Prázdniny s kouzelnou aktovkou

Prázdniny s KOUZELNOU aktovkou Zuzana Pospíšilová Antonín Šplíchal

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

Prázdniny

s KOUZELNOU aktovkou Zuzana Pospíšilová Ilustrace: Antonín Šplíchal

© Zuzana Pospíšilová, 2021 Ilustrace © Antonín Šplíchal, 2021 Nakladatelství © Panda, 2021 ISBN 978-80-905738-7-1

SE ŠKOLKOU SE LOUČÍME. NEDĚLÁM SI LEGRACI, JEN CO SKONČÍ PRÁZDNINY, STANOU SE Z NÁS ŠKOLÁCI.

Tato knížka patří:

Filip klaunem Filip chodí do školky už poslední rok.

Stejně jako jeho sestřenice Terezka. Dokonce jsou spolu ve třídě motýlků. Motýlci jsou nejstarší děti, které ze školky brzy vylétnou do školy. „Příští pondělí vás budeme pasovat na školáky,“ oznámila dětem po svačině paní učitelka. „Mečem? Jako se pasuje na rytíře?“ zeptal se Kuba, který rytíře miloval. Věděl o nich všechno. „Ano. Přijde za námi pan ředitel ze školy a bude mít i meč,“ začala vysvětlovat paní učitelka. „Ne opravdový, ale dřevěný. A pak si 5

všichni užijeme zábavu s klaunem.“ V den, kdy měly být děti pasovány na školáky, se všichni slavnostně oblékli. Holčičky měly šaty nebo sukýnky a kluci hezké kalhoty.

Filipovi dala maminka dokonce i košili s malou kravatou.

Terezce se kravata líbila a rozhodla se, že by si s ní mohli hrát na pejsky. Vypadala totiž jako psí vodítko. „Ty budeš můj pes a já budu tvůj pán!“ rozhodla a chytila Filipa za kravatu. „To teda ne!“ protestoval Filip, ale přitom se mu podařilo shodit hrníček s kávou. Na košili se objevila ošklivá hnědá skvrna. Káva už naštěstí byla studená, jinak by se navíc i opařil.

6

Na pasování si pak musel vzít tričko s krtečkem. „Milé děti, aby se z vás po prázdninách stali hodní a chytří školáci, budu vás nyní pasovat tímto mečem,“ oznámil pan ředitel a nechal všechny děti nastoupit do řady. Každému poklepal mečem na rameno a prohlásil, že je pasován na školáka. Děti dostaly tašku s pamětním listem, lízátkem a knížkou.

Když pan ředitel i s mečem odešel, ozvala se hlasitá hudba a ve dveřích do herny stál klaun.

7

Snažil se být legrační. Poskakoval a šklebil se, ale dětem do smíchu moc nebylo. Filip stál až vzadu, a tak neviděl dobře. Chtěl se posunout blíž, ale zakopnul a spadl do kočárku pro panenky. V tu ránu se všichni začali smát.

Dokonce i klaun. Sundal si svůj klaunský nos a nasadil ho Filipovi, který si ho zasloužil, protože všechny rozesmál. Teprve pak začala opravdová zábava.

8

Terka se bavila dvojnásobně. Představovala si, že takhle veselá by mohla být i oslava jejích narozenin, která bude už brzy u babičky a u dědy.

Kdo to ví, odpoví ● Kdo je Filip a Terezka?

Jsou to kamarádi? Sourozenci? Bratra

nec a sestřenice?

● Jak je označena třída, do které cho s Terezkou? Vyber z obrázků:

dí Filip

● Kterým písmenem začíná tvoje jm ● Pojmenuj obrázky a řekni, kterým začínají.

éno? A příjmení? písmenem slova

???

9

Nejlepší dárek Na začátku července měla Terezka narozeniny. Neslavili je doma v paneláku. Tam by se nemohlo sejít tolik lidí. Velké oslavy se pokaždé konaly u babičky a u dědy. Ti měli totiž veliký dům s ještě větší zahradou. Sešli se tam rodiče Terezky a Filipa a ještě strejda Vilém s tetou Anežkou. Ti zatím žádné děti nemají. „Pojď si sfouknout svíčky!“ zavolal děda.

Terka zrovna obdivovala králíky v králíkárně, ale rychle přiběhla. Babička nesla na velikém tácu dort s růžovou polevou. „Ten je krásný!“ zaradovala se Terezka.

Přesně takový si přála.

Dokonce ho babičce namalovala. Měl na sobě barevné kytičky z marcipánu.

10

„Však jsem si s ním taky dal hodně práce,“ žertoval dědeček. Všichni dobře věděli, že péct neumí. „Tak honem spočítej svíčky, jinak nedostaneš ani kousek,“ škádlil Terezku děda.

Terka se pustila do počítání. Dobře věděla, že svíček je přesně šest. Dala si ale záležet, aby při počítání nevynechala žádné číslo. Když pak všechny svíčky najednou sfoukla, všichni jí zatleskali. Babička se pustila do krájení.

Každý dostal na talířek malý dílek. Filip se ale bránil: „Já nechci. Růžová je holčičí barva.“ 11

„Aspoň ochutnej!“ vybídla ho maminka a dala mu kousek ze svého dortu. Dort byl opravdu výborný, a tak se Filip rozhodl, že si taky dá. Ale aby se nemusel dívat na růžovou barvu, jedl se zavřenýma očima. Byla to legrace, protože se občas netrefil do pusy. Terezka to taky chtěla vyzkoušet. A ostatní taky. Nakonec z toho byla prima zábava. A babička byla ráda, že si každý chce přidat. I Filip snědl tři kousky, takže z dortu nakonec nezbyl ani drobeček.

12

Pak se všichni postavili do řady, aby mohli Terezce popřát k narozeninám a předat jí dárek.

