Prvňáci mají rádi legraci!

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

nakladatelství

© Zuzana Pospíšilová, 2024 Ilustrace © Marie Koželuhová, 2024 Nakladatelství © Panda, 2024 ISBN 978-80-908824-1-6

Do první třídy se některé děti opravdu těší.

Jiné přicházejí do školy s obavami. Ve školce si děti mohly hrát, ale ve škole je čeká učení.

Matyáš si s tím hlavu nelámal. Do školy se těšil hlavně proto, že si tam najde nové kamarády.

Byl to ten nejveselejší kluk na světě. Pořád se usmíval. V jednom kuse si z něčeho dělal legraci, a tak byl mezi dětmi ve školce velmi oblíbený. O prázdninách přemýšlel, jaká asi bude paní učitelka ve škole.

7

Prázdniny skončily a prvňáci s novými aktovkami šli poprvé do školy. Matyáše doprovázela maminka. Některé děti měly s sebou jen maminku nebo tatínka. Natálka, Sára a Standa však čekali před školou s oběma rodiči. „Ahoj, taky jdeš do první třídy?“ chtěl se hned seznámit Matyáš. „Já jsem třeťák,“ odpověděl mu kluk uraženě a raději poodešel stranou.

8

Matyáš to nevzdával. Jeho maminka se dala do řeči s maminkou jiného dítěte a totéž chtěl udělat i Maty. Zaklepal na rameno dívce v šatech, která k němu byla otočená zády.

Neměla aktovku a byla o trochu větší než on. „Čau, taky jdeš do první třídy?“ zeptal se vesele.

Dívka se otočila. „Ano, jdu do první třídy,“ odpověděla mu dospělým hlasem. „Budu totiž tvoje paní učitelka,“ dodala s úsměvem.

Matyášovi zčervenaly tváře. Paní učitelka byla tak malá, že se mezi dětmi skoro ztrácela, ale hlas měla opravdu silný. „Žáci první třídy mohou jít za mnou,“ vybídla děti, když zazvonilo a starší školáci se nahrnuli do školy.

Všichni věděli, kam mají jít, jen prvňáci to netušili. „Rodiče mohou jít tentokrát s námi, ale od zítřka už to možné nebude,“ dodala paní učitelka.

9

„Vyberte si své místo,“ vybídla děti paní učitelka a nechala je, ať se rozprchnou po třídě.

Někteří rodiče dětem radili, kde najdou nejlepší místo. Jiní se postavili dozadu k nástěnce, aby nepřekáželi a nerušili. Katka si sedla vedle Johanky, protože se znaly ze školky, Filip s Martinem se skamarádili teprve před školou.

Když Matyáš viděl, že děti obsazují hlavně zadní lavice, rozhodl se, že to udělá přesně 10

naopak. Sedl si za stůl, který byl největší a měl pohodlnou polstrovanou židli. Netušil, že je to stůl pro paní učitelku. Ostatní děti to taky nevěděly, ale rodiče se začali hlasitě smát.

Paní učitelka, která vešla do třídy jako poslední, se taky rozesmála: „Vypadá to, že vás nebudu učit já, ale nový pan učitel. Jak se jmenuješ?“ Matyáš se opět začervenal. Dnes už podruhé.

Pochopil, že se musí posadit jinam. Zbylo na něj místo vedle Moniky.

11

S kým seděla v lavici Johanka? S kým seděl v lavici Filip? Vedle koho si sedl Matyáš?

Které děti doprovodili do školy oba rodiče?

Vyber: Matyáše, Natálku, Filipa, Johanku, Martina, Sáru, Standu, Katku.

Pojmenuj věci okolo aktovky a řekni, na jaké písmeno každá z nich končí a na jaké začíná. Například AKTOVKA začíná na písmeno A a končí také na písmeno A.

Vyjmenuj věci, které jsou vpravo od aktovky a které jsou vlevo od ní.

V řadě písmen najdi vždy to, které se od ostatních liší: AAAVAA KKKKRK TTITTT OOOOCO

„Teď si vezměte do každé ruky jednu tužku a nakreslete na papír sluníčko. Oběma rukama najednou,“ řekla dětem paní učitelka. Chtěla, aby si uvolnily ruce, než začnou psát písmena.

Ve třídě zavládl nezvyklý rozruch. Jirka měl jen jednu tužku. Druhou mu musela půjčit Barborka. Nosila v penálu rovnou tři. Kájovi se sluníčko pravou rukou podařilo hezky. Levá se mu ale klepala tak, že jeho obrázek připomínal spíš strašidlo. Zato Gábince se oba obrázky 13

vydařily. Obě sluníčka vypadala naprosto stejně. Paní učitelka ji pochválila. „Kdybys byla pavoučice, mohla bys namalovat sluníček rovnou osm.“ „Fuj, ještě že nejsem pavouk. Já se jich trochu bojím,“ přiznala se Gábinka.

Paní učitelka chápavě přikývla a pak dodala: „Tak bys mohla být stonožka. To by bylo ještě lepší.“ Všichni se tomu vtipu zasmáli. Jen Matyáš se nesmál. Přemýšlel. V hlavě už se mu totiž začínal rodit plán.

Když ho maminka vyzvedla z družiny, hned 14

po cestě se jí vyptával, kdy pojedou za tetou Miluškou. „Proč?“ divila se maminka. „Potřebuju, aby mi něco nakreslila na kamínek,“ odpověděl Maty. Maminka se na nic dalšího nevyptávala. Vytáhla telefon, aby se mohla se svou sestrou domluvit. Teta Miluška pracovala jako kadeřnice, ale ve volných chvílích malovala obrázky na kamínky, které pak nechávala ležet na ulici. Kdo kamínek našel, mohl si ho nechat nebo ho přemístil jinam.

Vypadaly jako živé. Třeba mince, motýl nebo slunéčko sedmitečné. „Teta říkala, že můžeme přijít hned. Měla ranní směnu, byla v práci do dvou hodin.“ „Jo, mami, musíme tam hned jít. Prosím!“ Maminka s úsměvem přikývla a oba se otočili a vydali se opačným směrem. Teta totiž bydlela na jiném konci města.

Teta se hned pustila do malování. Na Matyho přání namalovala na kamínek velkého chlupatého pavouka.

15

Druhého dne si ho Maty vzal s sebou do školy. Schválně se snažil v šatně moc nezdržovat, aby byl ve třídě první. Položil kamínek na lavici, kde seděla Gábinka, a čekal, co se bude dít. Když si pavouka všimla, začala hlasitě křičet, a tak se tomu smál. Smích ho ale brzy přešel. Do třídy vběhla paní uklízečka s mokrým mopem.

