Ulrich Schmid: Poznáte ptáky našich zahrad?

Sýkora modřinka s. 44

Sýkora koňadra s. 46

Sýkora babka s. 48

Budníček větší s. 61

Pěnice černohlavá s. 64

Pěnice slavíková s. 66

Brhlík lesní s. 74

Šoupálek krátkoprstý s. 76

Šoupálek dlouhoprstý s. 78

Drozd zpěvný s. 90

Lejsek šedý s. 92

Lejsek černohlavý s. 94

ULRICH SCHMID

Poznáte ptáky

?

našich zahrad

Obsah

6

„Zahradní pták“ – zvláštní druh?

10

Moje vlastní zahrada

12

„Hodinka pro ptáky našich zahrad“

14

Zahrady, parky a lidská sídla

16

Zahrada jako životní prostředí pro ptáky

21

Hnízdní příležitosti pro ptáky našich zahrad

24

Přikrmujeme ptáky

27

Ptáci v průběhu roku

29

Ptáci v průběhu dne

30

Pozorujeme a určujeme ptáky

33

Ptáci v zahradě

34

Pěvci

133

Šplhavci, rorýsi, sovy a kukačky

149

Holubi, bahňáci, racci a chřástalovití

163

Dravci

173

Kormoráni, brodiví, volavky, potápky,

hrabaví a kachnovití

184

Doporučená literatura

185

Užitečné adresy a odkazy

186

Rejstřík

5

„Zahradní pták“ – zvláštní druh?

Ptáci žijí na naší planetě již nejméně 150 milionů let. Domy se zahradami tu však stojí jen několik málo tisíc let. Naši „zahradní ptáci“ tedy pocházejí z naprosto odlišných typů přirozeného prostředí.

Co si vlastně můžeme pod označením „zahradní pták“ představit – je to snad nějaký zvláštní druh? Ačkoliv vám tato otázka může připadat banální, je překvapivě složité na ni odpovědět. První zahrady se začaly zakládat teprve před několika málo tisíci lety, tehdy, když se naši předci po statisících let kočovného způsobu života začali usazovat a zajišťovat své živobytí zemědělstvím a chovem dobytka. Počátky tohoto procesu lze vysledovat před více než 10 000 lety v Přední Asii v oblasti zvané Úrodný půlměsíc, která se rozkládá na území dnešního jižního Turecka, severní Sýrie, severního Iráku a západního Íránu. Odtud se nový, revoluční způsob hospodaření pomalu šířil do dalších regionů, přičemž do střední Evropy dorazil zhruba před 7 500 lety. Polní hospodářství umožnilo, aby v oblastech do té doby převážně zalesněných vznikly nové biotopy pro rostliny a živočichy. Mnoho druhů, které dnes naprosto samozřejmě vnímáme jako domácí, mezi nimi například 6

vrabec, se k nám „přistěhovalo“ právě v této době. Pravděpodobně již tehdy vznikaly první zahrady – tedy prostory kolem domu oplocené kvůli chovu domácích zvířat a jako ochrana před těmi divokými. Tehdy určitě plnily čistě užitkovou funkci – pojetí zahrady jako oázy určené k relaxaci a odpočinku je až vynálezem novověku. Z hlediska evoluční biologie tedy zahrady vznikly „teprve včera“, neboť evoluce „uvažuje“ v naprosto odlišných časových dimenzích. Jinými slovy: během evoluce nebyl čas na to, aby se vyvinuly zvláštní druhy „zahradních ptáků“, jako tomu bylo například u vodního ptactva nebo u lesních druhů specializovaných na šplhání po silných kmenech stromů. To, zda nějaký pták žije blízko vody, poznáme většinou okamžitě podle určitých typických znaků, jimiž se přizpůsobil životu ve vodním prostředí – často stačí podívat se na jeho nohy, protože prsty jsou srostlé v plovací blány. Zda se nějaký druh řadí k „zahradním ptákům“, naopak z jeho vzhledu poznáme jen stěží.