Dostala spoustu krásných věcí. Největší radost ale měla z aktovky. Byla černobílá a měla na sobě růžové kytičky. Když ji otevřela, nestačila se divit, kolik bylo uvnitř tajných kapes. Uložila do aktovky všechny dárky, které dostala, a nasadila si ji na záda. Pak utíkala do předsíně, kde je veliké zrcadlo. Chtěla vědět, jak jí nová aktovka bude slušet.

13

Kdo to ví, odpoví ● Kdo slavil narozeniny?

● Jakou barvu měl dort?

● Kolik bylo na dortu svíček?

lo.

● Z řady čísel pokaždé nějaké vypad

Poznáš které? jedna, dvě, čtyři, pět, šest

jedna, tři, čtyři, pět, šest jedna, dvě, tři, čtyři, šest ● Jakou barvu mají balónky?

● Na kolik dílků je dort nakrájený?

● Který z dílků je největší a který je

???

14

nejmenší?

Budeme si hrát na školu?

Bylo už pozdě odpoledne.

Dospělí si u stolu povídali a Terezka měla oči jen pro svou aktovku. Filip měl dlouhou chvíli. „Pojď si zakopat s míčem!“ „Kopat neumím. Budeme si hrát na školu!“ rozhodla Terka. „Tak jo!“ souhlasil Filip. „Budeš paní učitelka?“ „Nemůžu být paní učitelka. Já mám aktovku, tak budu žákyně. Učit musíš ty!“ bránila se Terezka. „A kde vlastně bude škola?“ zeptala se. „Třeba za králíkárnou. Zezadu vypadá jako velká tabule,“ napadlo Filipa. Hned tam oba běželi. On i jeho sestřenice s aktovkou na zádech. „A kde budu mít jako lavici?“ chtěla 15

vědět Terka. Filip chvíli přemýšlel. Pak vytáhl jednu z cihel, které měl děda schované pod králíkárnou. Terka se na ni posadila. Sundala si ze zad aktovku a položila ji vedle sebe. „A co teď?“ chtěl vědět Filip. Nikdy si na učitele nehrál. Ve školce už byl pirát, policista, hasič i zloděj, ale učitel nikdy. „Musíš přivítat žáky a říct jim, ať se posadí,“ napovídala Terezka. „Ale vždyť jsi tu jenom ty. A navíc už sedíš!“ divil se Filip.

16

„Tak seženeme další spolužáky!“ navrhla Terka. Rozeběhla se k altánu, kde všichni dospělí seděli u velikého stolu. „Chceme si hrát na školu a chybí nám žáci!“ prohlásila Terezka celá udýchaná. „Nechcete být někdo žák?“ Všichni dospělí se sice usmívali, ale žákem nechtěl být nikdo. Jen děda. „Já si s vámi klidně budu hrát na školu. Jen se bojím, že už jsem všechno zapomněl.“ „To nevadí,“ chlácholila ho Terezka. A aby si to náhodou nerozmyslel, vzala ho za ruku a odvedla ke králíkárně.

A tak si až do večeře hráli na školu. Děda byl nejprve žák, ale brzy se mu začaly zavírat oči.

Dokonce občas i nahlas chrápal. „Ve škole se nespí,“ napomenula ho Terka a pak rozhodla, že děda bude raději pan učitel.

17

Večer rodiče odjeli domů a babička dětem nachystala postele na spaní. Děda našel v knihovně pohádkovou knížku a před spaním jim z ní nahlas četl. Při čtení měnil hlas a to děti náramně bavilo. Nedočetl ani celou pohádku, a Filip s Terezkou usnuli.

18

Kdo to ví, odpoví ● Kde si Filip s Terezkou hráli na ško

lu?

● Z čeho Filip udělal školní lavici?

● Kdo si s dětmi chtěl hrát na školu? ● V králíkárně bydlí králíci.

A kdo bydlí v: kurníku, ve stáji, v chlívk u, v holubníku? ● Vlevo uprostřed bydlí strakatý krá lík.

Kdo bydlí vpravo nahoře? Kdo přesně uprostřed?

Kde není žádný králík? Najdi hnědéh o králíka.

Kde je králíků nejvíce? Kolik je bílých králíků?

???

19

Poklady z půdy Druhého dne ráno děti pozdravily a posadily se ke stolu. Terka snědla ke snídani tři lívance a Filip rovnou pět. „Ale ne! Prší! Nemůžeme ven,“ postěžovala si Terezka, když se podívala z okna. „Tak co kdybychom se vydali na dobrodružnou výpravu?“ zeptal se dědeček.

Filip s Terkou se na sebe nechápavě podívali a pak nadšeně přikývli. „Tak za mnou!“ zavelel děda a vedl je po schodech na půdu. Tam Filip s Terezkou nikdy předtím nebyli.

20

Dědeček odemknul oprýskané dveře a panty při otevírání zaskřípaly. Otvíral schválně pomalu, aby děti napínal. Filip s Terkou skoro ani nedýchali. Na půdě byla tma, a tak děda rozsvítil žárovku, která se houpala na trámu.

Ze tmy se najednou vynořila spousta zvláštních věcí. Byla tam stojací lampa se zaprášeným stínítkem, houpací křeslo s rozbitým opěradlem.

A taky děravý deštník nebo malovaná skříň, až po okraj plná všelijakých krabic a pytlů.

21

„Jestli chcete, můžete mi pomoct najít pendlovky. Soused slíbil, že mi je opraví.“ „Co jsou to pendlovky?“ zeptala se Terezka. „Hodiny v dřevěné skříňce s kyvadlem.

Věší se na zeď.“ „Spolehni se, my je najdeme,“ ubezpečil Filip dědu. A tak děda nechal děti na půdě samotné. Musel zajít nakrmit králíky, i když venku pršelo.

Terka našla různobarevné korálky, které se dají navlékat na šňůrku. Filip objevil něco, co mu připomínalo aktovku. Zelenou a s velikými červenými odrazkami u zapínání. „Koukej, co jsem našel!“ vykřikl nahlas.

22

„To je super! Tak to si na školu můžeme hrát tady, když venku prší,“ navrhla Terezka. „Ale nejdřív musíme dědovi najít ty hodiny,“ připomněl Filip.

