Rajčatová žába a modrý drak by knihykazda

RAJČATOVÁ

ŽÁBA A

MODRÝ

DRAK Nejbarevnější zvířata naší planety

Obsah 4 Jančící ještěři

16 Tenoři v temperách

24 Bílí jako sníh

6 Žíhané žabky

17 Mistři mandelíci

25 Černí jako uhel

8 Barvitá broučkiáda

17 Kuriózní kolibříci

26 Plameňáková až svítivě růžová

1O Parádníci polokřídlí

18 Povídaví papoušci

28 Krvavě červená až rudá

11 Rozmarní rovnokřídlí

19 Šarmantní šplhavci

3O Červenooranžová až sluníčková

12 Motýlí mámení

2O Hraví hrabaví

32 Od šafránu po citronovou žluť

13 Vybočující hmyz

21 Holubí hezouni

34 Trávová až smaragdová zeleň

14 Okouzlující osminožci

21 Kachní krasavci

36 Od blankytu po ultramarín

15 Křiklaví korýši

22 Rybí rarity

38 Od fialkové po nachovou

Barevná příroda

Najdou se ovšem výjimky, a to v říši opic. Nejznámější pestře zbarvenou opicí je mandril se svým modro-červenými lícemi a křiklavě žlutou bradkou. Hýždě má zbarvené do modro-růžové až zářivě červené – to je jeho způsob, jak okouzlovat dámy.

ící ol ýh

Nejnápadnější barvou, se kterou se v říši savců setkáš, je jasně červenohnědá. Ale i u nás lidí jsou rudé vlasy vzácností.

lr dri man

V přírodě existuje mnoho barevných rostlin, motýlů, ptáků nebo ryb. Nikoli však savců. A je pro to jeden dobrý důvod: savci jsou buď lovci, nebo kořist, anebo obojí. Je tedy pro ně lepší, jsou-li co nejméně nápadní. Proto mají srst, která je maskuje tak, aby v podrostu, v savaně, na sněhu nebo ve stínu stromů co nejvíce splývali s okolím.

Jak přicházejí barvy na svět? Když ještě neexistovaly uměle vyráběné barvy, naši předci používali k barvení a malování barviva přírodní. Ta však museli dlouho hledat, neboť většina přírodních barviv působí pouze v tělese, které je vytváří. Mnoho barev pak vůbec není produktem rostlin nebo zvířat, často jde o světelné efekty. Zní to bláznivě, ale představ si to.

BARVY JSOU SVĚTLO To, že je světlo ve skutečnosti barevné, můžeš vidět na příkladu duhy. Ta vzniká při dopadu slunečního světla na dešťové kapky a jeho lomu na zaoblené vodní ploše, čímž se světlo rozkládá na jednotlivé barvy. Tento efekt lze pozorovat také na skleněném hranolu. Barviva pohlcují určité barvy světla a jiné odrážejí – proto vidíš konkrétní barvu. Některé předměty neobsahují vůbec žádná barviva, a přesto jsou barevné. Mají zvláštní strukturu, která určitým způsobem láme světlo. Tak vzniká i metalický efekt u některých brouků: štěpí světlo na jednotlivé barvy, takže to pak vypadá, jako by tito brouci byli zbarvení duhově.

BARVY TĚLESA

BARVY SVĚTLA

K malování potřebuješ tři barvy, ze kterých si můžeš namíchat všechny ostatní: purpurovou („magenta“), žlutou a azurovou („cyan“). I tato knížka byla vytištěna pomocí těchto tří barev (plus černé). Čím víc barvy se navrství, tím bude tmavší.

Barvy na monitoru počítače nebo televizní obrazovce se skládají ze tří světelných barev: červené, zelené a modré. Všechny ostatní barvy vznikají jejich smísením a čím víc se překrývají, tím je výsledná barva světlejší.

BARVA VZNIKÁ V OKU POZOROVATELE Svět je ve skutečnosti ještě pestřejší, než jak jej vidíme my lidé. Mnozí živočichové vidí víc barev než my, jiní méně. To souvisí se stavbou oka. Za vnímání barev jsou odpovědné čípky v sítnici. Lidé mají tři druhy čípků, které jim umožňují vnímat červenou, zelenou a modrou barvu. Většina savců má pouze dva druhy – proto vidí méně barev, zato ale často umí velmi dobře rozlišovat mezi světlým a tmavým. Řada ptáků, ryb a plazů má dokonce čtyři druhy čípků. Vnímají barvy a detaily, které pro nás nejsou viditelné, většinou v ultrafialovém a někdy i ve žlutém spektru. Také některým členovcům se svět jeví mnohem pestřejší – především ústonožcům a motýlům.

