BELETRIE (Lost Highway) Baletky........................................................................................................... 4 Soběstačný................................................................................................... 6 Chmurdálie................................................................................................... 7 Náš Coney Island........................................................................................ 8 Sejdeme se na piazzetě..........................................................................10 Město světla...............................................................................................11 Černá skříňka.............................................................................................12 Promluv, paměti........................................................................................13 NON-FICTION (Mulholland Drive) Donbas........................................................................................................................16 Zlo.................................................................................................................................18 Vztahy a mýty.............................................................................................................20 Proč nemůžeme spát?............................................................................................22 Dějiny české detektivky..........................................................................................24 Temný rytíř..................................................................................................................25 Místo snění.................................................................................................................26 Zmizelá Praha: Vesnice, usedlosti a dvory........................................................28 111 míst v Brně, která musíte vidět....................................................................29 Velké dějiny zemí Koruny české:Školství a vzdělanost..................................30 PRO DĚTI (Modrý samet) Volte zvířata!.......................................................34 Až se ucho utrhne.............................................36 Předpovídej počasí...........................................38 KOMIKS (Sloní muž) Belzebubové.........................................................................42 Nimona...................................................................................44 Jedno obyčejný léto............................................................46 Amulet 4 a 5..........................................................................48
Ediční plán Nakladatelsví Paseka Ilustrace a grafická úprava obálky (Twin Peaks) a předělů Pavel Fuchsa Vytiskla tiskárna FINIDR, a. s., Český Těšín
Milé čtenářky, milí čtenáři, mohou ještě knížky změnit svět? Leckdo si pamatuje dobu, kdy se svazky některých spisovatelů a spisovatelek doma pečlivě schovávaly a za šíření literatury hrozil paragraf podvracení republiky. Takové časy jsou pryč, a přestože i dnes existují země, a to mnohdy civilizované, ve kterých stále žije cenzurní dohled, psané slovo nyní čelí spíš opačnému nebezpečí. V záplavě textů, která nás obklopuje, ztrácí jazyk smysl, neboť mu přestáváme důvěřovat. Teď nemám na mysli konspirace rozvíjené manipulativními „zpravodajskými“ weby, ale docela běžnou intelektuální ochablost vyvěrající z pocitu ztracenosti v nepřehledném vesmíru názorů a protinázorů. Tak čemu vlastně věřit? Jenže oč víc jsme zmatení, o to víc se utvrzujeme ve svých myšlenkových škatulkách. Digitální prostředí nám dává klamný pocit, že objevujeme nová území, i když chodíme v kruhu. Nacházíme to, co chceme nacházet, a čteme to, co už dávno známe. Přitom dění kolem nás je stejně proměnlivé a tekuté jako události v Lynchově městečku Twin Peaks. Jako agent Dale Cooper kráčíme zdánlivě neochvějně, aniž bychom tušili, kdy došlápneme na tenký led a krusta našich jistot popraská. Chápeme, jakou sílu může mít pravidelná dávka facebookové propagandy. Ovšem viděli jsme také, jakou moc mají slova přečtená postaru nahlas z knihy před statisíci posluchači. Je dobré mít se stále na pozoru. Dobří autoři nám nic neulehčují, ale umějí klást překážky tak, aby nás jejich zdolávání utužovalo a posouvalo dál. Teprve díky takové námaze získáváme imunitu vůči rétorickému kličkování, ve kterém se stokrát opakovaná lež stává pravdou. Mohou ještě knížky změnit svět? My v Pasece věříme, že mohou, ale aby se tak dělo, je třeba, abychom současně měnili sebe samotné. Přeji vám, aby na této dobrodružné cestě vám byla naše nabídka průvodcem zábavným, přátelským i v dobrém slova smyslu náročným.
Jakub Sedláček Šéfredaktor
Miřenka Čechová
Baletky Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou — předpisový úsměv jim spadne a obličej se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemohou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní hrdinka tohohle příběhu. Každý den zažívá baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. A do toho poznává klubový život v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. A že její sen stát se baletkou a tančit ve zlaté kapličce se mění v noční můru. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisků. Její próza je sebeironickým, syrovým a nelítostným obrazem studií na taneční konzervatoři a pražského života v divokých devadesátých letech. Miřenka Čechová (1982) je jednou z nejvýraznějších představitelek tanečního a fyzického divadla. Její knižní debut Miss AmeriKa (2018) byl ztvárněn také jako divadelní představení a autorka byla nominována na cenu Thálie. Založila soubory Spitfire Company aTantehorse. VYCHÁZÍ S PODPOROU MINISTERSTVA KULTURY ČESKÉ REPUBLIKY ÚNOR 2020 224 stran
4
ISBN 978-80-7637-063-0 MĚKKÁ Šitá vazba
Í raz, í dva, í tři, í čtyři, korepetitor buší neomaleně do černýho Petrofa a je mu úplně jedno, že každým milimetrem svýho těla prá vě prodáváš svoji duši, dáváš ji všanc nepřítomnýmu pohledu mis trový, otevíráš skořápku, vpouštíš démony a odstřeluješ mysl za horizont. Pořád hraje ty stejný odrhovačky, jako kdybyste byly cvičený opi ce, a je mu jedno, že právě cituje motiv ze Spící krasavice druhého dějství anebo teď za chvíli ze Giselle. Všechny jste Spící krasavi ce, v osm ráno, nastoupený ve stejnodresech, stejnopunčochách, stejnopiškotech, stejnodrdolech, stejnoúsměvech, stejnoosudech budoucích lůzrů, stejnozdeptanejch malejch dušiček, který se po zbytek života budete snažit vzkřísit k vědomí sebe sama jako rov noprávný bytosti. Giselle zešílí z nešťastný lásky a zemře, stane se vílou, která v noci utančí pocestný k smrti. Í pět, í šest, í sedum, í osum. Bílý nadejchaný šaty, ve kterejch vypadá, jako by se vznášela, jako by le vitovala nad zemí, točí se jako médium, jako rozfoukaná pampeliš ka. Budeš tančit až k smrti, pro lásku se obětuješ. Pauza. Demi plié. První, druhá, čtvrtá, pátá pozice, pak skluz, předklon, záklon, attitude na pološpičce, výdrž, obě paže z tyče, balanc! Ne že spadneš. Soustřeď se! Vydrž! Výš to zadní koleno, vytoč nárt, ať máš linku, kontra lopatka, vyšší pološpička, žádná křeč v lejtku. „Úsměv číslo dvanáct,“ ironicky dodává profesorka, když vidí, jak všechny rudnete, protože v tý výdrži na špičce jedný nohy, s druhou vysoko zvednutou za sebou, to všechno strašně bolí. Držíte už dru hou minutu, všechny se klepete, naběhlý žíly na krku, zaťatý zuby, zkřečovatělý záda, někdo to nevydrží a položí jednu ruku na tyč. „Řekla jsem snad, že se máte opírat?“ zaječí profesorka.