16

Za ní paní učitelka, která na mokré podlaze uklouzla. Na zem se svalil dokonce i pan ředitel. Šel zrovna kolem a byl zvědavý, co se děje. Když to zjistil, ulevilo se mu, že se nic vážného nestalo. Nakonec se to celé obešlo bez poznámky. Paní učitelka ale trvala na tom, aby se Maty omluvil Gábince za to, že ji chtěl vystrašit.

17

Co měly děti za úkol nakreslit oběma rukama? Komu se to podařilo nejlépe?

Od koho si Jirka půjčil druhou tužku?

Kolik nohou má pavouk? Vyber správný obrázek:

Jak se jmenovala Matyášova teta?

Kdo chtěl Gábinku vystrašit? A jak to udělal?

Jaké slovo se dá poskládat z těchto písmen?

Obrázky ti napoví.

TOMÝL=?

POUVAK=?

NEMIC=?

Prvňáci zjistili, že ve škole je to skoro stejně prima jako ve školce. I když tu nemají tolik hraček. Paní učitelka pro ně vymýšlela všelijakou zábavu. Když šli do jídelny, museli se po chodbě plížit potichu jako zloději, aby je nechytila zlá čarodějnice. V hudební výchově zpívali do mikrofonu jako opravdoví zpěváci.

Nejlepší to ale bylo v tělocvičně. Tam se mohli všichni vyřádit, protože hráli všelijaké hry.

Třeba na chobotnici. Paní učitelka svázala několik švihadel. Ta se proměnila v chapadla.

19

Děti běhaly po tělocvičně a musely chapadla přeskakovat. Janička ale zakopla a jedno švihadlo se jí omotalo okolo nohy. Tím strhla i další chapadla. Švihadla se snažila uvěznit i jiné děti. „Pomoc! Ta chobotnice oživla!“ volala Jana.

Naštěstí se jí nic nestalo. Zato Evu bouchlo švihadlo do holeně. Paní učitelka jí chtěla dát na nohu studený obklad, a tak řekla ostatním: „Zatím si sedněte na lavičku a chvíli na nás počkejte. Žádné vylomeniny! Mám tady mouchu vyzvědačku. Ta všechno vidí a všechno mi prozradí.“ 20

Na jedné straně tělocvičny byly umístěny lavičky. Žáci k nim zamířili. Nejprve všichni seděli, ale pak se Standa zvedl. Ze svého místa měl výhled k výklenku s tělocvičným nářadím.

Lákalo ho to tam. Bylo tam hodně zajímavých věcí a on je chtěl prozkoumat. „Paní učitelka říkala, že máme sedět,“ napomenula ho Natálka.

Standu to ale nezastavilo. Spíš naopak.

Rozběhl se. Protáhl se mezi kladinou a kozou.

Vyskočil na žíněnky a chtěl udělat kotrmelec. Pak ale dostal lepší nápad. Úplně vzadu byly dvě malé kulaté trampolíny.

Na jedné z nich hned začal skákat.

Pak přeskakoval z jedné na druhou a hlasitě u toho výskal.

21

„Hned pojď zpátky!“ snažila se ho usměrnit Lenka.

Někteří kluci měli chuť se za Standou aspoň podívat, ale paní učitelka se mohla každou chvilku vrátit. A kdyby viděla, že ji neposlechli, mohl by z toho být malér.

Jirka s Filipem a Matyášem se aspoň postavili a zvědavě natahovali krky. Podle zvuků, které vycházely z místa na nářadí, mohli jen odhadovat, co se tam děje. Některé děti měly trampolínu na zahradě nebo na ní alespoň někdy skákaly. Matyáš řekl nahlas to, co si ostatní jen mysleli: „On tam snad skáče na trampolíně.“ Sára už to nevydržela: „Já chci taky na trampolínu!“ vykřikla nahlas a rozeběhla se za Standou. Jenže v tu chvíli otevřela dveře tělocvičny paní učitelka. Sára zůstala stát uprostřed tělocvičny a vyděšeně zírala na trampolíny, které byly najednou prázdné. „On zmizel!“ vykřikla a chytila se za pusu.

V tu ránu se tam rozeběhli všichni zvědaví 22

prvňáci. Standa opravdu zmizel. Všiml si ho až Lukáš. Ukázal prstem ke stropu, kde visela síť, do které byl Standa zapletený. Paní učitelka se vyděsila. Sama ho sundat nezvládla, na to byla moc malá. Musela zavolat pana školníka, který donesl dlouhý žebřík. Standa měl od té doby přezdívku skokan.

23

Jakou zábavu paní učitelka pro prvňáčky vymýšlela?

V co se proměnila svázaná švihadla?

Komu se švihadlo omotalo kolem nohy?

Paní učitelka má vyzvědačku…

Vyber: mouchu – mouku – ropuchu?

Děti se posadily na…

Vyber: hlavičku – lahvičku – lavičku?

Najdi mezi obrázky 5 rozdílů:

Jakou přezdívku dostal Standa?

Jaká přezdívka by se líbila tobě?

Zjisti, jak se děti jmenují. Část jejich jména byla nahrazena obrázkem.

+ DA

+ ÁŠ

+ KA

Hodiny výtvarné výchovy žáci milovali.

Paní učitelka jim pokaždé připravila nějaký zajímavý úkol. Zkoušeli třeba pokreslit papír barevnými voskovkami. Pak ho přetřeli černou tuší a nechali zaschnout. V další hodině na výkres opatrně vyškrábali obrázek špendlíkem nebo hřebíkem. Jindy lepili na papír listy, které našli v přírodě. Dnes pro ně ale paní učitelka vymyslela něco jiného.

25

„Nakreslíme si panáčky, se kterými si pak můžeme hrát,“ seznámila děti se svým plánem.

Měla už předem připravené kreslicí čtvrtky, na kterých bylo něco předkresleno tužkou.

Děti nejprve netušily, co to je, ale paní učitelka to záhy vysvětlila: „Budeme kreslit postavy.

Papír je rozdělený na tři části. V horní části bude hlava. Ve střední bude trup a ruce a v dolní části budou nohy. Protože si s panáčky chceme hrát, vyznačila jsem místo, kde bude krk, a místo, kde bude mít postava pas.

Zbytek nechám na vás. Dokreslíte jakoukoliv postavu. Může to být baletka, může to být princezna, sportovec, voják nebo pirát.