MANDELINKA NÁDHERNÁ Říká se jí také duhová mandelinka. Pozorovat jim můžeš kdekoliv u nás, pokud ji ovšem najdeš: je pouze 5 mm velká a miluje kvetoucí mateřídoušku.

INFRAČERVENÁ Pro nás není viditelná.

BARVY SPEKTRA Tyto barvy světla vidíme: červenou, oranžovou, žlutou, zelenou, modrou a fialovou – barvy duhy.

ULTRAFIALOVÁ Pro nás není viditelná.

RÁKOSNIČKA ULUGURSKÁ

Žíhané žabky

Rákosničky žijí v Africe. Tato roztomilá modro-hnědá žába s velkýma, rubínově červenýma očima se vyskytuje pouze v pohoří Uluguru v Tanzanii.

Když se řekne žába, hodně lidí si okamžitě vybaví zelenou barvu. U nás se vyskytuje pouze jeden druh žab zářivě zelené barvy, na který narazíš málokdy: rosnička zelená. Všechny ostatní domácí druhy mají jakési bahnité zbarvení s hnědo-zelenou kresbou. Maskování je totiž v žabím světě vším! V tropických deštných pralesích žijí ale také pestře zbarvené žáby. Mnohé z nich mají alespoň zelený hřbet. Když se přitisknou na list, nejsou ani přes svítící nohy, břicho či oči vidět. Jiné hrají barvami a mají nápadnou kresbu. Tím dávají najevo: „Pozor, jsem jedovatá!“ U řady druhů to není vůbec pravda. Často ale postačí, když si to myslí predátoři.

ŠÍPOVÉ ŽÁBY Tyto pestře zbarvené žabičky žijí ve Střední a Jižní Americe. Oficiálně se nazývají pralesničky. Jsou skutečně jedovaté, některé druhy více, jiné méně. Pojmenovány byly podle toho, že domorodé národy v minulosti používaly jejich jed k napouštění šípů. Jed se do těla žab dostane z určitých živočichů, které loví, a je vyměšován v kožním sekretu. Když jsou šípové žáby chovány v teráriích, dostanou jinou potravu, a tím přestanou být jedovaté.

vá

V jihoasijských deštných pralesích žije čeleď létavkovitých. Některé z jejích druhů dovedou létat! Nelétají sice doopravdy, ale aspoň dlouhé úseky plachtí vzduchem. Létavka šíronohá takto uletí až 15 metrů. Když vyskočí, roztáhne plovací blány na velkých nohou jako kluzáky. Vlastně by se mělo říkat létací blány, neboť k plavání je nepoužívá. Většinu života tráví vysoko v korunách stromů.

pralesnička fantastická

pra l

tiko ba a ičk sn

LÉTAVKA ŠÍRONOHÁ

pralesnička Ranitomeya uakarii

pralesnička proměnlivá

n tov lis

LISTOVNICE

MANTELOVITÍ

Na tenkých stehnech těchto žab z čeledi rosničkovitých je poznat, že neskáčou, nýbrž chodí. Ne všechny jsou tak útlé a křehké jako tyto dvě. Existují i hodně velké a spíše robustní druhy. Kůži listovnic pokrývá voskovitá vrstva, která ji chrání před vyschnutím.

Už jsi možná slyšel/a, že na Madagaskaru žijí samí exotičtí živočichové, kteří se nikde jinde na světě nevyskytují. K nim patří i pestře zbarvené žabičky z rodu létavek s latinským názvem Boophis. Pestře vzorovaná nejsou jen jejich tělíčka, ale i oči! Pouze na Madagaskaru žije i malinkatá rákosnička madagaskarská. Rákosničky se jinak vyskytují především v jižní části Afriky. Najdeme u nich nejrůznější zbarvení a kresby. Ty jsou často přesně přizpůsobeny rostlinám, na kterých žijí, takže se jedná o dokonalé maskování! létavka

rodu

e listovnic

hranatá

a madagaskarská

čk sni o ák

ice tygrovaná

Boo

ROSNIČKOVITÍ Tato žabí čeleď žije ve středo- a jihoamerických lesích. Její nejpřednější zástupkyní je listovnice červenooká, řadí se sem ale i listovnice třásnitá a další. Rosničkovití jsou mimořádně dobrými lezci. Za tímto účelem mají stejně jako všechny pralesničky pod prsty na nohou přísavky, kromě toho ale dovedou stejně jako my uchopovat, protože mají vždy jeden prst postavený proti ostatním. Rosničkovití obvykle mívají velmi dlouhé končetiny a pohybují se pomalu a obezřetně.

