Page 1

1. kapitola H 6. kvûtna 1820 Lond˘n olem ramen Ruperta Cynstera, pfiezdívaného Gabriel, krouÏily chuchvalce mlhy, kdyÏ se procházel pod podloubím pfied kostelem sv. Jifií na Hanover Square. Vzduch byl chladn˘ a temnotu jen tu a tam protínaly kuÏely svûtla z pouliãních lamp. Ve tfii hodiny v noci uÏ slu‰ní Lond˘Àané dávno spali. Koãáry, které rozváÏely pozdní náv‰tûvníky veãírkÛ do postelí, uÏ pfiestaly rachotit po dláÏdûní. Na mûsto se sneslo pohlcující, obezfietné ticho. Gabriel do‰el na konec podloubí a obrátil se. S pfiimhoufien˘ma oãima si prohlíÏel kamenné loubí, které z jedné strany ohraniãovaly stûny kostela a z druhé vysoké sloupy, které ho podpíraly. Mlha vífiila v noãním povûtfií a bránila Gabrielovi ve v˘hledu. Právû tady stál pfied t˘dnem a díval se, jak z kostela odjíÏdí jeden z jeho bratrancÛ, Démon, a odváÏí si od oltáfie novomanÏelku. Tehdy pocítil zamrazení, jako by se ho zmocnila nûjaká podivná pfiedtucha. MoÏná ‰lo právû o tohle. Ve tfii v noci pod podloubím u svatého Jifií – právû to stálo v dopise. Gabriel byl napÛl v poku‰ení odloÏit ho a nereagovat na to, co pravdûpodobnû byl jen ‰patn˘ vtip, ale v tûch slovech bylo nûco, co jako by k nûmu promlouvalo s intenzitou, probouzelo v nûm nûco víc neÏ jen pouhou zvûdavost. Dopis jako by byl prodchnut˘ zoufalstvím, i kdyÏ Gabriel ani po bliωím prozkoumání

K

13


S TEPHANIE L AURENSOVÁ depe‰e nechápal, proã na nûj pÛsobí právû takhle. Ta tajemná hrabûnka, aÈ uÏ to byl kdokoli, napsala jen pár slov, v nichÏ ho Ïádala o schÛzku, na níÏ by mu vysvûtlila, proã potfiebuje jeho pomoc. A tak je Gabriel tady – ale kde je ona? Právû v tu chvíli se jako odpovûì na jeho otázku rozezvonily zvony a jejich jasn˘ hlahol prorazil temn˘ pfiíkrov noci. V noci neodbíjely v‰echny zvonice ve mûstû, jen nûkteré. Bylo jich právû dost na to, aby staãily spojit vyzvánûní v fietûzec zvukÛ z rÛzn˘ch okrskÛ, které spl˘valy v jedinou opakovanou melodii. Zvuk se pomalu vytrácel do dálky, aÏ úplnû odumfiel. Na stfiechy mûsta se znovu sneslo ticho. Gabriel se neklidnû o‰il. Netrpûlivû vykroãil na druhou stranu loubí, pomal˘m, leniv˘m tempem. A vtom se objevila, vyloupla se z hlubokého stínu chrámov˘ch dvefií. KdyÏ se zvolna, královsk˘m pohybem obrátila k nûmu, suknû se jí zhoupla a rozvífiila mlhu. Îena mûla závoj a dlouh˘ plá‰È. Vypadala stejnû neproniknutelná, tajuplná a záhadná jako sama noc. Gabriel pfiimhoufiil oãi. Copak tu celou tu dobu byla? Pro‰el snad nûkolikrát kolem ní a vÛbec si neuvûdomil, Ïe tu není sám? Nezrychlil, ale stejnû pomal˘m krokem se vydal k ní. Îena trochu zvedla hlavu, aby mu vidûla do oãí, ale jen nepatrnû. Byla vysoká. Hodnû vysoká. KdyÏ se Gabriel zastavil tûsnû pfied ní, uvûdomil si, Ïe nevidí pfies její hlavu, coÏ pro nûj bylo nezvyklé. Sám mûfiil nûco pfies metr osmdesát, takÏe hrabûnka nebude o moc men‰í. Navzdory spl˘vavému plá‰ti Gabrielovi staãil jedin˘ pohled, aby se ujistil, Ïe cel˘ ten metr osmdesát do v˘‰ky má navíc dokonalé proporce. „Dobr˘ den, pane Cynstere. Dûkuji vám, Ïe jste pfii‰el.“ Gabriel se uklonil a okamÏitû zapla‰il divoké spekulace o tom, Ïe se pod tím plá‰tûm a závojem skr˘vá pfiestrojen˘ mladík, nûkdo z jeho kamarádÛ, ktefií si z nûj chtûjí vystfielit. Tûch pár krokÛ, které k nûmu urazila, její 14


