Ediční plán na druhé pololetí 2020 by Nakladatelství Paseka

b e l e t r i e Motýlí kniha.................................................................................................................... 6 Růže z Jericha............................................................................................................... 8 Promluv, paměti..........................................................................................................10 Chmurdálie...................................................................................................................11 U Petrovových řádí chřipka......................................................................................12

n o n

f i c t i o n

Kundera.........................................................................................................................16 Nemocná Amerika......................................................................................................18 Strach a svoboda........................................................................................................19 Donbas..........................................................................................................................20 Proč nemůžeme spát?..............................................................................................22 Deník..............................................................................................................................23 Všechny kočky jsou šedé..........................................................................................24 Místo snění...................................................................................................................26 Temný rytíř....................................................................................................................27 Ostrava industriální a moderní...............................................................................28 Velké dějiny zemí Koruny české: Školství a vzdělanost...................................30

p r o

d ě t i

m l á d e ž

Prašina 3: Bílá komnata............................................................................................34 Hilda a domácí skřítek...............................................................................................36

k o m i k s Nimona..........................................................................................................................40 Nervy..............................................................................................................................42 Bez vlasů.......................................................................................................................44 Amulet 4: Poslední strážci.......................................................................................46 Záleskautky 4...............................................................................................................48

Milé čtenářky, milí čtenáři. „Tady je pět tisíc svazků. A vždycky se najde nějaký idiot, který vejde a povídá, vy máte ale knih, četl jste je všechny?“ Tahle pasáž z Ecova Tajemného plamenu královny Loany mě pokaždé pobaví. Hlavního hrdinu románu, stárnoucího antikváře Yamba, stihne následkem nehody ztráta paměti. A tak si v rámci léčby musí rozpomenout nejen na dávné čtenářské zážitky, které mu pomáhají znovu poskládat minulost, ale i na vlastní výřečnost. „Vy si snad schováváte konzervy od masa, poté co jste je vyprázdnil?“ namítal. „Těch padesát tisíc, co jsem už přečetl, jsem věnoval věznicím a nemocnicím.“ V reakci na Yambovu uštěpačnost „idiot zavrávorá“. Není divu, jsou to astronomická čísla. Ale když se to vezme kolem a kolem, nejde o něco zas tak vzdáleného naší běžné zkušenosti. Podle vědeckých poznatků vstřebáme z obrazovek a displejů zhruba třicet čtyři gigabytů informací denně, což se rovná asi sto tisícům slov. Takové množství už obsahuje velmi slušný román. Dovedete si to představit? Každý den přečteme jednu knihu – ovšem je to kniha nesouvislá, útržkovitá, a navíc ji přečteme na přeskáčku. Namísto hlubšího porozumění a prožitku jen tak prokloužeme mezi řádky, takže si večer s bídou dokážeme vybavit jen zlomeček z ní. Přitom jde o hodně. Ve hře je náš mentální kapitál – naše pozornost. Pokud nám krize dává nějakou naději, pak je to naděje ve střídmosti. Není nutné pěchovat knihkupectví spotřebním zbožím, zbytečnostmi, které se v nich ani neohřejí, a už padají do výprodejů. Není nutné lámat čtenářské rekordy. Literatura není burzovní komoditou. Naštěstí. Zatím. Je to prostředek, kterým skládáme vlastní životy. Vybírejte pečlivě.

Jakub Sedláček Šéfredaktor

Kolektiv autorů

Motýlí kniha

Ilustrace z knihy

Představte si, že vaše kůže je křehká jako motýlí křídla. I šev na oblečení vás poraní. Občas nemůžete polknout, jícnem nic neprojde. Jaké to je, žít s takovou křehkostí, by vám pověděla Olga Joklová, která takzvanou nemocí motýlích křídel trpěla. Bohužel už to osobně udělat nemůže. Olga strávila většinu svého života tím, že upřímně o svém onemocnění mluvila a snažila se tak pomoci všem, kteří se s ním narodili, a otevřít oči těm, kteří nemají o podobné bolesti tušení. Olga si své myšlenky a postřehy zapisovala do nejrůznějších deníků a sešitů. Na její záznamy nyní vlastními povídkami navazují Petr Borkovec, Marek Šindelka, Lucie Faulerová, Jakub König, Jonáš Zbořil, Anna Bolavá a A. Gravensteen. Ilustracemi je doprovodil Lukáš Musil. Vznikl tak pestrý povídkový soubor, který je zároveň vzpomínkou na jednu neobyčejnou ženu a poctou všem křehkým a statečným. Jeho koupí přispějete organizaci Debra, která lidem s nemocí motýlích křídel pomáhá prožít co nejvíce a trpět co nejméně. Olga Joklová (1985–2015), držitelka Ceny Olgy Havlové, byla výjimečná. Ne kvůli svému onemocnění, ale pro svou povahu a statečnost. říjen 2020 184 STRAN

ISBN 978-80-7637-103-3 MĚKKÁ VAZBA

Z povídky Jakuba Königa

„Jsou důležitý věci, Jakube. A o těch se lhát nesmí, to je jasný,“ řekl mi jednou, když se vrátil s kamarádem z hospody a já na něj na stoupil s tím, že si vymejšlí. „Jsou důležitý věci… a pak jsou tady ty druhý. A u těch si člověk trochu vymejšlet může.“ „Ale pro mě je důležitý, jestli jsme potomci českejch Štemberků…“ „A proč je to pro tebe, Jakube, tak důležitý?“ „Mohli bysme bydlet na zámku a nemusel by ses soudit se strej dou a s tetou o barák. A psi by měli velkej výběh a měli bysme ko ně a…“ „A dyť se koní bojíš.“ „Nene!“ „Jojo.“ Jestli jsem potomek šlechtickýho rodu, jsem se nikdy nedozvě děl. Ale mockrát jsem slyšel tátu vyprávět různý verze toho, že jsem, že jsme. Sypal z rukávu jména, podrobnosti a příběhy. Všechno znělo tak uvěřitelně. A přitom napínavě. Jak slejzal himalájský osmitisícov ky. Jak sloužil u ženistů a spadl do řeky pod pontonovej most, kte rej musel podplavat, jinak by se utopil. Jak se v Tatrách, když měl ještě obě nohy, živil jako nosič nůší na Téryho chatu a jak se jed nou za vánice zabivakovali a zatloukli skoby přímo do skalnatýho podkladu její podezdívky. Jak za jiný sněhový bouře zachránil dva podchlazený lyžaře a o kolik omrzlejch prstů přišli. Nebo jak jsme společně byli jeho starým moskvičem v Leningradu. Jak jsme za bí lý noci nemohli spát a obdivovali zvedací mosty. A jak strašně jsem se nudil v Ermitáži. Dodneška nevim, jestli jsem tam náhodou fakt nebyl. Protože tak, jak byly některý tátovy historky nepravděpodobný, byl často praštěnej a dobrodružnej i jeho život. Tak třeba v jed nadvaceti už nějakej čas jezdil na motorce. A někdy v noci, někde kousek za Mimoní, v nepřehledný zatáčce se srazil s ruským vojen ským autem. Bylo to v sedmdesátejch letech, v době, kdy se kolem Stráže pod Ralskem rozkládal obří ruskej vojenskej prostor. A vo jenskejch aut kolem jezdilo požehnaně.