5
Zuzana Dostálová
Soběstačný Štěpánovi je jedenáct a celý jeho svět závisí na dospělých. Jenže co si počne ve chvíli, kdy se jeho táta nejspíš zbláznil – odstěhoval se, nechal si narůst plnovous a z kalhot mu koukají kotníky. Tátova nová přítelkyně nemá Štěpána moc v lásce, přijde si nadbytečný. Jeho máma vzdychá, šetří úplně na všem a vypadá to, že jí není dobře. Štěpán si proto přeje hlavně jednu věc – co nejrychleji vyrůst a být soběstačný. Zuzana Dostálová napsala román o dospívání a dospělosti, o samotě a samostatnosti. Hrdinův život sleduje v rozmezí několika let a vyprávění nenechává jen na něm. Zuzana Dostálová (1976), violoncellist ka a spisovatelka, publikovala v roce 2016 svou prvotinu Proč všichni odcházejí. Je také zakladatelkou projektu Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní. S autorkami Pavlou Horákovou a Alenou Scheinostovou vydala novelu Johana (Paseka 2018). O rok později vyšel v Pasece její druhý román Hodinky od Ašera. DUBEN 2020 224 stran
6
ISBN 978-80-7637-037-1 PEVNÁ vazba
Joanna Batorová
Chmurdálie Po nezdařeném útěku z Valbřichu, který skončil dopravní nehodou, se devatenáctiletá Dominika Chmurová probouzí v mnichovské nemocnici. Po dlouhých měsících rehabilitace se jí navrací zdraví, ale klidná mysl ne. Místo aby se vrátila domů na Pískový vrch, který čtenáři poznali v prvním česky vydaném románu Joanny Batorové, cestuje po celém světě, střídá země i zaměstnání. Čím víc se vzdaluje domovu, tím víc se přibližuje Chmurdálii, krajině, která splňuje Dominičiny představy o ideální společnosti. Dominičiny osudy se prolínají s osudy mnoha žen, například se Sarou Jacksonovou, přímým potomkem takzvané Hotentotské Venuše, kterou v 19. století vystavovali jako kuriozitu v Londýně a Paříži. Příběhy žen se spojují v jednom předmětu putujícím z ruky do ruky – Napoleonově nočníku. Joanna Batorová (1968) je přední polská spisovatelka, esejistka a novinářka. Vystudovala kulturologii a sociologii a působila mj. ve Filozofickém a sociologickém ústavu Polské akademie věd. Od roku 2011 se věnuje převážně psaní. Je autorkou osmi románů a několika svazků povídek, esejů a odborných statí. Na román Pískový vrch (č. Paseka 2015), kterým se na polské literární scéně výrazně prosadila, volně navázala románem Chmurdálie. Do autorčina rodného Valbřichu je zasazen i román Tma, skoro noc, vyznamenaný prestižní literární cenou Nike. Z POLŠTINY PŘELOŽILA MICHALA BENEŠOVÁ VYCHÁZÍ S PODPOROU MINISTERSTVA KULTURY ČESKÉ REPUBLIKY A Instytutu książki KVĚTEN 2020 496 stran
ISBN 978-80-7637-035-7 MĚKKÁ Šitá vazba
7
Billy O’Callaghan
Náš Coney Island Už dvacet pět let se každý měsíc setkávají na brooklynském Coney Islandu, kde spolu stráví den. Michael a Caitlin znají navzájem každou svou vrásku, vědí, co znamená to které drobné gesto, přesto je mezi nimi mnoho nevyřčeného. Kdysi na sebe narazili v jednom baru a od té doby věděli, že k sobě svým způsobem patří. Jenže doma na ně čekali jiní partneři, které nešlo opustit. Poslední setkání v omšelém hotelu přináší otázku, zda to tak musí zůstat napořád. O’Callaghanovi se neokázalým stylem podařilo zachytit příběh hluboké lásky, jako by věděl, že všechny velké příběhy vypadají na první pohled nenápadně. Velké kouzlo románu tkví také v jazyku a struktuře, zde O’Callaghan mistrovsky zúročil své povídkářské zkušenosti. Román mu přinesl úspěch u kritiky i čtenářů a pověst nového irského literárního objevu. Billy O’Callaghan (1974) debutoval v roce 2008 souborem povídek s názvem In Exile. Pozornost literární kritiky získala jeho třetí povídková sbírka The Things We Lose, The Things We Leave Behind, v roce 2013 za ni O’Callaghan obdržel Irskou národní cenu. Kromě množství povídek napsal také dva romány. V roce 2017 vyšel The Dead House, který v nejlepším navazuje na tradici duchařských románů. O dva roky později uhranul literární svět O’Callaghanův román Náš Coney Island (My Coney Island Baby 2019, č. Paseka 2020), který byl přeložen do několika světových jazyků. Z ANGLIČTINY PŘELOŽIL PETR ELIÁŠ ÚNOR 2020 216 stran
8
ISBN 978-80-7637-034-0 MĚKKÁ ŠITÁ vazba
Kdysi, už je to pár let, o tom trochu mluvil, když spolu leželi v po steli. Zeptala se ho. Dospěli tehdy k jakémusi významnému život nímu milníku, bylo to nějaké kulaté výročí jejich prvního sblížení nebo pětatřicáté či čtyřicáté narozeniny, zkrátka jedna z těch udá lostí, co znamená moc, dokud nepřijde další a neodsune tu před cházející v zapomnění, a i když toho tehdy o sobě už věděli hodně, stále ještě zbývalo mnoho k odhalování. Leželi si v náručí, unavení a spokojení, na kůži jim vychládal pot prodělané námahy a se sno vou něhou si povídali o věcech, které mají, o statcích, které by za chraňovali jako první, kdyby náhodou někdy vypukl požár. „Ty hodinky,“ přiznal po chvíli uvažování. „Vím, že nejsou žádná krása, ale znamenají pro mě moc.“ Natáhla se mu přes hrudník a vzala je z nočního stolku. Měly la ciné kovové pouzdro, na omak studené, otřepený řemínek a sklíčko tak otlučené a ošoupané, že poznat na nich, kolik je hodin, vždycky obnášelo nemalou dávku důvtipu. Nechal ji, ať je prozkoumá, jest li neskrývají nějaká tajemství, a pak jí je jemně vzal z ruky a pro hlédl si je sám. „Vždycky když se na ně podívám,“ řekl, „mám pocit, že jsem za se kluk. Vidím v duchu starou kuchyň, jako bych z ní odešel včera: ticho zahání tranzistorové rádio a otec sedí u snídaně natočený k oknu, aby zachytil ranní světlo, nebo se hrbí u lampy a mhouří oči a neohrabanými prsty se snaží hodinky seřídit podle prvních denních zpráv. Už tehdy hodinkám unikaly vteřiny, ale šly, zřejmě nejlíp, jak mohly, a poznaly přitom kousek života a příliš velký kus smrti. Táta je vždycky natáhl a pak si je přitiskl k uchu a s naklo něnou hlavou čekal, dokud si nebyl jistý, že tikají pravidelně. Dělal to ze zvyku, ale nejen proto. Obrňoval se tím proti všemu, co nad cházející den přinese, ať už na poli, nebo na vodě. Někdy si všiml, že ho pozoruju, tak mi ty hodinky taky přiložil k uchu a já buď zavřel oči a poslouchal, nebo se pečlivě soustředil na jeho úsměv. ‚Jako když tluče srdce,‘ říkával a já vždycky věděl, co to znamená, ani ne tak ta slova, jako spíš způsob, jak to řekl, hrdě a s určitou účastí, a pak vstal, zapřel se rukou do beder, protáhl se a pak si vzal z věšáku kabát.“ „To je moc hezká vzpomínka,“ poznamenala tehdy. „Máš štěstí, že ji máš.“
9
Frances Mayesová
Sejdeme se na piazzetě S touto knihou můžete bloudit bočními uličkami italských měst, objevovat skrytá zákoutí a vychutnávat typickou vůni a hluk tržišť. Frances Mayesová odkrývá Itálii tak, jak ji znají pouze místní. Se svým manželem Edem tentokrát křižuje všech třináct italských regionů od severního Furlánska po Sicílii a cestou požitkářsky představuje místní kuchyni a lahodné pití, památky a místa, která v turistických průvodcích nenajdete. Pasáže ve stylu cestovního deníku se střídají s konkrétními recepty nebo vyprávěním o historických zajímavostech. S knihou Frances Mayesové probrouzdáte město dřív, než skončí snová doba mezi obědem a večeří. Frances Mayesová (1940) je autorkou jedenácti úspěšných knih o kultuře a kuchyni Itálie, kde s manželem napůl žije. Vydala také několik svazků prózy a poezie. Je pravidelnou přispěvatelkou časopisů Food & Wine, House Beautiful a dalších periodik. Na San Francisco State University přednáší tvůrčí psaní. Její knihy Toskánsko na každý den, Pod toskánských sluncem nebo La bella Toscana se dočkaly velkého čtenářského úspěchu. Z ANGLIČTINY PŘELOŽIL PETR ELIÁŠ ČERVEN 2020 430 stran
10
ISBN 978-80-7637-044-9 PEVNÁ vazba
Andrés Barba