Oba se znovu pustili do hledání. Nakonec je našli v koutě. Dědeček se ve dveřích objevil zrovna ve chvíli, když ho chtěli zavolat. „Tohle jsou ty pendlovky?“ ujišťoval se Filip. „Ano, to jsou ony!“ radoval se děda a opatrně vzal hodiny do náruče. Pak začal dětem vysvětlovat, k čemu mají hodiny ručičky, a snažil se je naučit poznávat čas. Filip s Terkou zjistili, že malá ručička ukazuje hodiny a velká určuje, jestli je čtvrt, půl, tři čtvrtě nebo celá. To jim pro začátek stačilo.

Když chtěl děda hodiny odnést, vzpomněl si Filip na aktovku. „Našel jsem tu starou aktovku. Můžu si ji půjčit?“ zeptal se. „To víš, že můžeš,“ souhlasil s úsměvem dědeček.

23

Kdo to ví, odpoví ● Co měly dě� k snídani? p? ● Kolik lívanců snědla Terka? Kolik Fili mádky, ● Dokážeš lívance rozdělit na dvě hro aby měli Filip i Terezka stejně?

íni? ● Co Filip objevil na půdě ve staré skř � na půdě nenašly? ● Pojmenuj obrázky. Kterou z věcí dě

● Co jsou to pendlovky? ů je nejméně? lik je modrých korálků? Kterých korálk

● Ko

Spočítej všechny červené korálky.

???

24

Kouzelná aktovka Filip s Terezkou se nemohli dočkat, až si s oběma aktovkami budou hrát na školu. „Mohli bychom si hrát na školu tady na půdě?“ zeptala se Terka. Dědeček proti tomu nic nenamítal, a tak si chtěla zajít pro svou aktovku.

Babička si ale všimla, že si Terezka nese na půdu aktovku. „Tu novou aktovku si na půdu neber, Terezko. Ať si ji nezašpiníš. Maminka by se zlobila!“ „Ach jo,“ povzdechla si Terka, ale nezbývalo jí nic jiného než babičku poslechnout.

Smířila se s tím, že si na půdě budou hrát jen se starou zelenou aktovkou.

25

Dveře na půdu zůstaly otevřené, aby Filip s Terkou slyšeli, až je babička zavolá k obědu. „Já ji teda otevřu,“ navrhnul Filip. „Já ji chci taky otevřít!“ protestovala Terka. „Tak ji otevřeme spolu!“ rozhodl nakonec Filip. Aktovka měla dvě přezky, tak mohl každý z nich odepnout jednu. Šlo to ztěžka.

Bylo znát, že aktovku už dlouho nikdo neotvíral.

26

Uvnitř byly opravdové poklady. Filip jako první vytáhl dlouhé dřevěné pravítko. Takové ještě nikdy neviděl. „Co to je?“ zeptal se nahlas a pak si sám odpověděl: „Možná je to meč!“ Ten znal totiž z pohádek. Hned s ním začal šermovat. To se ale Terce nelíbilo. Byla jiného názoru: „Přestaň s tím. Co když je to nějaká kouzelná hůlka?“ „Tak tě proměním v ošklivou myš!“ „Né!“ začala pištět Terka.

„Děje se něco?“ zeptal se polekaně dědeček.

Chvíli stál pod schody, ale pak se rozhodl vyjít nahoru a na vnoučata dohlédnout. Na půdě je spousta starých věcí, děti by si ještě mohly ublížit.

27

„Jé, vy jste našli dlouhé pravítko? A já ho všude hledal!“ „To není meč?“ zeptal se Filip. „Ani kouzelná hůlka?“ byla zklamaná Terka.

„Je to kouzelné pravítko z kouzelné aktovky,“ odpověděl dědeček a pak dětem předvedl, jaké umí vykouzlit rovné čáry a jak dokáže všechno změřit. Do sešitu, který v aktovce našli, nakreslil Filip vlakové koleje a Terka žebřík.

Ve chvíli, kdy dědeček pomocí pravítka nakreslil nůž, se z kuchyně ozvalo: „Pojďte k obědu!“ Všichni tři se nejprve rozesmáli, ale pak rychle seběhli po schodech z půdy.

28

Kdo to ví, odpoví ● Proč si Terezka nevzala

na půdu svou novou aktovku?

● Kdo otevřel starou zel

enou aktovku?

● Co vytáhly dě� z aktov

ky jako první?

● Filip si myslel, že pravít

● Terezka si myslela, že

ko je.....

pravítko je.....

● K čemu doopravdy slo

● Co by se dalo nakreslit

uží pravítko?

pomocí rovných čar?

Vyber: dveře – okno – auto – kniha

● Pravítkem se dá i měřit.

– kvě�na

Poznáš i bez pravítka,

která z čar je nejdelší a která nejkratš í?

?? ?

29

Díra v plotě Odpoledne si Terezka s Filipem vzali své aktovky a šli ke králíkárně. Filip tu svou otevřel a hned se zaradoval: „Jé, to vypadá jako křída!“ Červená křída byla sice zlomená, ale to vůbec nevadilo. Hned s ní začal psát své jméno na králíkárnu. „Já chci taky psát křídou!“ škemrala Terka, která ve své aktovce křídy neměla. „Musíš počkat, teď ji mám já,“ odbyl ji Filip a dál psal a maloval po králíkárně, až na ní nezbylo čisté místečko.

30

„Já se do té aktovky podívám, jestli tam není nějaká další křída,“ napadlo Terezku. To se ale Filipovi nelíbilo, raději si proto aktovku nasadil na záda. Aby Terce utekl, protáhl se dírou v plotě. Stačilo odvalit dřevěný špalek, který díru zakrýval, a najednou byl na zahradě u sousedů. Ještě mu zbyl kousek křídy, a tak začal malovat i na psí boudu.

Benovi se zvuk křídy nelíbil. Vystrčil z boudy čumák a chvíli si cizího návštěvníka prohlížel.

