Page 1


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:25 PM

Stránka 3

MùSTO ZRCADEL JUSTIN CRONIN

KNIÎNÍ KLUB


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:25 PM

Stránka 7

A jak mám ãelit mukám, protivenstvím v‰em, k nimÏ jsem ãlovûkem i Bohem pfiedurãen? Já, cizinec pln strachu, Ïe by Ïil ve svûtû, jejÏ sám si nestvofiil. E. A. HOUSMAN: Poslední básnû


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:25 PM

Stránka 9

PROLOG

Ze záznamÛ Prvního kazatele („Kniha Dvanácti“) prezentovan˘ch na Tfietí celosvûtové konferenci o Severoamerické karanténní epo‰e Centrum pro studium lidsk˘ch kultur a konfliktÛ Univerzita Nového JiÏního Walesu, Indo-australská republika 16.–21. dubna 1003 P. V. [Zaãátek v˘Àatku ãíslo 2]

KNIHA PÁTÁ 1. I stalo se, Ïe Amy a její druzi se navrátili do Kerrvillu v krajinû zvané Texas. 2. A seznali, Ïe tfii z nich byli ztraceni. Byli to Theo a Mausami, jeho Ïena, a Sara, pozdûji zvaná Sara Léãitelka, Ïena Hollisova. 3. NeboÈ místo zvané Roswell, kde vyhledali útoãi‰tû, oblehla velká armáda virákÛ, ktefií zabíjeli kaÏdého. Jen dva z Amyin˘ch druhÛ se zachránili. Byl to Hollis Siln˘, manÏel Sary, a Caleb, syn Thea a Mausami. 4. I pfievelik˘ smutek na nû padl, neboÈ jejich pfiátelé byli ztraceni. 5. Na místû zvaném Kerrville ‰la Amy Ïít s jepti‰kami, nevûstami BoÏími. A Caleb rovnûÏ, neboÈ byl svûfien do péãe její. 6. A v téÏe dobû Alicia zvaná Alicia âepelka a Peter, MuÏ dní, spojili své síly s texask˘m vojskem, Expediãním sborem, a spoleãnû s ním pátrali po Dvanácti. NeboÈ seznali, Ïe zabijí-li jednoho z Dvanácti, zhynou s ním i jeho Mnozí, a du‰e jejich se vrátí k Bohu. 7. A mnoho bitev následovalo, mnoho ÏivotÛ bylo ztraceno. Leã nikoho z Dvanácti se zabít nepodafiilo, ani najít místo, kde tito pfieb˘vají. NeboÈ taková v té dobû nebyla BoÏí vÛle. 8. A tak léta utíkala, celkem pût jich bylo.

9


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:25 PM

Stránka 10

9. Na konci toho ãasu obdrÏela Amy znamení. Tím znamením byl sen. V tom snu za ní pfii‰el Wolgast, jenÏ mûl opût vzezfiení ãlovûka, a pravil: 10. „MÛj pán ãeká na jistém místû, kde ve veliké lodi pfieb˘vá. NeboÈ svût jest na pokraji zmûny. Brzy za tebou pfiijdu a ukáÏu ti cestu.“ 11. A tím pánem byl Carter, Dvanáct˘ z Dvanácti, zvan˘ Carter Zasmu‰il˘. Byl to muÏ spravedliv˘ a bezúhonn˘ ve svém pokolení, a BÛh ho miloval. 12. A tak Amy ãekala na WolgastÛv návrat.

KNIHA ·ESTÁ 1. I bylo v té dobû je‰tû jiné mûsto lidské, a to mûsto v kraji Iowa se naz˘valo Domovina. 2. A toto mûsto ob˘vala rasa lidí, ktefií pili krev viráka, a tudíÏ mohli Ïít a vládnout po celé generace. I zvali je Rudoocí. Nejmocnûj‰í z nich byl Guilder ¤editel, muÏ z ãasÛ Pfiedtím. 3. A virák, jenÏ jim umoÏÀoval pfieÏívat, byl Grey zvan˘ Zdroj. NeboÈ v jeho krvi bylo sémû Nuly, otce Dvanácti. Grey byl drÏen v fietûzech a pfievelice trpûl. 4. A na tom místû Ïili téÏ zajatí lidé, ktefií slouÏili Rudook˘m a museli jim ãinit v‰e po vÛli. Jednou z nich byla Sara Léãitelka, zajatá na místû zvaném Roswell, a její pfiátelé netu‰ili, Ïe jest naÏivu. 5. I mûla Sara dceru Kate, leã dítû jí vzali. A Rudoocí namluvili Safie, Ïe její dcera neÏije, a tak zpÛsobili velkou bolest v srdci jejím. 6. A stalo se, Ïe dítû bylo pfiedáno Rudooké Ïenû, a tou byla Lila, Ïena Wolgastova. 7. NeboÈ dcera Lilina zemfiela dávno v ãase Pfiedtím, a uplynulo sic mnoho let od té chvíle, neÏ rána v matãinû srdci zÛstala nezhojena. A tak Lila na‰la útûchu v Kate a namlouvala si, Ïe toto jest její ztracená dcera. 8. A stalo se, Ïe jistí lidé v Domovinû povstali proti sv˘m utlaãovatelÛm, a to byli Vzboufienci. I pfiipojila se k nim Sara a poslána byla slouÏit Lile v Kapitolu, kde Rudoocí pfieb˘vali, aby tak zvûdûla více o jejich zpÛsobech. A takto seznala, Ïe její dcera Ïije. 9. V té dobû Alicia a Peter odhalili doupû Martineze, Desátého z Dvanácti, na místû zvaném Carlsbad, a bojovali tam s jeho Mnoh˘mi. Leã Martineze nena‰li, neboÈ ten ono místo opustil. 10. A dÛvodem toho bylo, Ïe Nula nafiídil Guilderu ¤editeli vybudovat mocnou pevnost, v níÏ by Dvanáctka mohla pfieb˘vat a krmit se krví

10


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:25 PM

Stránka 11

zvífiat i lidí, obyvatel Domoviny. NeboÈ Mnozí uÏ pozfieli témûfi v‰e Ïivé na Zemi a pfietvofiili ji v pustinu, kde nemohl pfieÏít ãlovûk ani virák, ani Ïádné zvífie. 11. Proto Dvanáctka vykonala NulÛv plán a povûdûla sv˘m Mnoh˘m, aby vy‰li z temnoty, a oni poslechli a zemfieli. A to bylo nazváno OdvrÏením. 12. A Dvanáctka vydala se do Domoviny, vzdálené tisíce mil, aby odtamtud vládla Zemi.

KNIHA SEDMÁ 1. Leã byl mezi nimi jeden, kter˘Ï nenaslouchal slovÛm Nuly. Byl to Carter Zasmu‰il˘, Dvanáct˘ z Dvanácti. Ten vyzval Wolgasta, aby pfiivedl Amy na místo, kdeÏ pfieb˘val, tak aby se ona i on mohli spojit proti ostatním z Dvanácti. 2. I uposlechla Amy jeho pfiíkazu a ode‰la z místa zvaného Kerrville do místa zvaného Houston. Doprovázel ji Lucius Vûrn˘, jenÏ byl jejím pomocníkem a muÏem spravedliv˘m v oãích BoÏích. 3. V místû zvaném Houston na‰la Amy loì jménem Chevron Mariner, v jejíchÏ útrobách Carter pfieb˘val. A mnoho vûcí se mezi nimi událo. KdyÏ Amy vy‰la z lodi, nebyla uÏ dítûtem, leã Ïenou, a v doprovodu Lucia se vydala do Domoviny, aby svedla boj s Dvanácti. 4. A v té dobû se rovnûÏ k Domovinû vydali Peter, MuÏ dní, a Michael, zvan˘ Michael Bystr˘, i Hollis, manÏel Sary, neboÈ touÏili odhalit, co se tam skr˘vá, kdyÏ uvûfiili, Ïe tam dlí zajatí lidé a mezi nimi moÏná Sara. 5. I ‰li s nimi dva spoleãníci. Prvním z nich byla Lore zvaná Lore Kapitánka, a druh˘m z nich zloãinec Tifty fieãen˘ Gangster. 6. A ve stejné dobû vydala se Alicia na místo v kraji Iowa, kam pronásledovala Martineze, Desátého z Dvanácti, jehoÏ pfiísahala sprovodit ze svûta. NeboÈ Martinez byl z tûch démonÛ nejodpornûj‰í, zavraÏdil mnoho Ïen a byl pohromou lidstva. 7. Leã stalo se, Ïe Alicia upadla v Domovinû do zajetí a vytrpûla mnohá muka z rukou Rudook˘ch a jejich pomocníkÛ zvan˘ch kolové. A nejhor‰ím z tûchto kolÛ byl jist˘ muÏ pfiezdívan˘ Bejk. NeÏ Alicia byla silná a nevzdala se. 8. A jedné noci pfii‰el Bejk do její cely, aby ji mûl po vÛli sv˘mi zvrácen˘mi zpÛsoby jako jindy, a Alicia pravila: „Sejmi mi okovy, aÈ tû mohu potû‰it lépe.“ A kdyÏ tak uãinil, obtoãila mu fietûz kolem krku a u‰krtila ho. Pak uprchla a zabila i mnohé dal‰í ze sv˘ch vûznitelÛ.