LISTOVNICE TŘÁSNITÁ Odkud se vzal název této veselé žabky, poznáš při pohledu na její nohy: ty totiž vypadají, jako když je někdo ohlodal. Pravděpodobně se stejně jako v případě světlých skvrn na kůži jedná o maskovací trik. Když se tato žába přimkne ke kmeni, připomíná list napadený škůdci.

LISTOVNICE ČERVENOOKÁ Slavná fotomodelka… Tuto žábu s červenýma očima jsi už určitě někde viděl/a na obrázku, je to tak? Její oči dávají jasný výstražný signál. A když nechce být vidět, schová je pod ochrannou kožku.

odrolící ad am

ada m am

l ou aG

ov é

papežík zel en o

b hř

Tenoři v temperách

et ý

tří b

vá

zl at strdimil

Tato ptačí čeleď je rozšířena v Africe, jižní Asii a Austrálii. Svými kovově měňavými barvami a oblibou květového nektaru její zástupci silně připomínají americké kolibříky. S těmi však nejsou vůbec příbuzní, patří totiž k pěvcům.

oh tý

STRDIMILOVITÍ

strd imi lr

e řb

Nepřehlednost je tu předem zaručena: oba barevní ptáci s názvem amada patří k čeledi astrildovitých. Žijí v jihovýchodní Asii, popř. v Austrálii. Papežík je naproti tomu zástupcem kardinálovitých. To je čeleď zpěvných ptáků z Ameriky. Alespoň tangara má jednoznačné zařazení k tangarovitým. Tato čeleď se rovněž vyskytuje pouze v Americe, zejména pak v deštných pralesích Jižní Ameriky.

MANDELÍK FIALOVOPRSÝ V Africe žijící mandelík fialovoprsý se celý halí do něžně pastelových tónů, umí se ale také předvádět v křiklavých barvách. Jeho fialovo-růžová hruď je každopádně jedinečná.

ASTRILDOVITÍ, KARDINÁLOVITÍ A TANGAROVITÍ

rs ý

Mezi zpěvnými ptáky to chodí takto: jakmile se přiblíží jaro, hodí se samečci do gala a začnou trylkovat. Svým zpěvem okouzlují samičky a hájí své území. Samy samičky většinou zůstávají potichu a nenápadné. To dává smysl, neboť musí chránit sebe i své potomky – a to jde nejlépe, pokud působí nenápadně. Jak tomu už v přírodě bývá, existují výjimky, například u čeledi astrildovitých. Jejich samičky jsou stejně pestře zbarvené jako samečci, jenom občas o něco světlejší.

tan

Mistři mandelíci

á str

V ptačí říši existuje skupina velmi odlišných ptáků, které přesto spojuje několik společných rysů: mandelíkovití. Na vyvýšených stanovištích číhají na kořist, za níž pak bleskovou rychlostí vyrazí. Většina z nich má poměrně velkou hlavu a mnozí hýří křiklavými barvami. Někteří dokonce vypadají, jako by je namaloval někdo s bujnou fantazií a bohatou paletou barev. Taková je především vlha pestrá, která se coby stěhovavý pták vyskytuje i v některých oblastech u nás.

l ed

ňá če kd žu ng l

t od ip trý es

Obě tyto čeledi z řádu srostloprstých se vyskytují pouze na konkrétních ostrovech v Karibiku. Kde přesně, napovídá jejich anglický název. Maličký todi pestrý se anglicky nazývá cuban tody, tedy todi kubánský. Na sousedních ostrovech má pouze čtyři příbuzné. Momotovití žijí ve Střední a Jižní Americe. Jsou jinak velcí, vždy je ale poznáš podle dvou zvláštních ocasních per.