TA J N Á

LÁSKA

drÏení tûla, to v‰echno v jeho zku‰eném podvûdomí bezpeãnû potvrdilo, Ïe jde o dámu. A hlas, mûkk˘ a tich˘, byl samotn˘m ztûlesnûním Ïenství. Hlas dospûlé Ïeny – rozhodnû ne mladinké dívenky. „Psala jste, Ïe potfiebujete mou pomoc.“ „Ano, potfiebuji.“ Neznámá se na chvíli odmlãela. „TotiÏ – moje rodina ji potfiebuje.“ „Va‰e rodina?“ Její tváfi se skr˘vala pod závojem, kter˘ byl ve tmû neproniknuteln˘. Gabriel nedokázal zahlédnout ani náznak brady ãi rtÛ. „Vlastnû bych spí‰ mûla fiíct má nevlastní rodina.“ Ke Gabrielov˘m nozdrám dolehl její parfém, exotick˘, svÛdn˘. „MoÏná bychom si mûli nejdfiív ujasnit, o jaké potíÏe jde a jak si myslíte, Ïe vám mohu b˘t prospû‰n˘.“ „MÛÏete. Kdybych si tím nebyla jistá, nikdy bych vás nepoÏádala o schÛzku – nikdy bych vám neodhalila to, co vám chci povûdût.“ Neznámá se odmlãela a pak se zhluboka nadechla. „Jde mi o jist˘ dluÏní úpis, podepsan˘ m˘m zesnul˘m manÏelem.“ „Zesnul˘m manÏelem?“ Îena sklopila hlavu. „Jsem vdova.“ „Kdy vበmanÏel zemfiel?“ „Pfied rokem.“ „TakÏe jeho titul i panství uÏ se staly pfiedmûtem dûdictví.“ „Ano. Obojí nyní patfií mému nevlastnímu synovi Charlesovi.“ „Nevlastnímu?“ „Byla jsem druhou manÏelkou svého muÏe. Vzali jsme se pfied nûkolika lety – pro nûj to byl ponûkud pozdní sÀatek. UÏ dost dlouho pfied svou smrtí churavûl. V‰echny dûti, které mûl, mu dala jeho první Ïena.“ Gabriel zaváhal, neÏ se opatrnû zeptal: „Rozumím tomu správnû, Ïe jste nyní manÏelovy potomky vzala pod svá kfiídla?“ „Ano. PovaÏuji se za zodpovûdnou za jejich blaho. To kvÛli tomu – kvÛli nim – vás Ïádám o pomoc.“ 15


S TEPHANIE L AURENSOVÁ Gabriel studoval v˘raz Ïeny pod závojem a uvûdomoval si, Ïe zároveÀ ona studuje jeho. „Zmínila jste se o dluÏním úpisu.“ „Asi bych mûla vysvûtlit, Ïe neboÏtík manÏel mûl slabost pro riskantní finanãní spekulace. V posledních letech jeho Ïivota jsme se s právníkem snaÏili zmrazit tyhle jeho aktivity na minimum a vût‰inou se nám to dafiilo. Ale bohuÏel, pfied tfiemi t˘dny komorná nalezla právní dokument, kter˘ manÏel zfiejmû odloÏil a zapomnûl na nûj. Je to smûnka.“ „Na jakou spoleãnost je vystavená?“ „V˘chodoafrická spoleãnost pro tûÏbu zlata. Sly‰el jste o ní nûkdy?“ Gabriel zavrtûl hlavou. „Ani slovo.“ „Stejnû jako nበprávník a jeho kolegové.“ „Na smûnce by mûla b˘t napsaná adresa spoleãnosti.“ „JenÏe není – je tam jen adresa advokátní firmy, která dokument sepsala.“ Gabriel se zamyslel nad jednotliv˘mi kousky skládanky, které tu pfied ním neznámá postupnû odhalovala, a uváÏlivû kaÏd˘ z nich prozkoumal. „Ta smûnka – máte ji je‰tû?“ Îena sáhla pod záhyby plá‰tû a vytáhla srolovan˘ dokument. Gabriel si ho od ní vzal a v duchu nazdvihl oboãí. Neznámá rozhodnû pfii‰la na schÛzku pfiipravená. AÈ se namáhal sebevíc, nezahlédl pod závojem jedin˘ rys její tváfie, ani ‰aty pod nabíran˘m plá‰tûm. Také ruce mûla ukryté v koÏen˘ch rukaviãkách, které se ztrácely pod manÏetami rukávÛ. Gabriel rozloÏil dokument a nastavil ho tak, aby na stránku dopadalo svûtlo z nejbliωí pouliãní lampy. Podpis dluÏníka – to první, naã se Gabriel zadíval – byl pfielepen˘ prouÏkem papíru, upevnûn˘m na místû peãetním voskem. Gabriel se zadíval na hrabûnku. Îena klidnû pronesla: „Není nutné, abyste znal jméno na‰í rodiny.“ 16