Město světla V jihoamerickém městě San Cristóbal se náhle objeví skupina 32 dětí. Nejstarším je třináct let, mluví neznámým jazykem, oblečené jsou ale současně. Nemají vůdce, chovají se jako roj včel. Skupina se sice dopouští výtržností, ale zpočátku jde jen o drobné přestupky a nedorozumění. Každý večer navíc děti mizí v pralese, kde mají nejspíš svůj úkryt. Když se ovšem šéf místního sociálního úřadu pokusí jedno z dětí chytit, ostatní ho začnou zuřivě bránit a později dojde k prvnímu vážnému napadení. Policie pročesává okolní prales několik dní, ovšem bez úspěchu. Zdá se, že tlupa nadobro odešla. Pak ale začnou mizet i děti občanů městečka San Cristóbal. Román španělského autora spojuje sociál ní naléhavost s tajemnou atmosférou a díky tomu bývá přirovnáván jak ke slavné knize Pán much, tak i k tvorbě Javiera Maríase. Andrés Barba (1975) je oceňovaný španělský spisovatel, autor téměř desítky knih. Mezi nejúspěšnější patří jeho román La hermana Katia (Katjina sestra, 2001), kterou zfilmovala nizozemská režisérka Mijke de Jongová, v anglosaském světě pak uspěl s překladem knihy Las manos pequeňas (Malé ruce, 2008). Za svůj román Město světla (República luminosa‚ 2017) získal španělské prestižní ocenění Premio Herralde. Překládá z angličtiny a přednáší na Bowdoinově univerzitě v USA a Madridské univerzitě. ZE ŠPANĚLŠTINY PŘELOŽILA ANEŽKA CHARVÁTOVÁ DUBEN 2020 160 stran
ISBN 978-80-7637-079-1 MĚKKÁ ŠITÁ vazba
11
Amos Oz
Černá skříňka Sociolog Alexander Gideon a jeho bývalá žena Ilana začínají s odstupem sedmi let luštit obsah „černé skříňky“ svého rozpadlého manželství. Chtějí zjistit, proč ztroskotal jejich kdysi vášnivý, ale nevyrovnaný vztah. Několikaměsíční výměna dopisů, telegramů a dalších zpráv, do níž se postupně zapojuje i Ilanin druhý muž, rebelantský syn nebo Alexandrův advokát, čtenáře krok za krokem vtahuje do jejich stále ostřejší konfrontace. Všechny z nich sice pojí silné citové pouto, ale přesto nejsou schopni překonat bariéru za ujatosti a nesmiřitelnosti. A týká se to i jejich politických a náboženských postojů, skrze něž Amos Oz přináší výpověď o rozporuplné tváři moderní izraelské společnosti. Jeho román vyvolal záhy po svém vydání značný ohlas, byl přeložen do jedenácti světových jazyků a vyznamenán mj. francouzskou cenou Femina. Amos Oz (1939–2018) napsal řady románů, povídkových sbírek a esejistických prací. V českém překladu je dosud znám svými romány Fima (1991, č. 1998), Panter ve sklepě (1995, č. 1999), Můj Michael (1968, č. Paseka 2005), dvojicí novel Až do smrti (1971, č. Paseka 2002), autobiografickou prózou Příběh o lásce a tmě (2002, č. Paseka 2009, 2018) a románem Jidáš (2015, č. Paseka 2017), jako esejista byl představen soubory textů Mír, láska a kompromis (č. 1997) a Jak vyléčit fanatika (2004, č. Paseka 2006). Byl mimo jiné nositelem Mírové ceny německých knihkupců (1992), Izraelské ceny za literaturu (1998), Ceny prince asturského (2007) a Ceny Franze Kafky (2013). Z HEBREJŠTINY PŘELOŽILA JIŘINA ŠEDINOVÁ BŘEZEN 2020 280 stran
12
ISBN 978-80-7637-068-5 PEVNÁ vazba
Vladimir Nabokov
Promluv, paměti „Špatný autor životopisu retušuje svou minulost a výsledkem je fotografie, kterou pořídil cizí člověk, aby utěšil žal nad bolestnou ztrátou blízké osoby. Dobrý naopak dělá všechno, co je v jeho silách, aby zachoval podrobnosti s nejvyšší věrností.“ Tak charakterizuje memoárové psaní jeden z největších spisovatelů 20. století Vladimir Nabokov. Autobiografie, původně vydaná roku 1951 a zásadně přepracovaná o 15 let později, je nejen dokladem jeho slov, ale také výsostným uměleckým dílem. Zachycuje Nabokovův život v rozpětí let 1903 až 1940, počínaje šťastným dětstvím v Rusku a konče emigrantským životem v Paříži a Berlíně. Kniha vyšla původně anglicky a autor sám ji přeložil do rodné ruštiny v přestávkách mezi lovem motýlů a psaním Lolity. Vladimir Nabokov se narodil v dubnu 1899 v Petrohradu do aristokratické a politicky liberální rodiny. Po definitivním převzetí moci bolševiky se roku 1919 spolu s rodinou uchýlil do exilu, kde po studiích na cambridgeské Trinity College také v roce 1926 debutoval jako prozaik románem Mášeňka. V následujících patnácti letech se prosadil jako přední představitel ruské literární emigrace. Po příchodu do USA v roce 1940 působil v oboru ruské a evropské literatury mj. na massachusettské Wellesley College a od roku 1948 na Cornellově univerzitě. Psal přitom nadále takřka výhradně anglicky. Roku 1960 se vrátil do Evropy a zbytek života strávil ve švýcarském Montreux, kde roku 1977 zemřel. Nabokov je autorem obsáhlého románového a povídkového díla i řady ceněných literárněkritických studií. Z ANGLIČTINY PŘELOŽIL PAVEL DOMINIK BŘEZEN 2020 294 stran
ISBN 978-80-7637-065-4 PEVNÁ vazba
13
Tomáš Forró
Donbas Reportáž z ukrajinského konfliktu Mrazivá reportáž slovenského novináře je svědectvím z místa konfliktu, který je nám blíž, než by se zdálo. Autor na východě Ukrajiny, na obou stranách fronty, zachytil živý kaleidoskop mnoha životních příběhů: Gruzínec Mamuka bojuje s ruskou agresí s kalašnikovem v ruce už od čtrnácti let, český dobrovolník Jirka se přidal k řadám doněckých separatistů, Líza z Luhanska se smiřuje s údělem uprchlice a zneužívané ženy. Forró nevytvořil jen plastický obraz válečné každodennosti, ale také brilantní analýzu příčin konfliktů zamrzlých v prstenci obklopujícím Ruskou federaci – v gruzínské Abcházii a Jižní Osetii, moldavském Podněstří či naposled na ukrajinském Donbasu. Slovenský reportér Tomáš Forró (1979) se zabývá krizovými oblastmi a vojenskými konflikty po celém světě. Je držitelem tří slovenských novinářských cen, mimo jiné za sérii reportáží z Latinské Ameriky – o zemětřesení v Ekvádoru, občanské válce v Kolumbii a všeobecné krizi ve Venezuele. Jeho reportáže zachycují od roku 2016 zejména ukrajinský konflikt, a to z perspektivy obou bojujících stran. Za ně byl dvakrát nominován na českou novinářskou cenu. Jeho texty vycházejí v Česku, Polsku, Rusku a na Ukrajině. ZE SLOVENŠTINY PŘELOŽIL ONDŘEJ MRÁZEK KVĚTEN 2020 358 stran
16
ISBN 978-80-7637-048-7 MĚKKÁ ŠITÁ vazba
Osvícení Červen 1993, Suchumi, Gruzie Klučinovi je čtrnáct let, má mokré boty a kalašnikov s posledními náboji. Schovává se v rozstřílené budově uprostřed ohlušující pal by ze samopalů a minometů. Mamuka je na frontě osmý měsíc. Ještě nedávno chodil na zá kladní školu v Tbilisi a na vojenské základně, kde sloužil jeho táta, potají šlukoval se syny dalších důstojníků. Pak jednoho dne našel doma plačící mámu: táta se balil do války. V Gruzii se už druhá ob last vzbouřila proti centrální vládě, a když přišla armáda udělat pořádek, narazila na ozbrojený odpor a zbraně ruské armády. Na ulicích se objevili vousatí chlapi se samopaly, kteří nepijí gruzín ské víno a nemodlí se ke křesťanskému bohu. Čečenci z druhé stra ny hor. Jednotka pod velením Mamukova otce už brzy vyrazí do vzbouře necké oblasti zvané Abcházie. Jak se tam ale dostal jeho nedospě lý syn? To zůstane už napořád jejich tajemství. (…) Na začátku léta se válka chýlila ke konci (…). Gruzínská armáda ustupovala před tajemnými bojovníky a ještě tajemnějšími nále ty, které vždycky přicházejí ze směru, kde leží ruské vojenské zá kladny. Vojáky Mamukova táty v červnu obklíčili, takže se museli stáhnout do lesů kolem hydroelektrárny u města Suchumi, jejíž zaměstnanci utekli nebo se přidali k separatistům. Žil už tam jen gruzínský ředitel s rodinou. Poslední boj se odehrává u elektrárny a trvá osm hodin. Proti nim stojí po zuby ozbrojený pluk s více než třemi stovkami lidí, pod velením jeho táty zůstalo sotva pětapadesát vyčerpaných mužů, kterým nezbývá skoro žádná munice. Ostatní jsou mrtví. Gruzínští vojáci se snaží evakuovat alespoň ředitele elektrárny s rodinou předtím, než padnou do rukou útočníkům. Jenomže přijdou pozdě: ještě než ředitel zemře na průstřel plic přímo před Mamukovýma očima, stihne jim oznámit, že jeho ženu a děti vzali jako rukojmí. Podmínky útočníků jsou jasné. Buď se gruzínští vojáci vzdají, nebo je rozdrtí. A první budou na řadě ředitelova manželka a děti.
