Rehek domácí hnízdí ve skalách – a domy jsou pro něj jakousi umělou skálou.
Rehek domácí se původně vyskytoval pouze ve skalnatých oblastech.
výmlatů – a ve výčtu bychom mohli pokračovat dál. Odpovídající měrou se prodlužuje i Červený seznam ohrožených druhů. Na rozdíl od mnoha lesních druhů mají ptáci otevřené krajiny jen málo možností, jak tomuto procesu uniknout, a z polí se vytrácí život. Další skupinu ptáků, na něž v zahradách natrefíme, potěší všechny ty „umělé skály“, které jsme pro ně vystavěli. Druhům hnízdícím
pouze či převážně na skalách totiž naše domy připomínají hnízdiště. Rehek domácí díky tomu enormně rozšířil svůj areál, jiřičce obecné a vlaštovce obecné se otevřely do té doby netušené možnosti, rorýs obecný našel alternativu k úzkým dutinám stromů a poštolka obecná se mohla vyhnout silné konkurenci při obsazování opuštěných hnízd krkavcovitých ptáků. ZAHRADA A DŮM V NÁZVU Ale vraťme se zpátky k ptákům našich zahrad: možná by nám při hledání odpovědi na úvodní otázku mohla pomoci jejich jména. Někdy tomu tak skutečně je – druhové jméno totiž mnohdy zní „zahradní“ či „domácí“. Příkladem může být zvonohlík zahradní (s. 120), hrdlička zahradní (s. 154), rehek zahradní a rehek domácí (s. 100–103), dále vrabec domácí (s. 106) či holub domácí (s. 150). Vždycky se na to ale spolehnout nemůžeme: rehek zahradní ani vrabec domácí nejsou typickými obyvateli domácích zahrad a i strnada zahradního bychom zde hledali úplně zbytečně.
Zahrady nemohou nahradit otevřenou krajinu. Pro skřivana polního jsou příliš těsné.
9