TA J N Á

LÁSKA

„Proã?“ „To pochopíte, aÏ si tu smûnku pfieãtete.“ Gabriel v ‰eru pfiimhoufiil oãi a soustfiedil se na fiádky. „Zdá se, Ïe po právní stránce je to v pofiádku.“ Pfieãetl si úpis je‰tû jednou. „Pfiislíbená suma je velice vysoká, a vzhledem k tomu, Ïe se jedná o spekulativní zisky, celá ta operace je velmi riskantní. Pokud podepsan˘ tu spoleãnost nenechal provûfiit a nezjistil si, zda jsou pfií‰tí zisky reálné, pak to vypadá na dost ukvapené rozhodnutí. Nicménû stále nechápu, v ãem je problém.“ „Problém spoãívá v tom, Ïe pfiislíbená suma je vy‰‰í, neÏ kolik by v souãasné dobû vyneslo celé na‰e hrabství.“ Gabriel se je‰tû jednou podíval na cifru, aby se ujistil, Ïe se nem˘lí. „Pokud by tahle cifra vyprázdnila pokladnice va‰eho hrabství, pak...“ „Pfiesnû tak,“ potvrdila hrabûnka s rozhodností, která se pro její chování zdála b˘t typická. „Zmínila jsem se uÏ, Ïe mÛj manÏel mûl slabost pro spekulace. Rodina se uÏ asi deset let pohybuje na okraji finanãní propasti, od chvíle, kdy jsem se do ní pfiivdala. Po sÀatku jsem zjistila pravdu – a poté jsem se ujala dohledu nad finanãními záleÏitostmi. Prozatím jsme s na‰ím právním zástupcem dokázali v‰echno ukoãírovat a udrÏet rodinu nad vodou.“ Hlas jí ztvrdl v marném pokusu zakr˘t vlastní zranitelnost. „Ale tahle smûnka by znamenala konec. Na‰ím problémem, fieãeno v kostce, je to, Ïe ten dluÏní úpis pÛsobí legálnû. A v pfiípadû, Ïe by do‰lo k jeho naplnûní a vûfiitel Ïádal zaplacení, rodina by zbankrotovala.“ „Proto mi nechcete povûdût své jméno.“ „Víte, jak to chodí ve spoleãnosti – pohybujeme se ve stejn˘ch kruzích. Jakmile by se proslechlo nûco o na‰ich finanãních problémech, nefikuli o té smûnce, rodinu by to spoleãensky zniãilo. Dûtem by navÏdy zÛstalo upfieno právo najít si své místo v na‰em svûtû.“ Bylo to volání do zbranû – jako by ta Ïena Gabriela fyzicky zatahala za rukáv. „Mluvíte o dûtech... zmínila jste se uÏ o Charlesovi, nejstar‰ím synovi. A ty dal‰í?“ 17


