Příhody veselých prvňáčků by knihylevneonline

Příhody veselých

prvňáčků PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

Zuzana Pospíšilová

Antonín Šplíchal

Příhody veselých

prvňáčků PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

Zuzana Pospíšilová Ilustrace: Antonín Šplíchal nakladatelství

POČÍTÁNÍ, PSANÍ, ČTENÍ? TO UŽ PRO NÁS TĚŽKÉ NENÍ! UŽ TEĎ TOHO HODNĚ VÍME A ZBYTEK SE NAUČÍME.

Tato knížka patří:

Smůla nebo štěstí? Adam dnes půjde do školky naposledy. Po prázdninách už z něj bude opravdový školák. Když byl ve škole u zápisu, tak ho paní učitelka chválila. Dokonce mu řekla, že už se na něj těší. „Kde máš ponožky?“ zeptala se maminka. „Bez ponožek bys měl v botách puchýře,“ vysvětlila mu. Adam na ponožky zapomněl, protože měl plnou hlavu myšlenek. Uvidí se ještě někdy s dětmi ze školky? Najde si ve škole kamarády? Zvládne to? „Už jdu,“ odpověděl Adam, když ho maminka vytrhla z přemýšlení. Popadl první ponožky, na které natrefil. Chtěl se obout, ale maminka ho zarazila. „Vždyť je každá jiná! Já se z tebe zblázním!“ 5

Chtěla se vyzout a donést Adamovi ty správné ponožky, ale kdyby se vrátila, přineslo by jí to smůlu. Proto si povzdechla a dodala: „Už nemáme moc času. Budeš muset mít každou ponožku jinou!“ Adamovi to nevadilo. Připadalo mu to dokonce veselejší. Mohli tedy vyrazit. Na přechodu pro chodce zastavili a čekali, až bude na semaforu zelená. Společně s nimi pak přes cestu přeběhla i černá kočka. Adam si jí všiml jako první. Když na ni ukázal, maminka vykřikla.

Adam nechápal, co se děje, a tak mu to maminka vysvětlila: „Když ti přes cestu přeběhne černá kočka, přináší to smůlu.“ „Aha. A proč?“ chtěl vědět Adam. „Nevím. Prostě proto. To se tak prostě říká.“ „Neboj, mami, to je hodná kočka, ta žádnou smůlu nepřinese,“ chlácholil maminku Adam, jako kdyby byl velký tatínek, a ne malý kluk. Když dorazili do školky, v šatně se rozloučili. Maminka spěchala do práce a Adam se nemohl dočkat, až si bude hrát s kamarády. Dnes naposledy. Po obědě paní učitelka svolala všechny děti, které půjdou do školy. Měla pro ně nachystané překvapení. Každý dostal lízátko a krásnou knížku. Adam stál až na konci řady. Schválně. Chtěl být co nejblíže své oblíbené stavebnici. Byla v polici hned za ním. 7

Paní učitelka každému potřásla rukou a popřála hodně štěstí ve škole. Když došla řada na posledního Adama, paní učitelka se zarazila. Knížka pro Adama jí chyběla. Jak se to jen mohlo stát? Odběhla do skříňky a všechno v ní začala přerovnávat. Nenašla knížku pro Adama, ale nějakou úplně jinou. O princeznách. Adama princezny nikdy nezajímaly. Byl zklamaný. Vzpomněl si na to, co mu říkala maminka. Možná mu tu smůlu přivolala černá kočka. 8

Poděkoval za knížku, ale radost z ní neměl. Pak se ale stalo něco nečekaného. Přišla k němu Adélka. „Nechceš si knížky vyměnit?“ Ona dostala příběhy o dětech, ale ráda by si četla o princeznách. „Tak jo,“ souhlasil nadšeně Adam. Když o tom pak přemýšlel, nevěděl, jestli měl vlastně smůlu nebo štěstí.

Kdo to ví, odpoví Jakou barvu měla kočka, která přeběhla přes cestu? Kam spěchala maminka, když se s Adamem rozloučila v šatně? Mezi lidmi jsou rozšířené pověry. ? Z každé dvojice obrázků vyber to, co přináší štěstí: ?

Kamarádka Začaly prázdniny, na které se Adam těšil. „Můžu jít ven, mami?“ zeptal se hned po snídani. „Můžeš, ale nechoď nikam daleko. Chci zajít do obchodu,“ oznámila mu maminka. Oba vyšli ven ve stejnou chvíli. Před domem se ale jejich cesty rozcházely. Adam zamířil k sousednímu domu a maminka na opačnou stranu, do obchodu. Zamířil za Jirkou. Zazvonil na zvonek. Nikdo neotvíral, tak to zkusil znovu. Zase nic. Adama napadlo, že Jirka nejspíš není doma. Zkusil tedy zazvonit u Jonáše. Dveře se otevřely. „Dobrý den,“ pozdravil Adam. „Může jít Jonáš ven?“ „Nemůže,“ odpověděla s úsměvem babička, která dveře otevřela. „Jonášek jel s rodiči k moři. Já jim tady jenom hlídám byt.“ „Aha,“ řekl Adam zklamaně. Těšil se, že bude 10

celý den s kamarády, a nakonec je sám. Šoural se pomalu přes louku zpátky domů. Šoupal nohama v trávě, aby ze stébel setřepal zbytky rosy. Oči měl zabodnuté přímo před sebe. Nevšiml si proto, že šlápl na deku. „Co to děláš?“ ozval se tenký hlásek. Adam zbystřil. Netušil, že na louce někdo je. „Dávej pozor, jinak mi zašlápneš Karlíka!“ „Jakého Karlíka?“ vypadlo z Adama. „Králíka Karlíka,“ odpověděla copatá holka. 11

„Právě snídáme. Nechceš se přidat?“ zeptala se a hezky na Adama mrkla. Teprve teď si všiml, že na dece je kromě té holky i králík, okousaná mrkev, jablíčko a balík piškotů. „Tak jo,“ souhlasil. I když byl krátce po snídani, na piškoty dostal chuť. „Já jsem Lucka,“ představila se holka a natáhla k Adamovi ruku s balíkem piškotů. Jeden si vzal. „Dík. Já jsem Adam. Kde ses tady vzala?“ zeptal se, jako kdyby předpokládal, že spadla z nebe.

