Ptačí svět očima fotografa by knihykazda

TOMÁŠ GRIM OČIMA FOTOGRAFA PTAČÍ SVĚT

Amsterdam, Nizozemsko, listopad 2017

Nikon D500, Nikkor 200–500 f/5,6

500 mm, ISO 2 500, 1/320, f/8

Husice nilská (Alopochen aegyptiaca )

očima fotografa PTAČÍ SVĚT

Tomáš Grim

◁◁ ZEN

Albatros černobrvý (Thalassarche melanophris)

West Point Island, Falklandy, leden 2017

Nikon D300, Nikkor 200–400 f/4

250 mm, ISO 2 000, 1/400, f/11

ISBN: 978-80-7670-190-8

KDYŽ SE SPOJÍ ODBORNOST A VTIP, NEMÁ TO CHYBU

Jsem organizátorka soutěže Czech Nature Photo, fotografického klání českých a slovenských fotografů přírody, kteří pořizují snímky po celém světě. Cílem soutěže je ukazovat, jak je život na naší planetě rozmanitý, krásný, fascinující a obdivuhodný a že je naprosto nezbytné zasadit se o to, aby takový zůstal. Nebo se o to alespoň ze všech sil snažit. A protože lidé nedokážou chránit to, co neznají, existuje jediná cesta: vzdělávat je. V dnešní rychlé době, kdy nikdo nemá na nic čas a už vůbec ne na čtení dlouhých textů, k tomu dobře slouží fotografie. Ideálně snímky, které mají poselství a za sebou silný příběh. Při každém novém ročníku jsem zvědavá, jaké fotografie do soutěže dorazí, a těším se na nové autory, kteří svými přístupy přinesou do tohoto oboru svěží vítr.

V roce 2022 se na scéně Czech Nature Photo poprvé objevilo jméno Tomáš Grim. Poslal obrazovou sérii o prvním hnízdění městských výrečků v Česku. Členové mezinárodní poroty byli naprosto fascinováni příběhem a zpracováním snímků, a i když se poněkud vymykaly zavedeným pravidlům soutěže, rozhodli se udělit sérii Speciální cenu Czech Photo za mimořádný projekt

V následujícím roce už Tomáš soutěž válcoval. Získal hned čtyři ceny, a ačkoliv hlavními hrdiny jeho snímků byli ptáci, uspěl s nimi ve čtyřech různých kategoriích. To byl zatím rekord v historii soutěže. (Evidentně při posílání snímků do soutěže přemýšlel!) Mimo to se

fotografie s názvem Proč buřňák? dostala do nejužšího výběru a bojovala o místo nejprestižnější, totiž o Fotografii roku . Popisky jeho snímků byly výstižné, odborné, ale přitom napsané tak, že jim každý rozuměl… a navíc byly vtipné.

Tenhle autor mě začal zajímat. Kdo je vlastně ten Tomáš Grim? Z internetu jsem se dozvěděla, že jde o profesora zoologie, jediného českého badatele uváděného každoročně na stanfordském seznamu nejcitovanějších vědců světa v celoživotních kategoriích „behaviorální vědy“ a „ornitologie“, že zkoumá vztahy mezi kukačkou a jejími hostiteli, píše oceňované publikace… A hlavně že se považuje za popularizátora ptactva, vědy a ochrany přírody. Moje srdce zaplesalo. Přesně takových lidí je třeba! Hned jsem Tomášovi napsala a pozvala ho, zda by v rámci doprovodného programu soutěže nepřipravil prezentaci své tvorby na téma „ptáci ve městě“. A tak jsem se brzy ocitla s dalšími zájemci o přírodu na přednášce s názvem Cože?! Fotit ptactvo ve městě?. Jak jsem už předem tušila, byl to naprosto skvělý zážitek. Když se spojí odbornost a vtip, nemá to chybu.

A přesně taková je kniha Ptačí svět očima fotografa , kterou právě držíte v ruce. Kniha, která zaujme, překvapí, kterou budete fascinovaně číst od začátku do konce a s údivem kroutit hlavou nad dokonalostí přírody. Každý snímek je jedinečný a stojí za ním znalosti, profesionalita, čas a trpělivost. Příběhy jsou napsány

s lehkostí, nadhledem a vtipem. Pokud tato kniha čtenáře nevyburcuje k vlastní snaze o záchranu přírody, tak už nevím…

Tomáši, díky za ni a za všechno, co děláš.

Veronika Souralová ředitelka společnosti Czech Photo, o.p.s.