11


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:25 PM

Stránka 12

9. Pak v divoãinû za hranicemi Domoviny na‰la ji Amy, a Alicia vidûla, Ïe se zmûnila jiÏ v Ïenu na tûle i na duchu. A Amy jí poskytla útûchu, neboÈ obû byly sestrami v krvi. 10. NeÏ Alicia mûla tajemství, a tím byl její hlad po krvi. NeboÈ sémû Dvanáctky v ní vzklíãilo a rostlo, mûnilo ji ve viráka. To tûÏce doléhalo na její srdce, neboÈ hluboce milovala své druhy a nechtûla se od nich odlouãit. 11. A v téÏe dobû Sara byla odhalena Rudook˘mi a byla uvûznûna a utrpûla mnohá muka. NeboÈ Guilder ¤editel touÏil ukázat v‰em, kdoÏ proti nûmu povstali, sílu svého hnûvu. 12. Leã hodina zúãtování se blíÏila, neboÈ Amy a Alicia spojily se se Vzboufienci, ktefií chtûli bojovat s Rudook˘mi. A plán jejich byl osvobodit lid Domoviny a zniãit Dvanáctku, a zachránit také Saru.

KNIHA OSMÁ 1. I stalo se, Ïe Peter a jeho druzi pfiibyli do kraje Iowa, a tam se v‰ichni opût se‰li, a jejich spoleãná síla byla nesmírná. A nejvût‰í mocí opl˘vala Amy. 2. I pfiedstírala, Ïe se vzdává Rudook˘m, a pravila: „Já jsem vÛdce VzboufiencÛ. Nakládejte se mnou, jak chcete.“ NeboÈ takov˘ byl plán, aby Guilder ve svém hnûvu vypustil Dvanáctku na ni, aby ji tito hrÛznû sprovodili ze svûta. 3. A v‰e se odehrálo tak, jak Amy pfiedvídala, a hodina její popravy byla stanovena. A ta mûla b˘t uskuteãnûna na Stadionu, velkém amfiteátru z doby Pfiedtím, aby jí ve‰ker˘ lid Domoviny musel pfiihlíÏet. 4. A tak se Alicia a dal‰í ukryli na onom místû a zde vyãkali na Dvanáctku, aby proti ní i proti Rudook˘m pozvedli své zbranû. 5. A Amy byla pfiedvedena pfied zraky lidu a upoutána fietûzy na kovovou konstrukci vysoko nad zem. A Guilder popásal se pfievelice na jejím utrpení a nabádal davy, aby se radovaly s ním. 6. Leã Amy nedopfiála mu pohled na svÛj strach ãi slzy, a tak Guilder vyzval Dvanáctku, aby s ní skoncovala, taky aby v‰ichni shromáÏdûní spatfiili jeho moc a padli pfied ním na kolena. 7. NeÏ Amy vidûla, Ïe není sama, neboÈ mezi Dvanácti byl Wolgast, jenÏ zaujal Carterovo místo, aby ji mohl chránit. I pravila Amy k Dvanácti: 8. „Zdravím vás, mí bratfii. Jsem Amy, va‰e sestra.“ A více slov jiÏ nepronesla.

12


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:25 PM

Stránka 13

9. NeboÈ se zaãala chvût a její tûlo se stalo jasn˘m svûtlem, jeÏ rozpoltilo temnotu. A pak se Amy s mocn˘m fievem stala jednou z nich, její tûlo se promûnilo v tûlo mocného viráka. A toto bylo Vypu‰tûní. A tím, kdo ho spatfiil, byl Peter, a dal‰ím Alicia a tfietím Lucius, a pak i v‰ichni ostatní. 10. A fietûzy byly pfietrÏeny, lítá bitva se strhla a velké vítûzství bylo vybojováno. I mnohé Ïivoty byly ztraceny. Jedním z nich byl Ïivot WolgastÛv, jenÏ se obûtoval, aby zachránil Amy. NeboÈ jeho láska k ní byla láskou otce k dítûti. 11. A tak Dvanáctka zmizela z tváfie svûta a lidé se zbavili poroby. 12. NeÏ o Amyinû osudu její pfiátelé niãeho netu‰ili, neboÈ ji nemohli nikde nalézti.

13


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:26 PM

Stránka 15

I DCERA 98–101 P. V. Existuje jin˘ svût, ale je to tenhle. PAUL ÉLUARD


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:26 PM

Stránka 17

1 CENTRÁLNÍ PENSYLVÁNIE Srpen 98 P. V. Osm mûsícÛ po osvobození Domoviny PÛda pod její d˘kou ochotnû povolila a uvolnila temnû zemitou vÛni. Vzduch byl hork˘ a vlhk˘, na stromech zpívali ptáci. Kleãela a sekala ãepelí do zemû, aÏ hlína vyletovala. Vydlabávala jednu hrst hlíny za druhou a odhazovala ji stranou. Slabost trochu ustoupila, ale ne úplnû. Její tûlo jako by na ní plandalo, pfiipadala si rozru‰ená, vyãerpaná. Byla tu bolest, vzpomínka na bolest. Uplynuly tfii dny, nebo snad ãtyfii? Ve tváfii se jí perlil pot. Olízla si rty, aby ucítila sÛl. Kopala a kopala. Pot se z ní fiinul v potÛãcích a kapal na zem. Tam nakonec mífiíme v‰ichni, pomyslela si. V‰echno pfiijde do zemû. Hromádka hlíny vedle ní se zvût‰ovala. Je to uÏ dost hluboké? Metr pod povrchem se pÛda zmûnila. Byla chladnûj‰í, vonûla jílem. Vypadalo to jako znamení. Zhoupla se na vysok˘ch ‰nûrovacích botách a dala si pofiádn˘ dou‰ek z polní lahve. Ruce mûla rozedfiené, kÛÏe na bfií‰ku levého palce se jí odchlípla z rány. Strãila si ho do pusy, ukousla volnou kÛÏiãku a vyplivla ji na zem. Na kraji m˘tiny na ni ãekal Voják, kter˘ mlaskavû okusoval vysokou trávu. Ladn˘ tvar jeho pozadí, hustá hfiíva, modfie gro‰ovaná srst, majestátnost kopyt i zubÛ, velké ãerné oblázky oãí: obklopovala ho aura vzne‰enosti. KdyÏ se rozhodl, dokázal se chovat naprosto klidnû, a v pfií‰tí chvíli byl schopen neuvûfiiteln˘ch kouskÛ. Sly‰el ji pfiicházet blíÏ a jeho moudrá tváfi se k ní otoãila. Chápu. Jsme pfiipravení. Pomal˘m obloukem se otoãil, sklonil nízko hlavu a ‰el za ní mezi stromy, na místo, kde si natáhla celtu. Na zemi vedle Aliciina zakrváceného lÛÏka leÏel mal˘ balíãek, omotan˘ potfiísnûnou pokr˘vkou. Její dcera neÏila ani hodinu, ale tu hodinu se Alicia stala matkou. Voják ji sledoval, kdyÏ se vynofiila z lesa. Obliãejík dûÈátka byl zakryt˘ a Alicia teì látku zase odtáhla. Voják sklonil hlavu k dítûti, nozdry se mu roz‰ífiily, nadechl se jeho vÛnû. Maliãk˘ nosík, oãka, poupátko úst ohromující svou lidskostí. Hlaviãku mûla porostlou jemn˘mi zrzav˘mi vlásky. Chybûl jen dech, jen Ïivot. Alicia si pfiedtím lámala hlavu, jestli 17