Když štěknul na pozdrav, Filip se polekal a začal před psem utíkat. Ben to pochopil

31

jako hru na honěnou. Filip zakopl a upadl.

Zbytek křídy se zakutálel do trávy. Rychle shodil aktovku ze zad a dál upaloval bez ní. „Honem, pospěš si!“ povzbuzovala ho sestřenice, která to sledovala přes plot. Filip se ohlédl, až když se dírou v plotě protáhl zpátky a špalek postavil na původní místo. Všiml si, že Ben se zastavil u aktovky, zvědavě ji očichával, a dokonce i olizoval.

32

„Večeře!“ ozvalo se z okna kuchyně. U jídla Filip přemýšlel, jak se přiznat, že vlezl k sousedům, a ještě tam nechal aktovku. „Stalo se něco?“ zeptala se babička. Hned poznala, že něco není v pořádku.

Filip se musel přiznat. Spolu s dědou pak zašli k sousedům, aby se omluvil, že jim vlezl na zahradu a počmáral psí boudu. „Za chvilku zaprší a bouda bude jako nová,“ mávl nad tím rukou soused.

Filip byl rád, že to tak dobře dopadlo. Ale hlavně byl šťastný, že měl zpátky svou kouzelnou aktovku. Ještě večer v posteli přemýšlel o tom, jak ho jeho kouzelná aktovka vlastně zachránila.

Nebýt jí, určitě by ho Ben dohonil a snědl ke svačině.

33

Kdo to ví, odpoví ovce?

● Co našel Filip ve staré zelené akt

?

● Kudy se Filip dostal k sousedům

● Jak se jmenoval pes od sousedů?

no, které je otočené

● V řadě písmenek najdi vždy jed

NNNNNN DDD DDDD

špatným směrem.

LL L LLLLL

KKKKK KK SSSS SSSS

je na boudě? boudou? Za boudou? Pod boudou?

● Dobře si prohlédni psí boudu. Co

V boudě? Před Jaká kytka roste vlevo vedle boudy?

???

34

Třešně Další den si Terka s Filipem hned po snídani zase hráli u králíkárny na školu. Filip se najednou i s aktovkou na zádech vyšplhal na králíkárnu. Měl odsud parádní výhled. A navíc dosáhl na větev s třešněmi. Hned se do nich pustil a hlasitě si pochvaloval: „Mňam, ty jsou tak dobré. Určitě jsou nejsladší na světě!“ „Já chci taky!“ škemrala Terka. „Tak vylez za mnou!“

35

Terezka to zkusila, ale s aktovkou na zádech se jí to moc nedařilo. Dala aktovku dolů, ale ani tak jí to moc nešlo. Filip se tedy rozhodl, že jí pomůže. Lehl si na střechu králíkárny a podal Terce ruku. Ona se pevně chytila a během chvilky byla taky nahoře.

Nejprve se jí z té výšky zatočila hlava, ale pak si zvykla. Oba se s chutí pustili do třešní. „Měl jsi pravdu, jsou výborné.“ „Ale tuhle větev už jsme celou obrali.

A z králíkárny jinam nedosáhneme. Musíme vylézt přímo na strom.“ 36

„Já se bojím!“ protestovala Terka, ale Filip jí pomohl. Pak se vyhoupl za ní. Než se nadáli, seděli na stromě. Obírali třešně a byli spokojení. Tedy jen do chvíle, než zjistili, že neumějí slézt dolů. „Co teď?“ zeptal se bezradně Filip. „Zavoláme o pomoc,“ napadlo Terku. A oba začali hlasitě křičet: „Pomóc!“ Dědeček už špatně slyšel, a tak měl ve zvyku pouštět si rádio hodně nahlas. Není divu, že volání dětí přeslechl. „Nemůže nás zachránit kouzelná aktovka?“ napadlo Terezku.

Filip si opatrně sundal aktovku ze zad, aby se podíval dovnitř.

Našel v ní malou dřevěnou píšťalku. „To je ono!

Zacpeme si uši a ty hlasitě zapískáš!“ plánovala Terka.

37

Filipovo pískání opravdu pomohlo. Uslyšel ho i dědeček, který nedoslýchá. Když děti uviděl na stromě, přispěchal rychle s dlouhým žebříkem. „Co vás to napadlo?“ zlobil se, když byly obě děti zase na zemi.

38

Babička se ale zlobila ještě víc. To proto, že Filipa i Terezku bolelo břicho a nechtěli jíst oběd, který uvařila.

Bolení břicha do večera ustoupilo. Děti se ale opět utvrdily v tom, že aktovka je nejspíš opravdu kouzelná. Vždycky vyčaruje to, co je zrovna potřeba.

Kdo to ví, odpoví ● Kdo měl na stromě akt

ovku? Filip, nebo Terezka?

● Pouštěl si dědeček rád

io po�chu, nebo nahlas?

● Přinesl děda dlouhý, ne

bo krátký žebřík?

● Proč se babička na dě

● Najdi na obrázku dvě

� zlobila?

nezralé třešně a uschlý list.

Najdi třešničku, která je nejvíce vprav o.

Která třešnička je největší?

???

39

Skvělá zábava Venku bylo opět ošklivo. Děti se bály, že se budou nudit, ale zachránila je aktovka. Vzali si ji opět na půdu. Filip ji otevřel a zalovil v ní rukou. Vytáhl malý lehký míček. „Třeba je to kouzelná křišťálová koule,“ napadlo Terezku. „Ta by přece byla průhledná!“ upozornil ji Filip.

40

„Oběd!“ ozvalo se z kuchyně. Babička měla s vařením spoustu práce a nechtěla zbytečně chodit po schodech. Poslala proto dědu. „Ukažte mi to!“ vybídl je děda. Pak si míček strčil do kapsy u kalhot. „Ukážu vám, co se s ním dá dělat. Teď ale honem ke stolu, ať se na nás babička nezlobí.“ Filip šel jako poslední. Zapnul aktovku a hodil si ji na záda. Dveře na půdu zůstaly opět dokořán. Proč by je zavírali, když se sem určitě ještě vrátí.