Zkrátka, co vás zrovna napadne. Až budou obrázky hotové, tak je podle vyznačených čar rozstříháte. Na jednu hromádku dáme všechny hlavy. Na druhou hromádku odložíme trupy a na třetí hromádce budou nohy. Každou hromádku pečlivě zamícháme a pak si každý vezme hlavu, trup a nohy. Uvidíte, jaká to bude legrace.“ 26

Když děti slyšely slovo legrace, hned se začaly těšit. Ještě než paní učitelka rozdala připravené čtvrtky, měly všechny jasno, co budou malovat. Tedy kromě Alexe. „Tak nakresli strašáka do zelí,“ poradila mu Lenka, která seděla v lavici vedle něj. Nejprve o něm sama přemýšlela, ale pak chtěla nakreslit raději paní v plavkách a se zmrzlinou v ruce.

Kája nakreslil pána, který měl pár kilo navíc, husté vousy a střapaté vlasy. Matyáše inspirovala paní učitelka zmínkou o pirátovi. Doma měl knížku o pirátech a uměl namalovat pásku přes oko i zahnutou šavli. Barborka nakreslila 27

baletku, Johanka se Sárou kreslily princezny, i když každá jinou. Děti se při kreslení dobře bavily, ale ještě větší zábava nastala, když byly obrázky nakreslené a rozstříhané. „Jdeme na to?“ zeptala se paní učitelka, jakmile byly oddělené hlavy od trupů a trupy od nohou.

Děti se nemohly dočkat. Každý chtěl být první, a tak nastala velká tlačenice. Paní učitelka proto rozhodla, že se musí všichni posadit zpátky do lavic. „Nemusíte se bát, na každého se dostane. Jen vás moc prosím, 28

ještě obrázky neotáčejte.“ Pak je začala rozdávat. Každý dostal tři díly výkresu, ale netušil, co z nich nakonec sestaví. „Až napočítám do tří, můžete obrázky otočit a panáčky poskládat. Jedna, dva, tři. Teď!“ odstartovala paní učitelka. Ze třídy se začaly ozývat výbuchy smíchu. Martin měl postavu s hlavou piráta a baletní sukýnkou.

To pobavilo opravdu všechny. Paní učitelka všechny popletené postavy vyfotila a pak požádala Lukáše, aby je posbíral. „Když nám někdy zbude čas, můžeme si tuto hru zahrát znova,“ navrhla dětem. Nikdo neprotestoval. Naopak.

29

Popiš svými slovy, jakou výtvarnou hru paní učitelka pro děti vymyslela?

Jaký obrázek namaloval Alex?

Z jakých postaviček byly sestaveny tyto obrázky?

Zkus si nakreslit a rozstříhat obrázky a taky si tuto hru zahrát.

Jak se nazývají baletní boty? Zjistíš to, když přečteš všechna písmena ve správném pořadí.

T 6

I 2

K 4

P 1

O 5

Š 3

Y 7

Jirka s Romanem spolu v jednom kuse závodili. Kdo přijde dřív do školy? Kdo se v šatně rychleji převlékne? Kdo rychleji vypočítá příklady? To by se ještě dalo pochopit.

Když ale závodili v tom, kdo rychleji přepíše slova v písance, musela je paní učitelka napomenout. „Co to má být? Takhle neškrábe snad ani kocour. Musíte se oba víc snažit. Rychlost není v životě to nejdůležitější. Měli byste být i pečliví a trpěliví. Takže to oba celé přepíšete znovu. A pořádně!“ 31

Roman se ušklíbal, Jirka se mračil, ale nezbylo jim nic jiného než poslechnout. Zatímco si ostatní děti užívaly přestávku, kluci museli psát. Pomalu a pečlivě.

Když vyučování skončilo, paní učitelka děti odvedla do jídelny na oběd. Závodníci Jirka s Romanem se opět předháněli, kdo bude první.

Ostatní spolužáci šli způsobně, ale oni se rozeběhli, aby byli první. To už paní učitelku opravdu dopálilo. Nechtěla na ně křičet, nechtěla jim dávat poznámku, ale rozhodla se to udělat jinak. „Výborně. Vidím, že se předháníte, kdo bude dřív pomáhat. Takže ty, Jirko, budeš držet dveře, dokud všichni neprojdou. A ty, Romane, si stoupneš k okýnku a budeš všem podávat tácky. Až dostanou jídlo všichni žáci naší třídy, můžete se postavit do řady i vy dva.“ Jirka i Roman se tvářili nazlobeně. S paní učitelkou se ale nevyjednává. Paní učitelku je nutné poslouchat. Roman u okýnka slyšel, jak paní kuchařka s každým šprýmuje. Všichni měli stejné jídlo. Mohli si vybrat buď krupicovou 32

kaši, nebo kuřecí stehno s bramborovou kaší.

Když ale paní kuchařka předávala talíře s krupicovou kaší, tak říkala: „Pohádka mládí, bílé moře, kakaový trosečník na krupicovém ostrově.“ nebo: „Kašička, kterou vařila myšička.“ Když chtěl někdo kuřecí stehno, podala mu talíř se slovy: „Kuřecí pařátek, dinosauří stehno, náhradní noha s bramborem, noha ptáka kokodáka.“ Bylo legrační to poslouchat. Roman, který podával dětem tácky, si to vyslechl hned několikrát. Netušil, že má paní kuchařka tolik nápadů.

33

„Teď se můžete postavit na konec fronty,“ dovolila Romanovi a Jirkovi paní učitelka.

Oba stáli vedle sebe. Nemohli dopustit, aby jeden z nich byl vepředu a druhý vzadu. Paní učitelka nad tím kroutila hlavou, ale pak se šla také najíst. Myslela si, že než se dostanou kluci na řadu, bude mít snědenou alespoň polévku.

Mýlila se. Jirka vystřelil jako první. Přikrčil se, aby ho paní učitelka neviděla, a chtěl všechny předběhnout. Když to Roman uviděl, udělal totéž. Chtěl Jirku předběhnout. Zezadu ho chytil za kalhoty, aby ho přibrzdil. Jirka upadl, Roman o něj zakopl a přitom mu z kapsy 34

vyletěl malý plastový dinosaurus. Skončil v polévce u nejbližšího stolu, kde seděla jejich spolužačka Eva. Nevšimla si toho, protože nevěřícně zírala na ty dva závodníky. Nevěděla, jestli se má smát nebo raději zavolat paní učitelku. Když na lžíci nabrala polévku, málem se lekla. „To je opravdová dinosauří polévka,“ oznámila překvapeně ostatním u stolu.