„Já tu bydlím,“ odpověděla Lucka a ukázala na jeho dům. „Kecáš! To bych tě musel znát. Já tam totiž bydlím taky!“

„Přistěhovali jsme se teprve před dvěma týdny. Hračky mám ještě v krabici, ale můžu si hrát s Karlíkem.“ „Fakt?“ divil se Adam. Vůbec si nevšiml, že by se do jejich domu někdo přistěhoval. Nejspíš to muselo být v době, kdy byl ve školce. „Nad čím přemýšlíš?“ zeptala se Lucka. „Kolik důležitých věcí mi asi uniklo, zatímco jsem byl ve školce,“ svěřil se Adam. „Ty jsi ale truhlík,“ smála se Lucka. „Nemůžeš být všude. Kdybys byl pořád doma, tak bys zas nezažil to, co ve školce.“ 13

Adam musel uznat, že Lucka má pravdu. Najednou si byl jistý, že tahle holka je prima. Navrhl, že Karlíkovi postaví překážkovou dráhu. A tak se z nich stali nejlepší kamarádi.

Kdo to ví, odpoví

Jak se jmenují Adamovi kamarádi? Kolik hlásek mají jejich jména? Jak se jmenuje Adamova kamarádka a její králík? Proč nebyl Jonáš doma? Co Lucka Adamovi nabídla?

Koupání „Dneska je horko už od rána,“ řekla maminka a otřela si pot z čela. „Co kdybychom se šli někam vykoupat?“ napadlo Adama. Včera mu Lucka říkala, že půjde s rodiči na koupaliště. „To není špatný nápad,“ zaradoval se tatínek. „Ale já nemám nové plavky,“ protestovala maminka. „Tak my půjdeme s Adamem sami,“ navrhl tatínek. Mamince to nevadilo. „Tak jo,“ řekla a pustila se do chystání věcí.

Zatímco rodiče pobíhali po bytě, Adam vyběhl na chodbu a vyšel o patro výš. Zazvonil na Lucku. „Já půjdu taky jenom s tátou,“ oznámila mu Lucka s úsměvem. „Maminku dnes bolí hlava.“ Nakonec vyrazili společně. Tatínkové se neznali, tak se teprve seznamovali. Povídali si spolu. Každý z nich nesl na rameni tašku. Adam s Luckou vesele poskakovali kolem nich. Chvíli byli vpředu, pak zas vzadu. V jednom kuse brebentili. Když dorazili ke koupališti, k pokladně vedla dlouhá fronta.

„Myslím, že se sem přestěhovalo celé město,“ prohlásil tatínek od Lucky. „A okolní vesnice taky,“ dodal Adamův tatínek. Lucka s Adamem byli zklamaní. Stát ve frontě je opravdu nebavilo. Po půl hodině se posunuli sotva o pár metrů. „Mám nápad,“ oznámil Lucčin tatínek. Všichni se na něho zvědavě podívali. „Vím, kam se půjdeme vykoupat. Žádní lidé tam nejsou.“ „Jo! Jo!“ radovala se Lucka a její nadšení přešlo i na Adama. Jeho tatínek taky souhlasil.

Pěšky se vrátili domů, nasedli do auta a Lucčin tatínek řídil. Společně dorazili k řece, která tiše bublala. Nedaleko byl i les, který poskytoval trochu stínu. Vypadalo to tam jako v pohádce. Všichni se svlékli do plavek a nadšeně se vrhli do vody. Lucka tušila, že voda v řece je studená, ale Adam to nečekal. Po prvních krůčcích se zastavil. Trvalo mu mnohem déle, než se do vody ponořil až po krk. Tatínkům studená voda 18

nevadila, tak si všichni užívali příjemné koupání. Tedy jen do chvíle, než si všimli, že z lesa vychází kouř. Oba tatínkové rychle vylezli z vody. Adamův tatínek běžel pro mobilní telefon, aby zavolal hasiče. Lucčin si obul boty a pospíchal k lesu. Chtěl zjistit, jestli by dokázali požár uhasit, ale plameny už šlehaly vysoko. A nebyla tu žádná nádoba, do které by nabrali vodu. 19

Hasiči přijeli naštěstí rychle. Požár uhasili. Někdo prý odhodil v lese cigaretu. Když je horko a sucho, může snadno vypuknout požár. Prý bylo štěstí, že tam zrovna byli, jinak by mohl shořet celý les. Když to večer vyprávěli maminkám, cítili se jako hrdinové. A navíc si užili prima koupání.

Kdo to ví, odpoví Spočítej všechny lidi u pokladny před koupalištěm. Kolik z nich má batoh nebo tašku? Proč se Adamova a Lucčina maminka nešla koupat? Kterým telefonním číslem se přivolá pomoc hasičů? Vyber z čísel: 158, 112, 155, 150, 156 Kde všude se dá koupat? Vyber správné obrázky.

Maminka nabalila Adamovi do tašky vše, co je potřeba ke koupání. Vyber, co ke koupání patří, a co nepatří? SLUNEČNÍ BRÝLE RUKAVICE

ČEPICE

SVAČINA

BRUSLE

OPALOVACÍ KRÉM

PLAVKY OSUŠKA

Velká modrá žížala Adam o prázdninách představil Lucku i Jirkovi a Jonášovi. Málokdy se ale stalo, že by se sešli všichni společně. Pokaždé byl někdo na výletě, u babičky nebo na chatě. „Včera jsme koupili stan,“ pochlubila se Lucka. „Chtěla bych ho dneska vyzkoušet. Chceš v něm taky spát?“ zeptala se. „Jasně. Ale zeptám se doma, jestli můžu,“ navrhnul nadšeně Adam. Jeho rodiče souhlasili. Lucku napadlo, že by mohli do stanu přibrat i Jirku a Jonáše, a tak se za nimi hned vypravili. Jonáš opět nebyl doma, ale Jirka ano. Maminka váhala, ale když jí řekli, že bude stan přesně mezi jejich domy, souhlasila. Z okna na děti uvidí. Lucčin táta pomohl dětem stan postavit hned odpoledne, když se vrátil z práce. Děti se nemohly dočkat, až tam budou spát. Nosily do stanu všelijaké vybavení, jídlo a pití. Hrály karty 22

nebo slovní fotbal a těšily se na večer. Když se setmělo, chvíli si všichni tři povídali a pak se uložili ke spánku. Zavrtali se do spacího pytle a usnuli. Ze spánku je vyrušilo podivné šustění v nedalekém křoví. Adam se podíval na hodinky. Byla přesně půlnoc. „Co když je to strašidlo?“ bála se Lucka. „Strašidla nejsou,“ uklidňoval ji Jirka, ale pak dodal: „Leda, že by to byli duchové. Ti jsou!“ Lucka vytřeštila oči. Dostala strach. Kluci 23

chtěli rozepnout zip, aby ze stanu vykoukli, ale ona jim to nedovolila. Každého chytila za jednu ruku. Skoro nedýchali, aby dobře slyšeli. Náhle se ozvalo zachroptění. „Co to bylo?“ zeptala se vyděšeně Lucka. Kluci jen pokrčili rameny. Netušili, co to bylo. Když ale všechny zvuky utichly, děti se opět uklidnily a spaly až do rána. Ráno se jako první probudil Jirka. Vykoukl ze stanu, ale hned byl zpátky. „Neuvěříte, co je venku!“ vykřikl vzrušeně. 24