í ledňáček říčn

TODIOVITÍ A MOMOTOVITÍ

LEDŇÁČKOVITÍ

Ledňáčkovití jsou rozšířeni po celém světě, většina druhů však žije v Africe, Asii a Austrálii. Jeden druh se vyskytuje i u nás, a sice ledňáček říční. Žije u vody a loví ryby. Při lovu se prudce vrhá do vody jako šíp. Jiní ledňáčci, jako je ledňáček džunglový, loví v lese hmyz.

d ra b o iv

ík

Teď přicházejí hvězdy americké ptačí říše: kolibříkovití! Čítají na 350 různých druhů, z nichž většina žije v Jižní Americe. Řadí se k nim i nejdrobnější ptáček na světě, kalypta nejmenší. Kolibříkovití v letu připomínají víly: mávají křídly tak rychle, že to vypadá, jako by stáli ve vzduchu, a přitom sají nektar. Jejich zbarvení vzniká podobně jako u mnoha motýlů prostřednictvím světelných efektů.

oh n

Kuriózní kolibříci ko lib ř

Mom mo otu mo sb t ah am e

s si

KALYPTA NEJMENŠÍ Nejmenší ptáček na světě měří od špičky zobáku po špičku ocasu pouze 6 cm.

tetra vláknop lout vá

Rybí rarity

neonka obecná

To, že ryby bývají často barevné, je vlastně pozoruhodné, neboť v moři se všechny barvy ztrácejí. Nejprve pohltí červené záření, poté zelenožluté a nakonec i modré – až ze všeho zbude jen černá. Tam začíná mořská hlubina, kde ryby mají obrovské oči, které jim umožňují využít posledních zbytečků světla. Mnohé hlubokomořské druhy mají světélkující orgány, kterými komunikují nebo lákají kořist. Nejpestřeji zbarvené druhy žijí mezi tropickými korálovými útesy, kde světlo proniká až na mořské dno. Řada z nich vidí ultrafialovou, je tedy pravděpodobné, že vnímají úplně jinak než my. Tam, kde my vidíme jen minimální barevné rozdíly mezi samečky a samičkami, ryby vnímají velmi zřetelné odlišnosti.

vře

té nk

an da

V akváriu je poznáš na první pohled: malé neonky obecné, které vypadají, jako když spolkly malinkaté zářivky. Jinak jsou průhledné. Zrovna tak tetra vláknoploutvá, která je o něco větší. Oba druhy žijí ve velkých hejnech v Amazonii v Jižní Americe. Tam bývá často tma a bahno. Díky svítivým barvám se drží při sobě a dokážou komunikovat.

rín

vřet é

Tyto ryby s pestrobarevnou kresbou pocházející z Indo-Pacifiku nemají šupiny, zato jsou ale obaleny slizovitou vrstvou, která chrání jejich povrch před parazity. Ze všech ryb na této stránce jsou nejbližšími příbuznými řasovníků a vějířníků. Žijí mezi útesy, většinou blízko dna, a pohybují se pomocí velkých břišních ploutví. Na útesech, mezi řasami a korály, působí jejich pestrobarevná kresba mnohem nenápadněji než zde. Dokonce jim slouží jako maskování!

VŘETÉNKOVITÍ

PRŮHLEDNÍ TRNOBŘIŠÍ

bná zdo o a

TERČOVCI Vypadají jako barevné disky a často se chovají v akváriích. Terčovci se řadí k čeledi vrubozubcovitých. Stejně jako trnobřiší žijí v rozsáhlé říční síti Amazonky. Najdeme u nich všemožné barvy a kresby, ne všechny si ale vymyslela příroda. Vydatně jí do toho mluvili chovatelé ryb.

PYSKOUNOVITÍ

s py

ko un M

cC o

ske rův

Tato rybí čeleď se vyskytuje ve všech světových mořích blízko pobřeží, zejména v oblasti korálových útesů. Mnohé druhy jsou pestře zbarvené, například kněžík paví ze Středozemního moře nebo kněžík modrohubý, který žije na australském Velkém bariérovém útesu a v dalších tropických vodách. Mezi nejmenší druhy patří pyskoun McCoskerův z Indického oceánu. Samečci pyskounovitých bojovně hájí své území a zahánějí soky, proto jsou samičky a mláďata zbarveny jinak. Samička se ovšem může stát samečkem! Podle potřeby se přemění a spolu s tím změní i své zbarvení.

kně žík pa ví

ěž kn

m ík

ub roh d o

PLOSKOZUBCOVITÍ Ploskozubcovití tvoří podčeleď pyskounovitých. Anglicky se označují jako parrotfish, tedy papouščí ryby. Mohlo by se zdát, že jde o narážku na jejich pestré zbarvení. Ve skutečnosti se ale tento název vztahuje k jejich tlamě: zuby totiž mají srostlé do zobáku. Pomocí něj seškrabují z kamenů řasy.