VŠE DOBRÉ JE K NĚČEMU ZLÉ

Když se tento kolibří sameček usadil na růži, přišlo mi žinantní na něj obrátit objektiv – přece jen cukrkandlová líbivost fotografie by měla mít jisté hranice… Podobně rozpačitá byla i reakce kolegů fotografů. Kolibř ale ani nemrkl a už zpozorněl při rachotu našich závěrek. Abychom to však neměli jen tak nutellově slaďounké, připomenu i stín této kýčovky, tedy temnou stránku ochrany přírody v Kolumbii. Jistě vás hned napadl negativní dopad půl století (!) kolumbijské občanské války, řádění guerill a brutality narcos. Pěkný „holubník“. (Doslova: Columba je rod holub.) Což by ovšem bylo naprosté nepochopení zásadně pozitivních účinků této sociální tragédie pro ochranu přírody: za svůj relativně dobrý stav totiž může kolumbijská příroda děkovat v první řadě právě zmíněným společenským problémům. Většina území státu nebyla pod vládní kontrolou, miliony uprchlíků se stáhly do měst a rozsáhlé vysídlené oblasti se na celá desetiletí zbavily antropogenního tlaku. Dva roky po pořízení této fotografie (mimochodem přímo na hranici území kontrolovaného v té době ještě guerillami) došlo po uzavření míru k odzbrojení partyzánských skupin – což automaticky spustilo rozsáhlou destrukci přírodních oblastí do té doby nechtěně chráněných zločinci. Vše zlé je k něčemu dobré (což papouškujeme často), ale samozřejmě i naopak (na což pohodlně a naivně zapomínáme).

Kolibřík Mitchellův (Philodice mitchellii )

NP Tatamá, Kolumbie, říjen 2015

Nikon D600, Nikkor 200–400 f/4; blesk 400 mm, ISO 1 600, 1/1 000, f/7,1

NENECHTE SE MÝLIT

Pitule, to prosím není žena s akcentovanou afinitou k lihovinám.

Jak uvádí kniha knih, díl osmý, strana šestistá osmdesátá čtvrtá, „… pitule jsou zpravidla skvělí zašíváci, ďábelsky nepolapitelné… mezi ptáčkaři jsou považovány za stvoření téměř mytická.“ (Handbook of the Birds of the World , 2003).

Ano, pitule sice vypadá legračně, jako bezocasý chomáč peří

na dvou špejlích, ale ve skutečnosti je to lesní bohyně – všudypřítomná svým nápadným a nezaměnitelným hlasem, leč prakticky nespatřitelná. Alespoň na půl sekundy zahlédnout její stín, jak přebíhá lesní cestu! Kéž by, i to je svátek, který nemusíte oslavit ani po mnoha týdnech v terénu. Playback nepomáhá: pitule dál volá z lesa, ale vašim zrakům se neodhalí.

Až donedávna by proto podobný snímek vyvolal mdloby v každém, kdo má s pitulí typickou zkušenost neodolatelného toužení přetaveného v pocit naprosté marnosti (mimochodem, fotka je bez ořezu). Až do chvíle, kdy se do hry vložil ekvádorský zemědělec Ángel Paz a založil zbrusu nový formát ekoturismu (s. 152, 252).

Pitule rezavotemenná (Grallaria ruficapill a)

Río Blanco, Kolumbie, říjen 2015

Nikon D600, Nikkor 200–400 f/4; blesk 360 mm, ISO 1 000, 1/320, f/5,6

PROTI PRAVIDLŮM

Stěhování ptactva z přírody do měst je „proti pravidlům“ (zdravého rozumu – vždyť my lidé z měst prcháme do přírody!). Na tomto snímku doslova…

A jako fotograf k záběru tohoto kalibru samozřejmě nemůžu mlčet. Snad vám evokuje slavnou fotku ledňáčka sedícího provokativně na tabulce „Zákaz rybolovu!“ s rybkou v zobáčku! Ano, geniální fotka, ale zcela zjevně aranžovaná (takže body dolů). Tahle fotka medosavky naopak inscenovaná není: zastavili jsme na benzince, popatřili na kapající kohoutek… a na čepování „šťávy“ okamžitě zapomněli.

I kdybych podobnou ikonickou scénu chtěl narafičit (což jsem zásadně proti), nic lepšího už nevymyslím: nápisy „Tato voda není pitná“ a „Nepijte“, k tomu výmluvný piktogram a krásně čistý kohoutek – ne obludně zaneřáděný jako na fotce stejného motivu, který vyhrál v Bird Photographer of the Year, v bídném přímém slunci, bez nápisu i piktogramu, se „zaneprázdněným pozadím“ a bohužel stejným druhem medosavky. Nedivím se však, že porota fotku ocenila i přes všechny ty technické nedostatky – krásnější druh medosavky v celé čeledi o téměř dvou stech druhů totiž není.