Na půdě se trochu ušpinili, museli si proto ruce pořádně vydrhnout mýdlem a kartáčkem.

41

Když si Terka všimla, že má Filip na zádech aktovku, taky si tu svou nasadila. Posadit na židli se jim ale nedařilo. S aktovkou se ke stolu prostě nevešli.

Babička počínání svých vnoučat pobaveně sledovala. „Děti ve škole si aktovku sundávají, když se chtějí posadit,“ upozornila je. Terka i Filip tedy aktovku odložili vedle svých židlí a pustili se do jídla. Babička upekla ty nejlepší šunkofleky na světě.

42

„Pomůžeme babičce s nádobím a poprosíme ji, aby nám něco uháčkovala,“ vybídl děti děda.

Přitom na babičku mrknul. „Podáš mi prosím z aktovky pravítko?“ zeptal se Filipa, který hned poslechl. Děda pak začal pravítkem měřit stůl a něco kreslil na papír. Nákres podal babičce a ona se hned pustila do háčkování.

43

Děda zatím vytáhl z kapsy míček a položil ho na okraj stolu. Pak do něj fouknul, aby míček přemístil na druhou stranu. Děti hned pochopily, že to bude skvělá zábava, a taky se pustily do foukání. To ale ještě nevěděly, že to nejlepší teprve přijde. Babička jim uháčkovala síť a oni ji potom napnuli uprostřed stolu.

Chyběly už jen pálky, aby si zahráli stolní tenis. I s tím si ale děda věděl rady. Použil staré knihy. Nakonec si užili odpoledne plné skvělé zábavy.

44

Kdo to ví, odpoví ● Proč si dě� nehrály ven

ku?

● Co našel Filip v aktovce?

● Co babička uvařila k ob

● Jaké jídlo chutná nejvíc

ědu?

● Co použily dě� místo

● Jakou hru dě� hrály s

e tobě?

pálky?

míčkem?

stolní tenis – foukaná – fotbal ● Jaké další sporty znáš?

● Najdi dvojice obrázků

, které patří k sobě.

???

45

Hledá se Líza Druhý den ráno si babička postěžovala, že se ztratila Líza. „Nebyla přes noc ve svém pelíšku.“ „Neboj, babi, my ji najdeme!“ utěšoval babičku Filip a společně s Terezkou vyběhli na zahradu, kde už svítilo sluníčko. „Lízo, kde jsi?“ volal nahlas Filip a běhal od jednoho stromu ke druhému. Věděl, že kočky někdy vyšplhají na strom a pak neumějí slézt dolů. Jako on s Terkou, když byli na třešních.

46

„Čičí,“ lákala Lízu Terezka stejně, jako to dělávala babička. „Včera pršelo. Možná někde zůstaly její stopy,“ přemýšlel nahlas dědeček. „Chtělo by to lupu.“ Filip ani Terka nevěděli, co je to lupa, a tak se dědy zeptali. „To je takové kulaté sklíčko s držátkem. Umí všechno zvětšit,“ odpověděl jim dědeček.

Filip si vzpomněl, že v aktovce se něco podobného zalesklo. Hned upaloval dovnitř.

Otevřel aktovku a začal na stůl skládat všechno, co v ní bylo. „Mám ji!“ zaradoval se a rychle běžel s lupou za dědou. Nevěděl totiž, jak se s ní zachází.

47

„Lupu používají detektivové při pátrání,“ prohlásil děda, když si lupu převzal. „Stačí ji takhle chytit a všechno hned vidíš větší.“ Sotva to dědeček dořekl, namířil lupu do trávy. Děti se nestačily divit.

Malá sedmikráska vyrostla do velikosti kopretiny.

A to jenom díky lupě. „Jestli tu je nějaká Lízina stopa, určitě ji odhalíme. Jako detektivové,“ prohlásil odhodlaně Filip. Vzal si od dědy lupu a chodil po zahradě s ohnutými zády, aby byl k zemi co nejblíže.

Terezka zatím seděla s dědou na lavičce. „Střídání!“ vykřikla po chvíli.

Filipovi se do střídání moc nechtělo, ale nedalo se nic dělat. Předal lupu Terce. Ta se s lupou v ruce vydala k místu, kde měla Líza misku s jídlem. Důkladně prozkoumala okolí a narazila na první stopu. Byl to otisk kočičí packy. Nejspíš měla nožku špinavou od bláta.

48

49

Během chvilky se jí podařilo najít další. Teď už věděla, jak Lízina stopa vypadá, a pátrání bylo snadnější. Stopy vedly po schodech na půdu. Dveře tam zůstaly otevřené, a tak vešla dovnitř. Filip a dědeček byli taky zvědaví, proto pospíchali za ní. Terezčino detektivní pátrání bylo nakonec úspěšné. Líza byla na půdě.

Ležela v košíku a vedle ní i pět malých koťátek.

50

Kdo to ví, odpoví ● Kdo je Líza? Vyber z ob

rázků:

● Kde hledal Filip ztrace

● Víš, komu patří stopy

nou Lízu?

na obrázku?

slepice, pes, kočka, kůň, člověk, srna

● Lupa umí předměty zvě

tšit. Poznáš, co je pod lupou?

???

51

Houpačka Děti by si rády hrály s koťátky, ale to jim babička nedovolila. Místo toho je poslala ven. „A můžeme i za plot?“ zeptala se Terezka.

Babička souhlasila a ani děda nebyl proti, a tak děti vyrazily. Došly až k potoku, odkud se ozývaly dětské hlasy. „Ahoj, nechcete si hrát na školu?“ zeptala se odvážně Terka. Na břehu potoka seděli pod vrbou tři kluci a jedna holka. „Na školu? Vždyť jsou prázdniny!“ ušklíbl se kluk s pihami na tvářích. „Ty máš novou aktovku, že?“ hádala hned dívenka. Terka hrdě přikývla. „A ty máš starou aktovku. Tu jsi vyhrabal z popelnice?“ posmíval se Filipovi hubený vysoký kluk. „Náhodou je kouzelná. Našli jsme ji u dědy na půdě,“ bránil se Filip. „Kouzelná, jo? A co jako umí?“ divil se Pepík.