KANÍČEK FIALOVOŽLUTÝ

ŘASOVNÍK PROTÁHLÝ Tento úžasný živočich sice nemá šupiny, ale přitom se skutečně jedná o rybu. Řasovník je příbuzný s mořským koníkem, se kterým má společné to, že potomky na svět přivádějí samečci. Řasovníci žijí na jihoaustralských podmořských loukách a jsou mistry v maskování. Třebaže jsou celkem dost barevní, nejdou mezi řasami příliš vidět. Díky výrůstkům sami vypadají trochu jako řasy – a jsou tak dobře chráněni.

VĚJÍŘNÍK TŘÁSNITÝ Další ztřeštěné zvíře! Tento příbuzný řasovníka jde, co se týče maskování, ještě dále: když se zdržuje mezi určitými korály nebo řasami, je v podstatě neviditelný. Prostě se tváří, jako by byl součástí korálu. Tato přibližně 12 cm dlouhá ryba žije v Indo-Pacifiku a v Rudém moři.

Tato malá fialovo-žlutá rybka žije mezi korálovými útesy Karibiku. V nebezpečí se bleskovou rychlostí skryje ve skalní štěrbině. Svým potomkům staví kaníčci důmyslná hnízda, na jejichž zbudování sbírají mušle, kameny, řasy a další stavební materiál.

BRADÁČ BROSKVOVÝ Tento bradáč není o moc větší než kaníček. Pohybuje se většinou ve velkých hejnech, která tvoří mnoho samiček a jeden samec. Stejně ale jako u pyskounovitých se samičky mohou přeměnit. Vůdčí samec si tedy musí neustále dávat pozor, aby k tomu nedošlo – jinak by přišel o své vůdčí postavení.

Od blankytu po ultramarín

MOTÝLICE OBECNÁ Modře se lesknou pouze samečci, samičky mají měděné zbarvení. Tyhle vážky žijí u potoka, většinou blízko lesa. Víš, že se vážka anglicky řekne dragonfly, tedy dračí moucha?

Asi tě to překvapí, ale modrá se jako barvivo v přírodě vyskytuje zřídka. Vidíme-li modrou, většinou se jedná o barvu světla: moře je modré, protože pohlcuje všechny ostatní barevné složky světla. Nebe je modré, jelikož slunce je ve dne blízko a my tak vnímáme pouze modré složky světla. Jakmile zajde, vidíme červenou. Ačkoliv je modrá tak vzácná – anebo právě proto –, existuje mnoho modrých živočichů. Modrá je prostě nápadná. A je jedno, zda jim jde přitom o zastrašování nebo o hledání partnera.

KNĚŽICE KOVOVÁ

am ag

MODŘÍ MOTÝLI

ka s

Babočka Morpho peleides pocházející z deštných pralesů Střední Ameriky je nebesky blankytný motýl. Stejně jako nebe nemá svou vlastní barvu – její měňavá modř vzniká lomem světla. Šupinky na křídlech má utvořené tak, že odrážejí pouze modré paprsky světla. Modří motýli žijí i u nás, jako například malí modráskovití. Ve skutečnosti se ale v této velké čeledi najde jen málo druhů, které jsou tak modré jako modrásek jehlicový. Některé se třpytí oranžově až fialově, jiné jsou zčásti zelené (→ str. 35).