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:26 PM

Stránka 18

dokáÏe milovat dítû poãaté v hrÛze a bolesti, jehoÏ otcem byla zrÛda. MuÏ, kter˘ Alicii bil, znásilÀoval, uráÏel. Jak jen byla hloupá. Vrátila se na m˘tinu. Slunce mûla pfiímo nad hlavou. V trávû bzuãel hmyz, zvuk rytmicky pulzoval. Voják stál vedle ní, zatímco ukládala dítû do hrobu. KdyÏ Alicii zaãal porod, modlila se. BoÏe, prosím, dej, aÈ je v pofiádku. Jak se hodiny utrpení stfiídaly a mûnily jedna ve druhou, cítila v sobû chladnou pfiítomnost smrti. Zmítala jí bolest, její ocelov˘ vichr se rozléhal jejími buÀkami jako hfimûní. Nûco bylo ‰patnû. Prosím, BoÏe, ochraÀuj ji, ochraÀuj nás. JenÏe modlitby dopadaly do prázdna. Hodit první hrst hlíny bylo nejtûωí. Jak to má ãlovûk udûlat? Alicia pohfibila uÏ tolik lidí. Nûkteré znala, jiné ne. Jen jednoho z nich milovala. Chlapce âahouna. Byl tak zábavn˘, tak Ïiv˘, a najednou bylo po nûm. Nechala hlínu propadnout mezi sv˘mi prsty a ta zabubnovala na látku jako první de‰Èové kapky do korun stromÛ. Její dcera kousek po kousku mizela. Sbohem, myslela si Alicia, sbohem, má milovaná, má jediná. Vrátila se k pfiístfie‰ku. Její du‰e byla otfiesená, jako by se v ní pfievalovaly miliony ostr˘ch stfiepÛ. Její kosti se promûnily v trubky z olova. Potfiebovala vodu, jídlo, její zásoby uÏ do‰ly. JenÏe lovit teì nemohla a potok, pût minut chÛze dolÛ po svahu, jako by leÏel kilometry daleko. Tûlesné potfieby. Co na nich záleÏí? NezáleÏí na niãem. Svalila se na houni, zavfiela oãi a za chvíli uÏ spala. Zdálo se jí o fiece. O ‰iroké temné fiece, nad níÏ záfiil mûsíc. Osvûtloval hladinu vody a vytváfiel na ní zlatavou silnici. Alicia udûlala první opatrn˘ krok. Její mysl byla rozpolcená. NapÛl se takovému podivnému cestování divila, napÛl vÛbec ne. KdyÏ mûsíc zasvítil na druh˘ bfieh, uvûdomila si, Ïe se nechala oklamat. Záfiící stezka mizela a Alicia se dala do bûhu, zoufale se snaÏila dostat na druhou stranu dfiív, neÏ ji fieka spolyká. JenÏe to bylo pfiíli‰ daleko. S kaÏd˘m dal‰ím krokem jako by se od ní obzor vzdaloval. Voda jí naráÏela do kotníkÛ, zavírala se jí kolem kolen, pak kolem pasu. Nemûla sílu vzdorovat jejímu vábení. Pojì ke mnû, Alicie. Pojì ke mnû, pojì ke mnû, pojì ke mnû. Potápûla se, fieka ji pohlcovala, nofiila se do temnoty… Probudila se do tlumeného oranÏového svûtla. Den byl skoro u konce. LeÏela bez hnutí, snaÏila se utfiídit si my‰lenky. Na tyhle noãní mÛry uÏ si zvykala, ale tentokrát bylo nûco jinak. Jeden aspekt snu se pfienesl i do bdûní: mûla promáãenou ko‰ili. Alicia sklouzla pohledem na ‰ífiící se skvrny. Spustilo se jí mléko. Rozhodnutí zÛstat nebylo vûdomé, jen jí prostû chybûla vÛle k pohybu. Síla se jí vracela. Pfiicházela k ní po krÛãkách, a pak byla najednou tady,

18


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:26 PM

Stránka 19

jako host, kter˘ na sebe nechal dlouho ãekat. Alicia si postavila pfiístfie‰ek ze spadan˘ch vûtví a listí, z celty vytvofiila stfiechu. Lesy pfiekypovaly Ïivotem. Byli tu veverky a králíci, kfiepelky a holubi i jeleni. Nûkterá zvífiata na ni byla moc rychlá, ale ne v‰echna. Kladla pasti a ãekala u nich na kofiist nebo ji stfiílela z luku: jedna rána, rychlá smrt, pak veãefie, syrová a horká, ke konci dne, kdyÏ svûtlo bledlo, se koupala v potoce. Voda byla ãistá a ‰okujícím zpÛsobem ledová. Pfii jedné takové v˘pravû vidûla medvûdy. ·ustot asi o deset metrÛ v˘‰ proti proudu v kfioví, jak se tam prodíralo nûco tûÏkého, a pak se objevili na bfiehu. Matka a dvû mláìata. Alicia taková stvofiení je‰tû nikdy na vlastní oãi nevidûla, jen v kníÏkách. Medvûdi se brodili na mûlãinû, ‰plouchali ãenichy ve vodû. V jejich anatomii bylo nûco uvolnûného a nehotového, jako by jejich svaly nebyly pevnû pfiichycené k tûm tûÏk˘m, provû‰en˘m koÏichÛm. Kolem nich v posledních sluneãních paprscích poletovala hejna hmyzu. Medvûdi si jí buì nev‰imli, nebo ano, ale nepfiipadalo jim to dÛleÏité. Léto odplynulo. Jeden den byl svût pln˘ buclat˘ch zelen˘ch listÛ a stínÛ. Pak vybuchl prostopá‰nou explozí barev. Ráno lesní porost kfiupal pod vrstvou jinovatky. Zimní chlad pfii‰el s pocitem ãistoty, zemi tûÏce zalehl sníh. Temné linie stromÛ, drobné stopy ptákÛ, bílá obloha zbavená v‰ech odstínÛ, v‰echno zredukované na svou podstatu. Jak˘ je mûsíc, kter˘ den? Jak ãas pokraãoval, z jídla se stal problém. Hodiny, ba i celé dny se sotva pohnula, zakonzervovala svou sílu. Témûfi rok s nik˘m nepromluvila. Postupnû se jí zaãalo zdát, Ïe uÏ nepfiem˘‰lí slovy, Ïe se stává lesním tvorem. Napadlo ji, jestli nepfiichází o rozum. Zaãala mluvit s Vojákem, jako by byl ãlovûk. Vojáku, fiíkávala, co si dáme k veãefii? Myslí‰, Vojáku, Ïe uÏ je ãas nasbírat dfievo na oheÀ? ¤ekl bys podle oblohy, Ïe dneska bude snûÏit? Jedné noci se v pfiístfie‰ku vzbudila a pfiipadalo jí, Ïe sly‰í hrom. De‰tiv˘ jarní vítr dul v poryvech ze v‰ech smûrÛ, krouÏil kolem vrcholkÛ stromÛ, a Alicia s pocitem odtaÏitosti naslouchala, jak se blíÏí boufie. A pak byla najednou nad nimi. Oblohu rozãísl blesk, zmrazil scénu pfied jejíma oãima, a po nûm následovalo u‰i drásající zahfimûní. Zavedla Vojáka do pfiístfie‰ku, právû kdyÏ se nebesa otevfiela a vypustila kapky tûÏké jako kulky. KÛÀ se chvûl strachy. Alicia ho potfiebovala uklidnit: staãil jedin˘ panick˘ pohyb v malém prostoru, a jeho mohutné tûlo by rozbilo chatrã na kusy. Jsi mÛj hodn˘ chlapeãek, mumlala a hladila mu bok. Volnou rukou mu navlékla provaz kolem krku. Hodn˘, hodn˘ kluk. Co, kamaráde? Bude‰ tady dûlat holce spoleãnost, kdyÏ je takov˘ neãas? Jeho tûlo bylo napnuté dûsem, hradba kfieãovitû zaÈat˘ch svalÛ, a pfiece, kdyÏ se ho pokusila vtáhnout dovnitfi, se jejímu mírnému tlaku podvolil. Za stûnami ch˘‰e ‰lehaly blesky, nebesa burácela. Voják se s tûÏk˘m