Paní učitelka se nestihla najíst. Musela své dva závodníky vzít za ruku a doprovodit k okénku. Potom s ní seděli u učitelského stolu. Jedině tam mohla dohlédnout na to, že nebudou závodit i při jídle. Hrozilo, že by se mohli udusit.

35

Kteří dva kluci spolu stále závodili?

Jak museli za trest pomáhat v jídelně?

Jaká pojmenování vymýšlela paní kuchařka pro krupicovou kaši a kuřecí stehno?

V čí polévce skončil plastový dinosaurus?

Vymysli legrační název pro své oblíbené jídlo.

Přečti tato malovaná slova. Zkus je vyhledat v textu.

ZPŮ +

+ NĚ

DI +

ZÁ +

+ AURUS

Víš, jak se má správně stolovat? Co je na obrázku špatně?

Když se děti učily poznávat písmena, paní učitelka pro ně připravovala všelijaké hry.

Nejoblíbenější byla hra na písmenkového detektiva. Měla nachystaná písmena na kartičkách z pevného barevného papíru.

Před začátkem hodiny kartičky schovala někde ve třídě. Třeba pod stůl nebo na nástěnku, do škvíry mezi tabulemi nebo pod květináč na okně. Vždycky kousek vyčuhoval, aby bylo pro děti snadnější lístečky objevit. A jedno písmenkové pátrání se odehrávalo právě dnes.

37

„Doufám, že jste se dnes dobře vyspali, milí detektivové,“ přivítala je paní učitelka. Dětem bylo jasné, co bude následovat. Katka začala radostí poskakovat. Alex dokonce hlasitě vykřikl: „Hurá!“ „Dnes se rozdělíte do tří týmů. Jsme všichni, nebo někdo chybí?“ zeptala se paní učitelka 38

a letmým pohledem zkontrolovala žáky v lavicích. Všimla si, že chybí Zita a Roman. „Rozdělíte se na tři skupinky po šesti,“ rozhodla.

Ve třídě to najednou vypadalo jako v mraveništi. Děti pobíhaly sem a tam, chytaly se za ruce nebo na sebe volaly přes celou třídu. Paní učitelka je sice napomínala, ale moc to nepomáhalo. Teprve když se před tabulí seřadily tři skupiny, zavládl klid. V první skupince byla jen samá děvčata. Ve druhé byli pouze chlapci.

A teprve v poslední skupině byli kluci i holky. „Vy budete hledat modrá písmenka,“ ukázala paní učitelka na skupinu chlapců. Děvčatům přidělila hledání žlutých písmen. Smíšená skupina měla za úkol hledat zelená písmenka. „Nezapomeňte, že jsme ve škole a je vyučování. Musíte se chovat tiše jako detektivové při pátrání.“ Děti tuto hru hrály už dvakrát. Líbila se jim.

Kdyby zlobily, paní učitelka by ji už příště nepřipravila. A to by byla rozhodně škoda.

Všichni se co nejtišeji pustili do hledání.

39

Aby to bylo spravedlivé, slova pro každou skupinu měla stejný počet písmen.

Holky našly písmena

Chvíli jim trvalo, než zjistily, jak je mají správně poskládat. Nejprve zkoušely slovo KOULA, ale paní učitelka je upozornila, že správně je pouze KOULE. Nakonec se jim ale správné slovo podařilo sestavit. Kluci ze svých písmen nejprve poskládali slovo

Ale to taky nebylo to správné slovo, a tak museli přemýšlet dál. I jim se podařilo sestavit z písmen něco, co dávalo smysl. Zato skupina složená z kluků i holek stále nemohla správné slovo najít. Písmenka

nedávala žádný smysl. „Správně jsou copky,“ navrhovala Sára. Písmeno Y ale neměli.

40

„Já už vím!“ vykřikl Martin a pustil se do skládání písmen. Vyšlo mu slovo POKEC. Když to paní učitelka uviděla, začala se smát. „Ale moje máma chodí často na pokec se sousedkou,“ bránil se Martin. „To je ale nespisovné slovo. Dalo by se sestavit i jiné slovo.“ Děti ve třetí skupince se tvářily bezradně, a tak jim přispěchala na pomoc Johanka ze skupiny děvčat. Písmena přeskládala a všichni společně to slovo nahlas přečetli. „Aha! No jo! Jak to, že nás to nenapadlo?“ divily se děti ve smíšené skupince.

41

Kteří žáci ve škole chyběli?

Na kolik skupin se děti rozdělily? Kolik dětí bylo v každé skupině?

Jakou barvu měla písmena v dívčí skupině?

Jaká písmena měli chlapci? A jakou barvu písmen hledala smíšená skupina?

Jaká slova by se dala sestavit z těchto písmen?

Obrázky ti napoví.

Která dvě písmenka měly děti ve všech třech skupinách?

L A O C E P K U

Monika ráda malovala. Po škole chodila do výtvarného kroužku. Učila se tam zacházet se suchým pastelem nebo s vodovými barvami.

Vyzkoušela si kreslení pomocí akvarelových pastelek. Stačilo obrázek namalovat pastelkami a pak po něm přejet štětcem s čistou vodou.

Dnes se učili dělat koláž. Lepili na papír výstřižky z novin a časopisů. Doma ji odpoledne čekalo překvapení. Na návštěvu přišla maminčina kamarádka Věrka a donesla Monice dárek. „Slyšela jsem, že z tebe bude malířka, tak jsem si říkala, že by tě to mohlo potěšit,“ řekla Věrka a předala Monice zabalenou krabičku.

43

„Děkuji,“ špitla Monika. Byla tak zvědavá, že nemohla ani dýchat. Když rozvázala stužku a roztrhla papír, vykulila oči.

V krabičce s průhledným víkem byly fixy.

Ale jaké! Jeden byl zlatý, druhý stříbrný a třetí měl hrot v barvách duhy. Monika vykulila oči a maminka na svou kamarádku mrkla. Ta se usmívala, protože jí bylo jasné, že Monice udělala velkou radost. „Mohla bys mi nějaký obrázek namalovat?

Aspoň je vyzkoušíš,“ vybídla malou slečnu paní Věrka. „Už běžím pro papír!“ odpověděla nadšeně Monika a během chvilky byla zpátky i se svým skicákem. „Nejdřív je musím vyzkoušet,“ řekla jako zkušená malířka. „Óóóóó!“ vykřikla nadšeně.

