Předmluva Brána do tajuplné minulosti „Záhady jsou fascinující. Když se jim věnujeme, můžeme i dnes narazit na neprůchodné stezky, ze kterých věda budoucnosti vydláždí bulváry.“ VINCENT GADDIS, AMERICKÝ AUTOR
Existují věci, které trvale utvářejí lidský život. Setkáváme se s neobyčejnými lidmi a zaobíráme se myšlenkami, které dosud nepředvídaným způsobem naznačují nový směr životní cesty. V uplynulých letech mi bylo umožněno na vlastní kůži poznat, že taková setkání vedou člověka zcela nečekaným směrem. Pokud se však ohlédnu, jsem nevýslovně vděčný za to, že to bylo právě tak, a ne jinak. Ono to tak nejspíš muselo být. Psal se rok 1968. Bylo mi dvanáct let a navštěvoval jsem tehdy gymnázium v městečku Burghausen v jihovýchodním Bavorsku. Společně s jedním spolužákem jsme měli na starosti obsah skleněné vitríny stojící vedle dveří do naší třídy. My žáci jsme v ní mohli vystavovat vše, co jsme považovali za zajímavé. Můj kamarád přinesl jednoho dne pečlivě vystřiženou stránku mnichovského bulvárního listu, kde začínal nový seriál. Byl věnovaný právě vydané prvotině mladého Švýcara, který šokoval celý svět neslýchaně opovážlivou tezí. Veřejnost vybuchla nadšením, vědecké kruhy byly naopak jako ochromené. Zmíněný Švýcar – to jste už určitě uhádli – nebyl nikdo menší než Erich von Däniken. Svou knihou způsobil v moderním myšlení neopakovatelné zemětřesení. Nejen v následujících měsících, nýbrž až dodnes diskutuje stále otevřenější a přístupnější veřejnost o vzrušující otázce, jestli naše planeta zažila návštěvu mimozemských inteligencí – a jestli by zdejší život mohl být nějak touto případnou návštěvou ovlivněn. 9