19


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:26 PM

Stránka 20

povzdechem svezl na kolena, svalil se na bok vedle její hounû, a tak oba dva usnuli, zatímco z oblohy se celou noc fiinul dé‰È a odná‰el zimu pryã. Setrvala na tom místû dva roky. Odejít nebylo snadné: les se stal jejím útoãi‰tûm. Pfiijala jeho rytmus za svÛj. KdyÏ ale zaãalo Aliciino tfietí léto, zrodil se v ní nov˘ pocit. Je ãas vyrazit. Dokonãit to, do ãeho se pustila. Dala se do letních pfiíprav. Ty zahrnovaly v˘robu zbranû. Alicia se vydala pû‰ky do mûst u fieky a vrátila se za tfii dny. S sebou vlekla cinkající vak. Zhruba chápala, co musí udûlat, protoÏe ten proces mnohokrát sledovala. Na podrobnosti pfii‰la metodou pokusÛ a omylÛ. Ploch˘ balvan u potoka jí poslouÏil jako kovadlina. Blízko vody rozdûlala oheÀ a dívala se, jak se dfievo mûní v oharky. DÛleÏité bylo dosáhnout správné teploty. KdyÏ si byla jistá, Ïe to je ono, vytáhla z vaku první kousek: ocelovou tyã asi pût centimetrÛ ‰irokou a metr dlouhou, centimetr silnou. Z vaku vylovila i kladivo, Ïelezné kle‰tû a tlusté koÏené rukavice. Strãila konec tyãe do ohnû a dívala se, jak se kov zahfiívá a mûní barvu. Pak se dala do práce. Musela se dolÛ po fiece vydat je‰tû tfiikrát a v˘sledky byly jen hrubé, ale nakonec se s tím spokojila. RukojeÈ omotala drsn˘mi ‰lahouny, aby mohla jinak hladkou kovovou zbraÀ pofiádnû uchopit. Leskl˘ konec záfiil na slunci, ale skuteãnou provûrkou bude aÏ první rána. Pfii poslední cestû dolÛ po fiece narazila na pole melounÛ o velikosti lidsk˘ch hlav. Rostly natlaãené na sebe, ve zmûti vûtví s listy tvarem pfiipomínajícími dlanû. Jeden si vybrala a donesla ho ve vaku k ch˘‰i. Tam ho poloÏila na spadlou vûtev, zamífiila a obloukem sekla nov˘m kordem. RozÈaté poloviny melounu se od sebe pomalu, jakoby ‰okovanû oddûlily a spadly na zem. Teì uÏ ji tu nic nedrÏelo. Veãer pfied odjezdem nav‰tívila dcerãin hrob. Nechtûla to dûlat na poslední chvíli, její odchod musí probûhnout hladce. Dva roky nechala to místo neoznaãené. K tomu úãelu jí nic nepfiipadalo dost vhodné. Teì se jí ale zdálo, Ïe to tak není správné. Z posledních zbytkÛ oceli vyrobila kfiíÏ a kladivem ho zatloukla do zemû. Pak k nûmu poklekla. Z tûlíãka tam dole uÏ teì nezbylo nic, moÏná pár kostí, nebo pfiipomínky kostí. Její dcera se rozplynula do pÛdy, stromÛ, skal, dokonce i oblohy a zvífiat. Ode‰la na místo za hranicemi poznání. Její nevyzkou‰en˘ hlas se stal písnûmi ptákÛ, její zrzavá ãupfiina hofiícími listy podzimu. Alicia na to myslela, kdyÏ se levou dlaní dot˘kala mûkké hlíny. V sobû uÏ ale nemûla Ïádné modlitby. Její srdce, jednou zlomené, uÏ takov˘m zÛstalo. „Omlouvám se,“ fiekla. Jitro nastalo nepozorovanû – v ‰edavém bezvûtfií, vzduch prosycen˘ mlhou. Kord v pochvû z jelení kÛÏe jí visel ‰ikmo pfies záda, d˘ky zastrãené v náramenních pásech mûla zavû‰ené kfiíÏem na hrudi. Oãi jí

20


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:26 PM

Stránka 21

zakr˘valy tmavé br˘le, které vypadaly jako sváfieãské, s koÏen˘mi clonami na spáncích. Upevnila sedlovou bra‰nu a vyhoupla se na Vojáka. Celé dny uÏ nepokojnû pfie‰lapoval, jako by vycítil jejich brzk˘ odchod. Dûláme to, co si myslím, Ïe dûláme? Rad‰i bych zÛstal tady, ví‰. Mûla v plánu jet podél fieky na v˘chod, sledovat její tok pfies hory. S trochou ‰tûstí se dostane do New Yorku, neÏ zaãne padat první listí. Zavfiela oãi a vyprázdnila si mysl. Hlas pfiicházel, jen kdyÏ si tam udûlala prostor. Ze stejného místa, kde se rodily její sny, jako vítr z jeskynû, ‰eptající jí do ucha. Alicie, nejsi sama. Znám tvÛj Ïal, protoÏe je i m˘m Ïalem. âekám na tebe, Lish. Pfiijì ke mnû. Pfiijì domÛ. Stiskla patami Vojákovy boky.

2 KdyÏ se Peter vracel domÛ, den právû konãil. Nad ním se nesmírná obloha Utahu mûnila v temnû modr˘ pfiíkrov, rozevíran˘ dlouh˘mi barevn˘mi prsty. Veãer na zaãátku podzimu: noci byly chladné, dny je‰tû teplé. Kráãel domÛ podél mumlající fieky, prut pfies rameno, u nohou mu bûÏel pes. Ve vaku mûl dva pofiádné pstruhy, zabalené ve zlatém listí. KdyÏ pfiicházel k farmû, sly‰el, jak z domu zaznívá hudba. Zablácené boty si zul na verandû, odloÏil vak a ve‰el dovnitfi. Amy sedûla zády ke dvefiím u starého piana. Ti‰e do‰el aÏ k ní. Byla tak pohlcená hudbou, Ïe jeho pfiíchod vÛbec nezaznamenala. Její prsty se zlehka pohybovaly po klávesách, jako by ani tak nehrály, jako spí‰ vyvolávaly tóny. PíseÀ byla jako zvukové ztûlesnûní ãirého citu. Byla v ní hluboká bolest, ale vyjadfiovaná s takovou nûhou, Ïe to ani nepÛsobilo smutnû. Pfiimûla ho myslet na to, jak je cítit ãas, kter˘ neustále spûje k minulosti, stává se vzpomínkou. „Jsi doma.“ PíseÀ skonãila, aniÏ si toho v‰iml. PoloÏil jí ruce na ramena, Amy se otoãila na lavici a zvedla k nûmu tváfi. „Pojì sem,“ vyzvala ho. Sklonil se, aby ho mohla políbit. Její krása byla úchvatná, jako by ji právû objevil znovu v tom okamÏiku, kdy na ni opût pohlédl. Pok˘vl bradou ke klávesám. „Pofiád nechápu, jak to dûlá‰.“ „Líbilo se ti to?“ usmála se. „Cviãím kaÏd˘ den.“ Povûdûl jí, Ïe ano. Moc se mu to líbilo. ¤ekl jí, Ïe ho to pfiimûlo myslet na spoustu vûcí. Bylo tûÏké vtûlit to do slov.