Adam s Luckou otevřeli oči. Srazili se hlavami, když chtěli ze stanu vylézt. „Co tam je?“ byla zvědavá Lucka. „V křoví leží obrovská modrá žížala,“ vysypal ze sebe Jirka. Adam tomu nechtěl věřit, dokud se na vlastní oči nepřesvědčí. Vykoukl ze stanu. To, co uviděl, mu vzalo dech. I Lucka se chtěla podívat, co kluky tak vyděsilo. Vylezla ven a hned se začala hlasitě smát. To, co vypadalo jako velká modrá žížala, byl

její tatínek. Měl o děti strach, a tak si lehl do spacáku vedle stanu. Chtěl je hlídat. Když usínal, občas hlasitě zachrápal. Lucčin smích tatínka probudil. Když mu prozradila, že ho považovali za velkou modrou žížalu, smál se taky. Spaní ve stanu může být nejen dobrodružné, ale taky zábavné.

Kdo to ví, odpoví

Jakou barvu měl tatínkův spací pytel? Proč maminka dovolila spát Jirkovi ve stanu? Kdo pomohl dětem postavit stan? Co si děti myslely, když tatínka uviděly v křoví? Co je potřeba pro spaní ve stanu? Vyber správné obrázky.

Překvapení Prázdniny utekly opravdu rychle. Pro Adama i pro Lucku byl dnes první školní den. Jirka šel už do druhé třídy a Jonáš ještě zůstával ve školce. Dneska Adama do školy doprovodí maminka, ale od zítřka už bude chodit sám. Školu má blíž než školku. A navíc nemusí přecházet přes cestu. Lucka se do školy taky vydala s maminkou, ale vycházely z domu dřív. Před školou už čekalo hodně dětí a pár rodičů. To byly maminky a tátové od prvňáčků. Adam se snažil v davu najít Lucku, ale nedařilo se mu to. „Není tu někde Lucka?“ zeptal se maminky. Přece jenom je vyšší než on a má lepší rozhled. „Nevidím ji,“ odpověděla maminka a sundala 27

Adamovi aktovku. Myslela si, že poskakuje proto, že je moc těžká. Adam si uvědomil, že vlastně neví, kam bude Lucka chodit do školy. Co když bude do školy chodit ve městě, kde bydlela dřív? Najednou posmutněl. Zazvonilo a starší děti se hrnuly do dveří jako nějaká divoká řeka. Prvňáci s rodiči čekali, až je někdo vyzvedne. Za chvíli přišly dvě paní učitelky. Tedy jedna byla paní učitelka a druhá Lucčina maminka. 28

Lucka stála vedle ní. Adamova maminka byla moc překvapená: „Nevěděla jsem, že Lucčina maminka je paní učitelka.“ Adam to taky nevěděl. Na povídání o rodičích nebyl nikdy čas. Paní učitelky vyvolávaly děti jménem. Adam doufal, že bude ve třídě s Luckou. Nakonec to tak bylo. Maminky a tatínkové do školy nemohli. Paní učitelky si děti odvedly do svých tříd. Předtím jim ale ukázaly, kde se mají přezout. Taky jim vysvětlily, že ve škole se musí chovat tiše. „Po chodbě se v žádném případě nesmí běhat,“ upozornila je paní učitelka. Mirka ale dlouhá chodba k běhání doslova lákala. Když se paní učitelka otočila, rozběhl se tam a zpátky. „Ty jsi neslyšel?“ zlobila se paní učitelka. Adam byl překvapený. Ještě nikdy neviděl Lucčinu maminku tak nahněvanou. „Já jsem chtěl ostatním ukázat, co se nesmí dělat,“ hájil se Mirek. 29

Když se děti usadily do lavic, Lucka si sedla k Adamovi. Jinak seděli ve dvojicích buď dva kluci, nebo dvě holky. „Máme společně spoustu práce, protože se budeme učit psát, číst a počítat. Nebude to vždycky jednoduché, ale společně to zvládneme,“ povzbuzovala děti Lucčina maminka. Stále se usmívala. „Já už to umím, tak můžu jít domů,“ ozval se 30

opět Mirek. Ani chvíli nevydržel v klidu. „Do školy musí chodit všechny děti. Je to jejich povinnost. A jestli umíš číst a psát, tak mi můžeš pomáhat. Pojď za mnou.“ Mirek vyskočil z lavice. Nakonec se ukázalo, že umí napsat a přečíst jen první písmeno svého jména, ale to uměli všichni. Kdo to ví, odpoví

S kým sedí Adam v lavici? Kdo je jeho paní učitelka? Kdo paní učitelku neposlechl a běhal po chodbě? Proč se ve škole nesmí běhat? Z obrázků vyber to, co do školy nepatří:

Čí je ten pejsek? Adam s Luckou teď chodili do školy i ze školy spolu. I dnes ráno kráčeli po chodníku, když najednou uslyšeli zakňučení. „Ty jsi nesnídal? Kručí ti v břiše,“ řekla se smíchem Lucka. „To tobě kručí v břiše!“ bránil se Adam. Vtom 32

ho něco pošimralo na noze. Vedle něj si vykračoval malý chlupatý pejsek. „Běž domů,“ přikázal mu Adam. Lucka si ničeho nevšimla, a tak se divila: „Proč? Musíme přece do školy!“ Když se otočila, uviděla Adama se psem. „Čí je to pejsek?“ zeptala se. Rozhlédla se, ale na ulici nikdo nebyl. „Třeba někomu utekl,“ napadlo Adama. „Asi má hlad. Ke svačině mám chleba se šunkou. Určitě ji cítí. Psi mají dobrý čich,“ prohlásil. Položil na zem aktovku a vybalil svačinu. Nakrmil pejska šunkou. „Už musíme, ať nezmeškáme školu,“ upozornila Lucka. Děti šly do školy a pejsek je následoval. Nechtěl se vrátit. Šel s nimi až ke škole. Tam se mu líbilo. Hlavně vůně, které se linuly ze všech aktovek. 33