Sýkory modřinky patří mezi nejčastěji zastoupené „zahradní druhy“. Najdou-li dostatek vhodné potravy a příležitostí k hnízdění, mohou jejich počty dosáhnout vysokých čísel.

Světlý listnatý les s bohatým podrostem a velkým množstvím dutin – tak vypadá původní přirozené prostředí modřinky, které sýkora vyhledává i dnes.

ODKUD POCHÁZEJÍ PTÁCI ZAHRAD? Většina ptáků, které můžeme pozorovat v zahradách, původně obývala les a i dnes se v lesích vyskytují nejhojněji. Typickými příklady jsou sýkory, drozdi, střízlík obecný a pěnice černohlavá. „Trochu lesa“ musí samozřejmě obsahovat i zahrada, jinak by se v ní uvedené druhy necítily dobře. Zahrada bez stromů a keřů lesnímu ptactvu připomíná poušť.

Vedle těchto „starousedlíků“ pocházejících z lesa se v zahradách objevují četné druhy z otevřené krajiny, která se ve střední Evropě ve větším měřítku objevila teprve se vznikem zemědělství a je úzce spjata s jeho rozvojem.

V oblastech, které původně téměř celé pokrývaly lesy, prostě do té doby chyběly potřebné podmínky pro život některých druhů. Mnoho z nich pochází ze sušších, a tak i přirozeně otevřenějších krajin, tj. lesostepí a stepí východní Evropy a Asie. Tím, že došlo k rozvolnění lesních porostů zakládáním vesnic, polí, pastvin, luk a zahrad, mohly tyto druhy svůj areál podstatně zvětšit.

Jejich rozšíření určitě napomohlo i to, že zemědělství postupovalo z Přední Asie přes jihovýchodní Evropu do střední Evropy a na této „přistěhovalecké vlně“ se přitom jistě svezla celá řada „pasažérů“.

Vrabec domácí je potomkem „přistěhovalců“ – v Evropě zdomácněl teprve se vznikem zemědělství.

7

Konopka obecná je typickým obyvatelem otevřené krajiny, průmyslových oblastí a zelených čtvrtí na okrajích měst.

Můžeme předpokládat, že první zemědělci sem před několika tisíci lety spolu s osivem a stády ovcí a koz neúmyslně přivedli i celou „družinu“ sestávající z planě rostoucích polních bylin a různých živočišných druhů.

Mezi nimi se nacházel například vrabec domácí, jehož osud se dodnes nerozlučně pojí s člověkem. Mnozí tito „přivandrovalci“ se do dnešní doby s původní vegetací střední Evropy, tj. lesy, nesblížili a vytvářejí charakteristická společenstva v rozmanité zemědělské kulturní krajině, k níž samozřejmě patří i zahrady. Tento typ krajiny byl dlouho jakýmsi rájem – ne sice nutně pro člověka, určitě ale pro rostliny a živočichy. Během posledních padesáti let se však situace drasticky změnila. Máloco se proměnilo tak radikálně jako právě zemědělství, které začalo být více průmyslové: masivní hnojení, častější sklizně, mechanizace obhospodařování půdy, velkoplošné používání biocidů, scelování pozemků, vysoušení a odvodňování, asfaltování hospodářských cest, likvidace mezí a úhorů, upouštění od otevřených

Původní biotop konopky obecné si můžeme představit asi takto: suché a kamenité prostředí s četnými planě rostoucími bylinami a ojedinělými stromy.

8

Rehek domácí hnízdí ve skalách – a domy jsou pro něj jakousi umělou skálou.

Rehek domácí se původně vyskytoval pouze ve skalnatých oblastech.

výmlatů – a ve výčtu bychom mohli pokračovat dál.

Odpovídající měrou se prodlužuje i Červený seznam ohrožených druhů. Na rozdíl od mnoha lesních druhů mají ptáci otevřené krajiny jen málo možností, jak tomuto procesu uniknout, a z polí se vytrácí život.