17
Julia Shawová
Zlo Věda o temných stránkách lidství Čím se liší váš mozek od mozku psychopata? Jste zlí jen proto, že máte nějaké sexuální sklony? Pokud byste se mohli vrátit v čase, zabili byste malého Hitlera? Kniha forenzní psycholožky se opírá o bohatý repertoár odborných, popkulturních i každodenních pramenů. V kapitolách věnovaných zdrojům a typům agrese, psychologii vraždy, kyberkriminalitě a kyberšikaně, sexuálním deviacím, genocidám, teroru či terorismu se problematizuje sám pojem zla. Vrah, zloděj nebo násilník jsou nálepky, kterými hodnotíte druhé. A určitě existuje někdo, kdo si myslí, že jste zlí vy sami. Jíte maso? Pracujete v bankovnictví? Máte nemanželské dítě? Najdou se věci, které vám mohou připadat normální, jiným ale nemusí, mohou se jim zdát naprosto odsouzeníhodné. Možná jsme zlí všichni. Nebo možná není zlý nikdo. Julia Shawová (1987) se soustředí především na výzkum paměti a falešných vzpomínek. Tomuto tématu věnovala svoji první knihu Iluze paměti, přeloženou do dvaceti jazyků (č. Paseka 2017). Jako forenzní psycholožka spolupracuje s britskou policií mj. na řešení historických případů sexuálního a fyzického zneužívání. Je spoluzakladatelkou startupu Spot, který využívá umělé inteligence k pomoci obětem obtěžování a šikany na pracovišti. Z ANGLIČTINY PŘELOŽILA PETRA MIKETOVÁ ÚNOR 2020 304 stran
18
ISBN 978-80-7637-047-0 MĚKKÁ Šitá vazba
O paradoxech, otroctví a etické slepotě Peníze mění náš vztah k morálce. Samotná existence peněz spo lu s komplexními obchodními a distribučními kanály funguje jako nárazník mezi námi a původem produktů, které kupujeme. To nás může vést k hluboce neetickému chování. Můžu vám to dokázat. Dám vám na výběr ze tří věcí a vy rozhod nete, jestli je považujete za zlé: prostituce, dětská práce, týrání zví řat. A co takhle? Porno, levné zboží, velkochovy. V řadě zemí je prostituce nelegální, porno ovšem zakázané ne ní. To se ale zdá pokrytecké. Podle mě bychom porno klidně mohli považovat za prostituci před kamerou. Pokud platíme někomu za to, aby měl s námi (nebo někým jiným) sex, je to prostituce, a ta je ve většině zemí ilegální. Pokud ale platíme někomu za to, aby s ná mi měl sex před kamerou, je to porno, a to je ve většině zemí le gální. Vzbuzuje to naopak dojem, že porno by mělo být vnímáno problematičtěji. A z trochu jiného soudku. Abychom mohli nakupovat levněji a možná také abychom si život trochu usnadnili, často toleruje me příšerné pracovní podmínky, a dokonce nepřímo schvalujeme jevy, jako je například dětská práce. Vidíme devastující důsledky naší konzumní společnosti, když továrny, kde se vyrábějí telefony, musejí instalovat záchranné sítě pro sebevrahy, nebo když se vý robna oblečení zřítí a pohřbí pod troskami stovky lidí jen proto, že nebyla přijata příslušná bezpečnostní opatření. Ale když se na ty též problémy podíváme jiným prizmatem a přidáme k nim cenov ku, zdají se nám najednou mnohem méně pohoršující. Nevidíme je z první ruky, a tak se zdá, že se nás netýkají. Vidíme jen a jen cenu. Konzumace masa je dalším bodem sváru v naší společnosti. Někteří lidé hovoří o „militantních vegetariánech“, jiní mají před sudky vůči veganům a dívají se na ně jako na nudné hipíky pojída jící hummus (ačkoli je veganství v současnosti zřejmě na vzestupu, což je skvělé). I tak ale řada lidí ty, kdo maso nejedí, shazuje, a řa da z nás odmítá přestat maso konzumovat, přestože si myslí, že mučení zvířat je nemorální.