Po zvonění si děti vzorně stouply k lavici. Pejsek se zatím vesele procházel po třídě. „Čí je ten pejsek?“ zeptala se paní učitelka. Ve třídě zavládlo ticho. Nikdo to nevěděl. „Psi, ani jiná zvířata do školy nesmí,“ řekla přísně paní učitelka. „On šel pořád za námi. Nemohli jsme ho odehnat,“ řekla Lucka. „No dobrá,“ řekla Lucčina maminka. Pak žáky vybídla, aby se posadili. Když to pejsek

viděl, sedl si taky. Ve třídě to zašumělo. I Adam s Luckou si pomysleli, že to bude chytrý pes. Líbil se jim čím dál víc. Když vyučování skončilo, paní učitelka si přivolala Lucku a Adama. „Musíme zjistit, komu patří, a pak ho vrátit. Zavolám na policii. Když se k němu nikdo nepřihlásí, dáme ho do útulku.“ „To ne!“ vykřikla Lucka. „Nemůžeme si ho nechat. Jeden králík v bytě stačí!“ „Tak může zůstat u nás,“ navrhl Adam, i když nevěděl, jestli s tím budou rodiče souhlasit. Lucka, Adam a jejich chlupatý kamarád se vydali na cestu domů. „Jak se asi jmenuje?“ vrtalo hlavou Adamovi. „Tak si ho vyzkoušíme,“ napadlo Lucku. Říkala různá psí jména, a přitom pejska pozorovala. Pokaždé zavrtěl ocáskem. Vypadalo to, že slyší na všechna jména. „Budeme mu říkat Pluto,“ navrhl Adam. Lucce se to líbilo a pejskovi taky. 35

Dovedli Pluta domů k Adamovi. „Musíme ho vykoupat,“ napadlo Lucku. Adam napustil vodu do vany. Přidal i bublinkovou pěnu. Když Pluta osušili, vypadal úplně jinak. Byl krásně bílý. „Co je to za zvíře?“ zeptala se Adamova maminka, když přišla z práce. Adam s Luckou jí všechno vyprávěli. Pluto jí skočil do klína, a tak bylo rozhodnuto. „Tak dobře. Zatím tady může zůstat,“ souhlasila nakonec maminka. 36

Kdo to ví, odpoví Kdo se k dětem cestou do školy přidal? Mohou psi a jiná zvířata do školy? Kdo si pejska nechal? Jaké dostal pejsek jméno? Jakou má barvu srsti? Ve kterých slovech se skrývá PES? PESTRÝ PASTELKA PACKA KAPESNÍK PECKA

Pes patří mezi domácí zvířata. Která další domácí zvířata jsou na obrázcích?

Domácí úkol Adam s Luckou chodí do školy už pár týdnů. Každý den mají domácí úkol. I dnes. „Každý z vás dostal papír. Ten přeložíte napůl a pak ještě na polovinu. Když papír opět rozložíte, vzniknou vám čtyři okénka,“ řekla paní učitelka a názorně to dětem ukázala. Když to všichni udělali, pokračovala: „Do každého okénka napíšete jedno písmeno: A, K, P, R.“ Pro jistotu napsala dětem písmena na tabuli. Když děti písmenka správně opsaly, paní 38

učitelka pokračovala: „Doma papír podle přeložených čar rozstříháte a zkusíte písmenka poskládat tak, aby z nich vzniklo nějaké slovo. To slovo pak zapíšete do sešitu.“ Potom zazvonilo a vyučování skončilo. Děti spěchaly do jídelny a pak domů. Lucka spolu s Adamem. „Pluto už na mě čeká, tak půjdeme psát úkoly ke mně,“ navrhnul Adam. Lucka souhlasila. Musela uznat, že s Plutem je mnohem lepší zábava než s jejím Karlíkem. „No ahoj, jak ses tady měl?“ zeptal se Adam. Jakmile otevřel dveře, Pluto už ho vesele vítal. V předsíni měl svůj pelíšek, gumovou hračku a misky na jídlo a vodu. Adam s Luckou si v předsíni nechali aktovku, vzali vodítko a šli s Plutem na louku. Musel se nejprve vyvenčit. Pak mu Adam nalil do misky vodu. Pro sebe a pro Lucku taky přichystal 39

vodu, ale s domácí bezovou šťávou. Pak se oba pustili do domácího úkolu. Adam měl v pokojíčku jen jednu židli. Tu nabídl Lucce a sám si sedl na podlahu. Oba se pustili do stříhání písmenek. Lucka svá písmenka rozložila na stůl a Adam na podlahu. Pluto si chtěl hrát. Donesl Adamovi svou hračku a chtěl, aby mu ji Adam někam odhodil. Rád ji hledal a nosil zpátky. „Teď ne, Pluto. Nejdřív musím udělat úkol do školy,“ napomenul svého bílého chlupáče. Když Pluto uslyšel své jméno, hned začal vrtět ocáskem.

Písmenka na kartičkách se rozlétla. Adam se na ně podíval a vykřikl: „Mám to! Je to PRAK!“ Lucka se přišla podívat. Opravdu! Když se k písmenkům sklonila, Pluto si myslel, že ho chce pohladit. Radostí opět zamával ocáskem. Písmenka se dala do pohybu a změnila pořadí. „Nebo to může být PARK!“ ukázala Lucka Adamovi. Chystali se obě slova zapsat do sešitu, ale 41

Pluto začal na Adama skákat. Přitom písmenka ocáskem zametal. Lucka je chtěla zachránit. Chtěla je posbírat, když si všimla, že je na nich další slovo. „KAPR!“ vykřikla radostně. Díky Plutovi měli úkol rychle a správně. Jako jediní ze třídy našli slova rovnou tři. Dostali za to velkou jedničku. Kdo to ví, odpoví

Ke komu šly děti psát domácí úkol? Co všechno má Pluto v předsíni? Přiřaď k sobě dvojice slov, která obsahují stejná písmena. PRAK ČERT TRUP OSMA OKAP CHLEBA

..... ..... ..... ..... ..... .....

PRUT OPAK MASO BLECHA TERČ PARK

Dračí závody „Dnes si vyrobíme draka!“ oznámila paní učitelka v hodině výtvarné výchovy. Potom dětem rozdala veliké papíry. Větší než obvykle. „Nejprve drakovi namalujeme obličej.“ Pak ze špejlí vyrobili konstrukci a z krepového papíru mašle na ocas. Všichni draci byli krásní. Většinou byli usměvaví. Jeden ale vypadal jako pirát a další měl upíří zuby. „Odpoledne si na školním hřišti uděláme závody,“ navrhla paní učitelka. Všichni nadšeně souhlasili. 43

Po obědě odešli domů a ve tři hodiny se měli vrátit. Někdo vzal s sebou rodiče, jiný sourozence nebo kamarády. Adam přišel spolu s Plutem. Stejně ho musel vyvenčit. Každý si vzal svého draka. „Až řeknu teď, tak se s drakem rozběhnete. Pak ho zkusíte ve vzduchu udržet co nejdéle. Předvedu vám to,“ řekla paní učitelka a půjčila si draka od Lucky. Když s ním běhala, drak se držel ve vzduchu. Když se ale zastavila, drak klesl k zemi. „Mám nápad,“ pošeptal Adam Lucce. „Jaký?“ „Přivážu špagát Plutovi na obojek. On vydrží běhat déle než já.“ „Jo, to bude legrace,“ souhlasila Lucka. A byla. Nakonec měl Pluto k obojku přivázané draky dva. Od Adama i od Lucky. Na podzim hodně fouká, proto ze stromů padají nejen listy, ale také suché větvičky. Jednu z nich Adam použil. Když ji odhodil, Pluto se okamžitě rozběhl. Tuhle hru miloval. Vždycky Adamovi nosil míček, klacík nebo cokoliv, co 44

mu Adam hodil. Byl to dobrý nápad. Pluto byl štěstím bez sebe. Ani mu nevadilo, že mu při běhání na zádech vlají dva papíroví draci. Jednou mu hodila klacík Lucka, jindy Adam, ale důležité bylo, že byl stále v pohybu. Ostatním dětem draci postupně padali na zem. Kdo byl ze závodu vyřazený, musel si sednout na lavičku a fandit ostatním. Pluto měl fanoušků nejvíce. Děti se smály a paní učitelka taky.

