0033967

pozvat jednu pfiítelkyni a vybrala si mû. Mamka mi je koupila, tak myslím, Ïe se jí líbily. Jsou jen trochu moc záfiivé...“ Hannah zmlkla.

Lisa na ni pohlédla v zrcadle pfiimhoufien˘ma oãima. „To by se jí líbilo je‰tû víc,“ poznamenala tak mírnû, jak dokázala. Pak se na Ïidli otoãila. „Hannah?“ Dívka vstala. „Nebuì na mû hodná, Liso. Takhle mû rozbreãí‰. Prosím, nedûlej to. Musíme to jen nûjak zvládnout, chci to mít uÏ za sebou. VÏdyÈ je úplnû jedno, co máme na sobû, ne? Je to úplnû hloupé pravidlo.“ Lisa pfiik˘vla, kdyÏ znovu promluvila, snaÏila se, aby její hlas znûl vesele. „No, alespoÀ v tom se s Jennifer shodnete. Tuhle si na to stûÏovala v telefonu. ¤íkala, Ïe Stephen si odmítne obléknout cokoli jiného neÏ ãernou; tvrdila, Ïe sama o tom také uvaÏuje. Navrhla jsem jí kompromis – ãerné ‰aty, ãervené boty. Uvidíme, co si oblékne, aÏ se objeví.“ „A co Amanda?“ „BÛh ví, jestli vÛbec dorazí...“ Povzbudivû se na sebe usmály. Taková Amanda prostû byla – ãlovûk se na ni nemohl v krizov˘ch situacích spoléhat, ale ani jedna z nich doopravdy nepochybovala, Ïe by dnes nepfiijela. „Jde nûkdo s tebou?“ „Ne.“ Lisa upfiela na sestru tázav˘ pohled, ta jen pokrãila rameny. „Nikomu jsem nefiekla. Vlastnû nechci, aby se mnou nûkdo chodil. A co ty? Pfiijede Andy?“ „Ne, nepfiijede.“ „Jak to?“ To byla dobrá otázka...

Pfied odpovûdí zachránil Lisu zvuk pfiijíÏdûjícího auta.

Motor zmlkl, dvefie se otevfiely a znovu zavfiely. Hannah se rozbûhla k oknu. „To je Amanda.“ Dokud Lisa ta slova nesly‰ela a necí20