0033696

âAS NADùJÍ 1.

JAN Nad fiekou se zaãal sná‰et podveãerní opar, jak se vzduch ochlazoval po horkém letním dni. Díval jsem se s obavami k nebi, po kterém putovaly cáry mrakÛ a rÛÏovûly pod paprsky zapadajícího slunce. Snad jsem tu nestál zbyteãnû, snad pfiiletí, dfiíve neÏ se zcela setmí. Západní vítr, kter˘ pfies den nepfiíjemnû foukal, se nyní k veãeru uti‰il a bylo sly‰et jen tiché ‰evelení vysokého rákosí, kde jsem se skr˘val. BaÏiny kolem fiíãek Pétrusse a Alzetté, mezi nimiÏ byl sevfien Lucemburk, hrad mého otce, fiímského krále Jindfiicha VII., mi pfiipadaly pro lov sluk nejvhodnûj‰í. Nevûdûl jsem, jak dlouho uÏ tu takhle stojím, zdálo se mi v‰ak, Ïe uÏ je to celou vûãnost podle toho, jak mi nohy zdfievûnûly. Stejnû nehybnû jako já stál i mÛj pes Ric. Chvílemi se mu zachvûla srst a já nevûdûl, jestli je to netrpûlivostí ãi chladem. Byl jsem obut˘ ve vysok˘ch botách aÏ po kolena z té nejlep‰í a nejjemnûj‰í kozinky a ‰vec, kter˘ mi je vyrobil na míru, se zapfiísahal, Ïe odolají i té nejhor‰í nepohodû a vodu nepropustí, ale já v nich teì cítil nepfiíjemné vlhko. Koneãnû jsem je zaslechl.

Zbystfiil jsem pozornost. Ozvalo se: fuí... fuí... Zvedl jsem opatrnû svÛj luk, aby mû neprozradil ani sebemen‰í zvuk, a napjal jsem tûtivu. Pak jsem zahlédl, jak se po nebi mihly dva stíny. Cítil jsem vzru‰ení, srdce mi bu‰ilo, marnû jsem si fiíkal: klid... klid... Ti ptáãci s nataÏen˘mi krky se mi zdáli tak malí... Vypustil jsem ‰íp malinko pfied zo5

bák ... ZasaÏená sluka spadla dolÛ a já pokynul svému psovi: „Riku, aport!“ Vyrazil nedoãkavû vpfied, po chvíli pfiinesl uloveného ptáka a poloÏil mi ho k nohám. Opût chvíle ãekání. KdyÏ jsem zamífiil na druhou sluku, byl jsem uÏ daleko klidnûj‰í. Pfiivázal jsem oba úlovky koÏen˘mi fiemínky k opasku, vylezl jsem z rákosí v˘‰ na bfieh a ulehl s rukou pod hlavou do vysoké trávy. Zadíval jsem se k nebi na mraãna dosud ozáfiená zapadajícím sluncem, aãkoliv zde dole panoval uÏ stín.

Popravdû fieãeno jsem se doma ponûkud nudil. Nechápal jsem, proã mû otec tak náhle povolal sem do Lucemburku, neuposlechnout jsem se v‰ak neodváÏil. V PafiíÏi byl docela jin˘ Ïivot neÏ zde v tom provinãním hnízdû. Na PafiíÏ jsem mûl ty nejhezãí vzpomínky. Poznal jsem Ïivot vysoké spoleãnosti na dvofie krále Filipa Sliãného.Toho jsem obdivoval. Pobyt u nûho ve mnû probudil my‰lenky, jaké jsem se neodváÏil pfied nik˘m ani vyslovit. Byly nesmûlé jako pípání jednodenního kufiete, nicménû se oz˘valy neodbytnû a já si jen s hofikostí v hrdle a smutn˘m povzdechem uvûdomoval, jak jsou neuskuteãnitelné a vzdálenûj‰í neÏ to zapadající slunce na obloze: Je vÛbec moÏné, abych i já se stal králem? Lhostejno kde! Co jen bych za to dal! Hned po mém pfiíjezdu mû mÛj vzne‰en˘ otec obdafiil titulem lucemburského hrabûte. Samozfiejmû Ïe mû to potû‰ilo, ale hned v tu chvíli jsem si trpce uvûdomil, jak je to málo. Opájel jsem se pfiedstavou, co v‰echno bych jako král dokázal! Ano, touÏil jsem po královském trÛnu. MÛj str˘c Balduin mû vÏdycky nabádal, abych nebyl tak ctiÏádostiv˘, Ïe mû to mÛÏe dovést na scestí, ale co byla platná v‰echna slova, kdyÏ jsem mûl stále pfied oãima záfiiv˘ vzor krále Filipa. ZároveÀ jsem si uvûdomoval, Ïe já niãeho takového se v‰í pravdûpodobností nikdy nedosáhnu. Vzápûtí se ve mnû vzpurnû oz˘valo: A proã vlastnû ne?! Staãí, abych k tomu dostal pfiíleÏitost, a cel˘ svût by uÏasl, jak˘ se to tu zrodil pa6