Netušila, že se Pluto postará o takovou zábavu. Nakonec měl celé hřiště pro sebe. Ostatní draci popadali jako zralé hrušky. Pak ale zafoukal vítr o trochu více a Pluto se vznesl do vzduchu. „Pluto letí!“ vykřikla Lucka. Adam se okamžitě rozběhl, aby ho stáhl zpátky k zemi.

Naštěstí to zvládl právě včas. Všichni tleskali a byli rádi, že to tak dobře dopadlo. Plutovi se dostalo podrbání za ušima, pohlazení a poplácání od všech dětí ze třídy. I od paní učitelky. S úsměvem ho prohlásila za vítěze dračích závodů: „Jako výhru mám tuhle velikou krabici s čokoládovými bonbóny. Protože psi čokoládu nesmí, můžete si je rozdělit.“ Adam měl v kapse pro Pluta pamlsek, a tak byli nakonec spokojení všichni. Kdo to ví, odpoví

Z čeho děti vyráběly draky? Jakého dalšího draka znáš? Kde se konaly dračí závody? Kdo vyhrál? Co mohou jíst psi? Vyber správný obrázek.

Sněží! „Proč se prosinec jmenuje zrovna prosinec?“ divil se Adam. Než děti začaly psát domácí úkol, musely napsat dnešní datum. „To proto, že v prosinci o něco prosíme,“ vysvětlila mu Lucka. „Třeba o dárky nebo aby nasněžilo.“ „To máš pravdu. Na sníh už se těším. Postavíme před domem obrovského sněhuláka a budeme sáňkovat,“ zasnil se Adam. „Nejdřív musíme dodělat úkoly,“ připomněla mu Lucka. Oba se pustili do psaní. Museli do sešitu přepsat celou básničku. Vůbec si přitom nevšimli, že venku začalo hustě sněžit. Upozornil je na to Pluto. Vyskočil na židli a koukal z okna. 48

„Sněží!“ vykřikl Adam, který si toho konečně všiml. „Úkoly máme hotové. Co kdybychom šli ven?“ navrhla Lucka. Oba se pořádně oblékli a společně s Plutem vyrazili ven. „Postavíme toho sněhuláka?“ zeptal se Adam. Lucka se usmála a hned se pustila do válení koule. Sníh byl hezky mokrý a sněhulák byl hotový raz dva. Sněhu ještě nebylo moc, a tak byl sice malý, ale hezký. Plutovi se sníh lepil na chundelatý kožich. Za chvíli sám vypadal jako sněhulák. 49

„A co nos?“ zeptal se Adam. V tu chvíli procházela kolem jejich domu nějaká stařenka. Právě se vracela z nákupu. „Chcete mrkev?“ zeptala se. Obě děti nadšeně přikyvovaly. Paní se zastavila, aby prohledala tašku, ale podklouzla jí noha a ona zůstala ležet na zemi. Lucka s Adamem hned přiskočili. Chtěli jí pomoci se zvednout, ale ona je zastavila. „Au, to asi nepůjde. Nejspíš mám zlomenou nohu.“ 50

Adam si hned věděl rady. Lucka s Plutem se snažili paní utěšovat a on rychle zaběhl domů. Rodiče tam ještě nebyli. V kuchyni na okně ale ležel tatínkův starý mobilní telefon. Ve škole už se učili důležitá telefonní čísla. Dobře si je pamatoval. Věděl, že lékaře přivolá číslem 155. Sundal si rukavice a opatrně vyťukal správné číslice. „Dobrý den, tady je Adam. Nějaká paní spadla a bolí ji noha.“ Vyhrkl ze sebe. Nějaký hlas se ho začal vyptávat na adresu a další podrobnosti, a tak odpovídal. Když mu slíbili, že sanitka za chvíli přijede, vyběhl zase ven. „Sanitka už je na cestě,“ oznámil hrdě. „Vy jste moc šikovné děti,“ pochválila je paní. Chtěla se usmát, ale nešlo jí to. Noha ji opravdu bolela. Za chvilku se ozvalo zahoukání sanitky. 51

Adam začal mávat, aby je náhodou nepřehlédli. Pan doktor dětem poděkoval za pomoc a naložil paní do sanitky. „Počkejte ještě,“ vzpomněla si paní. Ponořila ruku do tašky a vytáhla mrkev a čokoládu. Adam s Luckou za to poděkovali. Když sanitka odjela, dali mrkev sněhulákovi. Pak pospíchali domů, aby si tam čokoládu snědli ke svačině.

Kdo to ví, odpoví Co dělali Adam s Luckou před domem? Co se stalo? Kdo přivolal lékařskou pomoc? Jakým číslem se přivolává sanitka? Ve kterém měsíci začínají jaro, léto, podzim, zima? Vyjmenuj všechny měsíce v roce a najdi je v osmisměrce. Zbylá písmenka tvoří tajenku.

P R O S I N E C T

C A D M K A S P N

E Ř A L V A N L E

N S Í U Ě P E R V

E R Ř J T N Z O R

V P Á L E D E N E

R E Z B N N Ř Ú Č

E N U C K E B U O

Č D A P O T S I L

Sáňkování Adam dostal nové sáňky a s nimi i bezva nápad. Když je teď na chodníku tolik sněhu, mohl by do školy jezdit na saních. Svěřil se Lucce a ta hned byla taky nadšená. „Po cestě se budeme střídat. Jeden bude sedět a druhý táhnout,“ plánovala. „A z kopce můžeme jet oba,“ dodal Adam. Co si naplánovali, to hned dalšího dne provedli. Adam vyšel o trochu dříve. Musel totiž pro sáňky do sklepa. Lucka už na něj čekala. „Klidně si sedni, já tě svezu,“ nabídl Lucce a ona se na něj usmála. „Tak sem dej aspoň aktovku,“ navrhla. Adam měl po ránu hodně síly. Rozběhl se, aby sáňky co nejrychleji rozjel, ale uklouzl a plácl sebou do sněhu. Lucka se začala smát. Nakonec se domluvili, že sáňky povezou spolu. Teprve na kopečku před školou si na sáňky oba sedli a sjeli dolů. 54