Další skupinu ptáků, na něž v zahradách natrefíme, potěší všechny ty „umělé skály“, které jsme pro ně vystavěli. Druhům hnízdícím

pouze či převážně na skalách totiž naše domy připomínají hnízdiště. Rehek domácí díky tomu enormně rozšířil svůj areál, jiřičce obecné a vlaštovce obecné se otevřely do té doby netušené možnosti, rorýs obecný našel alternativu k úzkým dutinám stromů a poštolka obecná se mohla vyhnout silné konkurenci při obsazování opuštěných hnízd krkavcovitých ptáků.

ZAHRADA A DŮM V NÁZVU Ale vraťme se zpátky k ptákům našich zahrad: možná by nám při hledání odpovědi na úvodní otázku mohla pomoci jejich jména.

Někdy tomu tak skutečně je – druhové jméno totiž mnohdy zní „zahradní“ či „domácí“. Příkladem může být zvonohlík zahradní (s. 120), hrdlička zahradní (s. 154), rehek zahradní a rehek domácí (s. 100–103), dále vrabec domácí (s. 106) či holub domácí (s. 150). Vždycky se na to ale spolehnout nemůžeme: rehek zahradní ani vrabec domácí nejsou typickými obyvateli domácích zahrad a i strnada zahradního bychom zde hledali úplně zbytečně.

Zahrady nemohou nahradit otevřenou krajinu.

Pro skřivana polního jsou příliš těsné.

9

Moje vlastní zahrada

Voda v zahradě, jíž se ptáci mohou napít nebo v níž se mohou vykoupat, je neobyčejně lákavá.

Patří snad všechny druhy, které jsme v zahradě někdy zpozorovali, mezi „zahradní ptáky“? To určitě ne! Ptáci jsou totiž nanejvýš pohyblivá stvoření a o překvapení tak nebývá nouze. Může se stát, že tažní ptáci vyčerpaní dlouhým nočním letem zrána přistanou v nejbližším křoví nebo že na jaře, když se vracejí z Afriky, dalece minou cíl a skončí až ve střední Evropě namísto na jihu kontinentu.

Orkány zase mohou mořské druhy zavát hluboko do vnitrozemí a občas se i zkušený pozorovatel ocitne v úzkých, než se mu podaří zvláštního návštěvníka zahrady identifikovat jako druh, který prostě někomu uletěl z klece.

Chceme-li si odpovědět na počáteční otázku, uděláme nejlépe, budeme-li vycházet z praxe.

Moje zahrada se nachází v osídlené oblasti na kraji jednoho menšího města v jižním Německu a co do polohy a velikosti (600 m2) ji lze považovat za veskrze reprezentativní vzorek německé zahradní krajiny. Od většiny sousedních zahrad se přece jen poněkud liší: malá louka tu nahrazuje trávník a místo tújí tu rostou místní keře, jako například bez, hloh, svída či dřín obecný. Nechybí tu bohatě kvetoucí záhon s trvalkami ani užitková zahrádka, v níž rostou hlavně různé bobuloviny a jedna jabloň. Celek doplňuje koutek s trouchnivějícím dřevem, umístěný 10

vedle kompostu, malé jezírko a stupňovitá suchá zídka, která zpevňuje svah. V průběhu asi 20 let jsem tu viděl či slyšel celkem 86 druhů ptáků (viz tabulka na s. 11). Dvanáct z nich v mé zahradě hnízdilo, některé druhy každoročně, jiné jen občas. Těchto dvanáct druhů můžeme bezpochyby označit za „zahradní“, stejně jako návštěvníky, kteří se zde pravidelně zdržovali delší či kratší dobu (19 druhů). Zařazení dalších 19 druhů, které se v mé zahradě vyskytovaly jen vzácně, do kategorie zahradních ptáků musíme zvážit důkladněji. A úplně nejistý je status 36 druhů, které pouze proletěly vzdušným prostorem nad mojí zahradou. A protože velká část tažného ptactva létá zjara a na podzim v širokém pásu nad střední Evropou, není se co divit, že je seznam těchto „záletníků“ tak dlouhý. Dokonce si troufám tvrdit, že každý, kdo má oči a uši otevřené, může při zohlednění „letového provozu“ v průběhu doby napočítat v libovolné zahradě (a nad ní) kolem 100 druhů – tedy tolik, kolik jich můžete poznat a určit pomocí této příručky.

