Issuu on Google+

1 Struãná zpráva o Thomasi Calovi, ‰ílenci. Tfii rozhovory v pfievorství na ostrovû Kypru. (Pozn.: Toto hodnocení probûhlo poté, co byla Matka pfiedstavená Allbrightová stiÏena mozkovou mrtvicí. Poznámky, které si dûlala, se ztratily i s informacemi o Calovû pfiijetí. Zprávu je tfieba ãíst ve svûtle tûchto chybûjících materiálÛ, a nemohu b˘t proto volána k odpovûdnosti za Ïádn˘ ze sv˘ch závûrÛ.) TùLESNÁ CHARAKTERISTIKA

Stfiednû vysok˘, neobvykle bled˘. Chybûjící prostfiedník na levé ruce. Depresní zlomenina na pravé stranû lebky. Mohutné keloidní zjizvení na ránû v levém rameni. Pacient uvádí, Ïe ve v‰ech zranûních mívá obãasné bolesti. SYMPTOMY

Prudké dávení, obvykle v polovinû odpoledne. Vyãerpání. Trpí nespavostí a zl˘mi sny, kdyÏ se mu podafií usnout. Ztráta váhy. HISTORIE

Thomas Cale netrpí hysterick˘mi fale‰n˘mi pfiedstavami ani nekontrolovan˘m chováním vyboãujícím nad rámec jeho pfiirozenû nevrlé povahy. Po odpoledním dávení není vyãerpáním schopen mluvit a usíná. Pozdû veãer uÏ mluvit mÛÏe, projevuje

11


PA U L H O F F M A N

se v‰ak jako neobyãejnû ironická a zlomyslná osoba. Tvrdí, Ïe ho rodiãe, na které se nepamatuje, za ‰est pencí prodali knûzi z fiádu Obû‰eného vykupitele. Jednou z nemálo popuzujících vlastností Thomase Cale je jeho sklon k ‰a‰kování. Pfii rozhovoru se vÏdy snaÏí buì v partnerovi vyvolat nejistotu, jestli si z nûj dûlá nebo nedûlá legraci, nebo mu naopak dává jednoznaãnû a nepfiíjemnû najevo, Ïe si z nûj utahuje. Pfiíbûh své v˘chovy ve svatyni vypráví, jako by mû vybízel, abych dala najevo pochyby o kaÏdodenních krutostech, jimÏ byl vystaven. Tvrdí – a opût nelze fiíct, nakolik to myslí váÏnû –, Ïe kdyÏ se zotavil ze zranûní, po nûmÏ mu zÛstala prohlubeÀ v hlavû, v˘raznû se v dÛsledku zranûní zlep‰ily jeho jiÏ tak znaãné bojové dovednosti a Ïe od tohoto zotavení je vÏdy schopen pfiedem pfiedvídat pohyby kteréhokoli protivníka. Zní to nepravdûpodobnû; nabídku praktické ukázky jsem odmítla. Zbytek jeho pfiíbûhu je stejnû nereáln˘ jako ty nejpfiehnanûj‰í dûtské historky o stateãn˘ch a hrdinsk˘ch ãinech. Je to nejvût‰í lháfi, na jakého jsem kdy narazila. Struãnû k jeho pfiíbûhu. CalÛv Ïivot pln˘ strádání a vojenského v˘cviku ve svatyni dospûl k dramatickému konci, kdyÏ jedné noci náhodnû narazil na vysoce postaveného vykupitele, kter˘ právû zaÏiva pitval dvû mladé dívky – ‰lo o jak˘si posvátn˘ experiment, jehoÏ cílem bylo nalezení prostfiedku k neutralizaci vlivu Ïen na lidstvo. V následující potyãce fieãeného vykupitele zabil a uprchl ze svatynû v doprovodu pfieÏiv‰í dívky a dvou sv˘ch pfiátel. V patách mûli vykupitele, ktefií na nû uspofiádali mstivou ‰tvanici. âtvefiice se pronásledovatelÛm vyhnula a skonãila v Memphisu, kde si Thomas Cale, velice uvûfiitelnû, nadûlal spoustu nepfiátel a (o nûco ménû uvûfiitelnû) fiadu mocn˘ch spojencÛ vãetnû notoricky známého IdrisPukkeho a jeho nevlastního bratra kancléfie Viponda (jak znûl jeho tehdej‰í titul). Navzdory tûmto v˘hodám ho jeho násilnická povaha dohnala k brutální, av‰ak netypicky nesmrtící potyãce s pÛltuctem

