Issuu on Google+

12. ãervna V‰ichni moji milí, mám sice panovaãné sklony, ale pokud se t˘ãe pohfibu, moc poÏadavkÛ nemám. Zvládnûte to, jak nejrychleji to pÛjde, ano? Je dobré to mít co nejdfiív za sebou. Lisa ví, jakou si pfieju hudbu, pokud vám tedy mÛj v˘bûr bude vyhovovat. Hovofiily jsme i o uloÏení do zemû – víte, Ïe tam chci mít jen vás, je vám jasné, jakou chci rakev a jaké ‰aty. Ráda bych, aby tam zaznûla tahle báseÀ – mimochodem, mám ji moc ráda. Díkybohu za nespavost a internet – jinak bych ji nikdy nena‰la a vy byste tam museli ãíst nûjakou ohavnost. Pfieãíst ji mÛÏe kdokoli z vás, kdo to zvládne, aniÏ by se rozplakal, protoÏe to je moje nejvût‰í pfiání. Îádn˘ pláã, prosím. Pokud to zvládnete. Ach, a taky Ïádnou ãernou. Obléknûte si to nejveselej‰í, co ve svém ‰atníku najdete. Obojí je kli‰é, to mi je jasné, ale lep‰í je to barevné neÏ to ponuré. Pokuste se zafiídit, aby svítilo slunce (i kdyÏ dobfie vím, Ïe tento poÏadavek ovlivníte jen tûÏko). V tomto dopise nefiíkám nic sentimentálního – je striktnû vûcn˘ –, ale troufám si fiíct, Ïe je‰tû nûjaké dopisy budou následovat. Mám na srdci mnoho dal‰ích vûcí – pokud vydrÏím dost dlouho, abych je napsala... (taky máte tak rádi ãern˘ humor?). Je mi moc líto, Ïe musíte tímhle v‰ím procházet; opravdu moc líto. TakÏe, mám vás moc ráda, jako obvykle... Máma

7


NestÛjte nad m˘m hrobem a neroÀte slzy Nejsem tam, i kdyÏ mû to mrzí Jsem vítr, kter˘ kolem vane Jsem záblesk svûtla na snûhu Jsem slunce opírající se do obilí Jsem jemn˘ podzimní dé‰È KdyÏ se probudíte do ranního spûchu Jsem mihnutí kfiídel ptákÛ v letu Jsem jemné svûtlo noãní hvûzdy NestÛjte nad m˘m hrobem a neroÀte slzy Nejsem tam, i kdyÏ mû to mrzí. (Není to pro pohfieb na louce hezké?)

8


Lisa Lisa se opatrnû nofiila do vany s voÀavou pûnou a upírala pohled na zarámovanou fotografii, která stávala dole na piánû, ale teì si ji pfiinesla s sebou. Opfiela ji o kohoutky, aby na ni z horké vody dobfie vidûla, a snaÏila se ji nepocákat. Byl to ãernobíl˘ snímek její matky Barbary pofiízen˘ pfied osmi lety na svatbû Lisiny sestry Jennifer. Mámû to hroznû slu‰elo, mûla ãerstvû upraven˘ úães od kadefiníka a nádherné ‰aty. Îádn˘ broskvov˘ kost˘mek s decentním klobouãkem vhodn˘ pro matku nevûsty. Lisa si vybavila ten klobouk – byl snad metr ‰irok˘, s mûkk˘m okrajem, pleten˘ z kávovû hnûdé slámy. Nikdo z lidí, ktefií sedûli za ní, z obfiadu nic nevidûl. Nebylo úplnû zfiejmé, proã se máma tak srdeãnû smûje, ona sama uÏ si na to taky nevzpomínala. Mûla zaklonûnou hlavu, neohraban˘ klobouk dávno odloÏila, s hnûd˘mi vlnit˘mi vlasy si pohrával letní vûtfiík. ·iroká v˘razná ústa mûla otevfiená tak, Ïe jí byly vidût plomby na horních zubech, ofií‰kovû hnûdé oãi se témûfi ztrácely ve vûjíficích vrásek. Byl to opravdu poveden˘ snímek, aãkoli Barbara byla vÏdycky fotogenická. Lisa pfii pohledu na tu fotografii témûfi sly‰ela její hlubok˘ hrdelní smích. Bude to právû ten smích, co jí bude chybût nejvíc – a také vÛnû parfému Fracas. Vzpomnûla si na chvíle, kdy se s mámou smály naposledy. Bylo to v den, kdy jí Lisa pomáhala plánovat její vlastní pohfieb. Nedokázala to udûlat s Markem, tvrdila, Ïe by neustále plakal, a ona se zoufale snaÏila slzám nepodléhat. AÏ do úplného konce byla témûfi posedlá tím, aby se nerozplakala. Hannah byla pfiíli‰ mladá. Amanda 9