19
Honza Vojtko
Vztahy a mýty „Pořiďte si dítě, to pomůže!“ „Rozhodně mu nesmíš psát první!“ „Cože? On je ve znamení Raka?! Tak to vám nebude klapat.“ „Jo, holčičko, pro vztah musíš něco vytrpět…“ Kdo ještě nedostal zaručeně osvědčenou radu do vztahu, ať se přihlásí. A podrží ruku nahoře, pokud se jí nenechal zviklat. Přece musí existovat návod nebo vysvětlení, proč ten či onen vztah nevydržel nebo leckdy ani nezačal. Občas nám to připadá směšné, ale není snad nikdo, komu by na harmonických partnerských vztazích nezáleželo. V období singlovství i během vztahu snadno podléháme mýtům a pohádkám, které nám okolí podává jako obecný fakt. Jaké mýty jsou ty nejčastější a do jaké míry bychom jim měli naslouchat, objasňuje odborně, ale s nadhledem kniha, která zároveň dokáže čtenářům dodat klid. Je to terapeutův gauč v knižní podobě. Honza Vojtko (1975) je psychoterapeut, věnuje se převážně párové a individuální terapii. Absolvoval výcviky v kognitivně-behaviorální terapii, schéma terapii, využívá ve své praxi bodyterapii, zabývá se vzděláváním dospělých. Kromě terapie také píše knížky pro děti či články pro dospělé. Občas ho můžete slyšet v rádiu. Spolu s Ester Geislerovou a Josefinou Bakošovou vystupuje na interaktivních přednáškách v rámci projektu Terapie sdílením. DUBEN 2020 184 stran
20
ISBN 978-80-7637-036-4 MĚKKÁ Šitá vazba
Mýtus čtvrtý – když někoho miluji, je to na celý život Láska nestačí. Je to možná kruté, ale jestli chcete mít dlouhé a in spirativní partnerství se svým mužem či ženou, to, že se milujete, je naprostý základ, na kterém vše ostatní stavíte. A někdy se nemu síte dostat ve výstavbě „stabilního párové domu“ moc vysoko. Když to hodně zjednoduším, láska je v podstatě program, potře ba, jako je spánek, sex a jídlo a pití. Bez ní se v nás vytváří depriva ce a mnoho dalších těžkých psychopatologií. Dokonce existují v moderní psychologii a psychiatrii tendence vyloučit „lásku“ jako tzv. komplexní emoci (viz Enrique Burunat). Mnoho psychologů a jejich kolegů z řad neurologů, resp. neuropsy chologů se shodují na tom, že láska je komplexní, ale ne emoce. Je to komplexní mentální proces, který spolupracuje s jinými mentál ními funkcemi, jako je paměť, pozornost, smyslové vnímání a mno ho dalších. Nejblížeji se vědci přiklonili k vyjádření lásky jako motivace. Vývoj a správná rovnováha (homeostáza) lidského mozku vyžadu je lásku. Pokud matka během dětství lásku vyjadřuje svému dítěti, může být díky tomu později tato mateřská láska nahrazena láskou od partnera. Na rozdíl od jiných vnějších motivací, kde jsou důvody známy (jídlo — hlad, tekutiny — žízeň, tělo jiného člověka — sex), u lásky (jako u spánku) jsou důvody čistě vnitřní a ovlivňují celý or ganismus a lidské chování. Ale není to „jen“ emoce. Byť vysoká. Ryze lidská. Abychom se stali lidmi a zůstali lidmi, prostě „musíme“ někoho milovat a někdo „musí“ milovat nás. Je to evolucí vytvořená potře ba, nutnost. Moc se mi líbí, jak lásku popsala Helen Fischer, jedna z vědkyň, která se neurologicky věnuje výzkumu toho, co láska je a co není. Ta ji nazvala „pohonem“. Napsala, že lásku – tento proces či program, nemůžete jen tak „vypínat/zapínat“. Láska vychází z našeho podvědomí, které má nesčetněkrát více informací než naše vědomí. Když se tedy do ně koho zamilujete a může to vypadat jako naprosto nečekaná udá lost, věřte, že vaše podvědomí na tomto „zamilování se“ makalo opravdu tvrdě. Bude to znít velmi velmi neromanticky, ale (v prv ní fázi vztahovosti) v podstatě jde o to, soustředit svoji pozornost pouze na jednoho člověka a zplodit dítě. Zatracená biologie!
21
Darian Leader
Proč nemůžeme spát? Určitě tu větu znáte: „Když se pořádně nevyspíš, nebudeš zítra k ničemu.“ Z dobrého spánku, jenž má být sladkým odpočinkem, se stal strašák – když jej nedosáhneme, budeme v denních povinnostech selhávat. A tak se ve svých postelích převalujeme, počítáme hodiny, kupujeme čím dál sofistikovanější matrace a polykáme hypnotika, jejichž celosvětová spotřeba neustále stoupá. Sympaticky ne okázalý, a přitom fundovaný výklad britského psychoanalytika Dariana Leadera odhaluje, že mnohé z našich požadavků na „zdravý spánek“ jsou civilizační mýty. Prozrazuje, jak ovlivnila farmacie knižní trh, co se stalo s naším spánkem v moderní době, jak skutečně funguje usínání a proč se už nikdy nevyspíme tak jako dřív. Autor nepromlouvá pouze ke třetině populace, která trpí nedostatkem spánku, ale svým výkladem, plným odkazů na popkulturu, literaturu, filmy, technologie, reklamu, politiku a média, oslovuje čtenáře se zájmem o to, jak společnost a civilizace mění naše mysli a těla. Darian Leader (1965) se narodil v Kalifornii, vystudoval filozofii na Cambridgi a dějiny vědy v Paříži, kde rovněž absolvoval psychoanalytický výcvik. Nyní vede praxi v Londýně a je zakládajícím členem tamního Centra pro freudovskou analýzu a výzkum. Napsal řadu knih, mj. oceňované úvahy Proč ženy píší víc dopisů, než posílají (1997), Co je šílenství (2012) nebo Striktně bipolární (2013). Z ANGLIČTINY PŘELOŽIL DAVID PETRŮ KVĚTEN 2020 224 stran
22
ISBN 978-80-7637-067-8 MĚKKÁ šitá vazba
Věci, které o spánku víme už přes sto let, se dnes prezentují jako nej novější vědecké objevy. Souvislosti mezi spánkem a pamětí se bed livě zkoumaly už v devatenáctém století, přesto se tyto staré teorie dnes vracejí, jako by spatřily světlo světa teprve včera. Toto nečeka né vzrušení obklopující výzkum spánku nepochybně časem opadne, musíme se však ptát, proč k němu dochází právě teď. Potřebujeme zkrátka tak zoufale najít nějaké univerzální vysvětlení pro své strasti, že se obracíme k té jediné součásti lidského života, která nemůže odmlouvat? Nebo jsme skutečně svědky nové epidemie po ruch spánku vyvolané digitálním věkem, v němž žijeme?
23
Michal Jareš, Pavel Mandys
Dějiny české detektivky Detektivka byla po celé dvacáté století nejoblíbenějším oddechovým žánrem českých čtenářů a její popularita neklesá ani v současnosti. Čeští literární detektivové se přitom dost liší od anglosaských suverénů: Bývají nenápadní, skromní, neohromují okolí svými dedukcemi ani tvrdými pěstmi či přesnou muškou. První podrobné shrnutí dějin kriminálního žánru v českých zemích ukazuje, kdy se poprvé objevil český detektivní román, kde má česká detektivka kořeny nebo jak se za poslední století vyvíjela. V monografii, která se čte jedním dechem jako detektivka, se potkávají Emil Vachek, Edgar Collins, Eduard Fiker, Josef Škvorecký, Hana Prošková, Pavel Frýbort, Michal Sýkora, Iva Procházková, Michaela Klevisová a další. Michal Jareš (1973), literární historik, editor a básník. Je spoluautorem knih Svět rodokapsu (2003), Dějiny československého komiksu 20. století (2014) a V panelech a bublinách (2015). Uspořádal výbor detektivních povídek českých spisovatelů 19. a počátku 20. století Lupiči nedobytných pokladen (2015). Pavel Mandys (1972), literární kritik, publicista a organizátor knižních cen Magnesia Litera. Je redaktorem literárního časopisu iLiteratura.cz. Publikoval knihy Praha město literatury (2012) a 2 × 101 knih pro děti a mládež (2013) a rovněž sestavil antologii krimipovídek Praha Noir (Paseka 2016). VYCHÁZÍ S PODPOROU MINISTERSTVA KULTURY ČESKÉ REPUBLIKY LEDEN 2020 496 stran