12


TLUKOT K¤ÍDEL SMRTI

(jak tvrdí) memphisk˘ch mladíkÛ, z níÏ (pochopitelnû) vy‰el vítûznû, ale skonãil ve vûzení. Lord Vipond v‰ak opût ze záhadn˘ch dÛvodÛ intervenoval v jeho prospûch a Cale byl s IdrisPukkem poslán na venkov. Mírumilovnou atmosféru loveckého srubu MaterazziÛ, v nûmÏ se ubytovali, krátce po jeho pfiíchodu naru‰ila jakási Ïena, která se ho pokusila zavraÏdit, a to z dÛvodÛ, jeÏ mi nebyl schopen objasnit. VraÏdû nezabránily jeho vlastní úÏasné schopnosti – v okamÏiku útoku byl nah˘ a koupal se – ale tajemn˘, nevidûn˘ a drz˘ cizinec, kter˘ útoãnici stfielil do zad ‰ípem a zabil ji. Jeho zachránce pak bez vysvûtlení a beze stopy zmizel. Tou dobou uÏ knûÏí ze svatynû objevili pfiibliÏné místo jeho úkrytu a pokusili se ho vylákat (jak tvrdí) tím, Ïe unesli Arbell Materazziovou, dceru memphiského dóÏete. KdyÏ jsem se ho zeptala, proã by vykupitelé kvÛli nûmu riskovali válku s nejvût‰í ze v‰ech tehdej‰ích mocností, vysmál se mi do obliãeje a fiekl mi, Ïe vlastní úÏasnou dÛleÏitost mi vysvûtlí, aÏ na to dojde fiada. V‰ichni nabubfielí ‰ílenci berou podle m˘ch zku‰eností vlastní dÛleÏitost nesmírnû váÏnû, je v‰ak zvlá‰tním rysem Thomase Cala, Ïe jeho vy‰inut˘ stav zaãne b˘t posluchaãi zfiejm˘ teprve nûkolik hodin poté, co rozhovor s ním skonãí. Dokud jste v jeho spoleãnosti, i ty nejneuvûfiitelnûj‰í historky, které vám vypráví, vás nutí odloÏit nedÛvûru o nûkolik hodin; teprve pak se vás plíÏivû zmocní nesmírnû nepfiíjemn˘ pocit, jako byste se na trhu nechali oklamat nûjak˘m ‰arlatánem a zaplatili hotov˘mi penûzi za lahviãku univerzálního v‰eléku. Vidûla jsem uÏ dfiíve, byÈ zfiídkakdy, ‰ílence v zajetí tak úãinn˘ch a neobvykl˘ch fantazií, Ïe jsou jimi schopní zmást i toho nejobezfietnûj‰ího anomistu. Thomas Cale samozfiejmû krásnou princeznu z rukou podl˘ch vykupitelÛ vysvobodí, aãkoli je tfieba pfiiznat, Ïe toho nedosáhne spravedliv˘m a u‰lechtil˘m bojem proti drtivé pfiesile, ale tím, Ïe vût‰inu sv˘ch protivníkÛ probodne ve spánku. To je