byla nûkde pryã, nikdo pfiesnû nevûdûl, co právû teì dûlá. A Jennifer... no Jenny nebyla právû ãlovûk, s kter˘m by bylo moÏné nûco takového zvládnout, tvrdila máma, u‰klíbla se a zvedla oãi v sloup. Ne, to opravdu nebyla, to Lisa chápala. âásteãnû byla zdû‰ená, ãásteãnû ale samozfiejmû polichocená. Neãekala, Ïe to bude tak zábavné, ale kdyÏ o tom teì pfiem˘‰lela, proã vlastnû ne. Hodnû se spolu ten veãer nasmály, vlastnû se spolu smály po cel˘ Lisin Ïivot. Ten t˘den bylo mámû celkem dobfie. Byla sice hroznû hubená, mûla takovou zvlá‰tní barvu – prÛhlednû svûtle fialovou –, ale mohla chodit a mûla je‰tû dost sil. Na velkém stole v jídelnû rozloÏila v‰echny broÏury, vytiskla i informace nalezené na internetu. Rakve, vozy, vûnce... VÏdycky tvrdila, Ïe Ïivot je pfiíleÏitost k utrácení, teì tak vnímala i smrt. Je to poslední pofiádn˘ mejdan, kterého se ãlovûk zúãastní, pokud si ho ov‰em pofiádnû naplánuje. Prvních dvacet minut bylo dûsiv˘ch a podivn˘ch, potom ale obû pfie‰ly k ironii, protoÏe to tak bylo snaz‰í. Máma si dokonce na‰la ceny vozÛ taÏen˘ch koÀmi, ale shodly se na tom, Ïe lidé je‰tû nejsou pfiipravení na maãkan˘ samet a velkolep˘ pohfieb ve stylu padesát˘ch let. Naplánovala si i ‰aty. Chtûla mít na sobû ty, v nichÏ oslavovala pfiíchod nového tisíciletí, i kdyÏ jí teì byly trochu velké. To, Ïe tak zhubla, byl pfiece mal˘ dÛvod k oslavû a moÏná i dÛvod k rozhodnutí pro obfiad s otevfienou rakví. Tehdy, t˘den pfied silvestrovsk˘m veãírkem, jedla jen zelnou polévku, dokonce si nechala udûlat lymfatickou masáÏ, aby se 31. prosince 1999 do tûch ‰atÛ nasoukala. VydrÏelo to ale jen do 1. ledna 2000, kdy úãinky masáÏe odeznûly a celulitida se vrátila. Lisa si na ty ‰aty dobfie vzpomínala. Byly smaragdovû zelené, ze spl˘vavého hedvábí, máma v nich vypadala úÏasnû. Tak úÏasnû, Ïe dospûlé dcery trochu Ïárlily. Nastal i problém se spodním prádlem, Lisa tenkrát mámu pfiemluvila, aby si koupila 10


první a poslední tanga v Ïivotû, pfiesvûdãila ji, Ïe jiné prádlo není pod takové ‰aty pfiijatelné. Na Nov˘ rok máma volala, aby jí fiekla, Ïe prádlo bylo tak nepohodlné, Ïe si ho asi po hodinû svlékla a nov˘ rok pfiivítala bez kalhotek – u stolu sedûl policejní soudce i fieditel ‰koly. Hroznû se tomu nasmály. „Není tûch nádhern˘ch ‰atÛ od Bena de Lisiho ‰koda? Doufala jsem, Ïe je zdûdím,“ prohodila Ïertem. „MበsmÛlu,“ namítla máma a spiklenecky mrkla. „Ale zÛstanou po mnû nûjaké peníze, mÛÏe‰ si koupit svoje vlastní.“ Hodnû jim dal zabrat v˘bûr hudby. Máma tvrdila, Ïe by nesnesla nic smutného – Ïádné Abide With Me (nikdo ty vysoké tóny neumí pofiádnû zazpívat, v hlase jsou vÏdycky sly‰et slzy); Ïádné Nearer My Got to Thee (to zní jak z Titaniku). Lord of the Dance také zavrhla, protoÏe jí pfiíli‰ pfiipomínal Michaela Flatleyho, a kdo by chtûl na poslední cestû myslet na toho hlupáka? He’s Got the Whole World zase znûlo pfiíli‰ cinkavû. Líbil se jí spirituál Jerusalem, kter˘ se sice hodil spí‰ na svatbu neÏ na pohfieb, ale kdo by to fie‰il? Urãitû tam musí b˘t Be Thou My Vision, aãkoli dávala pfiednost verzi Van Morrisona, i kdyÏ by mohla znít v rozlehlém kostele trochu ti‰e. Máma pro‰la i stránky s nabídkou oblíben˘ch svûtsk˘ch melodií, byl to právû tenhle seznam, kter˘ je dohnal aÏ k slzám smíchu. Byla na nûm napfiíklad My Way od Franka Sinatry. „Jako by umírání v ‰edesáti byla moje volba!“ Na píseÀ Glorie Gaynorové Never Can Say Goodbye poznamenala: „No, asi je to vhodnûj‰í neÏ I Will Survive. Co je to vlastnû za lidi, proã jsem nikdy nebyla nikomu z nich na pohfibu?“ Pfiedstava, jak nesou rakev pfii sladk˘ch tónech Que Sera Sera od Doris Dayové se smály tak, aÏ je bolelo pod Ïebry, pfiedstava, jak ti‰e naslouchají písni We’ll Meet Again od Wery Lynn jim obûma pfiipadala jako ta nejvtipnûj‰í vûc na svûtû. KdyÏ popadly dech 11