Michaela Štěchová

Růže z Jericha Říká se, že láska hory přenáší. Jak se ale Magda a Kareem přenesou přes všechny kulturní a názorové rozdíly? Egypťan svázaný pravidly islámu a nespoutaná, impulzivní Češka žijí v Německu. V napjaté společenské atmosféře je Kareem vyčerpaný beznadějným hledáním zaměstnání a steskem po vlasti. Jednoho dne bez jakéhokoliv varování zmizí. Magda se ho vydá hledat do Káhiry a ocitá se v úplně jiném městě, než jaké znají turisté. Netuší, co všechno ji tam čeká… Netradiční próza mladé české autorky vypráví o střetu kultur s citem pro humorné situace a vtipné dialogy. Díky osobní zkušenosti zasvěceně a barvitě vykresluje prostředí přistěhovaleckých komunit. Michaela Štěchová (1990) se po studiu bohemistiky na FF UK v Praze přestěhovala do Německa, kde se momentálně zabývá výukou češtiny a předškolní pedagogikou. V roce 2017 vydala svůj knižní debut Anna zachraňuje svět. Její drama Byt na předměstí světa obsadilo 3. místo v mezinárodní dramatické soutěži Talking about Borders, kterou pořádalo Státní divadlo v Norimberku. Růže z Jericha je její druhá prozaická práce. Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR a Česko-německého fondu budoucnosti ZÁŘÍ 2020 256 stran

ISBN 978-80-7637-119-4 MĚKKÁ ŠITÁ VAZBA

Zatímco připravuju snídani a Kareem se sprchuje, přijde mi zprá va od sestry z Prahy: „Jsem slyšela, že invaze už začala.“ Spolu s odpovědí jí posílám fotku, na níž se Kareem modlí v jejím dětském pokojíku: „Aspoň už víme, kterým směrem máme Mekku. To se nám – v kontextu nadcházející islamizace – může hodit.“ Vtom přichází babička. Od té doby, co ovdověla a přestěhovala se k nám, se jí dny ztrácejí v bermudském trojúhelníku červená knihovna – sudoku – poplašné televizní reportáže. Teď mi na koukne do rendlíku a zděšeně vykřikne: „Ty ho budeš krmit tímhle zrním?!“ „Jakým zrním? To je zdravá a vydatná snídaně.“ „Dyť já vám včera běžela do sámošky pro šunku a klobásy.“ „Máš na mysli tu vepřovou šunku v ledničce?“ „No a?“ nechápe. „Je muslim. Nejí vepřový.“ „MUSLIM?!“ ztuhne. „O těch je teď furt něco ve zprávách.“ „No jo, já si všimla.“ „Oni se furt někde odpalujou nebo někoho podřezávaj. A teď ješ tě ti uprchlíci k tomu…“ Ach jo. Nebudu se s ní o tom hádat… „Tak jsem ti sem teď jednoho přivedla, abys viděla, že ne všich ni jsou atentátnici nebo příživníci na našem sociálním systému. Důležitá je osobní zkušenost, víš, babi? Počkej, až vyleze z tý kou pelny. Je milej, bude se ti líbit.“ „Hm,“ zabručí pochybovačně. „Tak mu nakrájej aspoň tu klobásu.“ „Babi! Ta klobása taky není halal.“ „Halal?“ „Jo.“ „A to má bejt zase co?“ Dlouze jí vysvětluju, co znamená, když někdo jí halal. Avšak i přes veškerý výklad dál tvrdošíjně trvá na tom, že u nás v Čechách je halal úplně všechno – hlavně ale ta prasata, protože ta se přece vždycky nechávají vykrvácet, to ona ví, vždyť na kolika zabíjačkách už za svých osmdesát let byla. „Jak já bych si dala prdelačku!“ do stává nápady na obědové menu zrovna v okamžiku, kdy Kareem otevírá dveře.

Vladimir Nabokov

Promluv, paměti Návrat k jedné autobiografii „Špatný autor životopisu retušuje svou minulost a výsledkem je fotografie, kterou pořídil cizí člověk, aby utěšil žal nad bolestnou ztrátou blízké osoby. Dobrý naopak dělá všechno, co je v jeho silách, aby zachoval podrobnosti s nejvyšší věrností.“ Tak charakterizuje me moárové psaní jeden z největších spisovatelů 20. století Vladimir Nabokov. Autobiografie Promluv, paměti, původně vydaná roku 1951 a zásadně přepracovaná o patnáct let později, je nejen dokladem jeho slov, ale také výsostným uměleckým dílem. Zachycuje Nabokovův život v rozpětí let 1903 až 1940, počínaje šťastným dětstvím v Rusku a konče emi grantským životem v Paříži a Berlíně. Kniha vyšla původně anglicky a autor sám ji přeložil do rodné ruštiny v přestávkách mezi lovem motýlů a psaním Lolity. Vladimir Nabokov se narodil v dubnu 1899 v Petrohradu do aristokratické a politicky liberální rodiny. Po definitivním převzetí moci bolševiky se roku 1919 spolu s rodinou uchýlil do exilu, kde po studiích na cambridgeské Trinity College také v roce 1926 debutoval jako prozaik románem Mášeňka. Po příchodu do USA v roce 1940 působil v oboru ruské a evropské literatury mj. na massachusettské Wellesley College a od roku 1948 na Cornellově univerzitě. Psal nadále takřka výhradně anglicky. Roku 1960 se vrátil do Evropy a zbytek života strávil ve švýcarském Montreux. Nabokov je autorem obsáhlého románového a povídkového díla, anglických překladů významných ruských literárních děl i řady ceněných literárněkritických studií. Z ANGLIČTINY PŘELOŽIL PAVEL DOMINIK Říjen 2020 294 stran

ISBN 978-80-7637-065-4 pevná vazba

Joanna Batorová

Chmurdálie Po nezdařeném útěku z Valbřichu, který skončil dopravní nehodou, se devatenáctiletá Dominika Chmurová probouzí v mnichovské nemocnici. Po dlouhých měsících rehabilitace se jí navrací zdraví, ale klidná mysl ne. Místo aby se vrátila domů na Pískový vrch, který čtenáři již poznali ve stejnojmenném románu Joanny Batorové, cestuje po celém světě, střídá země i zaměstnání. Čím víc se vzdaluje domovu, tím víc se přibližuje Chmurdálii, krajině, která splňuje Dominičiny představy o ideální společnosti. Dominičiny osudy se prolínají s osudy mnoha žen, například se Sarou Jacksonovou, přímým potomkem takzvané Hotentotské Venuše, kterou v 19. století vystavovali jako kuriozitu v Londýně a Paříži. Jejich příběhy se spojují v jednom předmětu putujícím z ruky do ruky – Napoleonově nočníku. Joanna Batorová (1968) je přední polská spisovatelka, esejistka a novinářka. Vystudovala kulturologii a sociologii a působila mj. ve Filozofickém a sociologickém ústavu Polské akademie věd. Od roku 2011 se věnuje převážně psaní. Je autorkou osmi románů a dalších svazků povídek, esejů a odborných statí. Na román Pískový vrch (č. Paseka 2015), kterým se na polské literární scéně výrazně prosadila a který získal českou cenu Magnesia Litera za nejlepší překlad, volně navázala románem Chmurdálie. Do autorčina rodného Valbřichu je zasazen i román Tma, skoro noc, vyznamenaný prestižní literární cenou Nike. Z POLŠTINY PŘELOŽILA MICHALA BENEŠOVÁ VYCHÁZÍ S PODPOROU MINISTERSTVA KULTURY ČR září 2020 496 stran

ISBN 978-80-7637-035-7 MĚKKÁ ŠITÁ VAZBA

Alexej Salnikov

U Petrovových řádí chřipka Petrov starší je chytrý, všemu tak trochu rozumí, jen se svým fádním životem automechanika není schopen nic provést. A tak hodně pije, vede řeči s kumpány a spolu se svou ženou a synem se mátoží neutěšenou realitou ruského zapadákova, jehož podobu navíc rozostřuje horečnatý opar chřipky, kterou se rodina Petrovových nakazila. A právě tahle nemoc v nich probudí pudy potlačované ubíjející realitou a spustí řetězec bizarních událostí. Životem utahaná knihovnice Petrovová se zmítá na prahu schizofrenie a postupně se odkrývá její temná minulost. Jejich syn pak už jen připomíná, jak se morální ochablost přenáší z generace na generaci, obzvlášť když rodiče o dítě jeví přibližně tolik zájmu jako o pokojovou rostlinu. Román získal cenu Nacionalnyj bestseller a dostal se do finále prestižních cen Bolšaja kniga a Novaja slovestnosť. Alexej Salnikov (1978) je prozaik a básník. Pochází z estonského Tartu, od dětství žije na Urale, v současnosti v Jekatěrinburgu. Verše i kratší prózy publikoval v řadě literárních periodik a vydal tři básnické sbírky. Literární hvězdu z něj udělal až jeho první publikovaný román U Petrovových řádí chřipka (2017), který vyšel v prestižní edici Jeleny Šubinové, v níž vycházejí mj. díla Ljudmily Ulické či Michaila Šiškina. Předloni Salnikov publikoval svůj druhý román Otděl (Oddělení, 2018). Z RUŠTINY PŘELOŽILA ALENA MACHONINOVÁ VYCHÁZÍ S PODPOROU MINISTERSTVA KULTURY ČR SRPEN 2020 ISBN 978-80-7637-066-1 440 stran PEVNÁ VAZBA