Tato malá kněžice je velmi rozšířená. To jistě souvisí i s tím, že není vybíravá: chutná jí rostlinná míza, loví ale také hmyz.

in a

jsk

j ek rás mod

Morpho

eh lico vý

peleides

KTERÝ Z NICH JE MODRÝ DRAK?

ys tac eus

U celé řady druhů ještěrů se samečci v době páření mění v modré draky, kteří jako by vypadli z nějakého fantasy seriálu. Patří sem asijský lepoještěr Calotes mystaceus, příbuzný lepoještěra pestrého (→ str. 28). A také agamka sinajská. Ta žije v Přední Asii a severní Africe a je příbuzná s Agamou mwanzae (→ str. 5). Gekon modrý se vyskytuje pouze v malé oblasti v Tanzanii a hrozí mu vymření! Což souvisí i s tím, že jeho oblíbený strom je rovněž na seznamu ohrožených druhů.

t lo Ca

m es

g e ko

n mo drý

TO JE ON! Glaukus atlantský, kterému se také říká modrý drak, je mořský nahý plž, který se živí medúzami – i těmi jedovatými. V Austrálii nebo Mexickém zálivu se někdy stává, že jich jsou na pobřeží vyplavena celá hejna. Nelze se jich ale dotýkat, mají v sobě totiž žahavý jed.

BODLOK PESTRÝ

SKOKAN OSTRONOSÝ Pokud se na jaře vyskytneš ve správnou dobu na správném místě, zažiješ magický trik přírody: samečci skokanů ostronosých se v době páření na několik dní změní v modré prince.

PRALESNIČKA AZUROVÁ Tato malá žabička z deštného pralesa je stále modrá. Kromě toho je také jedovatá. Touto dokonalou kombinací si udržuje predátory od těla. Žije na severovýchodě Jižní Ameriky.

Tuto modrou rybu určitě znáš! Díky animovanému filmu Hledá se Nemo se jako Dory proslavila po celém světě. Ve skutečnosti může měřit až 30 cm, tedy mnohem víc než Nemo z rybího rodu klaunů. Bodloci se jmenují podle toho, že se brání pomocí jako skalpel ostrých rohovitých trnů na kořeni ocasní ploutve.

MURÉNA NOSATÁ Murény jsou dlouhé, úhořovité dravé ryby, které v úkrytu ve skalních prohlubních číhají na kořist. Tato křiklavě modrá muréna se žlutým nosním výběžkem žije na korálových útesech v Pacifiku. Do modra se ale zbarvují pouze samečci, samičky jsou celé žluté.

CHŘESTÝŠOVEC BĚLORETÝ

yacin

tový

ý pa pe žík

v igo nd

květo mil mo dr

Tento krásný modrý jedovatý had je mimořádně vzácný – byl dosud spatřen pouze na jednom indonéském ostrůvku. Příslušníci tohoto druhu bývají většinou zelení, někdy také žlutí.

ara h

oru n

ka tý

(m ) rý od

MODŘÍ PTÁCI Samičky ptáků očividně pokládají modrou za velmi přitažlivou, neboť existuje mnoho druhů ptáků, jejichž samečci na sebe upozorňují modře zářícím peřím. Vzpomeň si na páva korunkatého (modrého), který rozvíjí vějíř ze svých ocasních per! I papežík indigový pocházející ze Severní Ameriky se předvádí v křiklavě modré, a zrovna tak květomil modrý pocházející ze Střední a Jižní Ameriky, jemuž se rovněž říká medosavka. Ke svádění neslouží ovšem jen peří: terej modronohý žijící na Galapágách raději předvádí své nohy. Za tímto účelem si nastudoval speciální tanec. Tam, kde my vidíme pouze modrou, spatřují ptáci mnohem víc – rozlišují také barvy v ultrafialovém spektru, které pro nás nejsou viditelné. A mimochodem, u velkých arů hyacintových jsou modré i samičky.

terej modronohý

p áv k

Nejbarevnější zvířata naší planety Zářivě růžové saranče, křiklavě žluté žáby a pestrobarevní korýši – živočišná říše je obdivuhodně pestrá. Mnoho živočichů doslova hraje všemi barvami duhy, a někteří dokonce svítí ve tmě. Celá řada barevných druhů žije v deštných pralesích nebo na korálových útesech, ale i u nás najdeš zajímavě zbarvené tvory – stačí se pořádně rozhlédnout. Proč jsou vlastně živočichové barevní? A jak vůbec přicházejí barvy na svět? Existují také pestře zbarvení savci? Odpovědi najdeš v této knize. A nejen to – nemusíš se vypravit do nebezpečné divočiny, a přesto poznáš více než 250 nejbarevnějších živočichů naší planety.