a osu‰ily si slzy, dohodly se na skladbû Wonderful World od Louise Armstronga. Ve chvíli, kdy máma rozhodnû pok˘vala hlavou a sv˘m dûtsk˘m rukopisem ji pfiipsala na seznam, si Lisa pfiedstavila tu scénu, vybavila se jí melodie a musela se na chvíli odvrátit, aby si maminka nev‰imla nov˘ch slz, které se jí draly do oãí. Teì ten den nastal – den, kter˘ tak peãlivû naplánovaly, ale kter˘ ji i pfiesto zaskoãil. Van Morrison i Louis Armstrong byli pfiipraveni v pfiehrávaãi, varhaník mûl seznam skladeb, na kterém byl jako první Jerusalem. JenomÏe teì uÏ to nebylo ani trochu zábavné. Lisa se ponofiila do horké vody, cítila ji kolem nosních dírek a pevnû zavfiela oãi. Kdyby tu tak byl Andy.

Jennifer Stephen tvrdil, Ïe jen zaparkuje, to uÏ udûlal. Pfiíjezdová cesta byla plná, stálo na ní Markovo auto, mámino Polo, Lisin brouk. KdyÏ spolu den pfiedtím dopoledne hovofiili, zmínila se, Ïe zÛstane na noc. Tak zajel kousek dál a zruãnû zaparkoval. Vidûla ho. Vypnul zapalování a trochu spustil okénko. Sáhl po mobilu a upfienû na nûj zíral. Dne‰ek se mu vÛbec nehodil. Dal jí to jasnû najevo. Nûjací jeho klienti na své cestû odnûkud nûkam projíÏdûli Lond˘nem a setkat se s ním mohli jen dnes. Byli pro nûho velice dÛleÏití. Postaral se, aby to dobfie pochopila. Nejsou ale zfiejmû dÛleÏitûj‰í neÏ ona, protoÏe je tady, ale bylo to jen o chlup. Nijak to nezastíral. Ona o tom ale nechtûla nic vûdût, nechtûla sly‰et nic o klientech, schÛzkách nebo pracovních obûdech. VÏdyÈ ona dneska pohfibívá matku. Nemûl by to b˘t problém. Je její manÏel. Choval se podráÏdûnû, celá cesta byla nepfiíjemná. Rádio podivnû chrãelo, tak ho vztekle vypnul. Fronta na kávu u pumpy byla pfiíli‰ dlouhá. Dramaticky si povzdechl 12