novník! VÏdyÈ otec byl taky celkem nepfiíli‰ v˘znamn˘m lucembursk˘m hrabûtem, a stal se fiímsk˘m králem, chystal se dokonce získat i císafiskou ãelenku – proã by tedy nemûl dokázat totéÏ i jeho syn Jan?! V‰echno v‰ak bylo tak vzdálené...

A zatímco se mé sny a touhy upínaly k vysok˘m cílÛm, nutili mû v PafiíÏi vysedávat nad uãebnicemi, coÏ mû vÛbec nebavilo. Nudilo mû to. Îivot byl pro mû nûkde jinde neÏ na stránkách knih. Zprvu mûl na starosti mé vzdûlávání vyzábl˘ dlouhán Poinche le Gournaix, jehoÏ vyhublost je‰tû více zdÛrazÀovala sutana aÏ na paty. Byl pfievorem dominikánÛ a mû napadlo hned pfii na‰em prvním setkání, jak pfiípadné jméno má tento fiád, byli to opravdu „domini canis“, psi Pánû. Zde v Lucemburku povolal otec na jeho místo biskupa Filicha z Eichstättu. Co se zjevu t˘ãe, byl to prav˘ opak pana le Gournaix. Biskup byl obtloustl˘ muÏ s kulatou spokojenou tváfií piknika, vûãnû rozzáfienou úsmûvem; jinak jsem Ïádnou zmûnu nepozoroval, znovu jen uãení a uãení. Nebyl to v‰ak takov˘ pedant jako pan le Gournaix, kter˘ mû nutil, abych se uãil zpamûti latinsky celé dlouhé pasáÏe, a lpûl pfii tom na kaÏdém slÛvku. Je tfieba nicménû pfiiznat, Ïe jsem mu byl za mnohé vdûãn˘: nauãil mû latinsky, francouzsky a taky hodnû z dûjin, z nauky o zemi, aãkoliv... Nechci pfieceÀovat jeho zásluhy, neboÈ si myslím, Ïe mu to zase nedalo pfiíli‰ mnoho práce, neboÈ jsem se nepokládal za Ïádného hlupáka; mûl jsem naopak pocit, Ïe svou pfiirozenou chytrostí pfievy‰uji vût‰inu lidí kolem sebe. Samozfiejmû aÏ na krále Filipa a str˘ce Balduina. Bylo to právû po velkolepé hostinû na oslavu jeho jmenování arcibiskupem v Trevíru, kdy mi francouzsk˘ král podal ruku se slovy: „Zaznamenal jsem uÏ vícekrát za tvého pobytu na mém dvofie, Ïe opl˘vበ‰armem, vtipem i pfiimûfien˘mi znalostmi. Vyroste z tebe jednou schopn˘ vládce tvé zemû... Jednou to dotáhne‰ daleko...“ Chtûl jsem mu odpovûdût, Ïe bych nerad skonãil svÛj Ïivot jen jako lucembursk˘ hra7

bû, ale neÏ jsem staãil pronést jediné slovo, král uÏ ode mû odcházel, otoãen zády. Pochopil jsem, Ïe v‰echna jeho lichotivá slova nejsou niãím jin˘m neÏ pouhou zdvofiilostí. ZÛstal jsem zklamanû o samotû.