Za vlastní „zahradní druhy“ zde přitom považujeme pouze ty, které v zahradách hnízdí nebo v nich alespoň příležitostně hledají potravu či úkryt a ochranu.

DRUHY POZOROVANÉ V MÉ VLASTNÍ ZAHRADĚ ptáci, kteří v mé zahradě hnízdili 12 druhů

pravidelní návštěvníci 19 druhů

vzácní návštěvníci 19 druhů

ptáci, kteří nad mou zahradou pouze přeletěli 36 druhů

hrdlička zahradní sýkora modřinka sýkora koňadra pěnice černohlavá střízlík obecný špaček obecný kos černý rehek domácí vrabec domácí vrabec polní zvonek zelený konopka obecná

poštolka obecná straka obecná vrána černá sýkora parukářka sýkora babka budníček větší budníček menší pěnice pokřovní králíček obecný drozd kvíčala lejsek šedý červenka obecná pěvuška modrá pěnkava obecná pěnkava jikavec hýl obecný zvonohlík zahradní stehlík obecný čížek lesní

kachna divoká krahujec obecný žluna zelená strakapoud velký strakapoud malý sojka obecná sýkora uhelníček mlynařík dlouhoocasý sedmihlásek hajní pěnice slavíková pěnice hnědokřídlá králíček ohnivý brkoslav severní brhlík lesní šoupálek krátkoprstý drozd zpěvný lejsek černohlavý rehek zahradní dlask tlustozobý

husa velká kormorán velký volavka popelavá čáp bílý včelojed lesní moták pilich moták pochop luňák červený luňák hnědý káně lesní ostříž lesní sokol stěhovavý jeřáb popelavý čejka chocholatá koliha velká pisík obecný vodouš šedý vodouš bahenní jespák obecný racek chechtavý holub domácí holub hřivnáč rorýs obecný kavka obecná krkavec velký havran polní skřivan lesní skřivan polní vlaštovka obecná jiřička obecná linduška lesní linduška luční konipas horský konipas luční konipas bílý křivka obecná

V této zahradě na předměstí vznikal výše uvedený seznam druhů.

11

„Hodinka pro ptáky našich zahrad“ Ptáte se, zda je ptačí svět v mé zahradě reprezentativní? Jednoznačně ano. Ukazují to výsledky každoroční akce „Hodinka pro ptáky zahrad“ organizované Německým svazem pro ochranu přírody (NABU – Naturschutzbund Deutschland e.V.). V rámci této iniciativy NABU se o jednom květnovém víkendu – tedy uprostřed hnízdní sezony – sčítají na co nejvíce místech všichni ptáci, kteří se v tu chvíli vyskytují v zahradě. Do akce se v současnosti zapojují desetitisíce milovníků ptactva z celého Německa. Pro jednotlivce to není moc práce. Vypovídací hodnotu výsledků pak zajistí čistě množství shromážděných dat. Skutečnost, že každoročně vznikají žebříčky četnosti výskytu jednotlivých druhů s velmi podobnými výsledky, ukazuje, že údaje získané jednoduchým způsobem mají v souhrnu naprosto pevný základ.

Podíváme-li se na horní příčky tohoto žebříčku (viz obrázek na pravé straně), zjistíme, že se jedná o samé „staré známé“: všechny druhy jsou zastoupené i v mém osobním seznamu na straně 11.