a koupil si kolu. A teì je moc horko. Sako ãerného obleku si povûsil na háãek na zadních dvefiích, rozepnul si vrchní knoflíãek ko‰ile a uvolnil úpletovou kravatu. Jennifer stála na konci pfiíjezdové cesty uÏ nûkolik minut a uvûdomila si, Ïe je jí nepfiíjemné vykroãit k domu bez nûho. Mûli by pfiijít spoleãnû. Mûl by chtít b˘t s ní, alespoÀ dnes. Stephen pohfiby nesná‰el. Kdysi, uÏ je to dlouho, se jí svûfiil, Ïe rakve mu nahánûjí hrÛzu. Nedokázal si pomoct, stále musel myslet na tûlo uvnitfi. UvaÏoval, jak vypadá, jak je cítit, jaké je na dotek. Vybavilo se mu, jak se úplnû pfiestal ovládat, kdyÏ byl v osmi letech na pohfibu svého dûdeãka. Museli ho plaãícího vyvést z krematoria. S poãasím mûl ale pravdu. Na pohfieb bylo pfiíli‰ krásnû. Mamka by si to takhle pfiedstavovala, ale Jennifer to pfiipadalo nevhodné. Vybavil se jí den, kdy dvû letadla narazila do Svûtového obchodního centra. V‰echno se hroutilo, ale obloha na pozadí byla neuvûfiitelnû dokonale modrá. To nebylo správné. TouÏila po bfiidlicovû ‰edé obloze a de‰ti, chtûla se chvût zimou. Tenhle nádhern˘ den se pro pohfieb nehodí. Dvefie se otevfiely a objevil se v nich Mark. „Jen?“ Jennifer nejistû pfie‰lápla, mûla pocit, jako by ji u nûãeho pfiistihl. Zamávala a ukázala rukou smûrem ke Stephenovi. „Za chvilku jsme tam. Stephen si jen...“ Ale Mark uÏ se k ní blíÏil. Nebyl je‰tû obleãen˘ – tedy nebyl obleãen˘ na pohfieb. Mûl na sobû plátûné kraÈasy a otrhané rÛÏové triãko, byl naboso. KdyÏ k ní do‰el, beze slova otevfiel náruã a pevnû ji objal. Jennifer cítila, jak na chvíli ztuhla, ale potom se uvolnila a pfiitiskla se k muÏi, kter˘ jí byl posledních ‰estnáct let nevlastním otcem. BÛh ví, Ïe pevnû obejmout potfiebovala. KdyÏ ji pustil, vzal její tváfi do dlaní a pronikavû se jí zahledûl do oãí. Vonûl m˘dlem a kávou. „Jak to zvládá‰?“ „Dobfie. A ty?“ 13


„SnaÏím se.“ Pokrãil rameny. „Má poãasí podle sv˘ch pfiedstav, co?“ Jennifer pfiik˘vla a pokusila se o úsmûv. Mark upfiel pfies ni pohled na Stephena. „PÛjde dál?“ „Potfiebuje si jen vyfiídit pár vûcí... Má toho moc, vÏdyÈ ví‰, v práci a tak...“ Mark ji vzal za ruku a stiskem jako by fiíkal: Nic mi nevysvûtluj, nemusí‰ ho obhajovat. Nahlas jen poznamenal: „Klid, není dÛvod ke spûchu. Amanda tu je‰tû není. Vypukne to aÏ za pár hodin. Pojì dál – uvafiil jsem kávu, mám muffiny a croissanty...“ Jennifer vrhla je‰tû jeden posmutnûl˘ pohled smûrem ke Stephenovi a ve‰la s Markem dovnitfi.

Hannah Hannah zírala na svÛj obliãej do zrcadla a uvaÏovala, jestli je vhodné pouÏít fiasenku. Do ‰koly se líãit nesmûla, ale o víkendech a o prázdninách ano. Ale co do kostela? Tam Ïádné pravidlo neplatilo. KdyÏ se nalíãí, moÏná to bude lep‰í, bude vûdût, Ïe se nesmí rozplakat, jinak se jí fiasenka rozmaÏe. Tfieba by to pomohlo. „Nikdo s ní nebyl, kdyÏ umírala.“ To byla vûta ze ·arlotiny pavuãinky. Byla to jedna z jejích nejoblíbenûj‰ích kníÏek, kdyÏ byla malá, a tohle byl oblíben˘ úryvek, chvíle, kdy pavouk ·arlota dokonãil splétání sítí a sná‰ení vajíãek a vklouzl na vûãnost. „Nikdo s ní nebyl, kdyÏ umírala.“ Bylo to tak nádhernû smutné. Dokázala si to vybavit, malou suchou bolest vzadu v krku a lehké píchnutí pod Ïebry. KdyÏ byla mlad‰í, milovala smutek, ale jen pokud byl „umûl˘“. Tak fiíkala smutku, kter˘ vyvolávalo nûco neskuteãného. Tfieba kdyÏ Leonardo DiCaprio sklouzává na konci filmu Titanik do mraziv˘ch vln a Kate Winsletová ochraptûl˘m hlasem slibuje, Ïe na 14