Bylo asi vidût na mé tváfii, co se ve mnû odehrává, protoÏe ke mnû pfiistoupil Balduin s poznámkou: „VaÏ si toho, Ïe tû král oslovil... Copak ti fiíkal?“ Neodolal své zvûdavosti. Spolu s lakotou to byla nejv˘raznûj‰í vlastnost tohoto nadmíru chytrého a vzdûlaného muÏe, kter˘ po pobytu v Boloni a Padovû dokonãil své vzdûlání na pafiíÏské univerzitû. „Îe jsem schopn˘ mladík... Já ov‰em jeho slovÛm nepfiikládám velk˘ v˘znam,“ zavrtûl jsem hlavou s povzdechem. „Neukvapuj se ve svém úsudku. MÛÏe to jednou pfiinést prospûch nejen tobû, ale celému na‰emu rodu!“ Mûl jsem v PafiíÏi dva dobré pfiátele: Lombarìana Pierra Castelmonta a Charlese Jacqua Canoina. Trávili jsme spoleãnû v‰echny volné chvíle. Dokonce jsme si pfiísahali pfiátelství a vûrnost aÏ do smrti. Bylo to pro nás nûco posvátného. V‰e ostatní nám pfiipadalo nicotné, a tak nebylo divu, Ïe jsem Balduinovi odpovûdûl: „Cennûj‰í neÏ prospûch je vûrnost pfiátelÛm!“ „âasem dospûje‰ k tomu, Ïe jedno druhé nevyluãuje a Ïe z vûrnosti mÛÏe‰ mít i prospûch,“ pousmál se Balduin shovívavû m˘m slovÛm. Jeho odpovûì mi utkvûla v pamûti, a aniÏ jsem si to v tu chvíli uvûdomoval, byla to pro mû první lekce v politice, kterou jsem si pozdûji tolik oblíbil.

V PafiíÏi jsem byl blízk˘m svûdkem zápasu krále Filipa Sliãného a papeÏe Bonifáce VIII. o moc. Byl to opût Balduin, kdo mû zasvûcoval do sloÏit˘ch tajÛ stínové diplomacie, do v‰ech jejích cestiãek. âasto vedly tak temn˘mi zákoutími, Ïe by jim nebylo na prospûch denní svûtlo, a splétaly se tak, aÏ se zdály nefie‰itelné, ale pak se jedin˘m slovem opût vyjasnily. Bylo Balduinovou zá8

sluhou, Ïe jsem si z PafiíÏe odnesl znaãnou míru trpûlivosti, politické rozvahy a schopnosti uzavírat kompromisy. Nebyla to vÏdycky v˘hoda, protoÏe jsem je pak mnohdy uzavíral sám se sebou a se sv˘m svûdomím, nauãil jsem se pfiesvûdãovat sám sebe o správnosti sv˘ch ãinÛ, o tom, Ïe mé jednání a prospûch jsou vlastnû v souladu s tím vefiejn˘m, ãi pfiímo v jeho zájmu. Balduinovou zásluhou jsem pochopil, Ïe záludnost v oblasti politick˘ch slibÛ a závazkÛ je nejenom pfiípustná, ale dokonce potfiebná a Ïe na ní není nic nemravného...

Slunce uÏ se skrylo za obzorem, kdyÏ jsem hvízdl na svého Rika a vydal se k domovu.

PETR Z ASPELTU Arcibiskup Petr z Aspeltu byl svûtsky zaloÏen˘ ãlovûk.

NeÏ se stal duchovním, pozdûji arcibiskupem v Mohuãi, studoval právo na univerzitû v Boloni a lékafiství v PafiíÏi. Mûl rád pohodlí a pfiepych. Stûny sínû, kde ve svém arcibiskupském paláci nejradûji pob˘val, byly pokryté vzácn˘mi persk˘mi tapiseriemi; po mûkk˘ch, vysok˘ch kobercích se ve své domácí obuvi z ovãí vlny pohyboval témûfi nesly‰nû, jako by po podlaze plul ãi se po ní jen vzná‰el. Od malého oltáfiíku v rohu místnosti, kde plálo vûãné svûtlo, si odnesl k velkému dubovému stolu mohutn˘ pasionál. Ne proto, aby se modlil, ale aby se obdivoval nádhern˘m iluminacím, kter˘mi byla kniha vyzdobena. TûÏké dvefie se otevfiely kupodivu tak ti‰e, Ïe je nezaslechl, a zabrán do prohlíÏení knihy zvedl hlavu, teprve kdyÏ se ozval hlas kaplana Viléma. „Nerad ru‰ím, Eminence, ale je tu neodbytn˘ náv‰tûvník, kter˘ naléhá, aby byl pfiijat...“ „Kdopak to je?“ „Opat Konrád z Prahy.“ 9

Arcibiskupova tváfi se rozjasnila. Ov‰emÏe si vzpomínal na Konráda, opata cisterciáckého klá‰tera ze Zbraslavi, na soutoku Vltavy a dal‰í fieky, jejíÏ jméno mu uÏ za léta vypadlo z pamûti. Vyvolalo to v nûm vzpomínky na ãasy, kdy pob˘val na dvofie ãeského krále Václava II. Krásná doba pfies v‰echny problémy, které ji provázely... Byl tehdy mlad‰í, Ïivot mu pfiipadal lákavûj‰í; kdyÏ pfii‰el do Prahy, nenosil je‰tû arcibiskupsk˘ klobouk.