Seznam „zahradních ptáků“ sestavený na základě jarního sčítání ještě rozhodně není úplný. Podobná akce, která se koná v lednu – „Hodinka pro zimující ptáky a zimní

hosty“ –, totiž přináší jiné výsledky. V Česku od ledna 2019 probíhá každoroční sčítání ptáků (nejen) na krmítkách v rámci akce „Ptačí hodinka“ (bližší informace najdete na webu www.ptacihodinka.birdlife.cz – pozn. překl.). Mnoho „zahradních ptáků“ se sice řadí mezi stálé či částečně tažné druhy, a vyskytují se tu tedy i v zimním období (s. 27), nicméně čistě hmyzožraví ptáci nás na podzim opouštějí a odlétají směrem na jih – jiřičku obecnou ani rorýse obecného tak už na zahradě nezahlédneme. Špaček obecný o své místo na předních příčkách žebříčku přišel a najdeme jej teprve mezi dalšími druhy v pořadí. Zato přibyli ptáci z lesa a dalekého severu. Tak se například v roce 2016 mezi desítku nejčastěji zastoupených druhů zařadil čížek lesní. I absolutní počty jsou ohromující: v květnu 2016 bylo v téměř 30 000 zahradách napočítáno přes milion ptáků, v lednu téhož roku ve více než 60 000 zahradách dokonce přes 2,5 milionu. I jen z těchto čísel můžeme vidět, že v zahradě se skrývá neopomenutelný potenciál pro ochranu přírody.

WEBOVÉ STRÁNKY: www.ptacihodinka.birdlife.cz

Dalekohled je pro pozorování ptáků nepostradatelný – i na velké vzdálenosti totiž odhalí detaily, které u mnoha druhů potřebujeme k tomu, abychom je mohli určit s jistotou.

12

počet ptáků 6 na zahradu v zimním období

5

4

3

2

1

1

2

3

4

5

6 počet ptáků na zahradu na jaře vrabec domácí

vrabec domácí sýkora koňadra

kos černý sýkora koňadra

sýkora modřinka

špaček obecný

vrabec polní

sýkora modřinka

kos černý

vrabec polní

zvonek zelený pěnkava obecná straka obecná čížek lesní červenka obecná vrána černá holub hřivnáč

straka obecná zvonek zelený pěnkava obecná holub hřivnáč jiřička obecná rorýs obecný

Dvanáct nejběžnějších druhů v zahradě v zimním (vlevo) a jarním období (vpravo) na základě výsledků akcí „Hodinka pro ptáky zahrad“ a „Hodinka pro zimující ptáky a zimní hosty“ z roku 2016. V obou sledovaných obdobích se na nejvyšší příčce umístil vrabec domácí.

13

Zahrady, parky a lidská sídla

V mnoha městských parcích jsou vhodné podmínky pro život četných druhů ptactva. Procházka parkem se tak vyplatí i v zimě.

Zahrady se jen málokdy nacházejí daleko od lidských sídel – bývají součástí městského či venkovského prostředí, a dokonce i v centrech měst, utvářených do posledního detailu člověkem a přizpůsobených jeho potřebám, vždy žijí nějací ptáci: střechy domů, ulice i náměstí jsou plné holubů domácích (s. 150) a vrabců domácích (s. 106) a typickou zvukovou kulisu měst v letním období tvoří hlasité volání rorýse obecného (s. 140). Často

Pohled na město z holubí perspektivy: i na místech bez jakékoliv zeleně se leckteré druhy mohou cítit spokojeně.

14

stačí jen pár kroků, abychom narazili na zelené oázy – ve velkých městech málokdy chybí rozlehlé, bohatě strukturované parky. Ty četným druhům poskytují vynikající podmínky pro život, a tak není divu, že je znalci ptactva vyhledávají raději než otevřenou krajinu, odkud mnoho druhů téměř vymizelo. Exkurze po parku naopak slibuje zajímavé objevy.