52

„Vykouzlí to, co zrovna potřebuju.“ „Aha! No tak to bys mohl vyčarovat houpačku.

Nebo aspoň lano, abychom se mohli přehoupnout na druhou stranu,“ požadoval čahoun.

53

„Slyšela jsi to, aktovko?“ řekl Filip a sundal aktovku ze zad. Pak ji před zraky všech ostatních otevřel. Usmíval se, protože věděl, že v ní najde švihadlo, kterému dávno upadly rukojeti. „Páni!“ hvízdl obdivně Pepík. Uvázal švihadlo na větev a sám houpačku vyzkoušel. Na druhou stranu se přehoupnul raz dva.

54

Když se vrátil, zkoušeli to i ostatní. Filipovi se to taky podařilo, ale Terka se neudržela a spadla do potoka. Všichni se báli, jestli se jí něco nestalo. Naštěstí byla v pořádku, jen si narazila nohu. Filip za ní skočil, aby jí pomohl.

Oba byli celí mokří, a tak se s kamarády rychle rozloučili. Sbalili si aktovky a utíkali se převléknout. Horší bylo, že měli každý jen jedny boty, a museli čekat, až jim uschnou. Do té doby nikam nemohli. A tak si po obědě krátili dlouhou chvíli vymýšlením jmen pro koťátka.

55

„To rezavé bude Rézinka,“ navrhla Terezka. „A co když je to kocourek, a ne kočička?“ zeptala se babička. „Tak to bude Rézík,“ věděl si hned rady Filip. „A strakaté bude Strakáček.“ „Nebo Strakačka,“ doplnila Terka. I dalším koťátkům vymysleli jména. Třeba Bělinka nebo Bělásek. Čertík nebo Čertice. Poslední kotě dostalo jméno Tlapka. Všichni se shodli, že tak se může jmenovat kocourek i kočička.

56

Kdo to ví, odpoví ● Kolik dě� bylo u potok

● Bylo tam více děvčat,

a?

nebo chlapců?

● Proč zůstaly dě� po ob

ědě doma?

● Jaká jména dostala koť

átka?

bílý kocourek .....

strakatý kocourek .....

rezavá kočička .....

černá kočička .....

poslední kocourek ..... ● Jaké jméno by dostalo

● Najdi kotě, které je me

tvoje koťátko?

nší než ostatní. Které kotě je

nejvíce vpravo? Které z koťátek se ně

kam zatoulalo?

?? ?

57

Oko vrány Dny utíkaly jeden za druhým, ale díky aktovce se Filip s Terezkou nikdy nenudili.

Dnes z aktovky vytáhli plechový hrníček. Filip ho otočil dnem vzhůru a pak do něj začal bubnovat pastelkami.

Rachotilo to, jako kdyby to byl bubínek.

To přilákalo i dědečka s babičkou. „Ještě, že už špatně slyším, jinak bych z toho rámusu ohluchnul,“ škádlil je děda. „Co kdybyste s plecháčkem zašli raději do lesa a nasbírali do něj borůvky?“ napadlo babičku. „Jó!“ zaradovaly se obě děti. Filip si vzal starý plecháček. Aby to nebylo Terezce líto, babička jí dala podobný. Děda dostal malý kyblík s víčkem.

58

„Není to zbytečně moc velké?“ zeptal se překvapeně. „Máš větší ruce, tak dostaneš i větší nádobu,“ prohlásila babička. „A když se budete vracet, můžeš do něj přesypat i borůvky od dětí. Aby je nevysypaly.“ „Ale já jsem šikovná,“ hájila se Terka. „A já jsem ještě šikovnější,“ vychloubal se Filip.

„Ale já jsem ze všech nejšikovnější,“ prohlásil se smíchem dědeček.

Les byl daleko, museli jet autem. Dědeček zaparkoval a pak se vydali na cestu. Když šli po rovince, zpívali si nebo pískali známé písničky. Do kopce se ale zadýchali a zpívání bylo namáhavé.

59

„Nenašli byste mi nějakou pevnou a dlouhou větev, která by mi posloužila jako hůl?“ zeptal se děda. Děti se okamžitě rozprchly do okolí. Terezka donesla dlouhou větev, ale byla tenká. Filipova větev byla sice kratší, ale zato dost pevná, aby mohla dědečka podepřít. Tu si nechal. „Znám místo, které je celé modré. Je to úplný borůvkový ráj. Ale při sbírání je potřeba dávat pozor na vraní oko!“ „Ale dědo,“ zasmála se Terezka, „vrány přece létají jen v zimě.“ 60

„Já nemyslím oko vrány, ale vraní oko čtyřlisté. To je rostlina, která vypadá jako veliký čtyřlístek a uprostřed má jednu modrou bobuli. Ta vypadá jako borůvka, ale je jedovatá.“ „Opravdu?“ divil se Filip. O vraním oku ještě nikdy neslyšel.

Nakonec našli mýtinu porostlou borůvčím a pustili se do sbírání. Každý keříček měl spoustu malých lístečků a taky hodně borůvek.

Na vraní oko naštěstí nenatrefili.

61

Kdo to ví, odpoví ním okem?

● Jaký je rozdíl mezi borůvkou a vra

růvky?

● Do čeho sbírali dě� a dědeček bo

● Jak se všichni dostali k lesu?

h je jedovatý?

● Pojmenuj lesní plody. Který z nic

● Pokus se doplnit chybějící slova

podle vzoru:

šikovný – šikovnější – nejšikovnější velký – ........ – největší

malý – menší – ........

........ – delší – nejdelší ........ – ........ – nejméně

???

62

........ – pevnější – ........

Nejlepší koláč na světě Když domů donesli borůvky, babička se zeptala, jestli jí děti pomůžou upéct koláč.