Cestou míjeli ostatní děti, které jim tiše záviděly. Když projeli kolem Mirka, zahrozil jim pěstí a zakřičel na ně. Co? To Lucka s Adamem neslyšeli. Na hlavách měli čepice. Sáňky nechal Adam v šatně. Postavil je tak, aby zabíraly co nejméně místa. Stejně jako se ukládaly ve sklepě. Když vyučování skončilo, Adam i Lucka se těšili na cestu domů. Domluvili se, že si doma odloží aktovky a hned vyrazí na kopec za domem. 55

„Dobře, že nám tvoje máma dneska nedala žádné úkoly,“ řekl Adam cestou do šatny. „Vyřídím jí za to pochvalu,“ žertovala Lucka. „A vezmeš i Pluta, aby si taky užil zábavu?“ ujišťovala se. „Jasně!“ potvrdil Adam. Když otevřeli dveře do jejich šatny, oba ztuhli. Sáňky tam nebyly. „Někdo nám je vzal! Musíme to hned říct mámě!“ vykřikla Lucka a táhla Adama k mamince do kabinetu. „Musel to udělat někdo z naší třídy. Nikdo jiný nemá od šatny klíče. Kromě paní uklízečky,“ přemýšlela nahlas Lucčina maminka. Adam ani Lucka si paní uklízečku na saních vůbec neuměli představit. „Rychle oblékat, zloděj nebude daleko. Poznáme ho podle stop.“

Adam s Luckou a její maminkou hned vyrazili ven. Měla pravdu. Ze dveří vedl jediný otisk po saních, a tak ho sledovali. „Mirku, vrať ty sáně!“ zakřičela paní učitelka přísně. Na saních totiž seděl on. Snažil se dostat na kopec, aby potom mohl sjet dolů. „Ty jsou moje,“ zalhal. „To není pravda. Jsou moje. Mám je podepsané,“ hájil se Adam. Zespodu byl opravdu jeho podpis. Mirek musel sáňky vrátit. „To si ještě vyřídíme! Pojď se mnou,“ dodala paní učitelka. 57

Adam s Luckou si vzali sáňky a spěchali domů. Chtěli na nich povozit Pluta. Tomu se to líbilo. Naučil se prázdné sáňky vytáhnout na kopec. Tohle Adamovi a Lucce všichni záviděli. Zima je prostě prima.

Kdo to ví, odpoví

Co se stalo se sáňkami v šatně? Kdo dětem pomohl zloděje chytit? Podle čeho poznali, kde sáňky jsou? Kdo je ukradl? Jak Adam poznal, že jsou to jeho sáňky? Co děti Adamovi a Lucce záviděli?

Pupeny a pupínky Sluníčko zařídilo, aby poslední sníh roztál, a na stromech začaly pučet pupeny. Adam si toho dobře všiml, když venčil Pluta. Jednou večer si připadal hodně unavený. Chtěl se vykoupat a jít do postele dřív. Sundal si triko a úplně se vyděsil. „Mamí!“ zakřičel co nejhlasitěji. Maminka ho sice slyšela, ale Pluto přiběhl mnohem rychleji. Zaškrábal na dveře koupelny a Adam mu otevřel. Nechápavě se na Adama podíval. Připadal mu nějaký jiný.

„Co se děje?“ zeptala se maminka, která už taky dorazila. „Já asi budu taky brzo kvést,“ oznámil mamince. „Už mám pupeny.“ Maminka se začala smát. Připadalo jí to vtipné. Když se ale na pupínky zadívala pozorněji, smích ji přešel. „Vypadá to na neštovice. Musíme k doktorovi!“ Adam se tedy zase oblékl a musel chvíli počkat, než přijde tatínek z práce. Bude ho muset zavézt na pohotovost. Jejich paní doktorka večer neordinuje. Když se tatínek s Adamem vrátili, čekala na ně večeře a postel. Na tu se už Adam těšil. Měl teplotu a cítil se slabý. „Musíme ty pupínky namazat, aby tě nesvědily,“ řekla maminka. Vzala do ruky lahvičku s tekutým pudrem a pustila se do práce. Spolu s Adamem počítali, kolik těch pupínků je. 60

Bylo jich skoro šedesát. Ve škole se sice učí počítat jen do dvaceti, ale vyjmenovat čísla umí Adam až do stovky. „Už se těším, až to řeknu Lucce,“ napadlo Adama, když už si mohl opět lehnout. „Ale Lucka za tebou pár dní nesmí. Je to nakažlivá nemoc,“ odporovala maminka. Adam byl překvapený. S kým si bude povídat? Zatím se s Luckou viděli skoro každý den. Když se ráno probudil, maminka byla doma. Vzala si volno, aby mohla o Adama pečovat. 61

„Už je mi líp,“ řekl a chtěl vyskočit z postele, ale maminka ho zarazila. „Jenom hezky lež!“ „Ale já se nudím!“ odpověděl po pravdě. „Tak já ti budu číst, jestli chceš.“ Adam chtěl. Podíval se na polici s knihami a vytáhl tu, kterou dostal ve školce. Ještě na ni nebyl čas. Podal ji mamince a zase si lehl do postele. Maminka se pustila do čtení. Adam pozorně poslouchal. Čím dál pozorněji. Byl to příběh 62

o klukovi, který potkal kamarádku a našel psa. Nejmenoval se sice Adam, ale jinak to vypadalo, jako kdyby to byla knížka o něm. „Už musím jít vařit oběd,“ řekla maminka a odložila rozečtenou knihu. Adam ale nechtěl čekat. Byl zvědavý, jak bude příběh pokračovat. Rozhodl se, že si bude číst sám. Už zná skoro všechna písmena, tak to určitě zvládne. A taky že ano. Když maminka Adama přivolala k obědu, vyprávěl jí, co všechno se v knížce přihodilo. Nejvíc se ale těšil, až knížku ukáže Lucce. Kdo to ví, odpoví

Kde jsou pupeny a kde pupínky? Na těle, nebo na rostlinách? Kolik pupínků napočítali Adam s maminkou? Jakou nemoc Adam měl? Mohl si hrát s Luckou? Čím si Adam krátil dlouhou chvíli?

Hody, hody, doprovody „Naučím tě plést pomlázku,“ navrhl Adamovi tatínek. Adam byl jeho návrhem nadšený. V sobotu ráno spolu zašli do lesa. Potřebovali nařezat pár lískových prutů. Pak spolu celý den pletli pomlázku. I Lucka měla spoustu práce. V neděli s maminkou barvila vajíčka. „Ta vajíčka na stole nejsou vařená,“ upozornila Lucku maminka. Potřebovala z kuchyně odběhnout. Chtěla vyžehlit slavnostní ubrus.

