Pfiezka spadla kdo ji zvedne…
I Pan Morley nebyl u snídanû právû v nejlep‰ím rozpoloÏení. StûÏoval si na slaninu, divil se, proã musí káva vypadat jako tekuté bláto, a podotkl, Ïe vloãky jsou ãím dál hor‰í. Pan Morley byl mal˘ muÏ s v˘razn˘mi ãelistmi a vyz˘vavou bradou. O domácnost se mu starala jeho sestra – statná Ïena, pÛsobící tak trochu jako granátník v sukních. Zamy‰lenû se na bratra podívala a zeptala se, zda byla voda ve vanû zase studená. Ponûkud neochotnû pan Morley odpovûdûl, Ïe nikoli. Pohledem pfieletûl noviny a poznamenal, Ïe vláda se zfiejmû dostává ze stadia neschopnosti do stadia naprosté imbecility. Sleãna Morleyová prohodila hlubok˘m basem, Ïe je to vskutku skandální. Jako obyãejná Ïena povaÏovala kteroukoli vládu, jeÏ byla právû u moci, za velmi prospû‰nou. Pobídla tedy bratra, aby jí vysvûtlil, proã je vlastnû politika souãasné vlády tak nekompetentní, stupidní, imbecilní a upfiímnû fieãeno sebevraÏedná. Pan Morley vyslovil k tomuto tématu v‰echny své postfiehy, pak si dal dal‰í ‰álek kávy, kterou tak pohrdal, a vyjádfiil své nefal‰ované rozhofiãení. „Tahleta dûvãata,“ fiekl, „jsou v‰echna stejná! Nezod7