Stopa, kterou fix zanechal, vypadala jako opravdové zlato. Hned jí bylo jasné, že musí namalovat princeznu ve zlatých šatech, se zlatou korunkou a do pozadí umístí duhový zámek se stříbrnými věžemi.

44

„Teda, to je nádhera. Z tebe vážně bude jednou malířka,“ obdivovala obrázek paní Věrka.

Monika jí obrázek předala a hned se pustila do dalšího. Malovala bez přestání až do večera.

Když paní Věrka odešla, maminka nachystala večeři. „U jídla se nemaluje,“ napomenul Moniku tatínek, když se vrátil z práce. Monika totiž po celou dobu nepustila fixy z ruky. Teď to ale musela udělat, i když nerada.

Po večeři se vykoupala, vyčistila si zuby a pak skočila do postele. Maminka jí přišla dát pusu na dobrou noc a zhasla světlo. Monika si ale tajně vzala baterku, nové fixy a svůj skicák.

45

Aby přes prosklenou část dveří nikdo nezahlédl, že se v pokojíku svítí, celá se přikryla peřinou. Při světle baterky kreslila až do chvíle, než ji přemohl spánek. Ponocování nikomu nesvědčí. Kdo nespí večer, chtěl by dospávat ráno. Kdyby byl víkend, mohla by Monika spát déle, ale dnes byl běžný školní den. Maminka měla ranní směnu, byla už dávno pryč. Moniku měl do školy vypravit tatínek. S telefonem u ucha už ale taky pracoval, a tak neměl čas dceru zkontrolovat.

Monika se sama oblékla, vyčistila si zoubky a snídani si vzala s sebou do auta. Před školou nebylo parkovací místo, a tak musela z auta vyskočit a do školy dojít sama. Bylo jí divné, že se za ní všichni otáčejí. Když přišla do třídy, hned se k ní seběhli spolužáci. „Ty ses proměnila v princeznu?“ zeptal se Filip. Moniku to potěšilo, a tak se usmála. „Co se ti stalo?“ vyzvídala Sára.

Monika se zatvářila vyděšeně. Nechápala, co by se jí mělo stát.

46

„Máš úplně pomalované čelo,“ vysvětlila jí konečně Sára. Sáhla do aktovky a vytáhla svůj skládací kartáč. Když ho rozevřela, bylo tam schované zrcátko. „Jejda!“ polekala se Monika a utíkala k umyvadlu, které bylo vedle tabule. Ať se snažila, jak chtěla, zlatá barva nešla smýt.

Pomohla jí až paní učitelka, která po zazvonění vešla do třídy. Odvedla ji do kabinetu a tam čelo společně vyčistily. Spolužáci od té doby říkali Monice princezna. Znali totiž pohádku o princezně se zlatou hvězdou na čele.

47

Jaké fixy dostala Monika?

Co bylo na obrázku pro paní Věrku?

Proč měla Monika zlatou čmáranici na čele?

Najdi na obrázku nejdelší štětec a nejkratší pastelku. Najdi tužku se zlomenou tuhou a ořezávatko.

Z písmen slova PRINCEZNA vytvoř další slova. Číslice ti napoví.

P 1

R 2

I 3

N 4

C 5

E 6

Z 7

N 8

7-3-1 8-3-5 1-9-4 2-6-7 1-6-5 1-6-2-9 5-6-8-9 7-2-4-9 1-2-3-4-5 2-9-4-6-5 5-3-7-2-8-9 1-2-9-4-3-5-6

A 9

Barborka s Kájou chodili do školy společně, protože bydleli blízko sebe. Kája měl starší sestru, která na ně po cestě dohlížela. „Jé, tady je šnek!“ vykřikl Kája a sehnul se, aby na šneka lépe viděl. „Ukaž!“ byla zvědavá Barborka. „Nechej ho tady a jdeme do školy!“ zavelela Kájova sestra. On se ale velkého šneka s krásnou ulitou nechtěl vzdát. Nenápadně ho vstrčil do kapsy u kalhot. „Už jdu!“ odpověděl a mrknul na Barču, aby ho neprozradila.

49

Ve třídě Kája šneka z kapsy vylovil a ukazoval ho ostatním spolužákům. „Jé, ten je hezký. Jak se jmenuje?“ zeptala se Gábinka. „Já nevím. Ještě jsem se ho nestihl zeptat,“ odpověděl Kája. Gábinka z toho byla zmatená. Šneci přece nemluví. Nebo ano? „Našel ho v trávě cestou do školy. Není to jeho domácí mazlíček,“ objasnila jí to Barborka. „Aha,“ pochopila Gabka.

Kolem Káji se vytvořil hlouček dětí. Šnek se ale před dětmi styděl. „Musíte být tiše,“ upozornil spolužáky Kája.

Opravdu to pomohlo a šnek vystrčil své růžky a oči na stopkách. Rozvlnil své tělo a kousek popolezl vpřed. Přitom po sobě na lavici zanechal slizkou stopu.

Zazvonilo na hodinu a do třídy vešla paní učitelka. Děti se v tu ránu rozprchly na svá místa.

Kája chtěl šneka rychle schovat na odkládací místo pod lavici. Zapomněl však, že polička je 50

drátěná a s velkými oky. Sešit se tam udrží, ale šnek ne. Spadnul na podlahu, až to cinklo.

Dětem došlo, co se stalo. Všechny oči ve třídě mířily ke Kájovi, který se pro šneka sehnul.

Naštěstí se nic vážného nestalo. Šnek se ale polekal a schoulil se do ulity. „Co to je?“ zeptala se paní učitelka, i když dobře věděla, že je to šnek. „Našli jsme ho venku. Mířil na cestu a mohlo by ho přejet auto,“ bránil se Kája. Dobře věděl, že zvířátka do školy nepatří.

51

„Víte co? Vyrobíme pro něj šnekodráhu.

Připravte si na stůl igelitovou podložku,“ navrhla dětem paní učitelka a zašla do skříně pro plastelínu. Děti vyválely barevné válečky, které vkládaly do krabice. Než hodina skončila, byla šnekodráha hotová. Šnek se chvíli snažil lézt v mantinelech z plastelíny, ale pak ho to přestalo bavit a v nestřeženém okamžiku při hodině matematiky z krabice vylezl.

52

„On tady není!“ zděsila se Natálka, která si toho všimla jako první. Děti vyskočily ze svých míst a běžely se na to podívat. Šneka by bylo snadné najít, kdyby děti jeho stopu nepošlapaly svými bačkůrkami. Kam mohl zmizet?