Lucka ale špatně slyšela. Myslela, že vajíčka na stole jsou vařená, a tak se pustila do jejich malování. Dávala si záležet. Jedno bylo hezčí než druhé. Když byl ubrus vyžehlený a maminka se vrátila do kuchyně, měla radost, že už jsou vajíčka nazdobená. Beránek byl pocukrovaný, vajíčka namalovaná a sladkosti přichystané. I Adam měl pomlázku hotovou. Dokonce s ní šel v noci spát. Sotva se vzbudil, zamířil s pomlázkou za maminkou. Ta mu kromě vajíčka dala i velikého čokoládového zajíčka a plný pytlík dalších dobrot. Adam se těšil za Luckou. Budou to první Velikonoce, kdy půjde i za někým jiným než za babičkami nebo za tetou. „Ještě počkej. Tak brzy se na návštěvu nechodí. Nejprve se nasnídáme,“ krotila ho maminka. 65

Adam tedy musel poslechnout. Při snídani vrtěl Pluto ocáskem a loudil kousek beránka. Adama napadlo, že by mu mohl na ocásek uvázat mašli jako na svou pomlázku. Maminku to rozesmálo. Adam byl připravený. S pomlázkou v ruce a s Plutem po boku vyrazil o patro výš. Lucka mu otevřela hned po zazvonění. Nejspíš už ho vyhlížela. „Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný,“ odříkával koledu Adam. Pluto chtěl Lucku bránit. Nebo chtěl možná chytit Adamův karabáč. Každopádně vrtěl ocáskem a poskakoval okolo.

„Tady máš vajíčko a tady čokoládu. Vezmi si tu největší!“ nabídla mu Lucka. Zatímco si Adam vybíral malované vajíčko, Lucka podrbala Pluta za ušima. „Ale pro tebe nic, nemám, kamaráde.“ „To nevadí,“ odpověděl za něj Adam. Pak se rozloučili. Lucka čekala na další koledníky a Adam musel s tatínkem zajet vyšlehat obě babičky a tetu. Jako vždycky. Než vyrazili, Pluto stále loudil nějakou dobrotu. Čokoládu psi nesmějí. Adam se proto rozhodl, že mu oloupe vajíčko. V kuchyni Lucčino vajíčko naťuknul, aby se skořápka lépe loupala. Jenže vajíčko bylo syrové, a tak jeho obsah vytekl na zem. Adam na to překvapeně hleděl. Co to?

Plutovi to bylo jedno. Hned se pustil do úklidu. Podlahu vylízal tak, že nikdo nic nepoznal. Adam ale přemýšlel, jak Lucce tenhle žertík oplatí.

Kdo to ví, odpoví

Jaké pruty Adam s tatínkem nařezali? LÍSKOVÉ? PÍSKOVÉ? Co dělala Lucka s vajíčky? ZLOBILA? ZDOBILA? Co udělal Pluto se syrovým vajíčkem? LÍBAL? LÍZAL? Čím vrtěl Pluto? OCÁSKEM? OPASKEM? Co chtěl Adam Lucce oplatit? ČERTÍK? ŽERTÍK?

Školní výlet „Protože jste celý rok vzorně pracovali, zasloužíte si odměnu. Uděláme si školní výlet. Všichni společně pojedeme do zoologické zahrady,“ oznámila dětem paní učitelka. „Hurá! Jupí!“ radovaly se děti. V den výletu se všichni usmívali. Před školou už na ně čekal autobus. Mohli vyrazit. „Nikdo nebude odbíhat bez mého vědomí. A nemusím vám snad připomínat, že nesmíte krmit zvířata. Je to napsáno na každém rohu. 69

Je to jasné?“ zeptala se Lucčina maminka. Všichni přikyvovali, a tak paní učitelka koupila hromadnou vstupenku. Prošli branou a ocitli se v jiném světě. Všude kolem byla zvířata, která na ulici nejsou k vidění. Plameňáci, opice, lvi nebo sloni. Všechny děti poslouchaly paní učitelku. Jen Mirek ne. Když prošli kolem stánku s občerstvením, tajně odběhl. Koupil si tam tvarohový koláč. Všichni byli tak zabraní do prohlížení zvířat, že si toho nikdo nevšiml. 70

Pak došli až k výběhu pro opice. Nebyly v kleci, ale volně pobíhaly po trávě nebo skákaly po stromech. Návštěvníci se tam mohli procházet taky, ale jen s průvodcem. Než vstoupili dovnitř, dostali upozornění, jak se mají chovat. „Nesmíte mít v ruce žádné foťáky nebo telefony. Opice by vám je mohly vzít. O jídle to platí taky!“ Pak opatrně vešli dovnitř. Děti byly nadšené. Opičky si je zvědavě prohlížely a vesele poskakovaly kolem. Mirek dostal chuť na koláč, který si tajně koupil. Vytáhl ho ze sáčku a chtěl se do něj zakousnout. V tu ránu se kolem něj seběhly všechny opice, které byly ve výběhu. Ani nestačil vykřiknout

a bylo po koláči. Ošetřovatel byl v tu ránu u něj, aby opice odehnal a pomohl mu vstát ze země. Všichni byli vyděšení, ale ošetřovatel opice uklidnil. Vrátily se zpět do korun stromů. „Co jsi měl v ruce?“ zeptal se ošetřovatel, když byli zase za vraty výběhu. „Nic,“ zalhal Mirek. Zakrýval přitom díru v kalhotách, kterou mu opice udělaly. Za chvíli mu ale otrnulo. Když procházeli kolem stejného stánku s jídlem, znova odběhl, aby si zase něco koupil. Tentokrát si ho ale paní učitelka všimla. Bála se, jestli mu opice neublížily, a tak ho hlídala. Poprosila Lucku, ať dá na ostatní pozor, a odběhla za Mirkem. Zrovna, když si kupoval zmrzlinu, chytila ho za rameno. Mirek se tak polekal, že mu zmrzlina spadla na zem. „Říkala jsem, že bez dovolení nikdo nic kupovat nesmí,“ připomněla mu paní učitelka. „Minule si koupil koláč,“ prozradil pan prodavač. Mirek nepozdravil ani nepoděkoval, tak se na něj zlobil. 72

Paní učitelce to najednou došlo. „Tak proto se opice seběhly zrovna na tebe! Udělal jsi několik špatných věcí, tak o nich budeš přemýšlet. Hned zítra dostaneš poznámku!“

Kdo to ví, odpoví Proč se opice seběhly na Mirka? Kdo Mirkovi pomohl a opice odehnal? Které je tvoje nejoblíbenější zvíře v ZOO? Přečti obrázkové rébusy.