Kdyby si průvodčí vystačila s tím, že cestujícího poslala do háje, vy měnili by si pár v takových případech běžných vět – běž si tam sa ma, ne, ty tam běž, a podobně v tomto duchu, jenže ne. Manželka cestujícího se začala bránit a Petrov, který nehtem seškrábal jinovatku a podíval se přes sklo autobusu ven, smutně zhodnotil, že do metra zbývají ještě přinejmenším čtyři zastávky. „To ten tvůj frajer neměl dost peněz na taxíka?“ zeptala se prů vodčí. „Doufám, že na šprcku měl. Ještě mi tu začnete jezdit se svejma harantama.“ Petrov si všiml, že není jediný, kdo se vrtí na místě – i kluk s ba tohem se ošíval. „Koljo, zastav autobus!“ zavelela průvodčí, ale Kolja nezastavo val a rozzuřený párek se jízlivě rozesmál. Koljo, kdybys opravdu radši zastavil, říkal si v duchu Petrov s ne popsatelnou melancholií a uvažoval, jestli má vystoupit, nebo pře ce jen vydržet do svojí zastávky. „Koljo, zastav autobus!“ zakřičela průvodčí, hlasu dodala na úpěnlivosti a její obličej dostal barvu červené řepy. „Tady se stavět nesmí!“ zařval na ni Kolja. „Stejně nevystoupíme,“ řekl muž. „Zaplatili jsme, tak co bychom vystupovali?“ „Však oni vám tady mladí pánové pomůžou,“ řekla na to průvod čí a apelovala na sportovce. Vtom se sportovci na sedadle zavrtěli úplně stejně jako Petrov a kluk s batohem. „A proč my?“ řekl překvapeně jeden sportovec. To už se průvodčí chytla hned se čtyřmi lidmi naráz a připomí nala Trhače z Ninja želv. Během sporu oba manželé zrudli hněvem a rudá jako by se přenesla i na sportovce, když se snažili průvodčí na její nadávky něco odseknout. Dokonce i v pohřebním voze s mrt volou to bylo pohodlnější než v tomhle autobuse. Kolja se slitoval, zastavil a otevřel oboje dveře, a jako by tak od vedl přetlak z pojistného ventilu. Petrov se vyvalil ven ze zadních dveří, které měl blíž, kluk s batohem z předních, vzápětí po něm se jeden po druhém vyhrnuli oba sportovci. (...) „Aspoň ty dveře zavřete!“ bylo slyšet hlas babičky s taškou na ko lečkách. „Copak je červen?“

Jan Novák

Kundera Český život a doba Kde se Kundera schoval do svých textů, postupuje Novák opačně s loveckou vášní literárního detektiva. Jeho rozsáhlá práce není běžnou biografií, ale dílem přiznaně osobním, psaným sugestivním jazykem a neskrývajícím hodnotící pohled ani literární perspektivu. Novák se zabývá Kunderovým „český životem“ a mapuje autorovo rodinné zázemí, básnické počátky ve znamení stalinismu, prominentní působení v letech šedesátých i život v hledáčku Státní bezpečnosti před odchodem do exilu, kdy Kundera už nesměl publikovat a na veřejnosti vystupoval pod pseudonymy. Novákovo opus magnum čerpá z pečlivého studia archivních pramenů, dobových dokumentů i osobních svědectví. Věnuje se pochopitelně též Kunderovým vlastním textům, které na stránkách této knihy ožívají ve výmluvných citacích, stejně jako v pronikavých shrnutích. Jan Novák (1953) je přední český spisovatel, překladatel a dokumentarista. V roce 1969 emigroval s rodiči přes Rakousko do USA, žil v Chicagu, nyní je doma opět v Čechách. Jeho román Zatím dobrý (2004; Paseka/Argo 2011) byl v rámci ceny Magnesia Litera vyhlášen Knihou roku 2005. Později jej autor spolu s kreslířem Jaromírem 99 přepracovali do komiksové podoby. Ta vyšla roku 2018 v nakladatelstvích Paseka a Argo, stejně jako komiksový Zátopek (2016) či Novákova biografie Miloše Formana Co já vím? (2013) a rozhovor s Johnem Bokem Život mimo kategorie (2015). VYCHÁZÍ VE SPOLUPRÁCI S NAKLADATELSTVÍM ARGO ČERVEN 2020 ISBN 978-80-7637-131-6 899 stran PEVNÁ VAZBa

Čím víc jsem se toho o Kunderovi a jeho díle dozvídal, tím víc mi připadalo, že jeho hra na „biografickou schovávanou“ není výsled kem nějaké estetické nebo filosofické koncepce, nýbrž že je účelo vá – Kundera se za svým životem nerad ohlíží. V roce 1967 vedl rozhovor s A. J. Liehmem, svým kolegou z Literárních novin, s nímž sdílel nadšení pro Stalina v časech třídního boje, kdy se v Praze věšelo, ve městech znárodňovalo a na venkově brutálně kolektivizovalo. Je to Kunderovo nejotevřenější in terview. Na okamžik se v něm prohlašuje za mluvčího své „generace“ a říká i za Liehma: „Naše já nežijí sama se sebou v přílišné harmo nii.“ A za sebe dodává: „Já sám se například moc rád nemám.“ V devadesátých letech sešrotoval Kundera na trhacím stroji půj čeném od svého nakladatele Gallimarda všechny své rukopisy, ne vydané věci, rozhlasové hry a televizní scénáře, které prodával za normalizace pod pokrývači, poznámkové sešity i korespondenci. Tuhle likvidaci, na niž má každý spisovatel plné právo, prakticky prováděla spíš jeho žena Věra, která se mu ve Francii stala nepo stradatelnou pomocnicí. Dělala mu tam první čtenářku, sekretář ku i zahraničního agenta, neboť Kunderovi se o svá práva po celém světě donedávna starali sami. Podle svědectví jedné její přítelkyně bylo šrotování pro Věru Hrabánkovou-Kunderovou traumatickým zážitkem. Nemůžu se jí divit, když si tu scénu představím: kancelářský pří stroj tiše vrní a cupuje popsané stránky na dlouhé, zubaté proužky papíru; mizí v něm bílé a sépiové listy popsané už vybledlým in koustem, mizí s nimi vzpomínky, myšlenky, tep celého života, je to všechno aseptické, tiché, efektivní, v odpadu mizí celá minulost, ta se z proužků papíru už nikdy slepit nedá, brzy jí je několik plasto vých pytlů, jsou lehounké jak pěna, a najednou to, co bylo, už není, a pro lidi žijící ze slov je to konec, ty zubaté cáry papírů už nikdy ne poslouží při psaní dalších knih a esejů…

Timothy Snyder

Nemocná Amerika O ZDRAVÍ A SVOBODĚ Vedle jarní světové zdravotní krize inspirovala Timothyho Snydera k sepsání Nemocné Ameriky i osobní zkušenost s americkým zdravotnictvím. Mezi prosincem 2019 a březnem 2020 se historik v prostředí několika amerických nemocnic obtížně vracel do života téměř od hranic smrti. Zážitek způsobilo fatální zanedbání péče. Autor však neviní lékaře ani zdravotní sestry, nýbrž zdravotní systém. V knize rozvíjí četné historické, etické, politické, právní a ekonomické argumenty pro zásadní změnu amerického zdravotnictví a jeho přiblížení evropskému modelu. Evropskému, respektive českému čtenáři bude znít líčení komercializovaného amerického zdravotnictví jako varování. Právě tomuto systému přičítá Snyder vinu nejen za snižující se věk dožití Američanů nebo za jejich závislost na opioidech, ale i za selhání v době pandemie. Timothy Snyder (1969) působí jako profesor historie na Yaleově univerzitě. Je autorem knižního rozhovoru s historikem Tonym Judtem Intelektuál ve dvacátém století (Prostor 2013). Jeho knihy Krvavé země (Paseka/Prostor 2013) a Černá zem (Paseka/ Prostor 2015) se staly výjimečnou událostí historiografie 20. století a mezinárodními bestsellery. Mimořádnou pozornost vzbudila Tyranie. 20 lekcí z 20. století, stejně jako Cesta k nesvobodě s podtitulem Rusko, Evropa, Amerika (Paseka/Prostor 2019). Snyder získal mnoho cen, např. Cenu Hannah Arendtové. Z ANGLIČTINY PŘELOŽILA JOHANA RINGELOVÁ VYCHÁZÍ VE SPOLUPRÁCI S NAKLADATELSTVÍM PROSTOR LISTOPAD 2020 ISBN 978-80-7637-147-7 144 STRAN PEVNÁ VAZBA