21


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:26 PM

Stránka 22

„Jak to ‰lo u fieky? Byl jsi pryã dost dlouho.“ „VáÏnû?“ Ten den, jako mnohé pfiedtím, uplynul v oparu spokojenosti. „Tohle je tak krásná roãní doba. Asi jsem pfiestal vnímat ãas.“ Políbil ji na temeno. Vlasy mûla ãerstvû umyté, vonûly bylinkami, kter˘mi zmûkãovala tvrdé m˘dlo. „Hraj dál. Já udûlám veãefii.“ Pfie‰el kuchyní k zadním dvefiím a vy‰el na dvÛr. Zahrada uÏ ztrácela barvy. Brzy bude spát pod snûhem, její ‰tûdrá náruã se na zimu uzavfie. Pes nûkam odbûhl. Jeho akãní rádius byl ‰irok˘, ale Peter si nedûlal starosti. Zvífie se vÏdycky do veãera vrátilo. U studny napumpoval vodu do um˘vadla, stáhl si ko‰ili, omyl si obliãej a trup a osu‰il se. Poslední sluneãní paprsky, které se odráÏely od hor, házely na zem dlouhé stíny. Tuhle denní dobu mûl nejrad‰i, ten pocit, jak se v‰echno pomalu mûní, rozpl˘vá, ãeká. KdyÏ tma zhoustla, díval se, jak se jedna za druhou objevují hvûzdy. Ta hodina v nûm probouzela stejné pocity jako Amyina píseÀ: vzpomínky a touha, ‰tûstí a smutek, konec a zaãátek se navzájem prolínaly. Rozdûlal oheÀ, peãlivû oãistil úlovek a vloÏil mûkké bílé maso na pánev s kusem ‰peku. Amy vy‰la ven a posadila se vedle nûj. Spoleãnû se dívali, jak se maso peãe. Najedli se v kuchyni pfii svíãkách – mûli pstruha, nakrájená rajãata a brambory peãené v uhlíkách. Pak si rozdûlili jablko. V ob˘vacím pokoji rozdûlali oheÀ a usadili se na pohovku zakrytí dekou, se psem na jeho obvyklém místû u jejich nohou. Mlãky hledûli do plamenÛ. Mluvit nebylo tfieba, v‰echno si uÏ fiekli, v‰echno si svûfiili, v‰echno o sobû vûdûli. KdyÏ tak strávili trochu ãasu, Amy vstala a natáhla k nûmu ruku. „Pojì se mnou do postele.“ Se svícemi v rukou vy‰li po schodech. V maliãké loÏnici v podkroví se svlékli a vklouzli pod pokr˘vku, jejich tûla se k sobû tiskla, aby se zahfiála. Pes si v nohou postele hlasitû vzdychl a seskoãil na zem. Star˘ vûrn˘ pes, kter˘ je hlídal jako lev. Bude tam leÏet aÏ do rána a dávat na nû pozor. Blízkost a horkost jejich tûl, spoleãn˘ rytmus dechu… to, co Peter cítil, nebylo ‰tûstí, ale nûco mnohem hlub‰ího, bohat‰ího. Cel˘ Ïivot touÏil, aby ho jediná osoba dobfie znala. Tohle je láska, pomyslel si. Láska je, kdyÏ ãlovûka nûkdo zná. „Petere? Co je?“ Uteklo pár chvil. Jeho mysl, která plula v bezbfiehém prostoru mezi spánkem a bdûním, bloudila ve star˘ch vzpomínkách. „Myslel jsem na Thea a Maus. Tu noc ve stodole, kdy na nû zaútoãil virák.“ My‰lenka plula kolem, blízká, ale neuchopitelná. „MÛj bratr ani nevûdûl, co ho zabilo.“ Amy nejdfiív mlãela. „To jsi byl ty, Petere. Ty jsi je zachránil. UÏ jsem ti to fiíkala – ty jsi zapomnûl?“

22


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:26 PM

Stránka 23

¤íkala mu to? Ale jak to myslí? V dobû toho útoku byl mnoho kilometrÛ a mnoho dní cesty daleko, aÏ v Coloradu. Jak by je mohl zachránit? „UÏ jsem ti vysvûtlila, jak to funguje. Ta farma je zvlá‰tní. Minulost a souãasnost a budoucnost se tady mísí. Byl jsi v té stodole, protoÏe jsi tam potfieboval b˘t.“ „Ale já si na to vÛbec nepamatuju.“ „ProtoÏe se to je‰tû nestalo. Ne tobû. Ale pfiijde ãas, kdy se to stane. Bude‰ tam, abys je zachránil. Abys zachránil Caleba.“ Caleb, jeho chlapeãek. Peter pocítil náhl˘, pohlcující smutek, naléhavou a tesknou lásku. Do hrdla mu vstoupily slzy. Tolik let. Uteklo uÏ tolik let. „Ale my jsme teì tady,“ ozval se. „Ty a já, v téhle posteli. To je pfiece skuteãné.“ „Ve svûtû uÏ nic není skuteãné.“ Uvelebila se blíÏ k nûmu. „Ale nedûlej si s tím starosti. Vidím, Ïe jsi unaven˘.“ Byl. Tolik, tolik unaven˘. Cítil celá ta léta v kostech. Jeho mysli se dotkla vzpomínka, pohled na odraz vlastní tváfie na hladinû fieky. Kdy to bylo? Dnes? Vãera? Pfied t˘dnem, mûsícem, rokem? Slunce stálo vysoko, promûnilo vodní hladinu v jiskfiivé zrcadlo. Jeho odraz se vlnil v proudu. Hluboké vrásky a provû‰ená kÛÏe, váãky pod oãima, které vybledly, a ta trocha vlasÛ, co mu zbyly, zbûlela jako sníh. Byla to tváfi starce. „Byl jsem… mrtv˘?“ Amy neodpovûdûla a Peter pochopil, co se mu snaÏí vysvûtlit. Ne Ïe zemfie, protoÏe to ãeká kaÏdého, ale Ïe smrt není konec. Îe zÛstane na tomhle místû jako stráÏn˘ duch, mimo hradby ãasu. To byl klíã ke v‰emu. To otevíralo dvefie, za nimiÏ leÏela odpovûì na v‰echny záhady Ïivota. Myslel na den, kdy pfii‰el poprvé na farmu, pfied mnoha, mnoha lety. V‰echno tu vypadalo nevysvûtlitelnû nedotãené, spiÏírna plná, na oknech visely záclony a na stole leÏely talífie, jako by to tu na nû ãekalo. Takové je tohle místo. Jeho prav˘ domov na svûtû. KdyÏ leÏel ve tmû, cítil, jak mu hruì pfiekypuje spokojeností. Hodnû toho ztratil, vûcí i lidí. V‰echno pomíjí. Sama zemû, obloha a fieka a hvûzdy, které tolik miloval, dospûjí jednoho dne ke konci své existence. JenÏe toho se není tfieba bát. Taková je hofikosladká krása Ïivota. Pfiedstavoval si okamÏik své smrti. Ta vidina byla tak Ïivá, jako by si to nepfiedstavoval, ale pamatoval. Jednoho letního odpoledne bude leÏet v téhle posteli a Amy ho bude objímat. Ona bude vypadat pofiád stejnû, silná a krásná a plná Ïivota. Postel obrácená k oknu, záclony rozzáfiené rozpt˘len˘m svûtlem. Îádná bolest, jen pocit konce. To nic, Petere, fiíká Amy, to je v pofiádku. Brzo uÏ tam pfiijdu. Svûtlo bude sílit a sílit, naplní nejdfiív jeho oãi a pak i jeho vûdomí, a tak odejde. Odpluje na vlnách svûtla.