IZE FON

NÍK ČKY

ZOOLOGICKÁ ZA

Vysvědčení „Dnes je váš velký den,“ řekla paní učitelka poslední školní den. Pak jednoho po druhém vyvolávala k tabuli. Každého za něco pochválila a předala mu vysvědčení. „Tak co?“ zeptala se Lucka. Dostala vysvědčení dříve než Adam. „Samé jedničky,“ odpověděl Adam s úsměvem. Před školou se děti vesele rozběhly domů. Lucčina maminka ještě musela zůstat ve škole, 74

a tak šla Lucka k Adamovi. Jeho maminka si vzala v práci volno a už na ně čekala. „Tak jaké bylo vysvědčení?“ zeptala se, i když tušila, že bude moc pěkné. „Samé jedničky,“ odpověděla za oba Lucka a ukázala svoje vysvědčení. Adam ho měl v papírové složce, musel ho nejprve vytáhnout. Už když ho vytahoval, tak se zarazil. Najednou vypadalo úplně jinak. „Co se stalo?“ zeptala se maminka. Všimla si, že Adam zbledl. „Já nevím,“ odpověděl Adam a najednou se rozplakal. Jeho jedničky se totiž proměnily v trojky a čtyřky. Ani mamince nebylo 2 Chování 4 Český jazyk do smíchu, když to 4 Anglický jazyk 4 uviděla. Matematika 3 Prvouka „Ale ve škole měl 2 Hudební výchova a 3 Výtvarná výchov samé jedničky. Viděla 3 Tělesná výchova 2 jsem to!“ hájila Adama Pracovní činnosti Lucka. Taky nechápala, jak se mohly známky cestou změnit. 75

Maminka si musela sednout, protože se jí podlomily nohy. Adam měl uslzené oči, a tak byla Lucka jediná, kdo slyšel klepání na dveře. Běžela otevřít, protože myslela, že to bude její máma. Nepletla se. „Mami, to je strašné,“ vykřikla a táhla maminku dovnitř. „Co je?“ zeptala se polekaně. Když viděla Adama a jeho maminku, naskočila jí na čele vráska. Lucka vzala Adamovo vysvědčení a ukázala ho mamince. 76

„Ale to je Mirkovo vysvědčení. Adam si zasloužil samé jedničky,“ odpověděla s ledovým klidem. Mamince i Adamovi se ve stejnou chvíli ulevilo. „Mirek to vysvědčení nejspíš vyměnil. Jestli si jeho rodiče nevšimnou, že samé jedničky patří někomu jinému, dostane od nich pochvalu. Takhle to nenecháme. Jdeme!“ zavelela. Všichni se zvedli od stolu a společně s Plutem vyrazili k Mirkovu bydlišti. „Dobrý den,“ pozdravila Mirkova maminka, která se spokojeně usmívala. Všichni jednohlasně odpověděli. „Náš Mireček se pěkně zlepšil, že? Je to šikula. Já to říkám pořád.“ Pochvala přilákala Mirka, přišel i s horou zmrzliny, kterou dostal za odměnu. Najednou mu úsměv na tváři ztuhnul. „To vysvědčení není jeho. Patří Adamovi. Mirkovo je tady,“ řekla paní učitelka a předala Mirkově mamince správný dokument. Adam dostal zpátky svoje vysvědčení a Mirek měl 77

pěknou polízanici za to, co provedl. Vysvědčení totiž vyměnil schválně. Když se všechno vyřešilo, Adam s Luckou i oběma maminkami zašli do cukrárny. Hezké vysvědčení i začínající prázdniny je potřeba hezky oslavit.

Kdo to ví, odpoví Jaké vysvědčení dostali Adam s Luckou? Co se stalo s Adamovým vysvědčením? ? ? Kdo to vyřešil? Co dostal Mirek za Adamovo vysvědčení? Kam šli Adam, Lucka a obě maminky oslavit hezká vysvědčení?

Obsah Smůla nebo štěstí? / 5 Kamarádka / 10 Koupání / 15 Velká modrá žížala / 22 Překvapení / 27 Čí je ten pejsek? / 32 Domácí úkol / 38 Dračí závody / 43 Sněží! / 48 Sáňkování /54 Pupeny a pupínky / 59 Hody, hody, doprovody /64 Školní výlet /69 Vysvědčení /74

Příhody veselých prvňáčků © Zuzana Pospíšilová, 2019 Ilustrace © Antonín Šplíchal, 2019 © Vydalo nakladatelství PANDA, 2021 www.nakladatelstvi-panda.cz David Šenkeřík, Ludgeřovice 1408/160 Grafická úprava: Vladimíra Šenkeříková Všechna práva vyhrazena. Žádnou část knihy není dovoleno užít nebo jakýmkoliv způsobem reprodukovat bez písemného souhlasu držitele práv s výjimkou krátkých citací nebo odkazů, které tvoří součást kritického zhodnocení.

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

Zuzana Pospíšilová Antonín Šplíchal

Zuzana Pospíšilová Příhody veselých prvňáčků Ilustrace Antonín Šplíchal Tisk GRASPO CZ, a. s., Zlín Vydání první ISBN 978-80-905738-5-7

Prázdniny s KOUZELNOU aktovkou Zuzana Pospíšilová Antonín Šplíchal

nakladatelství

HURÁ DO ŠKOLY Příběhy z první třídy

Jak šli zajíci do školy

Nakladatelství PANDA již vydalo

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

Jindřich Balík

Antonín Šplíchal

JAK SE VEVERKA UČILA POČÍTAT PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

Jindřich Balík Antonín Šplíchal

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

JAK MYŠKA UČILA ZVÍŘÁTKA ČÍST JINDŘICH BALÍK ANTONÍN ŠPLÍCHAL

Adam půjde po prázdninách do školy. Zatím neví, co ho tam čeká, a tak se sice těší, ale taky má trochu strach. Hlavně proto, že netuší, jestli si ve škole najde nějaké kamarády. Jeho obavy se ale brzy rozplynou. O prázdninách se do jejich domu přistěhuje Lucka, se kterou se hned skamarádí. Navíc se ve škole sejdou ve stejné třídě, a tak spolu stráví spoustu času a zažijí mnohá dobrodružství. Dokonce získají i čtyřnohého kamaráda. Jakého? To už neprozradíme. S chutí se pusťte do čtení! Všechna dobrodružství totiž můžete při čtení zažívat spolu s Adamem a Luckou, kteří vás postupně provedou od školky po celou první třídu. Pro krátké texty a velká písmena lze knihu doporučit začínajícím čtenářům. Při plnění úkolů si procvičí nejen čtení, ale i paměť a postřeh.

Doporučená cena: 199 Kč

Příhody veselých prvňáčků

Articles inside

Dračí závody