24
ISBN 978-80-7432-977-7 PEVNÁ vazba
Glen Weldon
Temný rytíř Historie Batmana a zrod nerdů Zkušený publicista a fanoušek dává do souvislostí podoby a interpretace Temného rytíře od jeho zrodu v komiksu před 80 lety až po nedávnou minulost. Přibližuje pozadí vzniku a kvality milovaných i nenáviděných děl: Nechybí televizní seriál ze 60. let, filmy od Tima Burtona, Joela Schumachera a Christophera Nolana, animovaná verze z 90. let ani nejslavnější komiksy od Neala Adamse, Franka Millera, Alana Moora nebo Granta Morrisona. Batmanův život na papíře i mimo něj se prolíná se vznikem kultury zarytých fanoušků, kteří si žárlivě střeží to, jak má podle nich Batman vypadat a koho má reprezentovat. Weldon ukazuje vzestup nerdů, kteří svým zápalem dokázali obohatit běžné publikum a mainstream, ale mezi nimiž se pravidelně objevují tací, jejichž vášeň se proměňuje v nenávist. Objevná kniha, kterou si pochvalují také oceňovaní scenáristé jako Tom King nebo Scott Snyder, vám otevře cestu k novému čtení Batmanových příběhů. Glen Weldon je zkušený novinář, komiksový kritik a od šesti let zapálený fanoušek Batmana. Moderuje oblíbený podcast Pop Culture Happy Hour pro NPR. V prvotině se věnoval kulturní historii Supermana (Superman: The Unauthorized Biography, 2013). Jeho kniha Temný rytíř: Historie Batmana a zrod nerdů z roku 2016 se stala základní příručkou batmanologie, odhalila další zákoutí popkultury a zábavního průmyslu. Z ANGLIČTINY PŘELOŽIL DAVID KORANDA KVĚTEN 2020 352 stran
ISBN 978-80-7432-947-0 PEVNÁ vazba
25
Kristine McKennová, David Lynch
Místo snění Unikátní kombinace biografie a memoáru dokazuje, že ani kniha o životě a díle geniál ního režiséra Davida Lynche nemůže být obyčejná. Vůbec poprvé odkrývá okolnosti zrodu jeho smělých filmových vizí a nabízí klíč k interpretaci kultovních děl, jako jsou Twin Peaks, Sloní muž, Mazací hlava, Lost Highway, Modrý samet nebo Mullholland Drive. Životopis napsala novinářka Kristine McKennová na základě více než stovky rozhovorů s Lynchovými přáteli, rodinnými příslušníky, bývalými manželkami, herci, agenty, hudebníky a dalšími spolupracovníky. Do textu však vstupuje sám Lynch svými upřímnými a často překvapivými komentáři, takže kniha pohltí nováčky i lynchovské fanatiky. David Lynch (1946) se uvedl v roce 1977 filmem Mazací hlava, následovaným neméně úspěšným Sloním mužem. Řada jeho filmových a televizních projektů je vnímaná jako vizionářská a převratná a lynchovská filmografie je plná kultovních titulů jako Modrý samet, Zběsilost v srdci, Twin Peaks, Lost Highway nebo Mullholland Drive. Kritička, novinářka a kurátorka Kristine McKennová psala v letech 1976–1998 pro Los Angeles Times. Kromě knihy The Ferus Gallery: A Place to Begin (2009) vydala dvě kolekce rozhovorů s umělci Book of Changes (2001) a Talk to Her (2004). Biografie Místo snění napsaná společně s Davidem Lynchem vyšla poprvé v roce 2018. Z ANGLIČTINY PŘELOŽILI LUCIE KOŘÍNKOVÁ A MICHAL PROKOP DUBEN 2020 608 stran
26
ISBN 978-80-7432-957-9 PEVNÁ vazba
Sloní muž Ten film byl křest ohněm. Děly se neuvěřitelné věci. Na začátku je scéna, ve které doktor Treves posílá pro Sloního muže drožku, aby ho přivezla do nemocnice. Ve vstupní hale je pl no lidí, dvě ženy se hádají a tahají se za šaty a za pultem čeká paní Mothersheadová. Nikdy Sloního muže neviděla, a tak si prohlíží je ho plášť a kapuci a obracejí se k němu i ostatní, protože je cítit, ale paní Mothersheadová si pachu nevšímá. A potom měl přijít doktor Treves. Zkoušeli jsme to a Anthony Hopkins sešel dolů, skoro běžel a spěšně popadl Sloního muže za ruku a já jsem zasáhl: „Chvilku počkejte.“ Vzal jsem Tonyho stranou a oznámil mu: „Přicházíte moc rychle.“ A on odpověděl, hlasitě, aby ho všichni slyšeli: „Tak mi povězte, co vlastně chcete!“ Popadl mě vztek jako jen párkrát v životě. Nevěřili byste, jak hrozné to bylo – ani nedokážu napodo bit, jak jsem řval, protože bych ochraptěl. Křičel jsem na něj, co má dělat, a Wendy Hillerová se obrátila k Tonymu a klidně prones la: „Udělala bych, co říká.“ Poslechl ji. O polední pauze pak zavolal Melovi: „Chci, abyste toho pitomce vyhodili,“ a Mel ho musel uklid ňovat. Tony je ve filmu dokonalý, absolutně skvělý, ale během natá čení byl většinou podrážděný. Já jsem na tom byl se svými čtyřmi temnými dny podobně. Když to máte v sobě, musí to ven a nedá se s tím nic dělat. Tony byl zkrátka naštvaný na celý svět. Při hledání lokací jsme se zastavili ve Východní nemocnici, což byla opuštěná londýnská nemocnice, kde všechno zůstalo na svém místě, a nemohli jsme si přát nic lepšího. Všude byl holubí trus a střepy z rozbitých oken, ale stačilo uklidit. Na odděleních stá ly postele a byla tam krásná kamínka a plynové lampy – navzdory elektrifikaci pořád počítali s využitím plynu. Stál jsem na chodbě, díval se do jednoho oddělení, a když jsem ucítil závan větru, po chopil jsem, jaký byl život ve viktoriánské Anglii. Najednou jsem to věděl. Nikdo mi to už nevezme – zkrátka to mám v sobě. Každý se dokáže na něco naladit a dokonale to poznat a nezáleží na tom, odkud jste.
27
Čerňanský, Procházka, Viktorínová
Zmizelá Praha: Vesnice, usedlosti a dvory Levý břeh Vltavy Motol, Stodůlky, Vokovice nebo Ruzyně. To jsou čtvrti, které dnes vnímáme jako přirozenou a samozřejmou součást Prahy. Tam, kde dnes stojí nemocnice, letiště nebo sídliště, byly ale dříve vesnice, hospodářské dvory, návsi, sady a kostelíky. Nevládl tu městský ruch, ale poklidný vesnický život, jehož průběh určoval cyklus hospodářských prací. Od 20. let minulého století se však zástavba vesnic v blízkosti Prahy rozšiřovala, asfaltovaly se tu silnice, zaváděly se tramvajové tratě, až je nakonec hlavní město pohltilo. Co se z minulosti pražských vesnice ztratilo a jak se proměnily, připomíná další kniha z edice Zmizelá Praha. Martin Čerňanský je specialistou Národního památkového ústavu, kde pracuje v odboru péče o památkový fond. Lubomír Procházka je etnolog. Pracuje pro Muzeum města Příbram a jako vedoucí poboček Skanzen Vysoký Chlumec, Muzeum Špýchar a Prostřední Lhota. Jana Viktorínová je vedoucí oddělení historických sbírek Muzea hlavního města Prahy, kurátorka regionálního odborného pracoviště pro péči o tradiční lidovou kulturu. VYCHÁZÍ S PODPOROU MAGISTRÁTU HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY LEDEN 2020 240 stran
28
ISBN 978-80-7432-984-5 PEVNÁ vazba
Stanislav Biler
