Prolog Chci hrdinu… LORD BYRON Don Juan, Zpěv třetí
Řím červenec 1820
Š
la nahoru do své ložnice a cestou odhazovala jednotlivé kousky oblečení. Marta Faziová byla skutečně mrštná. Ustupovala před Jamesem pozadu do schodů, oči zaklesnuté do jeho pohledu, ale ani jednou nezakopla. Bílé zuby se jí zablýskly v olivově snědé pokožce, když se smíchem odhazovala masku, závoj a pláš1 zakrývající to, co se jen stěží dalo nazývat šaty: byl to tenounký oděv, jen trochu víc než luxusní košilka, která jí držela na těle jen s pomocí několika snadno uvolnitelných stužek a tkanic. Smaragdy si ponechala. Mezi ňadry jí svítil těžký náhrdelník s velkým přívěskem, v uších se houpaly náušnice ze stejných kamenů, zápěstí tížil obdobný náramek. James se zastavil, aby si svlékl kabátec, ale dával si na čas. Přehodil si ho přes rameno, když stoupal za ní. Na tváři mu setrvával výraz mírné zvědavosti, který si nasazoval, když lákal kořist do pasti. Marta byla zvyklá dostat vždycky to, co chtěla, a James pro ni představoval výzvu, které nedokázala odolat. Sám se ani nemusel moc snažit. Kdyby měl na vybranou, nedotkl by se jí ani koncem vycházkové hole. Ale protože na vybranou neměl, hrál dál svou roli co nejlépe. Tušil, že jeho zdráhavost jen povzbudí její marnivost. 5