Terezka nadšeně souhlasila a Filip to chtěl taky vyzkoušet. Nejprve si ale všichni museli umýt ruce a pusy, protože je měli borůvkově modré.

I dědeček.

Babička nechala vzejít droždí v troše teplého mléka. Terka s Filipem chtěli odvážit mouku a cukr, ale neuměli to, ve školce se takové věci neučili. A tak babička zvážila všechno sama.

63

Děti přesypaly mouku a cukr do mísy. Pak se učily rozklepnout vajíčko do hrníčku. Terka věděla, jak na to, ale Filipovi do hrníčku spadly i kousky skořápek. Musel to zkusit znovu.

Nakonec bylo potřeba všechno dobře rozmíchat vařečkou. Dalo to velkou práci, protože těsto bylo tuhé. „Teď nezbývá než čekat, až nám těsto pěkně vykyne,“ řekla babička a přikryla mísu utěrkou. „Zatím si můžeme hrát na školu,“ navrhla Terezka, která se chtěla projít po zahradě s aktovkou na zádech. Filip si taky nasadil na záda zelenou aktovku a procházel se spolu s ní.

Hráli si, že jdou do školy. Vyzkoušeli si, jaké to 64

je, když s aktovkou utíkají nebo když si ji nasadí jen přes jedno rameno.

Pak Filipa napadlo, že by se mohli zaběhnout podívat, jestli už je koláč hotový. Měl na něj velkou chuť. „To je dost, že jdete! Těsto už hezky vykynulo, podívejte se!“ uvítala je babička ve dveřích.

A opravdu. Těsto už přetékalo přes okraj. „Umyjte si ruce, já dám zatím těsto na plech a vy koláč ozdobíte borůvkami,“ navrhla babička. Terezka a Filip si nechali aktovky na zádech. Posypali těsto borůvkami tak hustě, že prosvítalo jen u okrajů. Borůvek bylo tolik, že je ani neuměli spočítat.

65

Pak koláč ještě posypali drobenkou, aby mohl konečně do trouby. „Teď musíme čekat, až v troubě zezlátne,“ oznámila dětem babička. „Tak my jdeme zase do školy!“ navrhnul Filip a obě děti vyběhly s aktovkami na zahradu.

Odpoledne přijeli rodiče Terezky i Filipa, aby děti odvezli domů. Babička jim nabídla koláč. Náramně si na něm pochutnali. Prý to byl nejlepší koláč na světě. Jak by taky ne?

Vždyť vznikl zásluhou Terezky a Filipa.

66

Kdo to ví, odpoví ● Kdo odvážil mouku a cuk

r na koláč?

● Komu se nedařilo rozkle

●

pnout vajíčko?

Co do těsta na koláč nepatří? Vyber

z obrázků.

● Na co si dě� hrály na zah

● Borůvky začínají na pís

radě?

meno B.

Které věci z obrázků také začínají na B?

● Spočítej borůvky, které

se vysypaly vedle koláče.

???

67

Noví žáci Když se Filip s Terkou sešli u babičky znovu, prázdniny už pomalu končily. Koťátka trochu povyrostla, ale stále se ještě držela na půdě. „Můžeme se na ně jít podívat?“ zeptala se Terezka. Babička s dědou souhlasili, a tak si děti šly hrát na půdu s koťátky i s báječnou zelenou aktovkou. „Budou to noví žáci,“ rozhodla Terka a Filip hned přemýšlel, z čeho jim udělá lavice.

68

Na půdě byla spousta věcí, které se daly využít. Strakáčka posadili na stoh starých časopisů. Ty byly svázané červeným provázkem a kocourek si s ním hned začal hrát. Běláska uložili do košíku s vlnou. Předtím ale vytáhli jehlice, aby se náhodou nepíchnul. Pro Čertici našli bedýnku s ořechy. I ona měla o zábavu postaráno, protože si s nimi hrála jako s míčky. Ťapka skončila v botě s dlouhou tkaničkou a pro Rézinku vyrobili ohrádku z obrázkového leporela. Líza viděla, že je o koťátka dobře postaráno, a tak se šla protáhnout na zahradu.

69

„Můžeme začít,“ prohlásil vesele Filip.

Posadil se na dřevěnou stoličku a otevřel si starou zelenou aktovku. „A co já?“ chtěla vědět Terka. Svoji aktovku si na půdu vzít nesměla, aby ji neušpinila. „Ty budeš paní učitelka.“ Terezka si vzpomněla, jak se ve školce učili tvary. „Milí žáci, dneska se naučíme poznat kolečko. To je kulaté. Správně se mu říká kruh.

Kde je nějaké kolečko?“ zeptala se úplně jako opravdová paní učitelka.

70

Jen to dořekla, Čertice vyhodila z bedýnky jeden oříšek. Kulatá skořápka s rachotem dopadla na podlahu. „Výborně,“ pochválila černou kočičku paní učitelka. Filip se tomu zasmál. Myslel si, že to byla jen náhoda, ale pak Bělásek vyhodil z košíku malé klubíčko.

To už náhoda nebyla.

Jejich koťátka jsou opravdu chytrá. „I tohle je kolečko,“ měla radost Terezka.

Zvedla klubíčko nad hlavu a všem ho ukázala. „A co ty, žáku Filípku?“ obrátila se přímo k Filipovi. Ten začal honem prohledávat obsah své aktovky. Vylovil z ní pingpongový míček, se kterým si minule tak hezky hráli. „Správně,“ nešetřila chválou paní učitelka.

Takto si na půdě hráli až do chvíle, než dostali hlad. Děti i koťátka.

71

Kdo to ví, odpoví akáčka, Čer�ci,

● Z čeho Filip udělal lavice pro Str

Běláska, Ťapku a Rézinku? ata? ● Jaký tvar Terezka učila Filipa a koť o má ● Prohlédni si obrázky. Co všechn tvar obdélníku?

elník, červený kruh, modrý čtverec, zelený obdélník. opak nejmenší? ● Který tvar je největší? Který je na ji? ● Která barva se objevuje nejčastě

● Najdi co nejrychleji žlutý trojúh

???