Keith Lowe

Strach a svoboda Jak nás změnila 2. světová válka Druhá světová válka byla historicky největší katastrofou a zároveň zdrojem největších inovací. Přinesla zánik impérií, zrod konceptu lidských práv či Organizace spojených národů. Díky válce se dočkal penicilin masové produkce, byly vyvinuty počítače a člověk zamířil do vesmíru. S válkou se však pojí především miliony obětí, strach z globalizace nebo z atomových zbraní. Válka je minulostí, na niž bychom dnes rádi spíše zapomněli. A přece jsou náš svět, náš každodenní život, naše uvažování o světě, politice, kultuře, ekonomii i náš jazyk a naše vyjadřování touto zkušeností trvale poznamenány. Stopy války v našich myslích nachází Keith Lowe v příbězích lidí, v politických a ekonomických koncepcích, propagandě, filozofii, literatuře, řeči médií i v našem každodenním jazyce, napříč všemi kontinenty a desetiletími, které nás od války dělí. To dědictví žije dál a válka není uzavřenou kapitolou. Keith Lowe (1970) je kromě dvou románů autorem historických prací Inferno: Sežehnutý Hamburk, 1943 (Inferno: The Fiery Devastation of Hamburg, 1943, 2007) a Zdivočelý kontinent (č. Paseka 2015). Je uznávaným odborníkem na druhou světovou válku a konzultantem televizních a rozhlasových historických dokumentů. Žije v Londýně se svou ženou a dvěma dětmi. Z ANGLIČTINY PŘELOŽILA ANNA ŠTÁDLEROVÁ ŘÍJEN 2020 ISBN 978-80-7637-058-6 512 STRAN PEVNÁ VAZBA

Tomáš Forró

Donbas Reportáž z ukrajinského konfliktu Mrazivá reportáž slovenského novináře je očitým svědectvím přímo z místa konfliktu a živým kaleidoskopem mnoha životních příběhů. Autor je na východě Ukrajiny hledal na obou stranách fronty: Gruzín Mamuka bojuje s ruskou agresí s kalašnikovem v ruce už od čtrnácti let, český dobrovolník Jura se přidal k řadám doněckých separatistů, Líza z Luhansku se smiřuje s údělem uprchlice a zneužívané ženy. Forró nevytvořil jen plastický obraz válečné každodennosti, ale také brilantní analýzu příčin konfliktů zamrzlých v prstenci obklopujícím Ruskou federaci, gruzínskou Abcházii a Jižní Osetii, moldavském Podněstří či naposled na ukrajinském Donbasu. Slovenský reportér Tomáš Forró (1979) se zabývá krizovými oblastmi a vojenskými konflikty po celém světě. Je držitelem tří slovenských novinářských cen, mimo jiné za sérii reportáží z Latinské Ameriky – o zemětřesení v Ekvádoru, občanské válce v Kolumbii a anarchii ve Venezuele. Jeho reportáže zachycují od roku 2016 zejména ukrajinský konflikt, a to z perspektivy obou bojujících stran. Za ně byl dvakrát nominován na českou novinářskou cenu. Jeho texty vycházejí v Česku, Polsku, Rusku a na Ukrajině. ZE SLOVENŠTINY PŘELOŽIL ONDŘEJ MRÁZEK ZÁŘÍ 2020 416 STRAN

ISBN 978-80-7637-048-7 MĚKKÁ ŠITÁ VAZBA

Osvícení

Červen 1993, Suchumi, Gruzie Klučinovi je čtrnáct let, má mokré boty a kalašnikov s posledními náboji. Schovává se v rozstřílené budově uprostřed ohlušující pal by ze samopalů a minometů. Mamuka je na frontě osmý měsíc. Ještě nedávno chodil na zá kladní školu v Tbilisi a na vojenské základně, kde sloužil jeho táta, potají šlukoval se syny dalších důstojníků. Pak jednoho dne našel doma plačící mámu: táta se balil do války. V Gruzii se už druhá ob last vzbouřila proti centrální vládě, a když přišla armáda udělat pořádek, narazila na ozbrojený odpor a zbraně ruské armády. Na ulicích se objevili vousatí chlapi se samopaly, kteří nepijí gruzín ské víno a nemodlí se ke křesťanskému bohu. Čečenci z druhé stra ny hor. Jednotka pod velením Mamukova otce už brzy vyrazí do vzbouře necké oblasti zvané Abcházie. Jak se tam ale dostal jeho nedospě lý syn? To zůstane už napořád jejich tajemství. (…) Na začátku léta se válka chýlila ke konci (…). Gruzínská armáda ustupovala před tajemnými bojovníky a ještě tajemnějšími nále ty, které vždycky přicházejí ze směru, kde leží ruské vojenské zá kladny. Vojáky Mamukova táty v červnu obklíčili, takže se museli stáhnout do lesů kolem hydroelektrárny u města Suchumi, jejíž zaměstnanci utekli nebo se přidali k separatistům. Žil tam už jen gruzínský ředitel s rodinou. Poslední boj se odehrává u elektrárny a trvá osm hodin. Proti nim stojí po zuby ozbrojený pluk s více než třemi stovkami lidí, pod velením jeho táty zůstalo sotva pětapadesát vyčerpaných mužů, kterým nezbývá skoro žádná munice. Ostatní jsou mrtví. Gruzínští vojáci se snaží evakuovat alespoň ředitele elektrárny s rodinou, než padnou do rukou útočníkům. Jenomže přijdou pozdě: ještě než ředitel zemře na průstřel plic přímo před Mamukovýma oči ma, stihne jim oznámit, že jeho ženu a děti vzali jako rukojmí. Podmínky útočníků jsou jasné. Buď se gruzínští vojáci vzdají, ne bo budou rozdrceni. A první budou na řadě ředitelova manželka a děti.

Darian Leader

Proč nemůžeme spát? Určitě tu větu znáte: „Když se pořádně nevyspíš, budeš zítra k ničemu.“ Z dobrého spánku, jenž má být sladkým odpočinkem, se stal strašák – když jej nedosáhneme, budeme v denních povinnostech selhávat. A tak se ve svých postelích převalujeme, počítáme hodiny, kupujeme čím dál sofistikovanější matrace a polykáme hypnotika, jejichž celosvětová spotřeba neustále stoupá. Sympaticky ne okázalý, a přitom fundovaný výklad britského psychoanalytika Dariana Leadera odhaluje, že mnohé z našich požadavků na „zdravý spánek“ jsou civilizační mýty. Prozrazuje, jak farmacie ovlivnila knižní trh, co se stalo s naším spánkem v moderní době, jak skutečně funguje usínání a proč se už nikdy nevyspíme tak jako dřív. Autor nepromlouvá pouze ke čtvrtině populace, která trpí insomnií, ale svým výkladem, v němž nechybí odkazy na popkulturu, literaturu, filmy, technologie, reklamu, politiku a média, oslovuje čtenáře se zájmem o to, jak společnost a civilizace mění naše mysli a těla. Darian Leader (1965) se narodil v Kalifornii, vystudoval filozofii na Cambridgi a dějiny vědy v Paříži, kde rovněž absolvoval psychoanalytický výcvik. Nyní vede praxi v Londýně a je zakládajícím členem tamního Centra pro freudovskou analýzu a výzkum. Napsal řadu knih, mj. oceňované úvahy Proč ženy píší víc dopisů, než posílají (1997), Co je šílenství (2012) nebo Striktně bipolární (2013). Z ANGLIČTINY PŘELOŽIL DAVID PETRŮ ŘÍJEN 2020 224 STRAN