Byla to opravdová záhada. Tedy až do chvíle, než Kája přišel domů a chtěl si nachystat aktovku na druhý den. Uvnitř aktovky byl šnek a pochutnával si na kedlubně, kterou maminka nachystala Kájovi ke svačině.

53

Víš, jaký je rozdíl mezi šnekem a slimákem?

Kdo cestou do školy našel šneka?

Z čeho děti vyrobily šnekodráhu?

Co udělal šnek, když spadl na podlahu pod lavici?

Zkus tato slova přečíst pozpátku.

KENŠ ATILU AKVOTKA ECIVAL

Jak by znělo tvoje jméno, kdyby se četlo pozpátku?

Ukaž šnekovi cestu, jak se dostane ven.

„Příští týden nás čeká divadelní představení, tak si zítra doneste padesát korun,“ upozornila děti paní učitelka. Pro jistotu to dětem napsala i do deníčku na úkoly.

Druhého dne děti donesly peníze. Skoro všichni měli kovovou padesátikorunu nebo jiné mince. Jen Natálce dali rodiče papírovou stokorunu, protože drobnější peníze neměli.

Před každou hodinou si žáci musí nachystat potřebné pomůcky na vyučování. Teď je čekala matematika. Děti měly na lavici jen pouzdro, pracovní sešit, peníze a otevřený deníček.

55

Paní učitelka tam rodičům napíše, že peníze převzala. Protože vyučování ještě nezačalo, děti pobíhaly mezi lavicemi, povídaly si a nahlas se smály. Není divu, protože tohle byla jedna z nejveselejších tříd, jaké paní učitelka zažila.

Jako poslední přiběhl s aktovkou na zádech Alex. S někým se nahlas pozdravil, na Natálku a Gábinku se jen otočil, ale s Jirkou a Matyášem si na pozdrav plácnul. To proto, že spolu hráli ve stejném hokejovém týmu. Prošel až do zadní lavice, kde na něj čekala Lenka. Nachystal si věci stejně jako všichni ostatní.

56

„Dobrý den, děti,“ pozdravila své žáky paní učitelka, která do třídy vešla hned po zazvonění. Když jí děti odpověděly na pozdrav, mohly se posadit. „Nejprve vyberu penízky, které jste měli donést na divadlo,“ řekla paní učitelka a vytáhla svůj učitelský zápisník, do kterého si psala nejen známky, ale také další věci. „Já ty peníze nemám!“ vykřikla Eva a začala prohledávat své okolí. „Já taky ne,“ rozplakala se Katka. „Tady jsem měl padesátikorunu. Tady ležela,“ klepal prstem na lavici Standa. Postupně se přidávali další a další žáci. Jen Natálce se ulevilo. Její stokoruna na lavici zůstala.

57

„Doufám, že tady nemáme zloděje,“ strachovala se paní učitelka. Hned se pustila do pátrání.

Vyptávala se, kdo kdy viděl své peníze naposledy a jestli do třídy nevstoupil někdo cizí. „Nedá se nic dělat, musím vám prohledat aktovky. Dejte všechny věci z aktovky na lavici,“ vybídla své žáky paní učitelka. Pak se pustila do prohledávání prázdných aktovek.

58

Když došla k Alexovi, všimla si na dně jeho aktovky hromady magnetek. Byli na nich hokejoví hráči. Alex je sbíral dlouho, takže jich měl opravdu hodně. Nevytáhl je, protože věděl, že hračky se do školy nesmí nosit. Paní učitelka zvedla aktovku do vzduchu a začala z ní lovit magnetky. Najednou to ve třídě zacinkalo. Na spodní část Alexovy aktovky se totiž díky magnetům uvnitř přichytily i mince, které měly děti na lavicích. Paní učitelku to rozesmálo, ale hlavně si oddechla, že v její třídě není žádný zloděj.

59

Proč měly děti do školy donést peníze?

Kteří kamarádi spolu chodí hrát hokej?

Kdo měl nachystanou papírovou stokorunu?

Magnet přitahuje kovové věci. Vyber z obrázků, co by k sobě magnet mohl přitáhnout:

S pomocí obrázků vylušti, s čím vším se můžeš setkat v divadle.

H+

+ IŠTĚ + ÝM

PA +

Jirka byl moc šikovný kluk. Písmena se naučil poznávat už ve školce, a tak dokázal ledacos přečíst i jako předškolák. Protože bydlel hned vedle školy a naučil se odemykat a zamykat dveře, chtěl do školy a ze školy chodit sám.

Maminka mu to zpočátku nechtěla dovolit.

Bála se, že by Jirka mohl do školy přijít pozdě. „Tak se naučím poznávat hodiny!“ věděl si rady Jiřík.

61

Tatínek mu koupil krásné hodinky s barevnými číslicemi na ciferníku.

Nejlepší byl ale řemínek, na kterém byla hokejka, puk, brusle, branka a hokejová přilba.

Jirka byl hokejista, a tak byl z hodinek nadšený. Díky trpělivosti tatínka a maminky se hodiny naučil poznávat brzy. Věděl, že když je velká ručička na trojce, znamená to čtvrt.

Když je na šestce, znamená to půl. Když je na devítce, je tři čtvrtě. A když dojde na dvanáctku, je právě celá hodina. Malá ručička stojí na číslicích déle a ukazuje hodinu. Jirkovi to připadalo opravdu jednoduché. Maminka tedy musela dodržet slib a Jirka chodil do školy a ze školy sám.

Všechno fungovalo. Jiřík to zvládal báječně.

Nikdy se neopozdil, protože věděl, kolik je hodin. Jednou v neděli byl Jirka zabraný do hry se svou oblíbenou stavebnicí. Maminka 62

mu po večeři připomněla, že by měl jít spát nejpozději v osm hodin. Jirkovi ale bylo jasné, že svou stavbu nestihne dokončit. Napadlo ho, že by mohl posunout čas na hodinách.

Nejprve jen na svých hodinkách. Pak si řekl, že to musí udělat na všech hodinách v bytě.

Nenápadně se vplížil do kuchyně i do obýváku vždy v ten správný okamžik. Všechny hodiny posunul tak, aby ukazovaly o hodinu méně.

Tím získá čas pro dokončení své stavby.

Povedlo se. Nikdo si ničeho nevšiml, a tak šel Jirka spát o hodinu později.