23


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:26 PM

Stránka 24

„Já tû tolik miluju,“ ozval se. „A já tebe.“ „Byl to krásn˘ den, viì?“ Pfiik˘vla. „A budeme jich mít mnohem víc. Oceán dní.“ Pfiitáhl si ji k sobû. Noc venku byla chladná a tichá. „To byla krásná píseÀ,“ za‰eptal. „Jsem tak rád, Ïe jsme na‰li to piano.“ A s tûmi slovy, schoulení k sobû v té velké mûkké posteli v podkroví, odpluli oba do spánku. Jsem tak rád, Ïe jsme na‰li to piano. To piano. To piano. To piano… Peter se vynofiil k vûdomí a zjistil, Ïe je nah˘, omotan˘ propocen˘mi prostûradly. Na chvíli leÏel bez hnutí. Nebyl…? Nebylo to…? V ústech mûl pocit, jako by se krmil pískem. Moãov˘ mûch˘fi mu ztvrdnul na kámen. Pod oãima se mu prvními krÛãky vydala na dlouh˘ pochod kocovina. „V‰echno nejlep‰í k narozeninám, poruãíku.“ Vedle nûj leÏela Lore. Ani ne tak vedle nûj jako omotaná kolem nûj, lesklá potem v‰ude tam, kde se dot˘kali. Tuhle chatrã, jen dvû místnosti s latrínou venku, pouÏili uÏ dfiív, i kdyÏ Peterovi nebylo jasné, komu vlastnû patfií. Za nohami postele bylo malé okénko a v nûm ‰edav˘ ãtverec pfiedjitfiního letního svûtla. „Nejspí‰ si mû s nûk˘m plete‰.“ „Ale ne, vûfi mi.“ PoloÏila mu prst doprostfied hrudi. „Tebe si ãlovûk nesplete. Tak jak˘ to je, kdyÏ ti je tfiicet?“ „Jako devûtadvacet s kocovinou.“ SvÛdnû se usmála. „Tak doufám, Ïe se ti líbil dárek. PromiÀ, Ïe na nûm nebyla ma‰liãka.“ Vyprostila se zpod jeho konãetin, pfiekulila se ke kraji postele a natáhla se pro ko‰ili, která leÏela na podlaze. Vlasy uÏ jí tak povyrostly, Ïe si je musela stahovat v t˘le. Ramena mûla ‰iroká a silná. Vklouzla do ‰pinav˘ch kalhot, nazula si vysoké ‰nûrovací boty a polovinou tûla se znovu obrátila k nûmu. „PromiÀ, Ïe uÏ pobûÏím, mi amigo, ale tankery ãekají. Udûlala bych ti snídani, jenÏe silnû pochybuju, Ïe tady je nûco k jídlu.“ Naklonila se k nûmu a rychle ho políbila na rty. „Pozdravuj ode mû Caleba, jo?“ Chlapec byl na noc u Sary a Hollise. Nikdo z nich se Petera nezeptal, kam jde, i kdyÏ urãitû uhodli, co tam bude dûlat. „Vyfiídím.“ „Uvidíme se, aÏ budu zase ve mûstû?“ KdyÏ Peter mlãel, Lore naklonila hlavu ke stranû. „Asi… spí‰ ne.“

24


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:26 PM

Stránka 25

Na to váÏnû neumûl odpovûdût. To mezi nimi nebyla láska – o té se ani jeden nezmínil –, ale zároveÀ to bylo víc neÏ jen fyzická pfiitaÏlivost. ZÛstávalo to v ‰edé zónû mezi nimi, ani jedno, ani druhé, a v tom byl právû ten problém. KdyÏ byl s Lore, pfiipomínalo mu to, co nemÛÏe mít. Tváfi se jí protáhla. „Ale do hajzlu. A já tû mûla kurva ráda, poruãíku.“ „Nevím, co fiíct.“ Povzdychla si a odvrátila se od nûj. „Jo, asi to nemohlo vydrÏet. Jen mû sere, Ïe jsem ti nedala kopaãky první.“ „PromiÀ, nemûl jsem to nechat zajít tak daleko.“ „Vûfi mi, to pfiejde.“ Zvedla hlavu ke stropu a dlouze se nadechla, aby se uklidnila. Setfiela si prstem slzu. „Do prdele, Petere. Vidí‰, cos se mnou udûlal?“ Cítil se hroznû. Je‰tû pfied minutou pfiedpokládal, Ïe budou v tomhle aÈ-je-to-co-chce mezi nimi pokraãovat dál, dokud je to nepfiestane bavit, nebo dokud se neobjeví nûkdo nov˘. „To není kvÛli Michaelovi, viì?“ ozvala se Lore. „ProtoÏe uÏ jsem ti fiekla, Ïe to skonãilo.“ „Nevím.“ Peter se odmlãel a pak pokrãil rameny. „No, moÏná trochu. Kdyby to mezi námi pokraãovalo, pfii‰el by na to.“ „Tak by na to pfii‰el – a co jako?“ „Je to mÛj kamarád.“ Lore si otfiela oãi a ti‰e, hofice se zasmála. „Tvoje loajalita je obdivuhodná, ale vûfi mi, já jsem to poslední, na co by Michael myslel. Nejspí‰ je rád, Ïe se mû zbavil, a byl by ti vdûãnej, Ïe ses mû ujal.“ „To není pravda.“ Pokrãila rameny. „To fiíkበjen proto, Ïe se‰ milej. Asi proto tû mám tak ráda. Ale nemusí‰ mi lhát – oba víme, co dûláme. Pofiád si fiíkám, Ïe uÏ jsem ho ze sebe dostala, jenÏe to samozfiejmû nikdy nedokáÏu. Ví‰, co mû muãí nejvíc? Îe mi ani nedokáÏe fiíct pravdu. Ta zatracená zrzka. Co je to s ní?“ Petera to na chvíli zmátlo. „Ty mluví‰ o… Lish?“ Lore do nûj zabodla ostr˘ pohled. „Nedûlej ze sebe pitomce, Petere. Co si myslí‰, Ïe Michael dûlá na t˘ sv˘ pitom˘ lodi? UÏ jsou to tfii roky, co zmizela, a on si ji pofiád nedokáÏe vyhnat z hlavy. MoÏná, Ïe kdyby byla tady, mûla bych u nûj nûjakou ‰anci. JenÏe nemÛÏe‰ soupefiit s duchem.“ Peterovi chvíli trvalo, neÏ si to rozebral. Je‰tû pfied pár okamÏiky by pochyboval i o tom, jestli mûl Michael Alicii vÛbec rád: ti dva se pofiád ‰tûkali. JenÏe hluboko uvnitfi, jak vûdûl, si zase nebyli tak nepodobní. Mûli stejnou vnitfiní sílu, stejné odhodlání, stejnû svefiepou tvrdohlavost prosadit si svou, v‰echny ty bláznivé nápady, které se jim vylíhly v mozku. A pak tu samozfiejmû byla celá ta dlouhá minulost. âím byla Michaelovi

25


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:26 PM

Stránka 26

jeho loì? Byl to pro nûj zpÛsob, jak oplakávat ztrátu Lish? O to se nûjak pokou‰eli oni v‰ichni. Peter na ni mûl nûkdy vztek. Opustila je bez vysvûtlení, bez slÛvka rozlouãení. Ale hodnû se toho zmûnilo. Svût se zmûnil. Vût‰inou cítil jen tichou bolest opu‰tûnosti, chladné, prázdné místo v srdci tam, kde dfiív b˘vala Alicia. „A ty,“ ozvala se Lore a promnula si oãi hfibetem zápûstí. „Nevím, kdo to je, ale ta holka má sakra kliku.“ Nemûlo smysl to popírat. „Je mi to líto, opravdu.“ „KdyÏ to fiíká‰.“ Lore s bolestn˘m úsmûvem pleskla dlanûmi do kolen. „No, aspoÀ Ïe mám svou ropu. Co víc by holka mohla chtít? Hele, udûlej pro mû nûco, jo? Vymáchej si v tom pofiádnû ãumák. Nemusí‰ to extra protahovat, staãí, kdyÏ se bude‰ hryzat tak tejden nebo dva.“ „Teì je mi hroznû.“ „Dobfie.“ Naklonila se k nûmu a pfiitiskla své rty k jeho v dlouhém polibku, kter˘ chutnal po slzách. Pak se prudce odtáhla. „Poslední na cestu. Opatruj se, poruãíku.“ Slunce právû vycházelo, kdyÏ se Peter vydal po schodech na vrcholek pfiehrady. Kocovina se v nûm usadila a hodlala tam na ãas pob˘t, a den stráven˘ na rozpálené stfie‰e s kladivem v ruce tomu taky moc nepomÛÏe. Pomohlo by mu se je‰tû tak hodinku dospat, jenÏe po rozhovoru s Lore si potfieboval vyãistit hlavu, neÏ se pÛjde nahlásit do práce. Rozbfiesk nastal ve chvíli, kdy se dostal aÏ na vrchol. Sluneãní paprsky je‰tû zmûkãovaly nízko visící oblaka, která se do hodiny rozplynou. Od chvíle, kdy Peter ode‰el z Expediãního sboru, získala pfiehrada v jeho mysli pfiímo totemick˘ v˘znam. Pfied tou osudnou cestou do Domoviny sem vzal svého synovce. Nedo‰lo tady k niãemu pozoruhodnému. Kochali se v˘hledem, mluvili o Peterov˘ch cestách s Expediãním sborem a o Calebov˘ch rodiãích Theovi a Maus. Potom se‰li k nádrÏi, aby si zaplavali. Pro Caleba to bylo poprvé. BûÏné pfiíjemné odpoledne, ale ke konci dne se nûco zmûnilo. V Peterovû srdci se otevfiely dvefie. Tehdy to nechápal, ale za tûmi dvefimi leÏel nov˘ zpÛsob existence, v níÏ pfiijal za chlapce otcovskou zodpovûdnost. To byl jeden Ïivot, ten, kter˘ lidé znali. Peter Jaxon, b˘val˘ dÛstojník Expediãního sboru, nyní tesafi a otec, obãan Kerrvillu v Texasu. Byl to podobn˘ Ïivot, jak˘ vedli mnozí dal‰í, s jeho svûtl˘mi okamÏiky i kaÏdodenní dfiinou, jeho vrcholy a pády a dny, které pfiicházely a míjely, a on byl za nûj vdûãn˘. Calebovi bylo právû deset. Na rozdíl od Petera, kter˘ uÏ v tom vûku slouÏil jako spojka Hlídky, si uÏíval dûtství. Chodil do ‰koly, hrál si s kamarády, plnil svoje povinnosti bez pobízení a málokdy si stûÏoval, a kdyÏ ho Peter veãer uloÏil do postele, odplul do spánku se