72

Filipova aktovka Filip se moc těšil na oslavu svých narozenin.

Nakonec se dočkal. Opět se všichni sešli u babičky a u dědy. Tentokrát ale neseděli venku, protože se ochladilo a nebe vypadalo, že brzy začne plakat. Tatínkové přenesli stůl z kuchyně do obýváku. Teď tam byly stoly dva a všichni se u nich mohli pohodlně usadit.

Terezka s Filipem měli na zádech aktovky, a museli dávat pozor, aby něco neshodili.

73

Po slavnostním obědě, který vařila Filipova maminka spolu s babičkou, dostal Filip krásný dort.

Nebyl růžový jako ten Terezčin. Byl čokoládový. A na dortu mezi svíčkami seděla malá zelená aktovka. Babička ji vyrobila z marcipánu a dala si na ní opravdu záležet. „Když jsi tak toužil po aktovce, tak tady ji máš!“ řekla babička a položila dort na stůl.

Filip měl najednou pusu od ucha k uchu.

Věděl, že s touhle aktovkou do školy nepůjde.

Marcipán měl ale moc rád. Obzvlášť ten od babičky. Svíčky sfouknul na jeden výdech.

Pak si společně připili jablečným moštem.

74

Když Filipovi všichni popřáli, pustil se do rozbalování dárků. Dostal kopačky a fotbalový míč, knížku a velikou čokoládu. A taky sadu nářadí, aby mohl tatínkovi pomáhat při práci.

Teprve ve chvíli, kdy babička začala krájet dort, si Filipova maminka vzpomněla: „Jejda!

Na to nejdůležitější jsme málem zapomněli!“ A poslala tatínka do auta.

A co tatínek přinesl? No přece aktovku. A ne ledajakou! Byla modro-zelená a měla spoustu tajných kapes. Na jedné z nich byl fotbalový míč a na druhé hokejka. A uvnitř bylo všechno, co bude Filip ve škole potřebovat. Penál s tužkami a gumou, pastelky, vodové barvičky a štětce nebo přezůvky s obrázky fotbalistů.

75

„Ta je krásná! Moc děkuji,“ radoval se Filip a hned si aktovku vyzkoušel. „Škoda, že už nemůžu chodit do školy. Hned bych šel s vámi,“ posteskl si dědeček. „Tak já ti vrátím tuhle starou, aby sis mohl s babičkou a s koťaty na školu aspoň hrát,“ navrhnul Filip a podal dědovi kouzelnou aktovku z půdy.

V tu ránu se všichni hlasitě rozesmáli.

76

Kdo to ví, odpoví ● Kde se slavily Filipovy

narozeniny?

● Čím si Filip s Terezkou

● Jakou barvu měl dort,

který Filip dostal?

● Co znamená, že nebe

● Co znamená mít pusu

● Spočítej sklenice s mo

připili? pláče?

od ucha k uchu?

štem. Která je prázdná?

Seřaď sklenice podle množství moštu

.

● Opakem prázdného je

plný.

Najdeš i další slova s opačným význa

malý – ..........

krásný – ..........

● Filip dostal sadu nářad

mem?

starý – ..........

í. Dokážeš je pojmenovat?

???

77

Obsah Filip klaunem / 5 Nejlepší dárek / 10 Budeme si hrát na školu? / 15 Poklady z půdy / 20 Kouzelná aktovka / 25 Díra v plotě / 30 Třešně / 35 Skvělá zábava / 40 Hledá se Líza / 46 Houpačka / 52 Oko vrány / 58 Nejlepší koláč na světě / 63 Noví žáci / 68 Filipova aktovka / 73

Nakladatelství PANDA již vydalo

nakladatelství

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

Jindřich Balík

Antonín Šplíchal

Zuzana Pospíšilová

UČILA POČÍTAT

Antonín Šplíchal

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

Příhody veselých

prvňáčků PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

HURÁ DO ŠKOLY Příběhy z první třídy

Zuzana Pospíšilová

Jak šli zajíci do školy

Jindřich Balík Antonín Šplíchal

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

JAK MYŠKA UČILA ZVÍŘÁTKA ČÍST JINDŘICH BALÍK ANTONÍN ŠPLÍCHAL

www.nakladatelstvi-panda.cz

Antonín Šplíchal

Prázdniny s kouzelnou aktovkou © Zuzana Pospíšilová, 2021 Ilustrace © Antonín Šplíchal, 2021 © Vydalo nakladatelství PANDA, 2021 www.nakladatelstvi-panda.cz David Šenkeřík, Ludgeřovice 1408/160 Grafická úprava: Vladimíra Šenkeříková Všechna práva vyhrazena. Žádnou část knihy není dovoleno užít nebo jakýmkoliv způsobem reprodukovat bez písemného souhlasu držitele práv s výjimkou krátkých citací nebo odkazů, které tvoří součást kritického zhodnocení.

Zuzana Pospíšilová Prázdniny s kouzelnou aktovkou Ilustrace Antonín Šplíchal Tisk GRASPO CZ, a. s., Zlín Vydání první ISBN 978-80-905738-7-1

Filip i jeho sestřenice Terezka se moc těší do školy.

Terezka dostala aktovku k narozeninám už na začátku prázdnin, ale Filip na tu svou teprve čeká.

Když spolu dě� tráví prázdniny u babičky a u dědy, podaří se jim na půdě objevit starou zaprášenou aktovku.

Filip si ji půjčí, aby si mohl spolu s Terezkou hrát na školu.

Brzy oba zjis�, že to není jen tak obyčejná aktovka.

Každý den v ní najdou něco, co se jim náramně hodí pro jejich prázdninová dobrodružství.

Pokud vás zajímá, co všechno Filip s Terezkou v kouzelné aktovce našli, hned se pusťte do čtení!

Za každým příběhem vás čekají úkoly. Při jejich plnění si procvičíte nejen čtení, ale i paměť a postřeh.

Doporučená cena: 199 Kč