nûho nikdy nezapomene. Nebo kdyÏ zemfiela ·arlota. Teì to ale bylo jiné. Tenhle smutek byl skuteãn˘, bolest nebyla zábavná. Snaha neplakat ji stála velké úsilí, snaÏila se celé dny, dokud si ne‰la lehnout, potom uÏ se nemusela ovládat. Dnes to bude zvlá‰È tûÏké. V‰ichni slíbili, Ïe to zvládnou bez slz. Slíbili to mamce, aãkoli Hannah si myslela, Ïe od ní nebylo fér po nich nûco takového Ïádat. JenÏe co z toho v‰eho je fér? SnaÏila se nemyslet dál na ·arlotu. Je to jen zatracen˘ neuÏiteãn˘ pavouk! KdyÏ umírala mamka, byla kolem ní spousta lidí. Zemfiela vlastnû v davu. Byli tam v‰ichni, shromáÏdili se kolem té hrozné vysoké nemocniãní postele, která v krásném pokoji pÛsobila nepatfiiãnû. Její sestry Jen a Lisa..., táta. Také faráfi a doktor – oba se tam ocitli spí‰ náhodou neÏ zámûrnû, pomyslela si. Vybavila se jí báseÀ Philipa Larkina, kterou se uãili ve ‰kole – nûco o nûjakém knûzi a lékafii, jak pobíhali v dlouh˘ch plá‰tích po polích a snaÏili se najít odpovûdi na v‰echny otázky. Doktor pfiicházel k mamce kaÏd˘ druh˘ den, aby ji prohlédl. Faráfi se objevil, protoÏe o nûho poÏádala, coÏ bylo trochu divné. Hannah si vzpomínala, Ïe ho ten rok vidûla jen o Vánocích, jednou za tfii sta ‰edesát pût dnÛ, jak krákoral koledu O Little Town of Bethlehem, z rudého nosu mu stále teklo, jak byl pfies zimu nachlazen˘. ¤ekla tátovi, Ïe se jí moc nezdá. Samozfiejmû ne pfied faráfiem. Dole bylo je‰tû mnohem víc lidí, mamãini pfiátelé, ktefií pfiicházeli a odcházeli. Hannah vafiila ãaj, kter˘ nikdo nechtûl pít a pfiipravovala sendviãe, o které nikdo nestál. Také zvedala telefony, na které nechtûla odpovûdût. Usoudila, Ïe fiasenku nepouÏije, sáhla po kartáãi na vlasy a proãesala si dlouhou hnûdou hfiívu. Mûla vlasy jako maminka. Táta mûl vlasy nad u‰ima pro‰edivûlé, ale jinak hezky tmavé. To taky není ‰patné – ty tmavé, ne ty ‰edivé. Ale ona mûla vlasy po mamce. KdyÏ skonãila, posa15


dila se na okraj postele, sloÏila ruce do klína a pevnû je stiskla. âekala.

Jennifer nemûla na kávu chuÈ, ale ‰álek si vzala, aby nûjak zamûstnala ruce. Pfie‰la pfies ob˘vací pokoj. DÛm byl bez poskvrny. Byl to nádhern˘ dÛm na léto. Postavil ho Mark. Samozfiejmû ne vlastníma rukama – byl architekt, navrhoval ho pro sebe a mamku ten rok, kdy se vzali. Tûsnû pfied tím, neÏ se narodila Hannah. Koupili ohavn˘ bungalov natfien˘ olupující se pudinkovû Ïlutou barvou, kter˘ ale stál na nádherném rozlehlém pozemku. DÛm nechali okamÏitû zbourat, i kdyÏ sousedi pfiihlíÏeli s otevfien˘mi ústy a navzájem si povídali o tom, jak star‰í pár, kter˘ jim dÛm prodal, peãlivû vytahal v‰echny hfiebíky po obrazech a zasádroval kaÏdou prasklinu na stûnû. Postavit nov˘ dÛm trvalo ‰est mûsícÛ, po tu dobu Ïili pfies léto na pozemku v obytném pfiívûsu. Jennifer si vybavovala, jak matka stála na schodech, byla tûhotná s Hannah a nabízela ãaj, kter˘ vafiila na kempinkovém vafiiãi. Vzpomínala si, jak obscénní jí to pfiipadalo. Jennifer bylo tehdy dvacet dva. Od osmnácti neÏila doma, mûla pocit, jako by Marka sotva znala. Pfiipadalo jí to úplnû zvrácené – matce bylo pûtaãtyfiicet a mûla obrovské tûhotné bfiicho. Îila v tomhle provizorním pfiíbytku s muÏem, kter˘ byl o deset let mlad‰í. Jennifer bylo trapnû za ni nebo za sebe. Teì stála ve vysok˘ch prosklen˘ch dvefiích a dívala se do zahrady. UvaÏovala, jestli tehdy prostû neÏárlila. Nikdy tu neÏila, nikdy nebyla souãástí matãiny nové rodiny, nepatfiila do ‰Èastného usmûvavého Ïivota, jak˘m Ïili, neÏ matka onemocnûla. KaÏd˘ roh zahrady v ní vyvolával nûjakou vzpomínku. Pod jabloní lehávala Hannah jako miminko na kostkované dece, kopala noÏkama a mávala ruãiãkama. Vybavila se jí matka, jak kleãí v milované bylinkové zahrádce a peãuje o voÀavé rostlinky. Vidûla 16


Marka, jak obrací maso na grilu, mamku, jak záfií ‰tûstím a spokojeností. Ona tu byla vÏdycky jen na náv‰tûvû.