111 míst v Brně, která musíte vidět Netradiční průvodce ukazuje, že Brno nerovná se vila Tugendhat. Záměrně se vyhýbá tomu, co je v moravské metropoli takzvaně povinné navštívit, a odhaluje Brno z mnoha úhlů pohledu. Na své si tak přijdou jak ti, kdo cestují za architekturou či historií, tak ti, kteří si chtějí dát dobrou kávu a pozorovat brněnský ruch jen skrz okna kavárny. Díky přehledné struktuře publikace představí jednotlivá místa živě, jako by se čtenář procházel po městě s průvodcem z masa a kostí, který danou lokalitu zná jako své boty. Krátké texty o daném místě vždy doplňuje popis, jak se k němu dostat, a autentické fotografie bez zkrášlujících filtrů. Stanislav Biler (1982) je sociolog, spisovatel a publicista. Přispívá do Deníku N, Finmagu, A2larmu, Respektu či Hospodářských novin. Pracoval jako dramaturg České televize a v Kanceláři Veřejného ochránce práv. Spoluzakládal hnutí Žít Brno. Podílel se na místopisném průvodci To je Brno. V roce 2017 vydal satirický román Nejlepší kandidát. VYCHÁZÍ S PODPOROU MAGISTRÁTU MĚSTA BRNA DUBEN 2020 240 stran
ISBN 978-80-7637-077-7 MĚKKÁ vazba
29
Miroslav Novotný a kolektiv
Velké dějiny zemí Koruny české: Školství a vzdělanost Kniha dvanácti českých historiků přibližuje cestu, kterou prošlo školství v českých zemích od svých středověkých počátků, kdy bylo dostupné jen úzké elitě, až k masovému vzdělávání 21. století. Dílo nabízí široce koncipovanou syntézu, již česká historiografie dlouho postrádala. Jeho základní osu tvoří dějiny školství a vzdělanosti v Čechách a na Moravě (případně i na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině) dovedené do roku 2004, tedy po okamžik vstupu České republiky do Evropské unie. Na pozadí proměn společnosti poznáváme školství v širokém záběru, který představuje také školní každodennost a architekturu či mládežnické a studentské spolky. Věnuje se rovněž širším souvislostem vzdělanosti, rozkvětu knižní kultury včetně knihoven a čtenářských spolků, vydávání novin a časopisů či nástupu nových médií. Pozornost je samozřejmě věnována i dosud málo zmapovaným oblastem, jako bylo vzdělávání dívek a duchovních či lidová výchova. Autorský tým historiků z akademických a pedagogických pracovišť v Praze, Českých Budějovicích, Liberci a Pardubicích pracoval pod vedením Miroslava Novotného ve složení Ivana Čornejová, Tomáš Kasper, Dana Kasperová, Pavlína Kourová, Petr Kratochvíl, Milena Lenderová, Jiří Pokorný, Michal Svatoš, Petr Svobodný, Jan Šimek a Růžena Váňová. KVĚTEN 2020 752 stran
30
ISBN 978-80-7432-985-2 PEVNÁ vazba
Založení pražské univerzity Karlova zakládací listina byla v minulosti častým předmětem spo rů mezi Němci a Čechy, mezí příslušníky církve a laiky a v nepo slední řadě i mezi historiky obou táborů. Již na konci 19. století bylo však rozpoznáno, že byla sestavena, jak bylo ve středověku ob vyklé, na základě vzorníku písemností, tzv. formuláře Petra z Vinei, který sepsal vzorovou zakládací listinu středověkých univerzit po dle fundačních dokumentů italských univerzit v Perugii a Vicenze. Pražská zakládací listina pak změnila pouze název místa, v němž mělo dojít k nové fundaci, titulaturu zakladatele a přidala aktuál ní dataci písemnosti. Často citovaná slova Karlovy zakládací lis tiny, aby naši věrní obyvatelé království, kteří bez ustání lační po plodech vědění, nebyli již nuceni v cizích zemích doprošovati se al mužny, ale našli již v království stůl k svému pohoštění prostře ný. Též ti, jež vyznamenává vrozená bystrost a nadání, … nebyli již více nuceni… za účelem vyhledávání věd kraj světa obcházeti, … rozhodli jsme se po předchozí zralé úvaze vyzdvihnouti, zříditi a nově v život uvésti obecné učení v našem metropolitním a nejpů vabnějším městě pražském…, se stala již v prvním staletí po jejím vzniku zdrojem letitých sporů. Dlouhý citát dokládá nejen podo bu zakládacího dokumentu pražské univerzity, ale vlastně i dů vody oněch sporů. Nacionalistické 19. století je vidělo především v kardinální otázce, pro koho byla nová univerzita určena, zda pro Čechy, či pro Němce, zda pražská univerzita byla ústavem českého státu, či první univerzitou na území Říše, zda byla fundací české ho krále, nebo říšského panovníka. Dnes víme, že takto postavená otázka je vlastně nesmyslná, protože neodpovídá středověké reali tě. Pražská univerzita, zřízená na území a z prostředků Českého království, nebyla ústavem českým ani říšským, nebyla určena jen Čechům nebo Němcům, ale celému křesťanskému světu. (…) Bez jakékoliv nadsázky tak můžeme mluvit o dalším významném kro ku začleňujícím české země z periferie Evropy do jejího „středu“.
31
Rodrigues, Ribeirová, Desgualdová, Markun
Volte zvířata! Politika bývá mnohdy nesrozumitelná i dospělým, s touto knihou ji však pochopí každé malé dítě. Lev je král džungle. Vládne ostatním zvířatům, která už ho ale mají plné zuby. Navíc se právě ukázalo, že odvedl vodu z řeky, aby si vybudoval bazén jenom sám pro sebe. Tak to je ta poslední kapka! Zvířata se rozhodnou, že takhle to dál nejde, a uspořádají volby, aby si zvolila nového krále. Jako kandidáti se přihlásili Opice, Lenochod, Had a sám Lev. Jenomže jak se vlastně takové hlasování organizuje? A jak se má vybrat vítěz? Demokratické volby se nám mohou zdá složité, ale když to zvládnou zvířata v džungli, zvládneme to taky. Kolektiv čtyř ilustrátorů a grafických designérů napsal a nakreslil knihu během workshopů společně s dětmi v brazilském São Paulu. Z PORTUGALŠTINY PŘELOŽILA LADA WEISSOVÁ BŘEZEN 2020 52 stran
34
ISBN 978-80-7637-062-3 PEVNÁ vazba
Ester Stará, Milan Starý
Až se ucho utrhne 50 ilustrovaných přísloví Kdo je nejlepší kuchař? Kdy se hodí hrubá záplata? A co je to vůbec dišputát? Oblíbená autorská dvojice připravila průvodce po známých i neznámých příslovích, a aby toho nebylo málo, doprovodila každé z nich krátkým výstižným komiksem nebo ilustrací. Vznikla tak knížka, kterou si oblíbí nejen děti, jimž pomůže porozumět jazyku a rozšířit si slovní zásobu, ale vlastně každý, kdo má rád češtinu, její malebnost a zákruty. Každé přísloví navíc představí i anglicky, německy, francouzsky, španělsky a rusky. Tahle kniha není učebnice, a přesto se při jejím čtení a prohlížení poučíte, ale hlavně pobavíte. Koneckonců smích je kořením života, ne? Ester Stará (1969) pracuje jako logopedka. Napsala knihy pro děti Žvanda a Melivo, Mařenka už říká Ř! nebo Povíš mi to? Nejmenší si oblíbili její pohádky Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem nebo A pak se to stalo!, zatímco starším čtenářům věnovala knihy jako Dům za mlhou či To je jízda! Milan Starý (1970) učil výtvarnou výchovu, vedl výtvarné kurzy, kreslil pro reklamu. V posledních letech hlavně ilustruje knížky. Svými obrázky například doprovodil pět dílů dobrodružství Pachatelé dobrých skutků či encyklopedii Vyber si své povolání. V Pasece společně s Ester Starou vydali knížku Každý bulí nad cibulí (2017), která od dětských čtenářů získala Cenu Noci s Andersenem. VYCHÁZÍ S PODPOROU MINISTERSTVA KULTURY ČESKÉ REPUBLIKY LEDEN 2020 136 stran
36
ISBN 978-80-7432-930-2 PEVNÁ vazba
Honsová, Součková, Štumpfová