ISBN 978-80-7637-067-8 MĚKKÁ ŠITÁ VAZBA

Henry David Thoreau

Deník „Můj deník je částí mého já, která by jinak přetekla přes okraj a přišla nazmar,“ poznamenal si roku 1841 americký spisovatel a přírodovědec Henry David Thoreau do deníku, který si vedl čtyřiadvacet let. První český výbor z rozsáhlého díla ukazuje celou šíři autorovy osobnosti. Vedle úvah o přírodě, umění, dějinách, politice, náboženství, a dokonce i sexu obsahuje také střípky z Thoreauova soukromí, „nekorektní“ postřehy o ženách i vtipné historky. Myšlenkovou hloubkou, poutavostí a literární kvalitou jsou tyto zápisky významným doplněním dosud přeloženého Thoreauova díla. Henry David Thoreau (1817–1862) působil jako učitel a v řadě příležitostných profesí. V deníkových a esejistických textech rozvíjel a v praxi realizoval zásady transcendentalismu, kladoucí důraz na duchovní rozměr přírodního světa. Většina Thoreauova literárního díla včetně jeho nejznámější knihy Walden aneb Život v lesích (1854, č. 1902, Paseka 2006) vzbudila za autorova života jen omezený ohlas a teprve následující generace ocenily jeho myšlenkové novátorství i estetické hodnoty. USPOŘÁDAL A Z ANGLIČTINY PŘELOŽIL JAN HOKEŠ VYCHÁZÍ S PODPOROU MINISTERSTVA KULTURY ČR PROSINEC 2020 ISBN 978-80-7432-972-2 528 STRAN PEVNÁ VAZBA

Karel Veselý, Miloš Hroch

Všechny kočky jsou šedé Hudba úzkosti Pohltila pop definitivně melancholie, úzkost a beznaděj? Proč zní dnešní populární hudba tak smutně, kde se v rocku vzalo téma depresí a dá se v současných hitech vůbec zaslechnout nějaká naděje? Bavíme se ještě? Hudební publicisté Karel Veselý a Miloš Hroch nabízejí paralelní dějiny populární hudby posledních čtyřiceti let, v níž žánry ustoupily emocím. Jednotlivé kapitoly ukazují cestu, kterou populární hudba urazila od postpunkového pocitu u Joy Division a The Cure přes rezignaci Nirvany a Radiohead v devadesátých letech až k depresivní zpěvačce Billie Eilish, sebevražedným emorapperům a environmentálnímu žalu. Karel Veselý (1976) je nezávislý hudební publicista. Je členem redakce hudebního časopisu Full Moon, spolupracovníkem ČRo Radia Wave a přispěvatelem online médií Aktuálně.cz nebo A2larm. V roce 2010 vydal knihu Hudba ohně, je spoluautorem publikace Planeta Nippon (2017) nominované na cenu Magnesia Litera. V roce 2017 také vydal svoji románovou prvotinu BombaFunk. Miloš Hroch (1989) je nezávislý hudební publicista. Pracoval jako hudební redaktor ČRo Radia Wave, pravidelně publikuje v kulturním čtrnáctideníku A2, na serverech Aktuálně.cz a A2larm, v hudebním časopisu Full Moon, týdeníku Respekt nebo Salonu Práva. Je autorem knihy Křičím: „To jsem já.“ Příběhy českého fanzinu od 80. let po současnost (2017). ŘÍJEN 2020 312 stran

ISBN 978-80-7637-101-9 MĚKKÁ ŠITÁ VAZBA

Je květen, neděle, odpoledne a já sedím v rezidenčním bytě v Buda pešti nad rozepsaným románem. Částečně vypráví i o mně a o tom, co jsem prožil za poslední rok. Jeho psaní měla být tak trochu te rapie, ale úplně se to nepodařilo. Nemůžu najít pointu a možná ani žádná není. Během několika uplynulých měsíců se mi převrátil ži vot naruby a všechny plány a ambice se vypařily. V posledním poku su, jak se nezbláznit, jsem utekl až sem. Místo psaní chodím po Budapešti a ve sluchátkách mi hraje hudba, která pojmenovává moji náladu. Kombinace chůze a hud by pomáhá, někdy to dělám celé hodiny, křižuji rozlehlé třídy Pešti, bloumám v kopcovitých ulicích Budy, pozoruji Dunaj a v playlistu se mi střídají Holy Bible od Manic Street Preachers, In Utero od Nirvany, Joni Mitchell a její Blue, 808s and Heartbreak Kanyeho Westa nebo Melodrama od Lorde. K jedné písni se ale pořád vracím. Nejspíš je to dané místem, kde zrovna pobývám. Nemusím ani být na hřbitově Kerepesi, aby na mě z Budapešti dýchla melancholie, kterou je nasáklá maďar ská kultura. Odráží se i v písni „Pochmurná neděle“, kterou na psal v roce 1932 budapešťský klavírista Rezső Seress a později ji proslavila zpěvačka Billie Holiday pod názvem „Gloomy Sunday“. Kolovala po celém světě jako „maďarská píseň sebevrahů“ a šířily se o ní ty nejdivočejší historky. Písní o zlomeném srdci vznikly ti síce, v této ovšem Seress zhudebnil pocit naprosté marnosti, která nedává pražádnou šanci, že by se hrdina mohl ze svého zármutku někdy vůbec uzdravit. O osm dekád později její emocionální náboj působí na posluchače se stále stejnou intenzitou, skladba nadále vévodí seznamům nejdepresivnějších písní všech dob zveřejňova ných na hudebních webech – ani bezútěšní Joy Division, úzkostní Radiohead nebo tragická romantička Lana Del Rey na ni nemají.

David Lynch, Kristine McKennová

Místo snění Neotřelá kombinace biografie a memoáru dokazuje, že ani kniha o životě a díle geniál ního režiséra Davida Lynche nemůže být obyčejná. Vůbec poprvé odkrývá okolnosti zrodu jeho smělých filmových vizí, jako jsou Městečko Twin Peaks, Sloní muž, Mazací hlava, Lost Highway nebo Mulholland Drive. Životopis napsala novinářka Kristine McKennová na základě více než stovky rozhovorů s Lynchovými přáteli, rodinnými příslušníky, bývalými manželkami, herci, agenty, hudebníky a dalšími spolupracovníky. Do textu však vstupuje sám Lynch svými upřímnými komentáři, překvapí například vzpomínkou na pražské natáčení hudby k Modrému sametu nebo zábavnými i ledacos odkrývajícími historkami z dětství a studentských let. Kniha tak pohltí nováčky i lynchovské fanatiky. David Lynch (1946) se uvedl v roce 1977 filmem Mazací hlava, následovaným neméně úspěšným Sloním mužem. Řada jeho filmových a televizních projektů je vnímaná jako vizionářská a převratná a lynchovská filmografie je plná kultovních titulů jako Modrý samet, Zběsilost v srdci, Městečko Twin Peaks, Lost Highway nebo Mulholland Drive. Kritička, novinářka a kurátorka Kristine McKennová psala v letech 1976 až 1998 pro Los Angeles Times. Kromě knihy The Ferus Gallery: A Place to Begin (2009) o umělcích působících v Los Angeles 50. a 60. let vydala dvě kolekce rozhovorů s umělci Book of Changes (2001) a Talk to Her (2004). Z ANGLIČTINY PŘELOŽILI LUCIE KOŘÍNKOVÁ A MICHAL PROKOP ZÁŘÍ 2020 ISBN 978-80-7432-957-9 608 STRAN PEVNÁ VAZBA