13


PA U L H O F F M A N

dal‰í neobvykl˘ rys jeho klamn˘ch pfiedstav – Ïe Ïádného z jeho nekoneãn˘ch triumfÛ není obvykle dosaÏeno díky hrdinství a vzne‰ené stateãnosti, ale pomocí brutální lstivosti a bezohledného pragmatismu. Podobní ‰ílenci se obvykle prezentují jako galantní a rytífi‰tí jedinci, Thomas Cale v‰ak dobrovolnû pfiiznává, Ïe tráví nepfiátelÛm vodu rozkládajícími se zvífiaty a zabíjí své protivníky ve spánku. V tomto ohledu stojí za struãné zaznamenání jedna z na‰ich debat. JÁ: Je pro vás zcela bûÏn˘m poãinem, Ïe zabíjíte neozbrojené zajatce? PACIENT: Je to snaz‰í neÏ zabíjet ozbrojené. JÁ: Domníváte se tedy, Ïe Ïivoty druh˘ch jsou vhodn˘m námûtem pro ironii? PACIENT: (neodpovídá) JÁ: Nikdy nezvaÏujete moÏnost milosrdenství? PACIENT: Ne, tu jsem nikdy nezvaÏoval. JÁ: Proã ne? PACIENT: Oni by mi milosrdenství taky neprokázali. Navíc vím, Ïe kdybych je nechal bûÏet, jen bych s nimi musel bojovat znovu. Pak bych se mohl já stát jejich zajatcem – a oni by zabili mû. JÁ: A co Ïeny a dûti? PACIENT: Ty jsem nikdy úmyslnû nezabíjel. JÁ: Ale nûjaké jste zabil? PACIENT: Ano. Nûjaké jsem zabil. Uvedl, Ïe nechal vybudovat tábor pro internaci manÏelek a dûtí úãastníkÛ osadnického povstání, a protoÏe byl následnû pfievelen nûkam jinam, témûfi ve‰keré osazenstvo tábora ãítajícího pût tisíc du‰í zemfielo hladem a na rÛzné choroby. KdyÏ jsem se zeptala, co cítil, kdyÏ se to dozvûdûl, odpovûdûl: „Co bych mûl cítit?“

14


TLUKOT K¤ÍDEL SMRTI

Av‰ak zpût k jeho pfiíbûhu. Po brutálním vysvobození krásné Arbell Materazziové (existují ve svûtû du‰evnû chor˘ch nûjaké tuctovû vyhlíÏející princezny?) byl se sv˘mi dvûma pfiáteli pov˘‰en a stal se jedním ze stráÏcÛ mladé Ïeny, k níÏ po celou dobu v‰ech tfií na‰ich dlouh˘ch rozhovorÛ projevoval vztah hluboce zakofienûného roztrpãení pramenícího z toho, Ïe na nûj hledûla s nevdûkem a pohrdáním. Tato zahofiklost zjevnû v˘raznû ovlivÀuje v‰echno jeho uvaÏování, protoÏe je pfiesvûdãen, Ïe kdyÏ Memphis pozdûji padl za obûÈ vykupitelÛm, stalo se tak proto, Ïe Materazziové nerealizovali jeho plán, jak je porazit. (Velice pfiesvûdãenû mimochodem tvrdí, Ïe jeho velitelské schopnosti jsou je‰tû vût‰í neÏ jeho talent k osobnímu násilí.) Na rozdíl od obvyklého ironického a vûcného zpÛsobu, jímÏ se chlubí vzestupem k obrovské moci – ani v tomto pfiípadû to vzhledem k posmû‰nému tónu nepÛsobí dojmem chvástání, dokud se nad jeho tvrzeními v klidu nezamyslíte –, projevoval obrovské rozhofiãení, kdyÏ popisoval, jak byl vykupiteli polapen po bitvû u Silbury Hillu (která byla nepochybnû ne‰tûstím pro nás pro v‰echny bez ohledu na to, zda se jí Thomas Cale úãastnil nebo ne). Je moÏné, Ïe se do bitvy nûjak˘m bezv˘znamn˘m zpÛsobem pfiipletl; jeho popis jejího prÛbûhu totiÏ pÛsobil dojmem skuteãného proÏitku. Jako v‰ichni obratní fabulátofii umí vyuÏít skuteãn˘ch událostí k tomu, aby dodal fiktivním událostem punc opravdové vûrohodnosti. âasto napfiíklad vyjadfiuje lítost nad jak˘mkoli ‰lechetn˘m ãi velkorys˘m aktem, k nûmuÏ se odhodlal. Tvrdí, Ïe riskoval Ïivot pro záchranu materazziovského mladíka, kter˘ mu v minulosti ubliÏoval a t˘ral ho – a nyní tohoto u‰lechtilého ãinu podle vlastních slov hofice lituje. KdyÏ jsem se ho zeptala, zda je vÏdy ‰patné chovat se k druh˘m velkoryse, prohlásil, Ïe podle jeho zku‰eností to samo o sobû nemusí b˘t ‰patné, vÏdycky to v‰ak je „zatracená katastrofa“. ¤ekl, Ïe lidé si konání dobra tak cení, aÏ se nakonec vÏdycky rozhodnou, Ïe by ho mûli prosazovat hrotem meãe. Pro