Medosavka modrolící (Entomyzon cyanotis) Waverley Creek, Austrálie, prosinec 2017

Nikon D500, Nikkor 200–500 f/5,6 500 mm, ISO 2 000, 1/2 000, f/7,1

CHVÁLA

ZAPOMNĚTLIVOSTI

„Prochází tudy kempem každý den kolem půl sedmé,“ informuje nás místní birderka. Alespoň vidět, natož vyfotit legendárního australského lyrochvosta, to by bylo!

Kolem očekávané trasy kýženého mistra v napodobování hlasů i umělých zvuků stojí v rozestupech a uctivé vzdálenosti několik birderů a fotografů. Po hodině to vzdávají.

Dávám dalších deset minut. Pak to balím též.

Cestou v lese mi ale dojde, že jsem zas něco zapomněl v autě. Vracím se. U sprch zalapám po dechu…

Záběr je bez ořezu.

Lyrochvost Albertův (Menura alberti )

Lamington NP, Austrálie, prosinec 2017

Nikon D500, Nikkor 200–500 f/5,6 200 mm, ISO 3 200, 1/160, f/5,6

ODLETOVKA

• N ikdy nepoužívejte středovou kompozici – vždy se řiďte zlatým řezem nebo třetinami!

• Působivá fotka musí mít jasný oční kontakt!

• Ve směru pohybu či pohledu musí být vždy více prostoru!

No, občas se holt nezadaří. Tedy nezadaří se v plnění nalinkovaných doporučení, která najdete v každé knize žánru „Jak fotit (a jak ne)“. Ale hádám, že právě proto se zadařilo jinak. V tom ve fotografii jediném podstatném.

Záběr (nebo spíš grafika?) prostě zaujal: prošel do užšího výběru v Bird Photographer of the Year i European Wildlife Photographer of the Year a získal 1. místo v kategorii Ptáci v Czech Nature Photo 2024.

Orlosup bradatý (Gypaetus barbatus)

Gemmi Pass, Švýcarsko, únor 2023

Nikon D500, Nikkor 200–500 f/5,6

500 mm, ISO 3 200, 1/2 000, f/6,3

MĚSTSKÝ INKUBÁTOR?

Proč se sojka uhnízdila v pouliční lampě?

Láká mě spekulace: že by sojce lampa pomáhala zahřívat snůšku? Pěkné téma na diplomku. Každopádně uzavřená lampa nejspíš opravdu poskytuje stabilnější mikroklima než jinak otevřené sojčí hnízdo.

Prozaičtějším, a tedy nudnějším důvodem by mohlo být bezpečí – pravděpodobnost, že by se do takového hnízda vyšplhal nejčastější predátor ptačích hnízd, tedy kuna skalní, je asi zanedbatelná. Mimochodem, ptákem, který podle videonahrávek asi nejčastěji vybírá ptačí hnízda, je právě sojka. Na straku úplně zapomeňte – hlavním důvodem tradovaného bludu, že straka likviduje hnízda drobných pěvců, je prostě to, že straku nepřehlédne ani poloslepý a polohluchý na kilometr daleko. Ostatně kolik z vás vidělo, jak hnízdo vyžírá kuna? Ta plení ptačí domovy v temnu noci… No tak vidíte. Totiž nevidíte.

Krátce předtím, než tato kniha putuje do tiskárny, přišla zpráva, že se sojčí inkubátor probojoval do Top 10 ve wildlife fotosoutěži Nature Photographer of the Year.

Sojka obecná (Garrulus glandarius)

Brno, Česko, květen 2024

Nikon Z8, Nikkor 180–600 f/5,6–6,3; stativ 250 mm, ISO 1 000, 1/20, f/7,1

PSI ŠTĚKAJÍ, KARAVANA TÁHNE DÁL

Počet ptačích druhů ohrožených v Česku klimatickou změnou je přesně nula (viz také s. 232). Na co tedy skomírají „naše“ druhy, přesněji řečeno jejich místní, středoevropské populace?

Jako kdekoli na světě je hlavním viníkem destrukce původních biotopů. Ta u nás byla dotažena do hořkého konce už pradávno – nejohroženějším prostředím světa nejsou, a to ani vzdáleně, mediálně omílané amazonské deštné lesy (s. 24) a koneckonců ani žádné jiné typy lesů.

Nejhůř je na tom biom v jistém smyslu právě opačný, jak strukturou, tak délkou přítomnosti člověka: travinná společenstva mírného pásu.

Ano, na Zemi není mezi suchozemskými typy prostředí nic ohroženějšího než stepi, prérie či pampy.

