MestoZrcaKor2
1/11/17 1:26 PM
Stránka 23
¤íkala mu to? Ale jak to myslí? V dobû toho útoku byl mnoho kilometrÛ a mnoho dní cesty daleko, aÏ v Coloradu. Jak by je mohl zachránit? „UÏ jsem ti vysvûtlila, jak to funguje. Ta farma je zvlá‰tní. Minulost a souãasnost a budoucnost se tady mísí. Byl jsi v té stodole, protoÏe jsi tam potfieboval b˘t.“ „Ale já si na to vÛbec nepamatuju.“ „ProtoÏe se to je‰tû nestalo. Ne tobû. Ale pfiijde ãas, kdy se to stane. Bude‰ tam, abys je zachránil. Abys zachránil Caleba.“ Caleb, jeho chlapeãek. Peter pocítil náhl˘, pohlcující smutek, naléhavou a tesknou lásku. Do hrdla mu vstoupily slzy. Tolik let. Uteklo uÏ tolik let. „Ale my jsme teì tady,“ ozval se. „Ty a já, v téhle posteli. To je pfiece skuteãné.“ „Ve svûtû uÏ nic není skuteãné.“ Uvelebila se blíÏ k nûmu. „Ale nedûlej si s tím starosti. Vidím, Ïe jsi unaven˘.“ Byl. Tolik, tolik unaven˘. Cítil celá ta léta v kostech. Jeho mysli se dotkla vzpomínka, pohled na odraz vlastní tváfie na hladinû fieky. Kdy to bylo? Dnes? Vãera? Pfied t˘dnem, mûsícem, rokem? Slunce stálo vysoko, promûnilo vodní hladinu v jiskfiivé zrcadlo. Jeho odraz se vlnil v proudu. Hluboké vrásky a provû‰ená kÛÏe, váãky pod oãima, které vybledly, a ta trocha vlasÛ, co mu zbyly, zbûlela jako sníh. Byla to tváfi starce. „Byl jsem… mrtv˘?“ Amy neodpovûdûla a Peter pochopil, co se mu snaÏí vysvûtlit. Ne Ïe zemfie, protoÏe to ãeká kaÏdého, ale Ïe smrt není konec. Îe zÛstane na tomhle místû jako stráÏn˘ duch, mimo hradby ãasu. To byl klíã ke v‰emu. To otevíralo dvefie, za nimiÏ leÏela odpovûì na v‰echny záhady Ïivota. Myslel na den, kdy pfii‰el poprvé na farmu, pfied mnoha, mnoha lety. V‰echno tu vypadalo nevysvûtlitelnû nedotãené, spiÏírna plná, na oknech visely záclony a na stole leÏely talífie, jako by to tu na nû ãekalo. Takové je tohle místo. Jeho prav˘ domov na svûtû. KdyÏ leÏel ve tmû, cítil, jak mu hruì pfiekypuje spokojeností. Hodnû toho ztratil, vûcí i lidí. V‰echno pomíjí. Sama zemû, obloha a fieka a hvûzdy, které tolik miloval, dospûjí jednoho dne ke konci své existence. JenÏe toho se není tfieba bát. Taková je hofikosladká krása Ïivota. Pfiedstavoval si okamÏik své smrti. Ta vidina byla tak Ïivá, jako by si to nepfiedstavoval, ale pamatoval. Jednoho letního odpoledne bude leÏet v téhle posteli a Amy ho bude objímat. Ona bude vypadat pofiád stejnû, silná a krásná a plná Ïivota. Postel obrácená k oknu, záclony rozzáfiené rozpt˘len˘m svûtlem. Îádná bolest, jen pocit konce. To nic, Petere, fiíká Amy, to je v pofiádku. Brzo uÏ tam pfiijdu. Svûtlo bude sílit a sílit, naplní nejdfiív jeho oãi a pak i jeho vûdomí, a tak odejde. Odpluje na vlnách svûtla.
23