Stephen mûl ten dÛm hroznû rád. Pfii jejich první náv‰tûvû trávil celé hodiny s Markem a prohlíÏel si detaily, kter˘ch si Jennifer nikdy nev‰imla. Na v‰echno se velice dÛkladnû vyptával, Mark mu v‰echno ochotnû vysvûtloval. Bylo jí jasné, Ïe sám také touÏí po nûãem takovém. Teì si to samozfiejmû nemohli dovolit. Jejich byt pfiedstavoval ale dobr˘ zaãátek. Byl v dobré ãtvrti, mûl vysoké stropy a byl nádhernû svûtl˘. Byl velice moderní, v‰ude tmavé dfievo a le‰tûná ocel. Ale tohle vÛbec niãím nepfiipomínal, a s penûzi to nemûlo nic spoleãného. Jejich byt prostû postrádal du‰i. Mark pfii‰el k ní a zadíval se do zahrady. „Potfiebovalo by to pofiádnû zalít. V‰echno to umírá.“ Zfiejmû si ani neuvûdomoval, co fiekl. Usmála se na nûho. „Bylo toho na tebe moc, netrap se tím.“ „Zlobila by se.“ „Ne, nezlobila.“ Mark se na ni napÛl usmál, ona úsmûv opûtovala. „Dobfie, moÏná jen malinko.“ Potom se zeptala: „Kde je Hannah?“ „Nahofie. Lisa se koupe – myslím, Ïe Hannah je ve svém pokoji.“ „Andy tu není?“ „Ne. Neptal jsem se jí na nûho. Pfiijela vãera veãer. Dali jsme si nûco k jídlu a vypili spoustu ãerveného vína. Ale nezmínila se o nûm.“ Jennifer pok˘vala hlavou. Napadlo ji, jestli má navrhnout, Ïe za Hannah zajde. Nechtûlo se jí. „Jak to Hannah zvládá?“ „Je hroznû tichá, uÏ dlouho. Z jejího pokoje neburácí 17


hudba, nepovídá si po telefonu s kamarády, nikdo se tu neobjevil. ¤ekl bych, Ïe by pfii‰li rádi, alespoÀ nûktefií, ale myslím, Ïe s nik˘m z nich je‰tû nemluvila. Nejsem si ani jist˘, jestli jim to fiekla, aãkoli teì uÏ to urãitû vûdí. Nedívá se ani na svÛj oblíben˘ seriál Coronation Street, to mi dûlá opravdu starost.“ SnaÏil se pÛsobit uvolnûnû, ale nedafiilo se mu to. „Je je‰tû brzo, Marku. Pfii‰la o maminku, je jí teprve patnáct.“ „Já vím. Je to... Je to tûÏké. SnaÏím se, ale samotnému mi nezb˘vá moc sil, ví‰? Je mi jasné, Ïe mû potfiebuje. Ale já potfiebuju... Potfiebuju Barbaru. Potfiebuju, aby mi pomohla. JenÏe ona tu není.“

Nahofie nûkdo jemnû zaklepal Hannah na dvefie. „Dále.“ Byla to Lisa, stále je‰tû mokrá po koupeli, zabalená do velkého ruãníku. „Mበnûjak˘ make-up Hannah? SvÛj jsem si zapomnûla. Vûfiila bys tomu? MÛÏu dál?“ Dívka pfiik˘vla a ukázala na toaletní stolek. „Moc toho nemám – fiasenku, lesk na rty a tak. Vezmi si, co potfiebuje‰.“ „Bezva.“ Lisa za sebou zavfiela dvefie a nechala ruãník spadnout na podlahu. Mûla na sobû podprsenku bez ramínek a tanga. BéÏová s krajkou, vypadala hezky a draze. Hannah se trochu stydûla, Lisa si v‰imla, jak stoãila pohled stranou. „PromiÀ, Ïe jsem polonahá, ale je mi hrozné vedro. Ta koupel byla vafiící, venku je uÏ urãitû pfies tfiicet stupÀÛ. Mûla jsem si dát jen studenou sprchu.“ Byla celá zarudlá, skvrny mûla i na nohou. „Zapomnûla jsem, Ïe nejsi zvyklá na to, aby kolem tebe pobíhaly nahé sestry. KdyÏ jsme byly s Jen mlad‰í, dûlávaly jsme to tak pofiád.“ Han18