Ironií osudu jsou dnes i u nás nejvíce a kriticky ohroženy druhy otevřené krajiny, které musely „vzít za vděk“ umělým lidským výtvorem, kulturní náhražkou původních stepí. Tradiční extenzivní zemědělství však alespoň pro některé druhy zachovalo vlastnosti krajiny, které udržely životaschopné populace původních živáčků. Dnešní intenzifikace zemědělství (doplněná zarůstáním krajiny – ano, šíření lesů naší ochraně přírody nepomáhá, ale škodí) je pro ně posledním hřebíkem do rakve. Přesto mám pro vás dobrou zprávu. Sýček je něco jako koroptev či chocholouš (s. 45): u nás je na pokraji vyhynutí, ale nemusíme o něj mít strach. Vždyť je naprosto běžný v obrovském areálu mimo naše území, od Maroka po východní Čínu, od Lotyšska po Etiopii. Jak ukazuje tento sýček (zde a na s. 250), on sám strach nemá vůbec…

Vlaštovka obecná (Hirundo rustica ) & sýček obecný (Athene noctua )

Finca Román Pérez Bajo, Španělsko, červen 2024

Nikon D500, Nikkor 200–500 f/5,6; stativ 500 mm, ISO 4 000, 1/3 200, f/7,1

▽ Ekvádor, 2009. Nejtěžší část práce na knize snad ani nebylo vlastní focení, ale nutnost vybrat z tisíců záběrů ty, které se do knihy nedostanou. Už jen z krátkého pobytu na Jižní Georgii by šlo sestavit knihu o tučňácích a albatrosech, pár týdnů v Ekvádoru by snadno dodalo pestřejší sbírku záběrů než několik let v Evropě. A samozřejmě kavky… ty by si zasloužily pěknou bichli. Při psaní jsem si opravdu uvědomil také objem „ledovce pod hladinou“ – ty fotky, které byly na dosah, ale nevznikly a dráždivě zůstaly v paměti… Třeba pokus sejít východní stranu And do nížiny úplně nevyšel. Celkový počet použitelných fotek opeřenců byl nakonec nula.

Odtud jsou fotografie, které najdete v této knize.

Fotografie odtud zatím zůstaly v archivu.

◁ Antarktida 2017. Ostrov Jižní Georgie

tradičně končí na prvních příčkách žebříčků nejkrásnějších scenérií světa a právě tady vznikl záběr Tahle kráska zabila mé tělo (s. 86). Že došlo k „vraždě“ v tuto chvíli ještě netuším; foťák, promoklý durch jako jeho majitel, odešel na věčnost krátce po pořízení téhle fotky.

Ironií osudu se lokalita jmenuje Zlatý přístav…

△ Ekvádor 2019. Právě vzniká Sysifos (s. 156).

◁ Zimbabwe 2019.

Právě vzniká

Náměsíčnice (s. 161).

Austrálie 2017. Právě vzniká fotka, kterou jsem si akčně nechal do další knížky – do té o ptácích měst. ▽

Česko 2022. △

Právě vzniká Emoce (s. 184).

Vydejte se na vizuálně velkolepou výpravu do fascinujícího světa ptáků, které zachytil fotograf, publicista, cestovatel a ornitolog Tomáš Grim. Ptačí svět v jeho podání okouzlí pestrostí druhů, barev a životních stylů i originálními způsoby pořízení snímků a inspirativním textem.

Toto jedinečné nahlédnutí za oponu ptačího světa je výběrem nejlepších záběrů, které autor zachytil v průběhu sedmi let cestování po všech sedmi světadílech. Snímky autor doplňuje příběhy jejich pořízení a zajímavostmi ze života zobrazeného druhu, které dává do souvislostí ptačí biologie, ochrany přírody a svého pohledu na svět. Šíří záběru se kniha stává poutavým čtením nejen pro fanoušky ornitologie a milovníky přírody, ale za u jme i fotografy – příběhy popisují i technické pozadí vzniku snímků a proč jsou mnohdy jiné, než bývá zvykem.

Každá pečlivě zpracovaná fotografie v této vizuálně úchvatné knize je jako pohled na zázrak. Odhaluje nejen krásu ptáků, ale také to, jak s nimi sdílíme náš svět. Tomáš Grim vytvořil skutečný triumf fotografického umění.

David Tipling, fotograf davidtipling.com

Pokud jste skvělý ornitolog, výborný fotograf, dobrý popularizátor a všechno to děláte s nekompromisním zaujetím a navíc se o to umíte podělit s ostatními prostřednictvím naprosto nevídané knihy, která všem kolegům a kolegyním vyrazí dech, pak musíte být Tomáš Grim.

Dan Bárta, hudebník a fotograf danbarta.cz

Skvělý fotograf, vědec, glosátor? Tady se potkalo vše dohromady a k tomu originální smysl pro humor. Budete toužit vědět, co je na každé další stránce.

Petr Bambousek, fotograf sulasula.com