Předpovídej počasí Počasí a fotbalu rozumí každý. Pokud nám nestačí předpověď v televizi, mrkneme na internet nebo z okna. Tomu, jak bude, přizpůsobujeme své oblečení i plány na výlet. Je tedy počasí vůbec věda? No jistě, a zábavná! Věděli jste třeba, že v každé kapce deště je i zrnko písku? Proč vznikly pranostiky a jak to našim předkům pomáhalo? Bohatě ilustrovaná příručka vám odhalí, jak se předpovídalo počasí dříve, poodkryje leckterou meteorologickou záhadu nebo vás naučí, jak si vyrobit soukromou bouřku ve sklenici vody. Taky budete umět sestrojit sněhoměrný kůl dřív, než řeknete cumulonimbus. Dagmar Honsová vystudovala agronomickou fakultu České zemědělské univerzity. Skoro patnáct let připravuje předpovědi počasí ve společnosti Meteopress. Spolupracuje s různými zpravodajskými médii, kde komentuje a vysvětluje stav i předpovědi počasí pro širokou veřejnost. O meteorologii rozšiřuje povědomí také mezi dětmi a připravuje vzdělávací programy pro školy. Martina Součková pracuje v Českém hydrometeorologickém ústavu. Vystudovala katedru tělesné kultury na univerzitě v Olomouci. S tím souvisí i její další profese: Trénuje mládež ve veslování. Marie Štumpfová vystudovala pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Kromě ilustrací a grafického designu se věnuje i tvorbě knih pro děti. Za všechny zmiňme čtenáři i kritiky oceňovanou knížku Jak zvířata spí. VYCHÁZÍ S PODPOROU MINISTERSTVA KULTURY ČESKÉ REPUBLIKY BŘEZEN 2020 120 stran
38
ISBN 978-80-7432-976-0 PEVNÁ vazba
JP Ahonen
Belzebubové Ďábelský komiksový fenomén se jako bouře žene planetou a rozsévá kolem sebe děs i vtip. Vypráví o rodince se zálibou v temné hudbě a okultních vědách. Táta Sløth, mamka Lucyfera, dospívající Lilith a benjamínek Leviatan se vyžívají v té nejroztomilejší morbidnosti, servírují humor černý jak šálek satanissima a ve své nekontrolované zábavě se nezaleknou ani velmistra Lovecrafta. Kolik kovových hrotů se vejde na jednoho člověka? Dá se na ultrazvuku poznat, jestli se vám narodí Antikrist? A na jakých hranicích budete podezřelí, když nepovezete narkotika? Sami se přesvědčíte, proč se o tomhle komiksu mluví jako o setkání Calvina a Hobbese s Voláním Cthulhu. JP Ahonen (1981) je finský komiksový kreslíř, ilustrátor a milovník tetování. Žije v Tampere, díky internetu se však jeho webový projekt Belzebubové, psaný anglicky a publikovaný týdně na sociálních sítích, stal kultovní záležitostí s více než čtvrtmilionem globálních fanoušků. Také stejnojmenné knižní vydání se dočkalo skvělého přijetí v předních světových nakladatelských domech. Komiksy JP Ahonena zároveň prorůstají s jeho vir tuální blackmetalovou kapelou Belzebubs, jejíž temná hvězda vystoupala na hudební nebe s albem Pantheon of the Nightside Gods (2019). Z ANGLIČTINY PŘELOŽILA NAĎA ŠPETLÁKOVÁ Vychází s podporou finské literární agentury FILI BŘEZEN 2020 128 stran
42
ISBN 978-80-7637-064-7 PEVNÁ vazba
Noelle Stevensonová
Nimona Meče! Magie! Lasery! V tomhle zvláštním království vedle sebe existují rytíři i nejmodernější technologie. Jeho řád naruší příchod dívky jménem Nimona, která se dokáže proměnit v nejrůznější stvoření a která navíc nabídne svoje služby vrchnímu padouchovi. Společně s ním se snaží celému království ukázat, že zdejší idol a jeho kolegové z „Institutu prosazování pořádku a hrdinství“ nejsou tím, za koho se vydávají. Jak je vůbec možné, že se z nejlepších přátel stali úhlavní nepřátelé? Také minulost Nimony skrývá temné tajemství, takže co se zpočátku jeví jako parodie na stereotypy žánru fantasy, se postupně mění v příběh o našich vnitřních démonech. Komiks Nimona je zkrátka drzý a nepředvídatelný stejně jako titulní hrdinka. Fenoménem se stal už při publikování na internetu a vzniká podle něj i celovečerní animovaný film. Noelle Stevensonová (1991) je nejznámější tvůrkyní série Záleskautky. Ještě před jejich úspěchem na sebe však upozornila pohádkovou komedií Nimona (2015), ve které si pohrává s pravidly a klišé žánru fantasy. Byla za ni také nominována na prestižní Národní knižní cenu. Stevensonová si vyzkoušela i spolupráci s nakladatelstvími Marvel a DC Comics a podílela se na kultovním animovaném seriálu Adventure Time (Čas na dobrodružství). Z ANGLIČTINY PŘELOŽILA MARTINA KNÁPKOVÁ DUBEN 2020 ISBN 978-80-7637-099-9 272 stran pevná vazba
44
Mariko Tamaki, Jillian Tamaki
Jedno obyčejný léto Dívky Rose a Windy se setkávají vždy jednou za rok, protože jejich rodiny tráví prázdniny na stejném místě u oceánu. Tohle léto vypadá jako každé jiné, ale hodně se toho během něj změní. V melancholickém komiksu vyvedeném pouze ve fialových tónech se jako příliv a odliv střídají různé linie vyprávění: Sledujeme společný bezstarostný čas Rose a Windy, manželskou krizi rodičů jedné z nich a příhody party náctiletých, která se schází kolem místní sámošky, kde si dívky půjčují nepřístupné filmy jako Texaský masakr motorovou pilou nebo Noční můra v Elm Street. Dívky tak poznávají, že součástí světa dospělých jsou složitější problémy než skákání do vln, že puberťáci mají milostné vztahy, že rodiče se můžou rozvést. Rose a Windy začínají přemýšlet o budoucnosti a uvědomují si, že se samy změní duševně i fyzicky. Mariko Tamaki (1975) je kanadská scenárist ka a spisovatelka. V roce 2008 debutovala se sestřenicí Jillian komiksem Skim, který se odehrává v roce 1993 v katolické škole pro dívky. Spolupracuje také s nakladatelstvími Marvel nebo DC Comics. Jillian Tamaki (1980) je jedna z nejoceňovanějších a nejúspěšnějších ilustrátorek své generace. Z jejích autorských knih zaznamenaly úspěch SuperMutant Magic Academy (2015) o škole pro mutanty a čarodějky a soubor magickorealistických povídek Boundless (2017). Z ANGLIČTINY PŘELOŽILA lenka bukovská KVĚTEN 2020 320 stran
46
ISBN 978-80-7637-078-4 MĚKKÁ ŠITÁ vazba
Kazu Kibuishi
Amulet 4 a 5 Výprava našla legendární město Cielis, ale místo pomoci přicházejí další otázky. Vystrašení obyvatelé tvrdí, že ve městě vídají duchy, a Rada strážců, ke které hrdinové upírali své naděje, podle všeho není tím, čím se zdála být. Naštěstí Emily a její rodina potkávají nové spojence — mladíka Maxe, jenž na krku nosí vlastní amulet. Ve čtvrtém a pátém díle, které vycházejí společně, pátrá Leon Rudovous po tajemství Cielisu, robot Cogsley s Miskitem si vyzkouší výchovu dračího mláděte a elfí princ Trellis pozná nástrahy cestování časem. A mezitím se zdá, že hlas kamene posouvá Emily jako figurku po šachovnici. Ale vstříc čemu? Sázky se zvyšují s tím, jak celá sága vstupuje do druhé poloviny. Pohádková fantasy Amulet se stala základním kamenem moderní tvorby pro děti a mládež. Její autor Kazu Kibuishi v ní spojuje vlivy ze Star Wars, Pána prstenů, Alenky v říši divů nebo ze série o Harrym Potterovi, jejíž americkou edici k 15. výročí ilustroval. Z ANGLIČTINY PŘELOŽIL MICHAL PROKOP KVĚTEN 2020
PEVNÁ vazba
ISBN 978-80-7637-080-7 (díl 4.) 224 stran ISBN 978-80-7637-100-2 (díl 5.) 208 stran
48