Podobná je situace i v areálech starých hřbitovů, které se většinou již dlouho nevyužívají a v nichž stejně jako v parcích najdeme často impozantně působící staré stromy. Takový starý strom je biologicky vzato cennější než deset mladých: odumřelé větve, hluboké díry v místech, kde větve původně přirůstaly, vyhnilé dutiny a různé trhliny či praskliny v kůře totiž neposkytují jen hnízdní příležitosti pro různé druhy ptactva, např. puštíka obecného (s. 146), kavku obecnou (s. 38) či vzácného holuba doupňáka (s. 149), nýbrž i vhodné podmínky pro život nespočetného hmyzu. A kde je hmyz, tam jsou i ptáci: šplhavci (s. 133 nn.) a šoupálci (s. 76 nn.), sýkory (s. 43 nn.), brhlíci (s. 74) a lejsci (s. 92 nn.) tak spolu s mnoha dalšími druhy osidlují a oživují městské parky.

Lavička rezervovaná pro volavku popelavou – vodní plochy v parcích lákají k návštěvě mnoho různých druhů.

Vodní plochy v parcích lákají do velkých měst i vodní ptactvo. Kachny divoké (s. 182), labutě velké (s. 180) a lysky černé (s. 162) jsou všudypřítomné, ale i volavky popelavé (s. 176) a kormoráni velcí (s. 173) ztrácejí v blízkosti parkových jezírek svůj přirozený ostych, ačkoliv se to v jejich okolí lidmi jen hemží; jsou tu však v bezpečí před nástrahami různého druhu.

Zatímco centra měst a parky nás k návštěvě přímo lákají, kolejiště a průmyslové areály, nebo dokonce rumiště zůstávají mimo oblast našeho zájmu – připadají nám ošklivé a pokud možno se jim obloukem vyhneme. Kdo chce ale pozorovat chocholouše obecného (s. 58), vyrazí právě na taková místa. Tam, kde se terén neustále necepuje sekačkou či kombajnem, mohou rozlehlé plochy zarůstat „plevely“, které nasytí velká hejna stehlíků obecných (s. 126), konopek obecných (s. 128) a strnadů obecných (s. 131).

Ať už se budete pohybovat v centru města, v parku, nebo na své vlastní zahradě na předměstí: s touto příručkou popisující celkem 100 druhů byste měli být schopní bez problémů správně určit téměř každého

opeřence. Několik tipů, jak na to, najdete na straně 30.

Připadá vám krajina na fotografii pustá a prázdná?

Při letmém pohledu to tak může vypadat. Při pozornějším zkoumání však často objevíme mnoho zajímavých druhů rostlin, hmyzu i ptáků.

15

Zahrada jako životní prostředí pro ptáky Co vlastně takový pták potřebuje k životu?

V prvé řadě samozřejmě potravu a vodu.

Dále dostatek úkrytů, kde by byl v bezpečí před nepřáteli ze vzduchu i ze země. Ocení také možnost osvěžit se koupelí. Teprve když uspokojíme tyto základní potřeby, můžeme přemýšlet dál: mohl by na naší zahradě dokonce zahnízdit?

STROMY A KEŘE Druhy z otevřené polní krajiny – jako skřivan polní či koroptev polní – potřebují k životu rozlehlé plochy a vyhýbají se lidským sídlům.

Pro ně nemůžeme v zahradě udělat zhola nic.

Typičtí obyvatelé zahrad naproti tomu potřebují úkryty a ochranu, které jim poskytují stromy a keře. Zasadíme-li domácí dřeviny, stanou se pro ptactvo i bohatým zdrojem potravy.

Všestranně použitelný: nejen že bez patří mezi nejoblíbenější zdroje potravy mnoha ptáků, ale zpestří i náš vlastní jídelníček, ať už z něj vyrobíme víno, či želé.

Pestrost je základ: na fotografii vidíme otevřenou plochu – kopretinovou louku, kterou lemují keře.

16

Na rozdíl od bezu, jehož plody brzy opadají, nabízejí bobule hlohu – na fotografii například samičce kosa černého – dostatek potravy až do zimy.