S TEPHANIE L AURENSOVÁ Neznámá zaváhala. „Po nûm jsou dvû dívky, Maria a Alicia – jsme teì ve mûstû, protoÏe mají vstoupit do spoleãnosti. Léta jsem ‰kudlila, abych jim mohla uspofiádat pofiádn˘ debut...“ Hlas se jí vytratil. Po chvilce dodala: „Nejmlad‰í dvû dûti jsou je‰tû ‰koláci, a pak je tu sestfienka Seraphina. Taky patfií do rodiny.“ Gabriel naslouchal spí‰ tónu hlasu neÏ slovÛm. Îenina oddanost dûtem znûla upfiímnû – vypadala jako starostlivá, láskyplná bytost. Plná obav. AÈ uÏ hrabûnka skr˘vala cokoli, tohle ukr˘t nedokázala. Gabriel si zdvihl smûnku k oãím a zadíval se na podpis pfiedsedy správní rady spoleãnosti. Rychlé, sebevûdomé tahy písma pÛsobily neãitelnû. Rozhodnû nepatfiily nikomu, ãí podpis by Gabriel znal. „Je‰tû jste mi nefiekla, jak bych vám podle vás mohl pomoci.“ Neznûlo to jako otázka, protoÏe Gabriel uÏ to uhodl sám. Îena se napfiímila. „My – mÛj právník a já – se domníváme, Ïe ta spoleãnost je fale‰ná, jen zástûrka, pod kterou se podvodníci pokusili vylákat jmûní z dÛvûfiiv˘ch investorÛ. Ten dluÏní úpis je podezfiel˘ uÏ tím, Ïe tam není ani adresa spoleãnosti, ani jejího fieditele. Plus je tady fakt, Ïe legitimní firma by si pfied pfiijetím podobného úpisu ovûfiila, jestli je dluÏník schopen takovou sumu vÛbec zaplatit.“ „A zatím nebyl vystaven Ïádn˘ ‰ek?“ „O tom by nበprávník musel vûdût. Jak si asi umíte pfiedstavit, na‰e banka je s ním v posledních letech v úzkém kontaktu. Provedli jsme ‰etfiení, i kdyÏ jen nenápadnû, abychom nevzbudili rozruch, ale nezjistili jsme nic, co by vyvrátilo na‰e podezfiení. V˘chodoafrická spoleãnost pro tûÏbu zlata je jen podfuk.“ Neznámá se zhluboka nadechla. „Pokud to tak je, a pokud pro to dokáÏeme sehnat dostateãné dÛkazy a pfiedloÏit je Kancléfiskému soudu, pak musí tu smûnku prohlásit za neplatnou. Ale musíme to stihnout dfiív, neÏ bude vûfiitel vymáhat zaplacení smûnky. A uÏ teì je to víc neÏ rok, co byla podepsaná.“ 18


TA J N Á

LÁSKA

Gabriel znovu stoãil smûnku a zamyslel se nad svou spoleãnicí. Mûl pocit, Ïe uÏ toho o ní navzdory závoji a plá‰ti ví víc neÏ dost. „Proã zrovna já?“ Vrátil jí dokument a hrabûnka ho znovu schovala do záhybÛ plá‰tû. „Máte povûst ãlovûka, kter˘ dokáÏe odhalit podvodníky, a kromû toho –“ zvedla k nûmu hlavu a zadívala se na nûj, „jste Cynster.“ Gabriel se témûfi rozesmál. „Proã je tohle dÛleÏité?“ „ProtoÏe Cynsterové milují v˘zvy.“ Zadíval se na její zahalenou tváfi. „To je pravda,“ zamumlal. Îena znovu váÏnû pfiik˘vla. „A taky vím, Ïe u Cynstera bude tajemství na‰í rodiny v bezpeãí.“ Gabriel nazdvihl oboãí, jako by ji vybízel k pokraãování. Hrabûnka zaváhala, ale pak pronesla: „Pokud budete souhlasit s tím, Ïe mi pomÛÏete, musím vás o nûco poÏádat. Odpfiísáhnete mi, Ïe nebudete pátrat po mé totoÏnosti ani po jménu na‰í rodiny.“ Zarazila se. „Pokud mi nebudete chtít pomoci, vûfiím, Ïe se o téhle schÛzce nikomu nezmíníte a nebudete se z m˘ch informací snaÏit nic vydedukovat.“ Gabriel tentokrát nazdvihl obû oboãí. Zadíval se na Ïenu s utajen˘m pobavením, ale také s jist˘m respektem. Smûlost, jakou projevila, se u Ïen moc ãasto nevídá – i to, jak do detailÛ promyslela jejich setkání. Hrabûnka byla rozhodnû inteligentní Ïena: prostudovala si cíl, rozpracovala plán, pfiedhodila návnadu: svou záhadnost. Vûdomû pfied nûj postavila v˘zvu. Pfiedstavuje si snad, pfiemítal Gabriel, Ïe se soustfiedím jen na fale‰nou spoleãnost? Je ta nevyslovená v˘zva, s níÏ pfied nûj pfiedstoupila, úmyslná, anebo...? A záleÏí na tom? „Pokud vám slíbím pomoc, s ãím bychom podle vás mûli zaãít?“ Otázka mu splynula ze rtÛ dfiív, neÏ si to staãil promyslet – a tak v duchu jen ironicky nakrãil ãelo nad tím bezdûãn˘m plurálem. „S tûmi advokáty V˘chodoafrické spoleãnosti, ktefií jsou 19


