Prolog
– Okamžik! – Co je? – Úkol splněn. Věc je hotová. – Jaká věc? – No dovolte. Ta ze všech nejdůležitější. Hlavní věc. – Hlavní věc? O čem to mluvíš? – O testimoniu. – Ach, jistě! Dobré nebe, to je ale příšerné. To se jeden nepřetržitě věnuje podstatným věcem, použije na to všechny své schopnosti, a pak nastane chvíle, kdy na ně jednoduše zapomene, nebo je najednou vyřídí obratem ruky. – Možná byste měl pomalu začít víc věcí delegovat. – Možná bys měl vědět, jak se máš chovat, když se ti donesou důvěrné informace. Víc delegovat! Ty nejspíš nevíš, v jaké jsme šlamastice. Proč myslíš, že se tenhle projekt rozjížděl? Pověz, jak dlouho ses zabýval tímhle spisem. – Přes sedmdesát let lidského času. – Tak se pochlub. – Kde mám začít? – To víš sám nejlíp. Nejdřív v krátkosti něco o předehře. – Tak komplikovaný program jsem snad na starosti ještě neměl. Díkybohu ponecháváme událostem většinou volný průběh, a u dřívějších úkolů jsem měl k dispozici daleko více času. Jenže protože tato záležitost musela být z nějakého důvodu před kon7