Bez černý (Sambucus nigra) by neměl chybět v žádné zahradě. Zjara jeho bílá květenství lákají hmyz (a tím i hmyzožravé druhy) v hojném počtu; uprostřed léta se pak četní ptáci začnou živit jeho plody. Ani typičtí zástupci hmyzožravých ptáků, jako například rehek domácí (s. 100), mu neodolají. Pro hnízdění se rozkladité bezové keře hodí již méně.

Zejména v oblastech, kde se toulá hodně koček, hned v závěsu za bezem doporučuji hloh (Crataegus), který na jaře také nádherně kvete a plodí na podzim. Díky trnům budou hnízda dobře chráněná.

Z dalších keřů přicházejí v úvahu svída krvavá (Cornus sanguinea) či dřín obecný (Cornus mas), který žlutě vykvétá již na konci února.

Jeho květy sice nejsou tak nápadné jako květy všudypřítomné zlatice, ale z pohledu ptactva i hmyzu je dřín obecný, bohatý zdroj nektaru, mnohem lákavějším poslem jara než zmíněná zlatice, která mimo svou výraznou barvu nemá co nabídnout.

Zastavme se ještě krátce u stálezelených keřů, jako je zerav (Thuja) či jalovec (Juniperus), které v přírodních zahradách bývají vlastně tabu. Obě dřeviny však poskytují kvalitní úkryt pro hnízda především časně hnízdících druhů, mezi nimi například zvonku zelenému (s. 124), a to ještě předtím, než se opadavé

dřeviny olistí. Zvolíme-li tedy správnou kombinaci, mohou jednotlivé stálezelené keře život ptáků v zahradě rozhodně obohatit.

Co se týče stromů, měli bychom dát bezpodmínečně přednost těm listnatým.

Přitom je třeba zohlednit, že vzrostlé listnaté stromy jako dub (Quercus) či lípa (Tilia) potřebují hodně místa. Máme-li jej nedostatek, můžeme ptactvo nalákat na lísku obecnou (Corylus avellana) nebo jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia).

Zlatohlávek na dřínu: mnoho keřů láká zjara hmyz a tím i hmyzožravé druhy ptáků.

17

Druhově bohaté květinové louky jsou klíčem k rozmanitosti. Nebudeme-li je hned po odkvětu sekat, pomůžeme tak semenožravým druhům.

LUČNÍ KVĚTINY A TRVALKY I jednolitá zeleň krátce sestříhaného trávníku má své příznivce: kos černý (s. 86) zde snadno najde žížaly. Občas tu cupitá i konipas bílý

Zejména v pozdním létě a na podzim se stehlík obecný s oblibou potuluje zahradami a hledá v nich plody vytrvalých bylin.

18

(s. 110) a mezi zastřihnutými stébly hledá hmyz. Na další druhy tu ale spíše nenarazíme.

Většina ptáků zahrad krmí svá mláďata hmyzem. Platí to dokonce i pro pěnkavovité – s výjimkou zvonka zeleného (s. 124) a zvonohlíka zahradního (s. 120) –, ačkoliv silný zobák zástupců této čeledi napovídá, že se vlastně řadí mezi semeno- a zrnožravé druhy. Chceme-li je nalákat do své zahrady, musíme nejprve udělat něco pro hmyz.

A klíčem k druhové rozmanitosti hmyzu je rozmanitost rostlin. Nemusí se to přitom dotknout celé plochy (zahrada má koneckonců i jiné funkce, může například sloužit jako místo na hraní), nicméně vyhradíme-li malý kousek pro květinovou louku, pomůžeme tak hmyzu a následně i ptákům.