15


PA U L H O F F M A N

vykupitele je dobro tak dÛleÏité, Ïe chtûjí pobít v‰echny lidi vãetnû sebe samotn˘ch a zaãít znovu. Ukázalo se, Ïe právû to byl dÛvod, proã ho jeho b˘val˘ uãitel, vykupitel Bosco, chtûl za kaÏdou cenu pfiivést zpátky. Thomas Cale není (samozfiejmû) obyãejn˘ chlapec, je vtûlením BoÏího hnûvu a je pfiedurãen k tomu, aby Jeho nejvût‰í omyl (tedy vás i mne, aby bylo zcela jasno) odstranil z tváfie zemû. Léãila jsem uÏ hokynáfie, ktefií se povaÏovali za slavné generály, a muÏe, ktefií sotva umûli psát, pfiesto v‰ak byli pfiesvûdãení, Ïe jsou bezkonkurenãnû nejgeniálnûj‰ími básníky, se sebevûdomím nabobtnal˘m do takové míry jsem se v‰ak je‰tû nesetkala – a u dítûte uÏ vÛbec ne. KdyÏ jsem se ho zeptala, jak dlouho uÏ má pocit takové sebedÛleÏitosti, zaãal couvat a – velice rozladûnû – podotkl, Ïe to je nûco, co si myslí Bosco a ne on, Thomas Cale. O nûco opatrnûji jsem se tedy otázala, jestli si myslí, Ïe je vykupitel Bosco ‰ílen˘, na coÏ mi odpovûdûl, Ïe je‰tû nepotkal vykupitele, kter˘ by nebyl, a Ïe uÏ v Ïivotû poznal spoustu lidí, ktefií to na první pohled mûli v hlavû v pofiádku, jakmile jste je v‰ak vidûli „v krizové situaci“, zjistili jste, Ïe mají „‰vába na mozku“ – coÏ je v˘raz, kter˘ jsem dosud nesly‰ela, jehoÏ v˘znam je ov‰em zcela zfiejm˘. To v‰e znamená, Ïe se umí chytfie vyh˘bat logick˘m dÛsledkÛm své megalomanie: podle názoru slavn˘ch a mocn˘ch osobností má schopnosti dostaãující k tomu, aby zniãil cel˘ svût, je to v‰ak klam, jímÏ trpí oni, a ne jeho vlastní sebeklam. KdyÏ jsem se ho zeptala, jestli by nûco takového udûlal, odpovûdûl neobyãejnû vulgárnû, celkov˘ smysl jeho odpovûdi byl v‰ak záporn˘. Na otázku, jestli by byl schopen to udûlat, se usmál – nijak pfiíjemnû – a prohlásil, Ïe má na svûdomí smrt tisícovek muÏÛ zabit˘ch za jedin˘ den, takÏe otázka stojí pouze tak, kolik tisíc a za kolik dnÛ. KdyÏ znovu padl do zajetí svého b˘valého uãitele, vysvûtlil mu vykupitel Bosco podrobnû jeho úlohu Andûla smrti celého svûta a zaãal mu ukládat rÛzné úkoly. Tento „Bosco“ (nov˘

