21. kvûtna 2009 New York
David Swisher si právě na BlackBerry vyřizoval elektronickou poštu. Odepisoval jednomu finančnímu řediteli, který chtěl přijet z Hartfordu probrat financování dluhem. Běžná záležitost. Přesně takovéhle věci byl Swisher zvyklý vyřizovat cestou domů. Luxusní limuzína s ním zvolna popojížděla po ucpané Park Avenue. Pípnutí mu ohlásilo, že přišel další e-mail. Byl od manželky: Mám pro tebe překvapení. Odepsal jí: Senzace! Už se těším. Do New Yorku dorazilo jarní počasí. Ulice se hemžily chodci. Odpolední slunce jasně svítilo, vzduch byl čerstvý a plný tepla. Všichni v té atmosféře spontánně přidávali do kroku a měli dobrou náladu. Muži si sundavali saka, ležérně si je přehazovali přes ramena a vyhrnovali si rukávy košil, aby cítili čerstvý větřík na obnažených předloktích. Ženám v lehkých sukních foukalo na stehna. Bylo vidět, že míza začíná proudit. Hormony zůstaly přes zimu nehybné jako lodě zamrzlé v polárním ledu a teď díky jarnímu tání začínaly znovu volně proudit. Dnes večer to bude v New Yorku žít. Z otevřených oken jednoho bytu vysoko nahoře se linula hudba. Někdo tam na celé kolo pouštěl Stravinského Svěcení jara. Tóny se snášely dolů a mísily se s kakofonií městského hluku. David ale nic z toho nevnímal. Plně se soustředil na zářící displej BlackBerry. A ani jeho si nikdo nevšímal: byl 5