Kaplan stále ãekal, nebyl ãas oddávat se vzpomínkám, a tak pokynul: „Uveìte ho!“ Po chvíli vstoupil zbraslavsk˘ opat Konrád. Taky ho léta poznamenala, pomyslel si Petr. Znali se, a aã se nedá fiíct, Ïe byli pfiátelé, náv‰tûva ho potû‰ila.

Petr vstal z kfiesla s pfiátelsky do‰iroka rozevfien˘mi paÏemi: „Buì vítán v Mohuãi, pane Konráde!“ ZároveÀ pokynul svému hostovi, aby se posadil. „Vracím se ze zasedání generální kapituly na‰eho fiádu v Citeaux a fiíkal jsem si, Ïe by nebylo ‰patné nav‰tívit pfiítele a rádce krále Václava II., kterého si v âechách vysoce váÏili a kter˘ mûl nemalé zásluhy o ‰Èastná léta jeho panování.“ „Jsem rád, Ïe na mû v âechách nezapomnûli.“ „Na dobré pfiátele se nezapomíná...“ Petr ponûkud zostraÏitûl, taková míra lichotek vzbuzovala podezfiení. Dobfie vûdûl, Ïe s pfiátelstvím to nebylo tak Ïhavé, dal si za své sluÏby ãeskému králi bohatû zaplatit stfiíbrn˘mi kutnohorsk˘mi gro‰i, ale na druhou stranu se mu nezdála slova o jeho zásluhách nijak pfiehnaná a hfiála ho u srdce. Tváfiil se, jako by si niãeho nepov‰iml, a pfiikyvoval s úsmûvem pln˘m bezelstné dÛvûfiivosti. „Také na ta léta rád vzpomínám. Byli jsme mlad‰í a byla to krásná doba pfies ãetné stfiety s ãesk˘m panstvem.“ „Ani dnes to není jiné, spí‰e hor‰í,“ povzdechl si Konrád. „·lechta se rozdûlila na skupiny, kaÏdá hájí sobecky 10

jen své zájmy a nebere ohled na zájmy zemû. Pánové se shodnou jen v jediné vûci: Ïe by království potfiebovalo nového krále!“ Arcibiskup povytáhl oboãí s pfiedstíran˘m pfiekvapením: „Pokud vím, zvolili jste si Jindfiicha Korutanského sami...“ „Jeho vláda v‰ak pro nás znamená velké zklamání.

Ukázal se jako neschopn˘ panovník. Je váhav˘, nerozhodn˘, jeden den fiíká to a druh˘ zase ono, záleÏí mu jen na tom, aby se udrÏel na svém vratkém trÛnu, na niãem jiném. Neprozradím ti asi Ïádné tajemství, kdyÏ ti fieknu, Ïe moje náv‰tûva u tebe není tak náhodná.“ Petr se vyhnul pfiímé odpovûdi, a aniÏ projevil zvûdavost, pfiik˘vl. „Povûz, co ode mû potfiebuje‰! Pokud to bude v m˘ch silách, rád pomohu.“ Konrád se napil z poháru vína, jako by váhal s odpovûdí, a pak pohlédl zpfiíma na arcibiskupa. „Vím, Ïe mበblízko k fiímskému králi. Chtûl jsem tû poprosit, abys zprostfiedkoval na‰e setkání. Nejvlivnûj‰í skupina ãesk˘ch pánÛ se rozhodla poÏádat fiímského císafie, aby nám urãil jako panovníka svého syna Jana!“ Petr z Aspeltu nemohl skr˘t své pfiekvapení. Zhluboka se nadechl, opfiel se v kfiesle a zadíval se upfienû na svého hosta. „Bylo mu teprve tfiináct, na pomûry v âechách se mi zdá pfiíli‰ mlad˘...“ „Jsme si toho vûdomi, a pfiesto bych rád fiímskému králi pfiednesl svou Ïádost!“ Petr z Aspeltu Konrádovi vyhovûl, zajeli spoleãnû do Heilbronnu, kde se Jindfiich VII. právû zdrÏoval, a tam mu pfiednesl Ïádost zbraslavského opata. „Neznám ani toho muÏe, ani klá‰ter, jehoÏ je opatem.