16


TLUKOT K¤ÍDEL SMRTI

papeÏ se jmenuje Bosco, Thomas Cale si v‰ak evidentnû libuje ve velk˘ch lÏích) je pfiedmûtem obrovské Calovy nenávisti, a to i navzdory tomu, Ïe kdyÏ ho za ‰est pencí koupil, vycviãil a pak pozdvihl k témûfi boÏské moci, je Bosco paradoxnû zdrojem ve‰keré jeho v˘jimeãnosti. KdyÏ jsem na to poukázala, prohlásil, Ïe si toho je vûdom, vidûla jsem na nûm v‰ak, Ïe jsem se dotkla jeho je‰itnosti (která je opravdu veliká). Poté se podrobnû rozhovofiil o nekoneãné sérii bitev, které mi v‰echny pfiipadaly zcela stejné a z nichÏ pochopitelnû vÏdy vy‰el jako vítûz. KdyÏ jsem se zeptala, zda bûhem v‰ech tûchto úspû‰n˘ch taÏení nikdy nezaznamenal ani pár dílãích nezdarÛ, pohlédl na mne, jako by mi chtûl podfiíznout hrdlo, a pak se zasmál – ale velice zvlá‰tním smíchem, bylo to spí‰ jediné krátké vy‰tûknutí, jako by nedokázal potlaãit nûco ani zdaleka nepfiipomínajícího pobavení ãi dokonce v˘smûch. Zmínûné ãetné triumfy vedly po ãase k tomu, Ïe ho Bosco hlídal ménû ostraÏitû neÏ dfiív. A po je‰tû dal‰í velké bitvû, v níÏ porazil nejsilnûj‰ího ze v‰ech protivníkÛ, se mu v následném chaosu podafiilo utéct a skonãil ve ·panûlském Leedsu, kde ho postihla první z mozkov˘ch pfiíhod, jeÏ ho pfiivedly sem. Byla jsem svûdkem jednoho takového záchvatu a je to nesmírnû znepokojivá podívaná a pro postiÏeného zjevnû velké utrpení – celé jeho tûlo se zmítá v kfieãích, jako by se bezv˘slednû pokou‰el zvracet. Tvrdí, Ïe ho sem poslali nûjací mocní pfiátelé ze ·panûlského Leedsu. Není ani tfieba fiíkat, Ïe neexistuje Ïádn˘ dÛkaz existence tûchto jeho v˘znamn˘ch patronÛ. KdyÏ jsem se zeptala, proã ho nikdy nepfiijdou nav‰tívit, vysvûtlil mi – jako by mluvil s idiotem –, Ïe na Kypr dorazil nedávno a Ïe je to sem pfiíli‰ daleko, neÏ aby za ním pravidelnû jezdili. Tak vzdálen˘ útulek zvolili úmyslnû, aby zajistili jeho bezpeãí. „Pfied k˘m?“ zeptala jsem se. „Pfied v‰emi, kdo mû chtûjí zabít,“ odpovûdûl. ¤ekl mi, Ïe pfiijel v doprovodu o‰etfiujícího lékafie a pfiivezl dopis pro Matku pfiedstavenou Allbrightovou. Na moje dal‰í

17


PA U L H O F F M A N

naléhání dodal, Ïe se lékafi hned druh˘ den vrátil do ·panûlského Leedsu, pfied odjezdem v‰ak strávil nûkolik hodin s Matkou pfiedstavenou. Po následné ztrátû dopisu i Matky pfiedstavené zÛstává jeho pfiípad sv˘m zpÛsobem v limbu, v nûmÏ údajnû pfieãkávají vûãnost nepokfitûní novorozenci. Vzhledem k násilnické povaze jeho pfiedstav (byÈ ne jeho chování, jak je nutno spravedlivû pfiipustit) se zdá nejrozumnûj‰í umístit ho na stfieÏené oddûlení, dokud se zmínûn˘ dopis nenajde, nebo dokud se Matka pfiedstavená neuzdraví natolik, aby nám o nûm povûdûla nûco víc. Momentálnû nemám ani komu napsat, abych se na nûj pfieptala. To je naprosto neuspokojivá situace a není to ani zdaleka první pfiípad, kdy se ztratily nûjaké dokumenty. O zmírnûní jeho symptomÛ si promluvím, aÏ sem pozítfií zavítá bylinkáfi. A pokud jde o jeho megalomanii – její léãení si podle mého názoru vyÏádá mnoho let. Anna Calkinsová, anomistka

Cale celé t˘dny proleÏel v posteli, dávil se a spal, dávil se a spal. Po nûkolika dnech si uvûdomil, Ïe dvefie na konci dvacetilÛÏkového pokoje jsou neustále zamãené, jednak to v‰ak bylo nûco, na co byl zvykl˘, jednak na tom za dan˘ch okolností prakticky nezáleÏelo: nebyl v takové kondici, aby mohl nûkam jít. Jídlo bylo dostateãné a poskytovaná péãe pfiijatelná. Netû‰ilo ho, Ïe znovu spí v jedné místnosti s jin˘mi muÏi, bylo jich v‰ak jen devatenáct, v‰ichni zjevnû Ïili ve vlastních noãních mÛrách a nezajímali se o nûj. Byl schopen to sná‰et a nestûÏovat si.