Glen Weldon

Temný rytíř Historie Batmana a zrod nerdů Zkušený publicista a fanoušek dává do souvislostí podoby a interpretace Temného rytíře od jeho zrodu v komiksu před 80 lety až po nedávnou minulost. Přibližuje pozadí vzniku a kvality milovaných i nenáviděných děl: Nechybí televizní seriál ze 60. let, filmy od Tima Burtona, Joela Schumachera a Christophera Nolana, animovaná verze z 90. let ani nejslavnější komiksy od Neala Adamse, Franka Millera, Alana Moora nebo Granta Morrisona. Batmanův život na papíře i mimo něj se prolíná se vznikem kultury zarytých fanoušků, kteří si žárlivě střeží to, jak má podle nich Batman vypadat a koho má reprezentovat. Weldon ukazuje vzestup nerdů, kteří svým zápalem dokázali obohatit běžné publikum a mainstream, ale mezi nimiž se pravidelně objevují tací, jejichž vášeň se proměňuje v nenávist. Objevná kniha, kterou si pochvalují také oceňovaní scenáristé jako Tom King nebo Scott Snyder, vám otevře cestu k novému čtení Batmanových příběhů. Glen Weldon je zkušený novinář, komiksový kritik a od šesti let zapálený fanoušek Batmana. Přispívá do médií, jako jsou New York Times, The Washington Post, The NewRepublic, Slate, The Atlantic, The Village Voice, a moderuje oblíbený podcast Pop Culture Happy Hour pro NPR. V prvotině se věnoval kulturní historii Supermana (Superman: The Unauthorized Biography, 2013). Jeho kniha Temný rytíř: Historie Batmana a zrod nerdů z roku 2016 se stala základní příručkou batmanologie a odhalila další zákoutí popkultury a zábavního průmyslu. Z ANGLIČTINY PŘELOŽIL DAVID KORANDA LISTOPAD 2020 ISBN 978-80-7432-947-0 352 STRAN PEVNÁ VAZBA

Martin Strakoš, Josef Horázný, Martin Štěrba

Ostrava industriální a moderní Velký průvodce po architektuře 1845–1949 Těžba uhlí a vznik prvních průmyslových podniků na Ostravsku se sice datují již od druhé poloviny 18. století, rozhodný impulz k industrializaci kraje však dodalo teprve železniční propojení Ostravy s Moravou a Vídní v roce 1847. Proto kniha začíná vybudováním železniční stanice ve Svinově roku 1845. Poválečná výstavba administrativních paláců a domů v centru završuje proces etablování moderního velkoměsta jako správního střediska kraje. Průvodce představí slovem a prostřednictvím současných fotografií na 150 ostravských staveb, které jsou pro severomoravskou metropoli významné. Martin Strakoš (1972) se zaměřuje na problematiku architektury 19. a 20. století, na historii památkové péče a otázky současné architektury v historickém prostředí. Je autorem knih o architektuře Ostravy a okolí. Josef Horázný (1975) se zabývá dokumentární i užitou fotografií. Vedle společných výstav u nás i v zahraničí byla jeho díla prezentována samostatně v Praze či v Brně. Fotograf Martin Štěrba (1976) je zástupcem šéfredaktora fotobanky ČTK. Kromě účasti na řadě společných výstav v Čechách i v zahraničí vystavoval samostatně v Praze či Brně. Věnuje se subjektivnímu dokumentu. VYCHÁZÍ S PODPOROU MAGISTRÁTU MĚSTA OSTRAVY ŘÍJEN 2020 ISBN 978-80-7637-123-1 248 stran FLEXO VAZBA

Miroslav Novotný a kolektiv

Velké dějiny zemí Koruny české: Školství a vzdělanost V posledních desetiletích se vzdělání často redukuje na pouhý nástroj tržní ekonomiky. Tak tomu ale nebylo vždy. Kniha dvanácti českých historiků přibližuje cestu, kterou prošlo školství v českých zemích od svých středověkých počátků, kdy bylo dostupné jen úzké elitě, až k masovému vzdělávání 21. století. Dílo nabízí široce koncipovanou syntézu, kterou česká historiografie dlouho postrádala. Jeho základní osu tvoří dějiny školství a vzdělanosti v Čechách a na Moravě (na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině v příslušných obdobích) dovedené do roku 2004. Kromě všech úrovní, typů a forem vzdělávání publikace zpracovává i bezprostředně související témata, jako jsou školní každodennost, školní architektura, mládežnické a studentské spolky. Věnuje se rovněž souvislostem vzdělanosti, rozkvětu knižní kultury včetně knihoven a čtenářských spolků, vydávání novin a časopisů či nástupu nových médií. Součástí výkladu jsou rovněž dosud málo zmapované oblasti bádání jako vzdělávání dívek a duchovních či lidová výchova. Autorský tým historiků z akademických a pedagogických pracovišť v Praze, Českých Budějovicích, Liberci a Pardubicích pracoval pod vedením Miroslava Novotného ve složení Ivana Čornejová, Tomáš Kasper, Dana Kasperová, Pavlína Kourová, Petr Kratochvíl, Milena Lenderová, Jiří Pokorný, Michal Svatoš, Petr Svobodný, Jan Šimek a Růžena Váňová. Říjen 2020 ISBN 978-80-7432-985-2 752 stran PEVNÁ VAZBA

Založení pražské univerzity

Karlova zakládací listina byla v minulosti častým předmětem spo rů mezi Němci a Čechy, mezi příslušníky církve a laiky a v nepo slední řadě i mezi historiky obou táborů. Již na konci 19. století bylo však rozpoznáno, že byla sestavena, jak bylo ve středověku ob vyklé, na základě vzorníku písemností, tzv. formuláře Petra z Vinei, který sepsal vzorovou zakládací listinu středověkých univerzit po dle fundačních dokumentů italských univerzit v Perugii a Vicenze. Pražská zakládací listina pak změnila pouze název místa, v němž mělo dojít k nové fundaci, titulaturu zakladatele a přidala aktuál ní dataci písemnosti. Často citovaná slova Karlovy zakládací listi ny, „aby naši věrní obyvatelé království, kteří bez ustání lační po plodech vědění, nebyli již nuceni v cizích zemích doprošovati se al mužny, ale našli již v království stůl k svému pohoštění prostřený. Též ti, jež vyznamenává vrozená bystrost a nadání, … nebyli již ví ce nuceni… za účelem vyhledávání věd kraj světa obcházeti, … roz hodli jsme se po předchozí zralé úvaze vyzdvihnouti, zříditi a nově v život uvésti obecné učení v našem metropolitním a nejpůvabněj ším městě pražském…“, se stala již v prvním staletí po jejím vzniku zdrojem letitých sporů. Dlouhý citát dokládá nejen podobu zaklá dacího dokumentu pražské univerzity, ale vlastně i důvody oněch sporů. Nacionalistické 19. století je vidělo především v kardinální otázce, pro koho byla nová univerzita určena, zda pro Čechy, či pro Němce, zda pražská univerzita byla ústavem českého státu, či prv ní univerzitou na území Říše, zda byla fundací českého krále, ne bo říšského panovníka. Dnes víme, že takto postavená otázka je vlastně nesmyslná, protože neodpovídá středověké realitě. Pražská univerzita, zřízená na území a z prostředků Českého království, ne byla ústavem českým ani říšským, nebyla určena jen Čechům nebo Němcům, ale celému křesťanskému světu. (…) Bez jakékoliv nad sázky tak můžeme mluvit o dalším významném kroku začleňujícím české země z periferie Evropy do jejího „středu“.