S TEPHANIE L AURENSOVÁ na dluÏním úpisu podepsaní – Thurlow a Brown. Jsou tam celá jména.“ „Ale bez adres.“ „Ne, ale pokud je to skuteãná, legitimní právní firma – a to snad musí b˘t, nemyslíte? –, pak bychom je mûli snadno vystopovat. Mohla bych se do toho pustit sama, ale...“ „Ale myslíte si, Ïe by vበprávník nesouhlasil s tím, co máte za lubem, aÏ zjistíte totoÏnost tûch advokátÛ, takÏe ho nechcete Ïádat o pomoc?“ Gabriel mûl pocit, Ïe navzdory závoji vidí pohled, kter˘ po nûm vrhla: pfiimhoufiené oãi, sevfiené rty. Hrabûnka nicménû pfiik˘vla a dodala se sv˘m typick˘m, tvrdohlav˘m odhodláním: „Pfiesnû tak. Pfiedstavuji si, Ïe bude nutné pfiistoupit k choulostivûj‰ím krokÛm, protoÏe Ïádná právnická firma nás nebude dobrovolnû informovat o totoÏnosti sv˘ch klientÛ.“ Tím si Gabriel nebyl tak jist˘. Uvidí se – aÏ se mu podafií odhalit, kdo jsou Thurlow a Brown. „Potfiebujeme zjistit, kdo stojí v ãele té V˘chodoafrické spoleãnosti, a zjistit o firmû dal‰í podrobnosti.“ „Údajné firmû.“ Gabriel stfielil po Ïenû pohledem – kéÏ by dokázal prohlédnout skrz její závoj! „Uvûdomujete si, Ïe ‰etfiení, které podnikneme, mÛÏe lidi z V˘chodoafrické spoleãnosti vypla‰it? Pokud je ta firma jen fale‰ná návnada, jak si myslíte, pak náznak toho, Ïe se jim nûkdo jako já snaÏí dostat na kobylku, mÛÏe vyvolat paniku. Urychlit jejich rozhodnutí nechat si proplatit smûnku. Takhle podvodníci vût‰inou reagují: shrábnou v‰echno, co se v tu chvíli dá, a vypafií se dfiív, neÏ o nich nûkdo staãí zjistit víc.“ Stáli spolu pod kamenn˘m loubím kostela, které pfiipomínalo mauzoleum, uÏ pÛl hodiny. Jak se blíÏilo svítání, teplota poklesla a mrazivá mlha je‰tû víc zhoustla. Gabriel to vnímal oãima, ale v teplém svrchníku mu nebylo chladno. Pod hrabûnãin˘m tmavomodr˘m plá‰tûm v‰ak vycítil napûtí, které se podobalo chvûní. 20