63

Problém ovšem nastal ráno. Jiříka totiž nenapadlo, že by měl hodiny posunout zase zpátky. Byl tak nadšený ze své stavby, že na to úplně zapomněl. Když vstal ráno z postele a snědl nachystanou snídani, rodiče už byli v práci. Oblékl se a šel do školy. Dvakrát se podíval na své hodinky, protože mu připadalo divné, že je okolo školy klid. Před školou nikdo nestál, a tak zamířil dovnitř. Dveře byly zamčené, proto musel zazvonit.

Paní školnice mu otevřela nabroušeně: „Víš, kolik je hodin?“ Jirka se podíval na své hodinky a řekl: „Za deset minut osm.“ „To se pleteš.

Už bude devět.

První hodinu jsi prošvihnul.“

64

Jirka se rychle přezul a vběhl do třídy. Právě skončila první hodina, ale paní učitelka stále zůstávala ve třídě. Udiveně pozvedla obočí. „Proč jsi přišel pozdě? Rodiče mi žádnou omluvenku nenapsali.“ „Noooo,“ začal Jirka opatrně. Nevěděl, jak to má říct.

Paní učitelka to poznala, a tak řekla přísně: „Jen žádné výmluvy. Chci slyšet pravdu!“ Jirka jí tedy všechno popravdě vylíčil.

Spolužáci se tomu hlasitě smáli. Většina žáků hodiny ještě neuměla poznat, a tak se s paní učitelkou dohodli, že se to společně naučí.

65

Jaké obrázky byly na řemínku Jirkových hodinek?

V kolik hodin musel jít Jirka spát?

Na kterých hodinách posunul Jirka čas?

Posunul čas o hodinu dopředu, nebo dozadu?

Dokážeš poznat, kolik je hodin?

Najdi hodiny, které ukazují stejný čas.

Prohlédni si číslice na hodinách.

Která čísla jsou naproti sobě?

Odečti od většího čísla to menší. Jaký je výsledek?

Katka dostala k narozeninám novou bundu.

Byla zářivě žlutá a měla odepínací rukávy, takže se z ní dala udělat vesta. Navíc měla spoustu kapes. Nejen zvenku, ale také zevnitř.

To se Katce líbilo. Kdyby chtěla vzít ven svého malého křečka, dala by ho do vnitřní kapsy a nebyla by mu zima. „Můžu si ji vzít zítra do školy?“ zeptala se maminky. „Dokonce musíš. Zítra má mrznout, tak ti v ní bude hezky teploučko.“ 67

Katka byla nadšená. Ještě večer si dala do kapes všechno potřebné. Kapesníky a duhový kamínek, který našla v létě u moře. Pořád to bylo málo. Tolik kapes nemůže nechat jen tak prázdných. Do hlavních kapes vložila rukavice.

Ale stále to nestačilo. Rozhodla se, že do vnitřní kapsičky ráno uloží i svého křečka Frantu.

Plánovala, že kapsičku zapne, ale nechá mu tam malý otvor, aby mohl dýchat. Dá mu tam mrkvičku, kterou má rád. Franta na ni v šatně počká, než skončí vyučování. Dlouhou chvíli si bude krátit chroupáním.

Katka si to naplánovala hezky, ale všechno dopadlo jinak. Když už seděla v lavici, přiběhla na poslední chvíli Natálka. Byla nejvyšší ze třídy a navíc sportovkyně. Ráno si vždycky přispala a pak musela do školy utíkat. Stihla to jen tak tak. Jen co překročila práh třídy, zazvonilo a vešla i paní učitelka.

Když vyučování skončilo, Natálka ze školy zase rychle vyběhla. Čekal ji dědeček, který ji měl odvézt na plavecký trénink. Natálka se nezdržovala oblékáním bundy. Prostě ji v šatně popadla do ruky a pak s ní skočila rovnou k dědovi do auta. Měla taky novou bundu. Žlutou a s kapsami. Stejnou jako Katka, ale o poznání větší. Katka byla mezi dětmi ve třídě druhá nejmenší. Po obědě se šla podívat do šatny, aby zkontrolovala svého Frantu.

Z družiny ji maminka vyzvedne až později.

Po vstupu do šatny ji polilo horko. Její bunda na věšáku nebyla. Visela jinde. Hned k ní spěchala, aby se podívala na svého křečka. Ten ale v kapse nebyl. Katka se okamžitě rozplakala.

69

Celá uslzená se vrátila do družiny. S paní družinářkou pak šly do šatny znova. Všechno prohledaly, ale křeček nikde nebyl.

Ve tři hodiny pro Katku přišla maminka.

Utřela Kačce uplakané oči a pak přišla s vysvětlením: „Asi si tvou bundu někdo spletl.

Tahle je o dvě čísla větší.“ Katce svitla naděje, že se se svým Frantou ještě někdy shledá. Domů šla jako strašák do zelí. Rukávy měla skoro až na zem. Přitom přemýšlela, kdo by si mohl bundu splést.

Pak si vzpomněla na Natálku, která přišla do školy poslední a odešla jako první.

Katka šla domů sice jako strašák do zelí, ale Natálka dopadla mnohem hůř. Když jí dědeček řekl, ať si po plavání oblékne bundu, vůbec se do ní nemohla nasoukat. Rukávy měla po loket a nedokázala ji zapnout.

70

Není divu, že prochladla a musela doma zůstat s angínou.

Navíc přišla o zásobu sušenek. Bunda visela na věšáku v předsíni a nikdo netušil, že je v ní i hladový křeček. Ten si ale poradil. Škvírkou proklouznul z kapsy ven a zpátky si do ní nosil sušenky, které našel u Natálky v pokoji.

Když se Natálka uzdravila a vrátila se do školy, bundy si s Katkou vyměnily. Katce spadl kámen ze srdce, když viděla, že se v té správné kapse něco hýbe.

71

Jak se jmenoval Katčin křeček? Čím se křeček u Natálky doma živil?

V kolik hodin přišla maminka pro Katku do družiny?

Která bunda je Natálčina a která Katčina?

Z dvojice zvířat vyber vždy to větší.

Které zvíře nezačíná na písmeno K?

V názvech domácích zvířat jedno písmeno vypadlo. Když písmena doplníš a postupně přečteš, získáš název dalšího zvířete.

RÁVA KU

E P

S KO

KA PRAS

OZA

„Zítra se naučíme poslední písmenko, takže se z vás stanou opravdoví čtenáři. Při čtení vás už nic nepřekvapí,“ oznámila dětem paní učitelka. „Blíží se konec školního roku, ale než dostanete první vysvědčení, zajdeme spolu do knihovny.“ „V knihovně už jsme přece byli!“ vykřikla Monika a pak se chytila za pusu. Vzpomněla si na pravidlo, že když chce něco říct, musí se pokaždé přihlásit.