Vojtěch Matocha, Karel Osoha

Prašina 3: Bílá komnata Je parné léto a napětí na hranicích Prašiny narůstá. Podnikatel Klement Hrouda se vrací do Prahy, aby se pomstil, a po úbočí Šibeničního vrchu obchází Krchlebani vedení záhadným Melicharem. Co nevidět davy lidí vyrazí vzhůru temnými uličkami a budou hledat stroj dávného vynálezce Hanuše Nápravníka. Zatímco se v oprýskaných domech a na prázdných náměstích v tichosti schyluje k poslednímu střetu, rozhodne se En vzít osud čtvrti do svých rukou. Jirka se vydává v jejích stopách. Podaří se mu odvážnou dívku najít, než bude pozdě? Poslední díl úspěšné trilogie Prašina přináší konečné rozuzlení, na které jsme s velkým napětím čekali. Vojtěch Matocha (1989) vystudoval matematiku, dnes vyvíjí software pro mobilní telefony. První dva díly trilogie o záhadné čtvrti Prašina (Paseka 2018) a Prašina: Černý merkurit (Paseka 2019) se staly bestsellery a těší se oblibě čtenářů napříč generacemi. Prašina získala Cenu učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství a Cenu nočních spáčů Noci s Andersenem. Autorovi přinesla nominace na Magnesii Literu, Cenu Jiřího Ortena nebo Zlatou stuhu. Karel Osoha (1991) patří k předním českým komiksovým autorům. Upozornil na sebe webovým komiksem Plíč, který paroduje japonské akční příběhy. Za album Češi 1948: Jak se KSČ chopila moci získal cenu Muriel pro nejlepšího kreslíře. Díky ilustracím pro Prašinu a prvnímu dílu komiksové trilogie Návrat Krále Šumavy byl nominován na cenu Czech Grand Design. listopad 2020 ISBN 978-80-7637-118-7 260 STRAN PEVNÁ VAZBA

Jeden z Krchlebanů, který dosud mlčky seděl ve stínu, popošel do světla. Byl mladý a pohublý, ve tváři nezdravě bledý, slepené černé vlasy mu sahaly až ke krku. Sepjal ruce, a zatímco mluvil, nechal prs ty propletené. Hovořil velmi tiše a po každé větě se sípavě nadechl. „Poslední dva týdny jsme obcházeli po Prašině,“ začal zeširoka. „Vzali jsme to od Tůní až k Písecký skále. A pak zase zpátky kolem Petráku, přes Kudlov a dolů do Koryt. Bušili jsme na všechny dveře a prolezli každej dvůr, kde se sušilo prádlo. Když bylo někde otevře ný okno a my si nebyli jistí, jestli tam někdo bydlí, volali jsme. Ptali jsme se děcek a ženských, co byly na pavlačích a nebály se s náma prohodit pár slov.“ Nadechl se. „A každýmu, kdo s náma byl ochot nej mluvit, jsme opakovali to stejný. Jestli chcete, aby věci zůstaly, ja ký jsou, musíte pro to něco udělat. Už se nestačí schovávat, Melichar potřebuje vaši pomoc. Vyprávěli jsme jim, co se děje na Vídeňský a dole pod valem. Co o nás Pražáci říkají, co si o nás myslí a co na Prašině hledají. Co se stane, pokud je nezastavíme.“ Mladíkovi se na rtech mihl křivý úsměv. „Časy se změnily,“ pro hlásil a oči se mu rozjasnily. „Přibylo lidí, co se nás nebojí pod pořit. Někteří se k nám chtějí přidat. Za poslední dva týdny jsme Melicharovi přivedli tolik nových ulic, jako se nám nepodařilo za ce lý léta. Melichar má pravdu; už teď je nás víc, než si Pražáci dokážou představit. A Prašina se začíná přiklánět na naši stranu.“ Uznalé zamručení. Krchleban však zdvihl prst na znamení, že to nejdůležitější ještě neřekl. „Dozvěděli jsme se ještě jednu novinu. Nejdřív jsme pochybovali, ale během dnešního odpoledne nám ji po tvrdilo několik důvěryhodných lidí. A podle Melichara bychom jim měli věřit.“ „O čem mluvíš?“ „Anastázie je zpátky na Prašině.“ Mumlání mezi Krchlebany zesílilo a Jirkovi se v úkrytu rozbuši lo srdce. Dlaní si zakryl ústa. En. Vědí o En. Bledý mladík počkal, až šum odezní, ve tváři mu pohrával úsměv. „Podle Melichara je ta hol ka důležitá. Chce s ní mluvit.“ „Co když si ji s někým pletou? Je to vážně ona?“ „Melichar o tom nepochybuje.“ „Proč přišla?“ „Ví něco, co my nevíme. A něco hledá,“ odpověděl Krchleban. „Kudy chodí, vyptává se na cestu.“ „Na cestu kam?“ „Do bílé komnaty.“

Luke Pearson, Stephen Davies, Seaerra Millerová

Hilda a domácí skřítek Život dobrodruha není jednoduchý. Kdo však čte Hildu, ten ví, že může být i ohromně zábavný. Zvlášť když v pokoji za nábytkem objevíte tajuplná doupata, kam skřítci schovávají věci, o nichž jste si mysleli, že jsou už dávno ztracené. Třeba staré klíče, stínítka nebo hrací kostky. Ale aby Hilda neseděla jenom doma, vypraví se v tomto díle svých napínavých příhod lovit bobříky. Stane se totiž členkou skautského oddílu Vrabčáků. Chybět nebudou Větvík nebo Poleňák, ovšem v hlavní roli se tentokrát představí i velký krvelačný pes. Nenechte si ujít ani dobrodružství v knihách Hilda a pidilidi a Hilda a parádní slavnost. Luke Pearson (1987) je lídrem britského komiksu. Jeho série Hilda vychází po celém světě, dočkala se animovaného seriálu na Netflixu a přinesla mu řadu ocenění včetně Britské komiksové ceny nebo Ceny Maxe a Mořice. Stephen Davies (1976) je obr dětské literatury. No vážně, měří skoro dva metry. Během svého života se také živil česáním jablek, sklízením rýže, výukou angličtiny nebo jako producent v rádiu. Kromě čtení a psaní má rád kresby čínskou tuší a šachy. Ilustrátorka Seaerra Millerová vyrůstala v malém městečku ve Wyomingu, jako dítě nejraději sbírala pampelišky a koukala se na staré westerny z babiččiny sbírky. Je autorkou komiksových příhod s vyšetřovatelem paranormálních jevů Masonem Mooneym. Z ANGLIČTINY PŘELOŽILA MARTINA KNÁPKOVÁ SRPEN 2020 ISBN 978-80-7432-970-8 176 STRAN PEVNÁ VAZBA

Hilda se s kompasem, baterkou a sendviči v náručí vyplížila ze sta nu, přikrčila se a vběhla do lesa. Rozsvítila baterku a vydala se směrem na jihozápad a dávala při tom pozor, aby jí pod nohama nekřupaly větvičky. Nesmí vzbudit spící Vrabčáky. Najednou se zarazila. Byl Tontuův tábor jihozápadním, nebo ji hovýchodním směrem? Měla dojem, že to bylo na jihozápad, ale najednou už si nebyla jistá. Větve stromů vypadaly v záři bater ky podivně pokrouceně, jako nějaká obludná chapadla. Po obou stranách kužele světla zela černá prázdnota. Hilda litovala, že s sebou nemá Větvíka. Taky litovala, že kdy otevřela TŘINÁCT DŮVODŮ, PROČ SE DRŽET DÁL OD VYKOTLANÝCH STROMŮ Emila Gammelplassena. Najednou se mezi stromy zamihotalo světlo. Tontu! Hilda přida la do kroku a odhrnovala tenké větvičky, které se k ní natahovaly, aby jí zahradily cestu. Na paseku už to bylo jen kousek. Jakou bude mít Tontu radost, až dostane takovou hromadu okurkových sendvi čů, nemluvě o tom papírovém pytlíku s oříšky a jeřabinami! Hilda se užuž chystala vylézt z lesa na paseku, když vtom uslyše la nějaký hlas. Z jeho tónu i z toho, co říkal, jí tuhla krev v žilách.