Neví‰, co mÛÏe ta nenadálá náv‰tûva znamenat?“ Arcibiskup se rozhodl, Ïe se nebude pfiíli‰ vmû‰ovat.

Usoudil také, Ïe bude i pro Konráda v˘hodnûj‰í, pokud se 11

fiímsk˘ král dozví o celé té záleÏitosti od nûho, a tak se sklopen˘ma oãima pokrãil rameny. „To mi opat, Va‰e Milosti, neprozradil...“ Jindfiich VII. byl v‰ak muÏem v politice dostateãnû protfiel˘m, aby vûdûl, Ïe se nic nedûje náhodnû. Nechal opata tfii dny ãekat a za tu dobu se snaÏil zjistit, oã by se asi mohlo jednat. Znovu naléhal na Aspelta, o kterém bylo známo, Ïe pob˘val na praÏském dvofie jako rádce ãeského a polského krále Václava II., aby mu prozradil dÛvody Konrádovy náv‰tûvy. Ten v‰ak odolával, krãil rameny a fiíkal jen: „Jistû, já âechy znám, je to drsnûj‰í kraj, i lidé jsou tam drsnûj‰í. Panstvo se chová sebevûdomû, aÏ to nûkdy hraniãí se zpupností, král nikdy nemá tak neomezenou panovnickou moc jako tfieba Filip ve Francii...“ Jindfiich VII. zaãínal b˘t neklidn˘. Vûdûl, Ïe není moÏné zdrÏovat opata donekoneãna – je ostatnû s podivem, Ïe se dosud nesebral a neodjel; z toho lze usuzovat, Ïe musí jít o cosi závaÏného, co ho nutí vyãkávat.

Konrád pfiecházel nervóznû po pokoji heilbronnského hostince, kde se ubytoval. Netrpûlivû oãekával zprávu od Petra z Aspeltu, ale ta nepfiicházela. Mûfiil místnost rázn˘mi kroky ode dvefií k oknu, zasklenému po ãeském zpÛsobu – jak fiíkali Francouzi – kousky skla zalit˘mi v olovu.

Propou‰tûlo dostatek svûtla, ven v‰ak bylo vidût jen nejasnû. A tak ho otevfiel, kdyÏ zaslechl ruch na ulici, aby zjistil, co se tam dûje. Spatfiil, jak z nosítek vystupuje arcibiskup, a za chvíli mu ohlásili jeho náv‰tûvu. Nevyãkal ani Petrova pfiíchodu a otevfiel dvefie na chodbu.

UÏ na posledních stupních schodi‰tû oznamoval prelát radostnû: „Mám pro tebe radostnou zprávu, opate!“ „Hofiím nedoãkavostí, Eminence...“ „¤ímsk˘ král tû pfiijme zítra v refektáfii minoritského klá‰tera!“ „Nikdy ti to nebude zapomenuto.“ 12

Bylo to dne 13. srpna 1309, kdy se se‰el opat Konrád s Jindfiichem VII. Jakmile si odbyl povinné poklony, zaãal trochu ze‰iroka. „Pfiicházím ze vzdálené zemû, která dosud nemûla tu ãest b˘t tvou hostitelkou, pfiicházím se ti poklonit jejím jménem...“ „Je to pro mû velká ãest,“ odpovûdûl fiímsk˘ král netrpûlivû, neboÈ uÏ hofiel nedoãkavostí, aby se koneãnû dovûdûl dÛvod opatovy náv‰tûvy. Zdálo se v‰ak, Ïe Konrád nemá nyní, kdyÏ se po tak dlouhém ãekání dostal aÏ k Jindfiichovi, nijak naspûch. „V‰ichni jsme v âechách radostnû pfiivítali tvou volbu,“ pokraãoval. „Po násilné smrti fiímského krále Albrechta – mimochodem spravedlivé, aÈ mi BÛh odpustí a je milostiv jeho du‰i – je tfieba, aby vládl koneãnû v Evropû spravedliv˘ a mocn˘ panovník. V‰ichni jsme v âechách dlouho a se zájmem sledovali hrabûcí rod lucembursk˘ a nejsou nám neznámé jeho bohulibé cíle. Je taky skvûlé a velice nás to potû‰ilo, Ïe se Balduin, bratr Tvé Jasnosti, stal arcibiskupem v Trevíru...“ Opatovi nechybûla v˘mluvnost, jeÏ ostatnû patfiila k jeho hodnosti, a tím byl Jindfiich ostraÏitûj‰í. S takovou mírou lásky se dosud nikde nesetkal a byla mu podezfielá. Co se za ní skr˘vá? „Neúãast ãeského krále Jindfiicha Korutanského jako jednoho z kurfifitÛ na mé volbû nenaznaãovala, Ïe by v âechách panovala nad m˘m zvolením tak velká radost, jak mi tu líãí‰,“ poznamenal Lucemburk trochu jedovatû.