nah mûla pocit, Ïe to k Jennifer nesedí. „To je v pofiádku, váÏnû.“ Lisa zachytila sestfiin pohled. „No tak dobfie... Jennifer ne, to jenom já. Já pobíhala pofiád nahatá, kdyÏ jsme byly mlad‰í. Ona to jen tolerovala.“ Lisa se posadila k toaletnímu stolku a zaãala se líãit. Hannah byla pfiesvûdãená, Ïe to sestra nepotfiebuje. Byla opravdu krásná. Lisiny vlasy byly o hodnû svûtlej‰í neÏ její – rusé s je‰tû svûtlej‰ími prouÏky. Na nose a na tváfiích mûla drobné pihy. ¤asy a oboãí byly ale pfiekvapivû tmavé (moÏná si je nûjak upravovala), oãi mûla víc zelené neÏ hnûdé, krásného mandlového tvaru. Hannah byla pfiesvûdãená, Ïe Lisa ani v pubertû nemûla problémy s pletí – pokud tomu tak bylo, v mámin˘ch albech o tom Ïádné dÛkazy nejsou. Byla ‰tíhlá a vysoká, mûla nádhernou pleÈ a krásné vlasy, aniÏ by se jim musela vûnovat – takové, které staãí sepnout do culíku, ale nevypadá to, Ïe ãlovûk nemûl ãas si vlasy um˘t, pÛsobilo to hezky a pfiirozenû. Hannah ucítila závan Ïárlivosti. Sama nemûla akné, nebyla tlustá ani o‰klivá. To o sobû vûdûla. Jen se ve své kÛÏi necítila tak pohodlnû jako Lisa. Nebyla tak bezstarostná jako sestra. Rad‰i by umfiela, neÏ by dopustila, aby ji nûkdo vidûl jen v podprsence a kalhotkách. „Co si vezme‰ na sebe?“ zeptala se Lisy. „No... mamka mû trochu zaskoãila tím poÏadavkem, Ïe to má b˘t v pestr˘ch barvách. Nosím hlavnû ãernou a béÏovou, prostû neutrální barvy. Na‰la jsem nûco v letním v˘prodeji. Nepfiipadá ti ‰ílené, Ïe jsou uÏ v ãervenci – léto je‰tû nezaãalo a uÏ jako by bylo po nûm? Jasnû Ïluté ‰aty, trochu ve stylu Jackie Onasisové, aspoÀ si myslím. Na‰tûstí jsou to letní ‰aty. Nejspí‰ v tom budu vypadat jako obrovsk˘ banán, ale poÏadavkÛm to vyhovuje. Co ty?“ „Mám ty rÛÏové ‰aty z minulého léta. Mûla jsem je na svatbû – vdávala se sestra mé kamarádky Amy, mohla si 19


pozvat jednu pfiítelkyni a vybrala si mû. Mamka mi je koupila, tak myslím, Ïe se jí líbily. Jsou jen trochu moc záfiivé...“ Hannah zmlkla. Lisa na ni pohlédla v zrcadle pfiimhoufien˘ma oãima. „To by se jí líbilo je‰tû víc,“ poznamenala tak mírnû, jak dokázala. Pak se na Ïidli otoãila. „Hannah?“ Dívka vstala. „Nebuì na mû hodná, Liso. Takhle mû rozbreãí‰. Prosím, nedûlej to. Musíme to jen nûjak zvládnout, chci to mít uÏ za sebou. VÏdyÈ je úplnû jedno, co máme na sobû, ne? Je to úplnû hloupé pravidlo.“ Lisa pfiik˘vla, kdyÏ znovu promluvila, snaÏila se, aby její hlas znûl vesele. „No, alespoÀ v tom se s Jennifer shodnete. Tuhle si na to stûÏovala v telefonu. ¤íkala, Ïe Stephen si odmítne obléknout cokoli jiného neÏ ãernou; tvrdila, Ïe sama o tom také uvaÏuje. Navrhla jsem jí kompromis – ãerné ‰aty, ãervené boty. Uvidíme, co si oblékne, aÏ se objeví.“ „A co Amanda?“ „BÛh ví, jestli vÛbec dorazí...“ Povzbudivû se na sebe usmály. Taková Amanda prostû byla – ãlovûk se na ni nemohl v krizov˘ch situacích spoléhat, ale ani jedna z nich doopravdy nepochybovala, Ïe by dnes nepfiijela. „Jde nûkdo s tebou?“ „Ne.“ Lisa upfiela na sestru tázav˘ pohled, ta jen pokrãila rameny. „Nikomu jsem nefiekla. Vlastnû nechci, aby se mnou nûkdo chodil. A co ty? Pfiijede Andy?“ „Ne, nepfiijede.“ „Jak to?“ To byla dobrá otázka... Pfied odpovûdí zachránil Lisu zvuk pfiijíÏdûjícího auta. Motor zmlkl, dvefie se otevfiely a znovu zavfiely. Hannah se rozbûhla k oknu. „To je Amanda.“ Dokud Lisa ta slova nesly‰ela a necí20


tila tu obrovskou úlevu z toho, Ïe je tady, neuvûdomovala si, jak touÏila sly‰et, Ïe sestra dorazila.