Noelle Stevensonová

Nimona Meče! Magie! Lasery! V tomhle zvláštním království vedle sebe existují rytíři i nejmodernější technologie. Jeho řád naruší příchod dívky jménem Nimona, která se dokáže proměnit v nejrůznější stvoření a která navíc nabídne svoje služby vrchnímu padouchovi. Společně s ním se snaží celému království ukázat, že zdejší idol a jeho kolegové z Institutu hrdinství a prosazování pořádku nejsou tím, za koho se vydávají. Jak je vůbec možné, že se z nejlepších přátel stali úhlavní nepřátelé? Také minulost Nimony skrývá temné tajemství, takže co se zpočátku jeví jako parodie na stereotypy žánru fantasy, se postupně mění v příběh o našich vnitřních démonech. Komiks Nimona je zkrátka drzý a nepředvídatelný stejně jako titulní hrdinka. Fenoménem se stal už při publikování na internetu a vzniká podle něj i celovečerní animovaný film. Noelle Stevensonová (1991) je nejznámější tvůrkyní série Záleskautky. Ještě před jejich úspěchem na sebe však upozornila pohádkovou komedií Nimona (2015), ve které si pohrává s pravidly a klišé žánru fantasy. Byla za ni také nominována na prestižní Národní knižní cenu. Stevensonová si vyzkoušela i spolupráci s nakladatelstvími Marvel a DC Comics a podílela se na kultovním animovaném seriálu Adventure Time (Čas na dobrodružství). V současnosti vede tým seriálu She-Ra and the Princesses of Power uváděný společností Netflix. Z ANGLIČTINY PŘELOŽILA MARTINA KNÁPKOVÁ SRPEN 2020 ISBN 978-80-7637-099-9 272 STRAN PEVNÁ VAZBA

Raina Telgemeierová

Nervy Už víme všechno o její ségře a jejích zubech, teď se Raině podíváme až do žaludku. Jídlo nás všechny spojuje, ale co když má člověk z jídla strach a bojí se, že mu některé potraviny nedělají dobře? Právě tím si puberťačka Raina prochází, spolužáci si přitom libují v nechutnostech a největší událostí je, když ve škole řádí střevní chřipka. Rainu ale její žaludeční potíže neopouští, do toho má spoustu starostí s dospíváním, školními povinnostmi a udržováním kamarádů. Co se to děje? Celosvětově nejčtenější autorka komiksu vypráví empatický příběh podle skutečných událostí. Ukazuje, že není ostuda, když si člověk chce o své úzkosti s někým popovídat. Naopak – první krok k překonání našich obav uděláme, když se někomu svěříme. Raina Telgemeierová vystudovala ilustraci na Škole vizuálních umění v New Yorku. Její bestseller Úsměv (2010, č. Paseka 2015) nastartoval vlnu současného zájmu o komiks pro děti a mládež a přilákal ke komiksu novou generaci žen a dívek na straně čtenářské i autorské. Za Ségry obdržela jako první žena v historii komiksového Oscara – Cenu Willa Eisnera – pro autory, kteří svoje komiksy sami píší i kreslí. Úspěch sklidil i její komiks Duchové (2016, č. Paseka 2017) o rodině, která se kvůli vážné nemoci jedné z dcer stěhuje do městečka, kde údajně straší. V roce 2019 se vrátila k autobiografickému vyprávění a na Úsměv a Ségry navázala komiksem Nervy (2019, č. Paseka 2020). Magazín Comics Beat vyhlásil Telgemeierovou osobností komiksu uplynulé dekády. Z ANGLIČTINY PŘELOŽILA MICHALA MARKOVÁ říjen 2020 ISBN 978-80-7637-141-5 224 stran PEVNÁ VAZBA

Tereza Drahoňovská, Štěpánka Jislová

Bez vlasů Tereza si nikdy nemyslela, že bude mít pleš dřív než její kluk. Neuměla si představit, že se jí bude stýskat po culíku, který ji lechtal na zádech. A už vůbec by ji nenapadlo, že blízké okolí i lidé na ulici jí budou vyjadřovat podporu v domnění, že si prochází chemoterapií. Když kvůli autoimunitní nemoci přišla během několika měsíců o všechny vlasy, musela se vyrovnat se změnou vzhledu, s pocitem ztráty ženskosti i s nabídkou paruk. Koloběh vyšetření a planých nadějí přinesl spoustu situací, na které se autorka dokáže dívat s nadhledem a humorem. Svůj první rok bez vlasů líčí ve svěžím díle, které navazuje na bohatou tradici autobiografického komiksu ze světa. Jednou z forem alopecie prošlo nebo prochází 147 milionů lidí po celé planetě. Pro přibližně dvě procenta pacientů je alopecie společníkem na celý život. Komiks kromě osvěty přináší i povzbuzení pro pacienty, kteří se s tímto onemocněním vyrovnávají. Terezu Drahoňovskou (1990) už dávno omrzelo nošení paruky, nepřestalo ji ale bavit o alopecii mluvit a zodpovídat zvídavé otázky. Vystudovala žurnalistiku a mediální vědy na FSV UK, založila se Štěpánkou Jislovou sdružení Laydeez do Comics Praha, které propaguje tvorbu komiksových autorek. Štěpánka Jislová (1992) vystudovala Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni a své krátké komiksové příběhy publikovala v řadě domácích i zahraničních sborníků. Podílela se na komiksové sérii Češi či nakreslila komiks Milada Horáková. VYCHÁZÍ S PODPOROU MINISTERSTVA KULTURY ČR Říjen 2020 120 STRAN

ISBN 978-80-7637-142-2 978–80–7637–142–2

Kazu Kibuishi

Amulet 4: Poslední strážci Výprava našla legendární město Cielis, ale místo pomoci přicházejí další otázky. Leon Rudovous potkává vystrašené obyvatele, kteří ve městě vídají duchy. Robot Cogsley s Miskitem si vyzkouší výchovu dračího mláděte a narazí na tajemství, které odkaz pánů kamene staví do nového světla. Emily a její nový spojenec Max se chystají na nebezpečné zkoušky, které rozhodnou o jejich budoucnosti u Rady strážců. Kazu Kibuishi (1978) se narodil v Tokiu, ale už jako dítě se s matkou a bratrem přestěhoval do Spojených států. Vystudoval filmovou vědu na Kalifornské univerzitě, v jeho tvorbě došlo ke splynutí japonského a západního přístupu k popkultuře, vizualitě i komiksovému vyprávění. Za prvotinu Daisy Kutter: The Last Train získal cenu YALSA za nejlepší titul pro děti a mládež. Je editorem oceňovaných komiksových antologií Flight a Explorer, ale nejvíc ho proslavila fantasy série Amulet. Byla přeložena mimo jiné do estonštiny, francouzštiny, hebrejštiny, italštiny, nizozemštiny, norštiny, švédštiny nebo turečtiny. Kibuishi žije poblíž Seattlu s ženou Amy a dětmi Juni a Sophie. Z ANGLIČTINY PŘELOŽIL MICHAL PROKOP ŘÍJEN 2020 224 STRAN

ISBN 978-80-7637-080-7 pevná vazba

Stevensonová, Wattersová, Allen, Laihoová

Záleskautky 4 Parta nebojácných dívek opět dokazuje, že skauting a fantasy jdou skvěle dohromady. Tábor tentokrát překvapí sněhová bouře – uprostřed léta by ji ostatně čekal málokdo – a vedoucí oddílu Jen se ocitá sama bez přátel. Ze spárů nebezpečí ji zachrání tajemná žena, která snad kdysi sama bývala záleskautkou. Příběh nám prozradí spoustu tajemství z minulosti tábora i jeho osazenstva, takže by si ho neměl nechat ujít nikdo, kdo to se sbíráním bobříků myslí vážně. Záleskautky se právem staly kultem pro moderní čtenářky i čtenáře. Originální formou podporují hodnoty, jako jsou přátelství, tolerance, ochrana přírody a odvaha. A ještě si u toho užijete spoustu bláznivé zábavy. Noelle Stevensonová (1991) je nejznámější tvůrkyní série Záleskautky. Ještě před jejich úspěchem na sebe však upozornila pohádkovou komedií Nimona (2015), ve které si pohrává s pravidly a klišé žánru fantasy. Byla za ni také nominována na prestižní Národní knižní cenu. Stevensonová si vyzkoušela i spolupráci s nakladatelstvími Marvel a DC Comics a podílela se na kultovním animovaném seriálu Adventure Time (Čas na dobrodružství). V současnosti vede tým seriálu She-Ra and the Princesses of Power uváděný společností Netflix. Z ANGLIČTINY PŘELOŽILA MARTINA KNÁPKOVÁ ŘÍJEN 2020 112 stran

ISBN 978-80-7637-143-9 pevná vazba

Paseka do čtečky

Paseka′s Kindle

• Vztahy a mýty • Soběstačný • Umění řezničiny • Město světla • Náš Coney Island • Baletky • Dějiny české detektivky • Ruská kocovina • Dějiny násilí • Prašina 2: Černý merkurit

paseka.cz instagram.com/knihypaseka twitter.com/knihypaseka facebook.com/knihypaseka facebook.com/komiksyodpaseky