26


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:26 PM

Stránka 27

spokojen˘m vûdomím, Ïe pfií‰tí den bude stejn˘ jako ten pfiedchozí. Na svÛj vûk byl vysok˘ jako v‰ichni Jaxonovi. Z obliãeje se mu uÏ zaãínala vytrácet dûtská baculatost. Den za dnem se víc a víc podobal svému otci Theovi, ale o jeho rodiãích uÏ nepadlo ani slovo. Ne Ïe by se tomu Peter vyh˘bal, chlapec se prostû neptal. Jednou veãer, kdyÏ uÏ spolu ti dva bydleli pÛl roku, zrovna hráli ‰achy, kdyÏ se hoch v pauze pfied dal‰ím tahem zeptal, tak nenucenû, jako by mluvil o poãasí: MÛÏu ti fiíkat tati? Petera to ohromilo. Tohle vÛbec neãekal. A ty bys chtûl? Caleb pfiik˘vl. Uhm, já myslím, Ïe to bude fajn. A pak ten dal‰í Ïivot. Peter ho nedokázal pojmenovat, jen vûdûl, Ïe existuje, a Ïe ho zaÏívá v noci. Jeho sny o farmû zahrnovaly spoustu dní a událostí, ale jedno mûly spoleãné: pocit, Ïe tam patfií, pocit domova. Byly tak Ïivé, aÏ se probouzel s pfiesvûdãením, Ïe opravdu putoval na jiné místo a do jiného ãasu. Jako by hodiny bdûní a hodiny spánku byly dvû strany stejné mince, a Ïádná nebyla reálnûj‰í neÏ druhá. Co byly tyhle sny? Odkud se braly? Pramenily z jeho vlastní mysli, nebo z nûjakého vnûj‰ího zdroje – snad od samotné Amy? Peter nikdy nikomu nevyprávûl o té první noci po evakuaci z Iowy, kdyÏ za ním Amy pfii‰la. Mûl k tomu fiadu dÛvodÛ, ale hlavnû si sám nebyl jist˘, jestli se to stalo doopravdy. Vytrhl se tehdy z hlubokého spánku, s dcerou Sary a Hollise stoãenou na klínû. Oba sedûli venku pod chladnou iowskou oblohou. Opíjel se hvûzdami na ní, aÏ mu pfiipadalo, Ïe pluje mezi nimi, a najednou byla u nûj. Nemluvili, ani to nepotfiebovali. Dotek rukou staãil. Ta chvíle trvala vûãnû, pominula bûhem zlomku vtefiiny. NeÏ se Peter vzpamatoval, Amy byla pryã. Byl i tohle sen? V‰echny dÛkazy svûdãily pro tuhle verzi. V‰ichni vûfiili, Ïe Amy zahynula na stadionu, Ïe ji zabil v˘buch, kter˘ sprovodil ze svûta Dvanáctku. Nena‰li po ní jedinou stopu. JenÏe Peterovi ta noãní chvíle pfiipadala tak skuteãná. Pak se k nûmu pfiiplíÏily pochybnosti. Nakonec si to v‰echno nechal pro sebe. Chvíli zÛstal stát na místû a díval se, jak sluneãní svûtlo zalévá vrcholky Texasu. Hladina nádrÏe pod ním byla klidná a lesklá jako zrcadlo. Peter by si rád zaplaval, aby se probral z kocoviny, ale musel vyzvednout Caleba a odvést ho do ‰koly, neÏ pÛjde do práce. Jako tesafi za moc nestál – zatím se v Ïivotû nauãil pofiádnû jen jedno, b˘t vojákem –, ale pracovní doba byla pravidelná, zÛstával blízko domova, a v Kerrvillu se teì tolik stavûlo, Ïe Odbor ubytování pfiijímal kaÏd˘ ochotn˘ pár rukou, kter˘ byl k mání. Mûsto praskalo ve ‰vech. Z Iowy sem postupnû dorazilo padesát tisíc osob, takÏe bûhem dvou let se populace Kerrvillu zdvojnásobila. Nebylo snadné postarat se o tolik nov˘ch obyvatel a problémy pfietrvávaly.

27


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:26 PM

Stránka 28

Kerrville byl budován s v˘hledem na nulov˘ pfiírÛstek populace. ManÏelé nesmûli mít víc neÏ dvû dûti, jinak museli platit obrovské danû. Jedinû kdyÏ jedno z dûtí zemfielo, mohli mít tfietí, ale pouze pokud k úmrtí do‰lo pfied dovr‰ením desátého roku potomka. S pfiíchodem IowanÛ celá tahle koncepce vyletûla komínem. Byl zde nedostatek jídla, paliva i lékÛ, hygienické problémy – v‰echny ty nemoci vyvolané tím, kdyÏ tolik lidí Ïije na tak malém prostoru, a s tím souvisely i vlny nespokojenosti na obou stranách. První nápor pfiíchozích pojalo chvatnû vybudované stanové mûsteãko, ale kdyÏ se jich valilo víc a víc, tohle nouzové ubytování se brzy utápûlo ve ‰pínû a nepofiádku. Mnozí Iowané, ktefií nepoznali nic neÏ otrockou práci, mûli problémy pfiizpÛsobit se Ïivotu, v nûmÏ za nû kaÏdé rozhodnutí nedûlal nûkdo jin˘ – aÏ se zaãalo fiíkat „lín˘ jako z Domoviny“. Jiní upadli do opaãného extrému, poru‰ovali noãní zákaz vycházení, nav‰tûvovali nevûstince a herny, opíjeli se, kradli, rvali se a vÛbec se chovali násilnicky. Spokojení tak byli jedinû ti, kdo provozovali ãern˘ trh, na kterém se obchodovalo se v‰ím moÏn˘m, od jídla pfies obvazy aÏ po kladiva, a peníze tam tekly proudem. Lidé zaãali otevfienû debatovat o stûhování za hradby. Peter pfiedpokládal, Ïe je to jen otázka ãasu. Tfii roky uÏ nikdo nezahlédl jediného viráka, draka ani tupouna, takÏe sílil tlak na Obãanskou správu, aby otevfiela brány. Události na stadionu v Iowû se mezi lidmi staly námûtem tisícÛ rÛzn˘ch legend, z nichÏ ani dvû nebyly stejné. I ti nejvût‰í skeptici uÏ se zaãínali pfiiklánût k názoru, Ïe hrozba uÏ pominula. Ze v‰ech lidí by s nimi mûl nejhorlivûji souhlasit právû on, Peter. Otoãil se k mûstu. Témûfi sto tisíc lidí. Kdysi by jen z takové pfiedstavy omdlel ‰okem. Vyrostl ve mûstû – ve svûtû –, kde bylo sotva o nûco víc neÏ sto lidí. U brány uÏ se fiadily autobusy, odváÏející pracovníky do zemûdûlského komplexu, a jejich v˘fuky bafaly dieselov˘mi v˘pary. Odev‰ad se oz˘valy zvuky a linuly pachy Ïivota. Mûsto vstávalo a protahovalo se. Jeho problémy byly váÏné, ale ve srovnání s pfiísliby té scény zanedbatelné. Vûk virákÛ skonãil. Lidstvo bylo koneãnû na vzestupu. Cel˘ kontinent tu ãekal a nabízel se, a Kerrville byl místem zaãátku nové epochy. Tak proã Peterovi pfiipadá tak slab˘, tak chatrn˘? Proã, kdyÏ tu stál v krásném a v‰emoÏnû povzbudivém sluneãním ránu, se v duchu zachvûl zlovûstnou pfiedtuchou? BudiÏ, pomyslel si Peter. Pokud rodiãovství ãlovûka nûco nauãí, pak to, Ïe si mÛÏe dûlat starosti aÏ k zbláznûní, jenÏe se tím vÛbec nic nezmûní. Teì musí sbalit do sáãku obûd, pusa, „buì hodn˘“, a pak ho ãeká den poctivé, prosté práce, a za ãtyfiiadvacet hodin od téhle chvíle to celé zaãne znovu. Tfiicet, pomyslel si. Dneska je mi tfiicet let. Kdyby mu pfied deseti lety nûkdo tvrdil, Ïe se toho vûku doÏije, natoÏ Ïe bude vychovávat