U záhonu s trvalkami je třeba zohlednit dvě věci: Zaprvé – ne vše, co je barevné a krásné, láká hmyz. Zdání klame! Mnoho zahradních trvalek totiž bylo vyšlechtěno k tomu, aby bohatě a nádherně kvetly, nikoliv aby produkovaly pyl a nektar. Navíc většina domácích druhů hmyzu je vysoce specializovaná. Například všichni motýli začínají svůj život jako housenky, které se zpravidla vyvíjejí jen na jedné rostlině či několika málo vybraných druzích. I dospělí jedinci jsou často odkázáni na určité druhy rostlin či typy květů.

Stejně jako u keřů tedy i v tomto případě platí:

Modrá kráska: čekanka obecná

chcete-li pomoci ptákům ve vaší zahradě, zapomeňte na exotické rostliny, s nimiž si hmyz nebude vědět rady, a vsaďte raději na domácí druhy. Pouze ty zaručí, že se tu bude dařit také četnému hmyzu, z něhož zase budou přímo profitovat ptáci.

A tím se dostáváme k druhému bodu: květnatými loukami a trvalkami prospějeme nejen hmyzožravým druhům, ale i těm, které mají v oblibě semena a zrní. Platí to ovšem jen v případě, že květiny a trvalky neodstraníme ihned po odkvětu. Zvonek zelený sice dokáže ocenit již i semena v mléčné zralosti (a dokonce je potřebuje ke krmení mláďat), nicméně většina druhů si raději počká, až budou semena zralá úplně. Ponecháme-li záhony se semenonosnými trvalkami bez zásahu, dokud ptáci úrodu nesklidí, bude zahrada až do zimy poskytovat potravu pro celou řadu druhů, mimo jiné i pro konopku obecnou (s. 128), jejíž počty kvůli její oblibě „plevelů“ znatelně klesají, a také pro pestrobarevného stehlíka obecného (s. 126), který občas v hejnech podniká na semena doslova nálety.

Informace o tom, které domácí rostliny jsou vhodné pro louky a trvalkové záhony, najdete

Pestrá rozmanitost: v trvalkovém záhonu bychom měli upřednostnit domácí druhy rostlin, které produkují hodně pylu a nektaru.

v kvalitních příručkách. Na tomto místě bych chtěl zmínit jen jedno: mezi mé nejoblíbenější rostliny, které mají rády i nesčetné a zčásti vzácné druhy hmyzu, patří čekanka obecná (Cichorium intybus). Nádherně modré květy zdobí dokonce i horké a suché kouty u vjezdů či podél zdí garážových stání a jejích semen si velmi cení konopky i stehlíci.

19

Koupání ptáky baví – za horkých letních dní si luxusní koupel dopřávají s velkým potěšením.

Ze zahradních jezírek se může stát malý přírodní ráj. Ptáci, kterým se zachtělo se vykoupat, vyžadují snadno přístupné mělké zóny.

20

VODA V ZAHRADĚ Ptáci potřebují nejen jíst, ale i pít, za horkých dnů i vícekrát. Má-li pro ně být naše zahrada atraktivní, musejí v ní najít také pítko. Důležité přitom je, aby se na něj mohli spolehnout: vodu ptáci neobjeví jen tak náhodou – své teritorium znají velmi dobře a vědí tak, kde se zdroj vody nachází. Neměli bychom je tedy zklamat a naopak bychom se měli postarat o to, aby bylo pítko stále plné (a čisté). To však v parném létě není vůbec jednoduché, neboť voda se rychle odpařuje a ptáci ji také – právě za horkých dní – s oblibou využívají i ke koupání, což v praxi znamená, že když se tu jednou dvakrát důkladně vykoupe třeba takový kos, v pítku už žádná voda nezbude.

Máte-li v zahradě dost místa, měli byste proto zvážit založení zahradního jezírka.

I malá vodní plocha může problém s pitnou vodou natrvalo vyřešit. Důležité je, abyste vhodnou úpravou břehů usnadnili ptákům přístup do vody a hlavně výstup z ní, aby byl v jezírku dostatek mělkých zón k vydatné koupeli a aby bylo místo zároveň přehledné – protože koupající se ptáci k sobě jako magnet přitahují kočky.