TA J N Á

LÁSKA

Gabriel sevfiel rty, jak bojoval s nutkáním pfiitáhnout Ïenu k sobû a zahfiát ji ve svém objetí. Místo toho nemilosrdnû pokraãoval. „KdyÏ spustíte vy‰etfiování, mÛÏete tím uspí‰it rozhodnutí tûch podvodníkÛ, aby si ihned nechali proplatit va‰i smûnku. Pak by va‰e rodina zbankrotovala.“ Pokud chce hrabûnka rozdm˘chat oh˘nek, pak musí chápat, Ïe se pfii tom mÛÏe snadno popálit. Neznámá zdvihla hlavu a napfiímila se. „Ale kdyÏ se nepustím do vy‰etfiování a nepodafií se mi odhalit, Ïe je ta spoleãnost podfuk, moje rodina zbankrotuje nevyhnutelnû.“ Gabriel naslouchal tónu jejího hlasu a nezaznamenal v nûm ani náznak zachvûní. Vlastnû v nûm nezaznûlo nic jiného neÏ neotfiesitelné rozhodnutí. Pfiik˘vl. „Dobfie. Pokud jste odhodlaná pustit se do toho, pak souhlasím. PomÛÏu vám.“ Kdyby ãekal horeãnaté dûkování, byl by zklaman˘ – ale na‰tûstí ho nic takového ani nenapadlo. Hrabûnka stála bez hnutí a prohlíÏela si ho. „A pfiísaháte, Ïe...?“ Garbriel potlaãil povzdech a zdvihl pravici. „Pfied tváfií BoÏí pfiísahám...“ „Na své dobré jméno.“ Gabriel na ni pfiekvapenû vytfie‰til oãi, ale poslu‰nû pokraãoval: „Na své dobré jméno Cynster, Ïe nebudu pátrat po va‰í totoÏnosti ani po jménû va‰í rodiny. Staãí?“ Její úlevn˘ povzdech zaznûl, jako kdyÏ se noãním vzduchem zatfiepotá hedvábí. „Ano,“ hlesla a její tûlo jako by opustilo napûtí. Zato v Gabrielovi spí‰ vzrostlo. „KdyÏ se uzavfie dohoda, mezi gentlemany b˘vá zvykem potfiást si rukama.“ Hrabûnka zaváhala. Pak k nûmu natáhla praviãku. Gabriel ji uchopil a zmûnil stisk tak, Ïe sklouzl prsty po jejích, aÏ mu palec spoãinul v její dlani. Pak Ïenu pfiitáhl k sobû. Usly‰el, jak se zajíkla, ucítil, jak se jí náhle rozbûhl puls a její tûlo zalila vlna ‰oku. Rychle jí druhou rukou zdvihl bradu a pfiiblíÏil své rty k jejím. 21


S TEPHANIE L AURENSOVÁ „Myslela jsem, Ïe jste mluvil o potfiesení rukama.“ Její slova zaznûla v povûtfií jako vánek. „Ale vy nejste gentleman.“ Zadíval se jí do oãí, ale pod jemn˘m ãern˘m závojem zahlédl jen jejich záblesk. KdyÏ zaklonila hlavu, spatfiil aspoÀ obrys jejích rtÛ. „KdyÏ uzavfiou dohodu gentleman a dáma, b˘vá zvykem zpeãetit ji tímhle.“ Sehnul se a políbil ji. Její rty byly pod pavuãinkovou látkou mûkké, pruÏné, sladké – plné poku‰ení. Sice se pod jeho dotekem sotva pohnuly, ale jejich dûdiãn˘ pfiíslib nebylo tûÏké vycítit. Gabriel v nich ãetl docela snadno. Tenhle polibek by mohl oznaãit za nejcudnûj‰í ve svém Ïivotû – ale místo toho na nûj zapÛsobil jako jiskra, od níÏ se vznítí troud, pfiedehra poÏáru. To poznání, tak absolutní a nevyvratitelné, jím otfiáslo. Odtáhl se od ní, zadíval se na tváfi pod závojem a napadlo ho, jestli to na nûm poznala. Její prsty, uvûznûné v jeho dlani, se rozechvûly. Je‰tû pofiád jí svíral bradiãku a ucítil, jak se celé její tûlo napjalo. Gabriel se jí nepfiestal dívat do oãí, kdyÏ zdvihl její praviãku ke rtÛm a políbil ji na koneãky prstÛ v rukaviãce. Teprve potom ji zdráhavû pustil. „Zjistím, kde mají Thurlow a Brown doupû, a uvidím, co se z nich dá dostat. Pfiedpokládám, Ïe budete chtít, abych vás pravidelnû informoval. Jak se s vámi mÛÏu spojit?“ Hrabûnka ucouvla. „Spojím se s vámi sama.“ Gabriel ucítil, jak mu její pátrav˘ pohled pfiejíÏdí po tváfii. V drÏení Ïenina tûla bylo stále je‰tû patrné napûtí. Po chvilce jako by se vzpamatovala a krátce pok˘vla hlavou. „Dûkuji vám. Dobrou noc.“ KdyÏ hrabûnka zaãala sestupovat ze schodÛ, mlha se pfied ní rozestoupila a zase uzavfiela. A pak byla náhle pryã, zanechala ho osamûlého uprostfied stínÛ. Gabriel se zhluboka nadechl. Mlhou se k nûmu nesly zvuky, doprovázející hrabûnãin odchod. Její kroky na chodníku, zacinkání postroje. Tûωí kroky, cvaknutí dvefiní zástrãky a po chvíli pfiibouchnutí dvífiek. O vtefiinku 22

0033631  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you