28


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:26 PM

Stránka 29

syna, mûl by ho za blázna. A moÏná je právû tohle to jediné, na ãem záleÏí. MoÏná staãí b˘t naÏivu a mít nûkoho, kdo vás miluje. Tvrdil Safie, Ïe nechce oslavu, jenÏe ona samozfiejmû musela nûco udûlat. Po v‰em, co máme za sebou, tfiicet let pfiece nûco znamená. Pfiijì po práci k nám. Bude tam jen nás pût. Slibuju, nic velk˘ho. Vyzvedl Caleba po ‰kole, stavil se doma, aby se umyl, a krátce po ‰esté dorazili do bytu Sary a Hollise a pfii‰li rovnou doprostfied oslavy, kterou Peter odmítal. Ve dvou maliãk˘ch dusn˘ch pokojích byly namaãkané desítky lidí – sousedi, kolegové, rodiãe Calebov˘ch kamarádÛ, muÏi, ktefií s Peterem slouÏili v armádû, dokonce i jepti‰ka sestra Peg, která se ve svém smutném ‰edivém hábitu smála a bavila jako v‰ichni ostatní. Sara Petera ve dvefiích objala a popfiála mu v‰echno nejlep‰í, Hollis mu vrazil do ruky skleniãku a poplácal ho po zádech. Caleb a Kate se tak hihÀali, Ïe nedokázali pfiestat. „Ty jsi o tom vûdûl, Calebe?“ zeptal se Peter. „A ty, Kate?“ „Jasnû Ïe jsme to vûdûli!“ vykfiikl hoch. „Tati, kdyby ses teì vidûl!“ „Tak to mበpofiádn˘ malér, mladíku,“ pronesl Peter pfiísn˘m otcovsk˘m hlasem, ale taky se smál. Bylo tam jídlo, pití, dort, dokonce i dárky, vûci, které lidé sami vyrobili nebo nûkde sehnali, nûkteré Ïertovné: ponoÏky, m˘dlo, kapesní noÏík, balíãek karet, velk˘ slamák, kter˘ si Peter nasadil na hlavu, aby se v‰ichni mohli zasmát. Od Sary a Hollise dostal kapesní kompas, pfiipomínku jejich spoleãné cesty, a Hollis mu podstrãil i malou kovovou placatku. „Novinka z Háãka, nûco speciálního,“ prohodil s ú‰klebkem. „A neptej se mû, odkud to mám. Pofiád mám je‰tû kámo‰e na tûch nejhor‰ích místech.“ KdyÏ Peter rozbalil poslední dárky, sestra Peg mu podala velk˘, stoãen˘ papír. V‰echno nejlep‰í k narozeninám na‰emu hrdinovi, stálo tam, a pod tím podpisy – nûkteré ãitelné, jiné ménû – v‰ech dûtí ze sirotãince. Peterovi se stáhlo hrdlo. Objal stafienu a oba je tím pfiekvapil. „Dûkuju vám,“ vypravil ze sebe. „V‰em vám moc dûkuju.“ Bylo uÏ k pÛlnoci, kdyÏ veãírek skonãil. Caleb a Kate usnuli v Safiinû a Hollisovû posteli, v jednom klubíãku jako ‰tûÀata. Peter a Sara se posadili ke stolu, zatímco Hollis kolem nich poklízel. „Neozval se ti Michael?“ zeptal se Peter. „VÛbec ne.“ „Dûlበsi starosti?“ Sara se prudce zamraãila, neÏ pokrãila rameny. „Michael je Michael. S tou lodí to nechápu, ale dûlá si, co chce. Tak trochu jsem doufala, Ïe ho Lore zkrotí, ale zfiejmû to skonãilo.“ Peter ucítil bodnutí viny. Pfied dvanácti hodinami byl je‰tû s tou Ïenou v posteli on. „Jak to jde v nemocnici?“ pokusil se zmûnit téma.

29


MestoZrcaKor2

1/11/17 1:26 PM

Stránka 30

„Je to blázinec. Pfiidûlili mû na porodnici. Tolik miminek! Jeden porod za druh˘m. Jenny mi dûlá asistentku.“ Sara mluvila o mlad‰í sestfie Gunnara Apgara, kterou na‰li v Domovinû. Tûhotná Jenny se vrátila s první várkou evakuovan˘ch, právû vãas, aby porodila uÏ v Kerrvillu. Pfied rokem se provdala za dal‰ího muÏe z Iowy, i kdyÏ Peter nevûdûl, jestli je to otec jejího dítûte, nebo ne. Tyhle vûci se vût‰inou moc nefie‰ily. „Je jí líto, Ïe nemohla pfiijít,“ dodala Sara. „Hodnû pro ni znamená‰.“ „Já?“ „Znamenበhodnû pro spoustu lidí. Ani bych nespoãítala, kolikrát se mû uÏ nûkdo zeptal, jestli tû znám.“ „Dûlበsi srandu.“ „Hele, tys neãet to pfiání, Nበhrdino?“ Rozpaãitû pokrãil rameny, i kdyÏ ho to napÛl potû‰ilo. „Jsem jen tesafi. A moc mi to nejde, jestli chce‰ nûco vûdût.“ Sara se rozesmála. „Jak myslí‰.“ Bylo uÏ dlouho po zákazu vycházení, ale Peter vûdûl, jak se vyhnout hlídkám. Caleb sotva rozlepil oãi, kdyÏ si ho Peter hodil na záda a zamífiil s ním domÛ. KdyÏ uloÏil chlapce do postele, ozvalo se klepání na dvefie. „Peter Jaxon?“ Na prahu stál armádní dÛstojník s v˘loÏkami Expediãního sboru. „UÏ je pozdû, mÛj syn spí. Co potfiebujete, kapitáne?“ DÛstojník mu podal zapeãetûn˘ list. „Dobrou noc, pane Jaxone.“ Peter ti‰e zavfiel dvefie, odfiízl peãeÈ nov˘m kapesním noÏíkem a rozloÏil dopis. Pane Jaxone, mohl byste mû prosím nav‰tívit ve stfiedu ráno v 8.00 v mé kanceláfii? Va‰emu nadfiízenému uÏ byla tlumoãena omluva za Vበpozdní pfiíchod do práce. S pozdravem Victoria Sanchezová prezidentka Texaské republiky „Tati, proã k nám pfii‰el ten voják?“ Do místnosti ve‰el Caleb a mnul si oãi. Peter si dopis proãetl je‰tû jednou. Co mu Sanchezová mÛÏe chtít? „To nic.“ „PÛjde‰ zase do armády?“ Pohlédl na chlapce. Deset let. Tak rychle roste. „Samozfiejmû, Ïe ne,“ ujistil ho. „BûÏ do postele.“

30

0033951  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you