Amanda Amanda zaplatila fiidiãi taxíku a podûkovala mu, kdyÏ jí vytáhl z kufru batoh. „BoÏe, dûvãe, chcete fiíct, Ïe s tímhle se vláãíte po svûtû?“ „Nûkdo to nosit musí!“ „Co tam sakra máte? Cihly?“ „Ne, cihly ne. Cel˘ mÛj Ïivot.“ „Tak to je potom jasné!“ Smekl imaginární klobouk jako Dick van Dyke v Mary Poppinsové a otevfiel dvefie auta. „Hodnû ‰tûstí, dûvãe. A vítejte doma.“ „Dûkuju.“ Doma.

Bylo jí osm let, kdyÏ se nastûhovali sem do domu, kter˘ postavil Mark. Îila tu jedenáct let. Potom ode‰la. Samozfiejmû ne navÏdycky, vracela se sem. Nûkdy na nûkolik mûsícÛ, obãas jen pfiespat. Îila i na jin˘ch místech – se spolubydlícími, v pronajat˘ch bytech, v pronajat˘ch pokojích, na vysoko‰kolsk˘ch kolejích... Ale tohle bylo místo, které povaÏovala za domov. Tuhle adresu vyplÀovala do kolonek formuláfiÛ. Tentokrát byla pryã skoro tfii mûsíce. Nevidûla mamku, kdyÏ to bylo opravdu zlé, nebyla tu, kdyÏ zemfiela. Bylo to zámûrné, obãas vûfiila, anebo si to alespoÀ namlouvala, Ïe mamka jí rozumí, Ïe je to tak v pofiádku. Teì si ale nebyla jistá, jestli je opravdu ráda, Ïe tu nebyla. Ohlédla se na silnici, po níÏ odjíÏdûl taxík, a pocítila známé nutkání utéct. Potom se obrátila zpátky k domu. Stá21


lo ji úsilí nahodit si batoh na záda a vykroãila po pû‰inû. Mark ji zahlédl a otevfiel dvefie. Za ním si v‰imla sv˘ch tfií sester. KdyÏ do‰la k nevlastnímu otci, odloÏila batoh na zem a témûfi mu padla do náruãe. Dlouho tam spolu beze slova stáli a objímali se navzájem. Asi po minutû se Hannah prosm˘kla kolem Jennifer a Lisy a objala otce se sestrou. „Ty jsi doma!“ Stephen zfiejmû dokonãil své dÛleÏité obchodní záleÏitosti, které si vyfiizoval v autû, a blíÏil se po pû‰inû k domu. Cestou si upravoval kravatu. Obe‰el emociálnû vypjatou scénu a ve‰el do pfiíjemnû chladné haly. „Vidím, Ïe ztracená dcera se vrátila,“ poznamenal zamraãenû, kdyÏ míjel svou Ïenu. Jennifer na nûho vrhla nesouhlasn˘ pohled. „P‰t!“ Za ním se objevilo nûkolik dal‰ích lidí. Za Stephenem zaparkoval MarkÛv bratr Vince, kter˘ pfiijel s manÏelkou Sophií, za nimi pfiijela dal‰í auta. Tohle byla dobrá místa na parkování, dalo se odsud dojít do kostela pû‰ky. Mark si vybavil jedno nádherné kvûtnové dopoledne, kdy se vraceli z kostela s pfiáteli a rodinou po kfitinách Hannah, usnula mu cestou v náruãí. Nûktefií z tûch lidí pfiijdou i dnes. Pfii pohledu na nû ti‰e zasténal. „JeÏí‰i, mûl jsem si uÏ natáhnout kalhoty!“ Pustil Amandu a ‰el se vítat, objímat a odpovídat na nekoneãné otázky ohlednû parkování. Hannah s Lisou zvedly batoh a donesly ho ke schodÛm. „Tak jsi to zase stihla jen tak tak, co?“ Jennifer nechtûla, aby její poznámka znûla tak drsnû. „NevyjíÏdûj po ní,“ bránila sestru Lisa. „Teì ne.“ „PromiÀ.“ „Ne, já se omlouvám, nechtûla jsem, abyste mûly strach.“ „To nechce‰ nikdy,“ prohodila Jennifer ti‰e. Poznámku sly‰ela jen Lisa. 22


0033967