnat aÏ v okamÏiku, kdy se KristÛv knûz, bezvládn˘ jako hadrov˘ panák, zhroutil na zem vedle Branky. Tunna a Gommon na nû zaútoãili tesáky. Nûkde za nimi, patrnû u brány vnitfiního hradi‰tû, se strhl halas. DruÏina, která pfiijela s Tunnou a Gommonem, spûchala na pomoc sv˘m pánÛm. Tunna rozrazil okenice a zafival na nû, ve chvíli, kdy Ludmilini lidé rozbíjeli dvefie. Teì se bojovalo v bránû vnitfiního hradi‰tû i v obytn˘ch místnostech knûÏnina stavení. Tunna a Gommon, aã v men‰inû, zatlaãili své protivníky na schodi‰tû. MuÏi z jejich doprovodu vyrazili bránu a vnikli do ohrazeného prostoru. Ludmilini lidé se ulekli, Ïe jim vpadnou do zad, a couvli. Tunna a Gommon vybûhli ven, probûhli vnitfiním hradi‰tûm a pfied tím, co zbylo z jeho brány, naskoãili na konû. Dûdumil se teprve v téhle chvíli vyhrabal z lÛÏka, vybûhl ven a zaãal kfiiãet zmatené rozkazy, ale to uÏ se ozbrojená druÏina hnala k bránû vnûj‰ího opevnûní. StráÏní jim jenom usko15
ãili z cesty. Nûkdo se pfiece jenom vzpamatoval a ve chvíli, kdy se houfec jezdcÛ zastavil pfied bránou, vyslal za ním ‰íp z luku. Jeden z útoãníkÛ se pfiedklonil v sedle. V téÏe chvíli se brána otevfiela a Tunna, Gommon a jejich vûrní vyjeli z Tetína. Pavel se probral. Ohmatal si poranûnou hlavu a zjistil, Ïe ji má celou od krve, lepila se mu k fiídk˘m vlasÛm, kdyÏ se po rukou a kolenou doplazil do Ludmiliny loÏnice. LeÏela na zemi. Zabitá, se stopami siln˘ch muÏsk˘ch prstÛ na vrásãitém krku, vyvalen˘ma oãima a otevfienou pusou. „Pfiece se nás nepokusí zavraÏdit uprostfied hradi‰tû plného lidí.“ Pavlovi se udûlalo ‰patnû. Popadl pokr˘vku s vetkávan˘m vzorem svastik a pfiikryl jí smutné ostatky staré knûÏny. „Mrtvá,“ fiekl, kdyÏ do místnosti vrazili dal‰í lidé. Pak vybûhl ven. Klop˘tal po schodech. Venku se opfiel o stûnu stavení a zvracel. „Otãe Pavle, jsi v pofiádku?“ „Ne.“ Pak se pfiece jenom vzpamatoval a zaãal se modlit. „Pater noster…“ Dodateãnû ho napadlo, Ïe by si paní Ludmila moÏná pfiála spí‰ slovanskou modlitbu, ale pfiestoÏe umûl velmi slu‰nû ãesky, odfiíkávat v tom jazyce modlitby nedokázal. Pfiimotal se Dûdumil, cel˘ zmaten˘ pofiád dokola opakoval: „Já to nechápu.“ Jeden z ozbrojencÛ vzkfiísil omráãenou Branku, drÏel ji v náruãí a stra‰livû klel. Pohfibili paní Ludmilu za svítání tfietího dne. Pavel s ovázanou hlavou odfiíkával modlitby, zatímco na dfievûnou rakev ukr˘vající tûlo staré paní, zabalené v bílé pokr˘vce, pr‰ely hroudy mokré hlíny. Hrad‰tí pacholci pfiivázali Pavlovu truhlici s knihami a bohosluÏebn˘mi pfiedmûty na konû, knûz se vy‰krábal na druhého. 16