73

Paní učitelka ji nenapomenula. „To máš sice pravdu, ale to jsme se jen seznámili s místem, kde si můžete půjčovat knížky. Teď to bude trochu jiné. Budete slavnostně pasováni na čtenáře. Kdo ukáže, že umí číst, ten dostane potvrzení, že se z něj stal čtenář. A paní knihovnice vám vystaví průkazku do knihovny, abyste si tam mohli chodit půjčovat knížky.“ Přihlásila se Janička. Když jí paní učitelka dala slovo, zeptala se: „Co je to pasování?“ „Ví to někdo?“ obrátila se paní učitelka k ostatním. „Pan král pasoval kdysi rytíře,“ odpověděl Filip. „Ano. A jak to dělal?“ pídila se dál paní učitelka. „Mečem!“ odpověděl Matyáš. Aby to názorně předvedl, vyskočil ze svého místa, klekl si na jedno koleno a sklonil hlavu. „Takhle,“ řekl. „Já se bojím!“ vykřikla Lenka. „Ničeho se bát nemusíte. Opravdu,“ uklidňovala děti s usměvavou tváří paní učitelka.

74

Když nadešel ten slavnostní den, kdy měly být děti pasované na čtenáře, uvítala je v knihovně paní knihovnice: „Pojďte dál. Mám pro vás velké překvapení.“ Když se děti usadily na místa, paní knihovnice jim prozradila, že za nimi přijde pan král a bude je pasovat na čtenáře.

75

Když pan král přišel, děti na něm mohly oči nechat, protože krále znaly jen z pohádek. Měl dlouhý plášť, na hlavě zlatou korunu s drahými kameny a v ruce meč. „Slyšel jsem, že už umíte číst. Je to pravda?“ „Ano!“ odpověděla celá třída jednohlasně. „A víte, jak se máte ke knížkám chovat? Co se s nimi nesmí dělat?“ zeptal se.

Děti odpovídaly jedno přes druhé: „Nesmí se vytrhávat stránky. Knížky se nesmí vyhazovat z okna. Nesmí se namočit do vody, nesmí se na ně drobit.“ Přihlásila se i Zita. Když jí pan král předal slovo, řekla: „Do knížek se nesmí čmárat.“ Pak se hned přiznala: „Ale já jsem to jednou udělala.“ „To jsi asi neudělala schválně, že ne? Malé děti ještě nemají rozum,“ snažil se její provinění zmírnit pan král. „Ale já jsem to udělala schválně,“ tvrdila Zita.

Pan král nevěděl, co na to říct, ale nakonec se vzpamatoval: „Pokud máš být pasovaná 76

na čtenářku, musíš teď slíbit, že už to nikdy neuděláš.“ Když Zita přikývla, pan král rozhrnul plášť, pod kterým měl stočený svitek papíru. Měl ohořelé okraje a byl na něm napsaný slib. Děti měly za úkol společně ho nahlas přečíst. Pak je paní knihovnice jednoho po druhém vyvolávala. Pan král položil každému meč na rameno a řekl: „Pasuji tě na čtenáře!“ Pak každý dostal tašku, ve které byla pasovací listina a také knížka.

77

Když si děti začaly knížky prohlížet, Zita najednou vykřikla: „Ale já ji mám počmáranou!“ A pak se rozplakala. Mezi dětmi se rozhostilo ticho. Ostatní děti si své knížky hned zkontrolovaly. Byly ale v pořádku. Nikdo netušil, jak se to mohlo stát.

Paní knihovnice měla jednu knížku navíc pro paní učitelku. To proto, aby si mohli číst všichni společně. Paní učitelka si knížku vyměnila s nešťastnou Zitou. Zita si od té doby dávala větší pozor, aby s věcmi nezacházela ošklivě. Teď už věděla, že se jí to může vymstít.

78

Kdo ve třídě vykřikoval bez přihlášení?

Kde probíhalo slavnostní pasování na čtenáře? Kdo děti pasoval? Jak to udělal?

Proč se Zita rozplakala?

Poznáš, kterým mečem byli žáci pasováni na čtenáře? Meč není zahnutý, má černou rukojeť a je dlouhý.

Z písmen ve slově PASOVÁNÍ vytvoř další slova. Číslice ti napoví.

P 1

A 2

S 3

O 4

V 5

Á 6

N 7

Í 8

1-6-5 7-4-3 1-6-7 1-2-3 5-4-3-2 3-4-5-2 5-8-7-4 7-4-5-6 3-1-2-7-8

Pan učitel / 5 Pavouk / 11 Skokan / 17 Baletka nebo pirát? / 23 Závodníci / 29 Písmenkoví detektivové / 35 Princezna se zlatou hvězdou na čele / 41 Šnekodráha / 47 Zloděj? / 53 Jen žádné výmluvy! / 59 Strašák do zelí / 65 Pasování na čtenáře / 71

nakladatelství

Nakladatelství PANDA již vydalo

www.nakladatelstvi-panda.cz

© Zuzana Pospíšilová, 2024 Ilustrace © Marie Koželuhová, 2024 © Vydalo nakladatelství PANDA, 2024, David Šenkeřík, Ludgeřovice 1408/160 Grafická úprava: Vladimíra Šenkeříková www.nakladatelstvi-panda.cz Všechna práva vyhrazena. Žádnou část knihy není dovoleno užít nebo jakýmkoliv způsobem reprodukovat bez písemného souhlasu držitele práv s výjimkou krátkých citací nebo odkazů, které tvoří součást kritického zhodnocení.

Tisk GRASPO CZ, a. s., Zlín Vydání první; ISBN 978-80-908824-1-6

V první třídě se děti učí číst, psát a počítat a na nic jiného jim nezbývá čas... A co když je to trochu jinak? Prvňáci z této knížky si ve třídě užili i spoustu legrace. Mohl by vám o tom vyprávět Matyáš, ze kterého se málem stal pan učitel. A nebo Standa, který náhle zmizel při tělocviku. Chcete vědět, jak se z Moniky stala princezna se zlatou hvězdou na čele a co vypátrali písmenkoví detektivové? K čemu slouží šnekodráha a proč se Katka proměnila ve strašáka do zelí? Pusťte se do čtení! Tato knížka plná úsměvných příběhů čeká právě na vás.

Za každým příběhem najdete úkoly nejen k procvičení porozumění textu, ale i paměti, postřehu a dalších školních dovedností.

Doporučená cena: 219 Kč