Opat se o‰il. Jindfiichova zmínka mu byla nemilá, av‰ak mûl dostatek zku‰eností a obratnosti, aby se nejen dokázal vykroutit z té situace, ale i získat urãitou v˘hodu. „Mínûní krále nemusí b˘t vÏdycky v souladu s mínûním panstva a duchovenstva. A to je právû tento pfiípad. I my jsme si kladli v âechách otázku, proã neodjel Korutanec do Frankfurtu k tvé volbû. Jeho neúãast byla jen dokladem toho, jak neuváÏlivého a slabého máme panovníka. Není ani zemi, ani Bohu tím prav˘m past˘fiem. âeské království 13

by si zaslouÏilo panovníka pevného a spravedlivého.“ Konrád se odmlãel a oãekával, Ïe se ho nyní Jindfiich zeptá, kdo by to mûl b˘t. Ten v‰ak na nûj hledûl beze slova, jako by váhal, co bude následovat. A tak se Konrád nadechl a fiekl: „To je dÛvod, proã jsem tû poÏádal o rozhovor. Rádi bychom, abys nám pomohl se zvolením nového krále.“ „âe‰tí páni si, pokud vím, Jindfiicha Korutanského sami vybrali, tak proã si nyní stûÏují?“ Opût ta jizlivost, pomyslel si opat, zatímco Jindfiich pokraãoval: „Ostatnû volba nového krále by nebyla snadnou záleÏitostí...“ „Jsme si toho vûdomi... âechy jsou zemû velké minulosti, ale, bohuÏel, ménû slavné pfiítomnosti.“ ¤ímsk˘ král pfiik˘vl. „Dolehla ke mnû ozvûna zmatkÛ, králové se tam na trÛnu stfiídají jako noc a den...“ „Po smrti Václava III., posledního Pfiemyslovce...“ Opat nestaãil dokonãit, neboÈ král poznamenal: „Jak se povídá, zemfiel za velice záhadn˘ch okolností...“ „Ano, v zemi panuje nesvornost, nevraÏivost ... V rodû zÛstaly jen ãtyfii Ïeny, dvû jsou vdané, jedna je maliãká, zÛstává Eli‰ka. Pfii‰el jsem tû jménem ãeského panstva poprosit o muÏe pro ni a krále pro tuto ne‰Èastnou zemi...“ „Kdo by to podle vás mûl b˘t?“ zeptal se Jindfiich opatrnû, i kdyÏ hofiel zvûdavostí. V prostorném refektáfii se nesla ozvûna hlasÛ obou muÏÛ. Zdálo se, Ïe Konrád maliãko zaváhal, neÏ fiekl: „TvÛj syn Jan. Pokud by pojal za manÏelku Pfiemyslovnu Eli‰ku.“ Lucemburk byl stejnû pfiekvapen˘ jako pfied nûkolika dny arcibiskup Petr z Aspeltu. „Jan? To snad...“ nedopovûdûl. „Nezdá se vám na takov˘ úkol pfiíli‰ mlad˘?“ zadíval se nedÛvûfiivû na opata. „MoÏná... Ale s tvou pomocí by ho jistû zvládl.“ „Mám jiné úkoly... âeká mû v˘prava do Itálie... Ostatnû po vymfiení pfiemyslovské dynastie bych mohl prohlásit ãeské zemû za propadlé fií‰ské léno a udûlit je tomu, komu uznám za vhodné,“ prohlásil ponûkud pánovitû.

14