18


2 Oba Trevorové, Lugavoj a Kovtun, strávili ve ·panûlském Leedsu frustrující t˘den tím, Ïe se snaÏili najít nûjak˘ zpÛsob, jak se dostat k Thomasu Calovi. Jejich problémy pramenily z toho, Ïe pfii pátrání ve mûstû patfiícím Zajeãímu kotûti (jímÏ se nyní ·panûlsk˘ Leeds stal) byli nuceni k obzvlá‰tní opatrnosti. Nemohli si dovolit Kotû nûãím popudit a nechtûli ani, aby vûdûl, co tam dûlají. Kotû mûl rád peníze a jim se rozhodnû nechtûlo platit mu ãástku, kterou by oãekával za to, Ïe jim dovolí pracovat na svém území: tohle mûla b˘t jejich poslední zakázka a nemûli v úmyslu dûlit se o odmûnu, kterou jim pfiinese, se Zajeãím kotûtem. Otázky bylo tfieba klást diskrétnû, coÏ není nijak snadné, je-li va‰ím pracovním nástrojem strach a legálním platidlem v˘hrÛÏky. Dvojice uÏ zaãínala uvaÏovat o brutálnûj‰ích metodách, kdyÏ se jim diskrétnost koneãnû vyplatila. Doslechli se, Ïe ve mûstû Ïije jistá mladá ‰vadlenka, která k sobû láká klientelu z lep‰ích kruhÛ vychloubaãn˘m, leã pravdiv˘m tvrzením, Ïe právû ona ‰ila elegantní oblek, kter˘ na sobû mûl Thomas Cale, kdyÏ ztropil onu notoricky známou mrzoutskou scénu na královském banketu konaném na poãest Arbell Materazziové a jejího manÏela Conna. Kdo ví, jaké uÏiteãné informace mohly Calovi uklouznout, zatímco si nechával vzít míru na vnitfiní stranû nohy? Krejãí a ‰vadleny jsou skoro stejnû dobr˘m zdrojem informací jako knûÏí a navíc jsou snáze manipulovatelní – jejich nesmrtelné

19


PA U L H O F F M A N

du‰e nejsou nijak ohroÏeny, kdyÏ vyzradí pár odposlouchan˘ch klepÛ, a mlãení je nûco, co nenajdete v Ïádné pfievlékárnû. Mladá ‰vadlenka se v‰ak nedala zastra‰it tak snadno, jak doufali. „O Thomasu Calovi vÛbec nic nevím, a i kdybych vûdûla, nefiekla bych vám to. BûÏte pryã.“ Taková reakce znamenala, Ïe bude následovat jedna ze dvou vûcí. Trevor Kovtun uÏ byl tou dobou smífien˘ s tím, Ïe bez ohledu na Zajeãí kotû se bude muset dopustit nûjakého zvûrsky krutého ãinu. Zamkl dvefie obchodu a otevfiené okno zakryl okenicí. ·vadlenka nemarnila ãas a nesnaÏila se jim poruãit, aby toho nechali. Pfii práci ztlumili hlasy. „Dûlá se mi nanic pfii pomy‰lení, co té holce musíme udûlat,“ prohlásil Trevor Lugavoj. Mluvil pravdu a zároveÀ se jí tím snaÏil nahnat strach. „VáÏnû doufám, Ïe tohle je na‰e poslední zakázka.“ „Nefiíkej to nahlas. KdyÏ bude‰ nahlas mluvit o tom, Ïe je na‰e poslední, nûco se urãitû zvrtne.“ „Chce‰ fiíct,“ u‰klíbl se Lugavoj, „Ïe nás poslouchá nûjaká nadpfiirozená síla, která na‰e pfiedpoklady schválnû zvrátí?“ „Neu‰kodí obãas si poãínat, jako by BÛh opravdu existoval. Nepokou‰ej prozfietelnost.“ Trevor Kovtun pfiistoupil ke ‰vadlence, která si nyní uÏ uvûdomovala, Ïe do jejího Ïivota vstoupilo nûco stra‰livého. „Vypadበna chytrou holku – mበvlastní krám a v puse nabrou‰en˘ jazyk.“ „Zavolám badiela.“ „Na to uÏ je pozdû, má milá. Ve svûtû, kam tû za okamÏik vezmeme, Ïádní badielové nejsou – nejsou tam Ïádní obránci ani ochránci, vÛbec nikdo, kdo by na tebe dohlíÏel. Ty sis tady ve mûstû pfiipadala víceménû bezpeãná – jenÏe jako inteligentní dûvãe jsi pfiece musela vûdût, Ïe tam venku se najdou i pfií‰erné vûci.“ „My jsme ty pfií‰erné vûci.“

20


0033948