Všichni lidé br atry jsou
B
ratr se zeptal svého vraha, jak hodlá vraÏdu provést. „DÛstojnû,“ odvûtil Ind. „Malajskou d˘kou. Je to nejjistûj‰í a nejrychlej‰í. Staãí jediné bodnutí. AÏ dosud vÏdycky staãilo.“ „Dobrá,“ souhlasil mÛj bratr. Mluvili anglicky. „Pravda, vÏdycky jsem mûl co dûlat s lidmi, ktefií leÏeli v posteli nebo spali.“ „Samozfiejmû,“ fiekl mÛj bratr Werner. „To je podmínka,“ prohlásil jeho vrah. „Hlubok˘ spánek. Co nejhlub‰í. Opilí mi to usnadÀují. A sobû taky.“ „PouÏijeme whisky,“ slíbil bratr. „Whisky, je dobrá,“ pfiisvûdãil jeho vrah. Vypadal mnohem star‰í, neÏ ve skuteãnosti byl: vpadlé tváfie, vyhubl˘. V ãern˘ch oãích fanatick˘ v˘raz, zuby skoro téÏe barvy, a kdyÏ si Ind odplivl, mûl sliny ãervené. âasto odplivoval, protoÏe Ïv˘kal betel. Od betelu jsou zuby ãerné a sliny ãervené. Vrahovu fyzickou ochablost a ustaviãnou blaÏenost trochu zpÛsobovalo i to, Ïe Ïv˘kal betel, ale daleko víc to, Ïe dlouhá léta uÏíval ha‰i‰, a to urãitû v obrovském mnoÏství. Mého bratra Wernera seznámil s jeho vrahem obchodník s drogami v káhirském Starém mûstû. Stalo se to vãera a ti dva se v zásadû dohodli. Dnes se se‰li je‰tû jednou u nilomûru na nejjiÏnûj‰ím v˘bûÏku fiíãního ostrova Ródy – o dvacáté tfietí hodinû ve stfiedu 14. prosince 1966. PfiestoÏe byl prosinec a v této zemi b˘vají velké v˘kyvy teploty mezi dnem a nocí, bylo neuvûfiitelnû teplo. Oba muÏi mûli jen lehké kabáty. Ind vesele a zasnûnû – vÏdycky mluvil zasnûnû a vesele – podotkl: „Ideální by samozfiejmû byla whisky i prá‰ky na spaní. Existují velmi silné.“ „Kde jed seÏenu?“ zeptal se Werner. Bylo mu osmaãtyfiicet, já byl o pût let mlad‰í, ale pfies vûkov˘ rozdíl jsme si byli neobyãejnû 9