OKAMŽIKY V PŘÍRODĚ
Kouzlo přírody v obrazech
Zažijte osobní setkání se zvířaty
GAMANDER LÓPEZ-CAPARRÓS JUNGMANN
UNA LÓPEZ-CAPARRÓS JUNGMANN
OKAMŽIKY V PŘÍRODĚ
GAMANDER LÓPEZ-CAPARRÓS JUNGMANN
UNA LÓPEZ-CAPARRÓS JUNGMANN
OKAMŽIKY V PŘÍRODĚ
Vydalo Nakladatelství KAZDA, s.r.o., v roce 2025.
Nové sady 2, 602 00, Brno www.knihykazda.cz info@knihykazda.cz tel.: +420 725 565 486
© 2024 Franckh-Kosmos Verlags-GmbH & Co. KG, Stuttgart, Germany
Původní název : Gamander und Una López, Moments in Nature
1. vydání
Překlad: Martin Richter Jazyková úprava: Štěpánka Syrová
Odborná korektura: Alena Klvaňová
Sazba a úprava obálky: ARTEDIT, spol. s r. o., Praha
S 209 barevnými fotografiemi Gamandera
Lópeze-Caparróse Jungmanna Grafická úprava obálky: Claudia Eder, Schönburg, s použitím fotografií Gamandera
Lópeze-Caparróse Jungmanna
Na přední straně obálky: liščata
Tisk a vazba: PBtisk a.s., Příbram
ISBN: 978-80-7670-227-1
Tato kniha je ve výhradní distribuci EUROMEDIA GROUP, a.s.
Knihu lze zakoupit v knihkupectvích nebo výhodně přímo u nakladatele na www.knihykazda.cz.
Všechna práva vyhrazena. Kopírování a šíření pomocí obrazu, rozhlasu, televize a internetu či prostřednictvím fotografií, zvukových nosičů a systémů zpracování dat jakéhokoli druhu je možné pouze s písemným souhlasem vydavatele.
Obsah této knihy byl pečlivě zpracován a ověřen. Autor(ka) ani nakladatelství však nemohou zaručit naprostou správnost všech údajů.
Věnováno naší babičce, našim rodičům a všem zvířatům v této knize
PŘEDMLUVA – Naše láska k přírodě 11 PŘÍRODA NA DOSAH – Ptáci u domu a na zahradě 49 VEVERKY – Obzvlášť obratní lezci
73 V MĚSTSKÉM LESE – Setkání s přírodou 99 U LIŠEK – Několik nezapomenutelných zážitků
129 DROBNÍ SAVCI – Malí mrštní tvorečkové
155 PTÁCI U VODY – Konipas horský, skorec vodní a ledňáček říční
193 U POTÁPEK ROHÁČŮ – Jak na jaře vyvádějí mláďata
217 BOBŘI – Hlodavci, kteří kácejí stromy
226 DOSLOV – Kde začíná příroda
228 ROZHOVOR – Una a Gamander Lópezovi
233 Adresy, média a odkazy
236 REJSTŘÍK
240 TIRÁŽ
NAŠE LÁSKA
K PŘÍRODĚ
od Uny a Gamandera
I když jsme ještě bydleli ve starém činžovním domě ve městě, příroda nikdy nebyla daleko. Náš malý balkon byl plný zeleně, na dvoře za domem rostly vysoké stromy a alespoň jednou týdně nás rodiče brali do lesa. V jiné dny jsme s babičkou objevovali zelený ráj starého hřbitova hned za rohem.
Tak jsme si pomalu vypěstovali lásku a vnímavost k přírodě, a především naše maminka nás od malička učila jména rostlin a zvířat kolem nás. Zastavila se, natáhla ruku a ukázala nám třeba veverku vysoko v korunách stromů nebo káně, jak tiše krouží na obloze. Neučili jsme se vidět „nějakého“ ptáka, ale poznat ho. Rozeznávali jsme motýly, pojmenovávali květiny podél cest. Bylo to téměř, jako bychom kromě němčiny a španělštiny vyrůstali ještě s dalším jazykem: jazykem poznávání přírody. Ten nám umožnil dívat se pozorněji, zpomalit pohled a vnímat bohatství světa kolem nás.
Una
Především díky své mamince jsem měl od dětství silný zájem o přírodu, zvlášť o pozorování zvířat. Rád jsem trávil čas venku a měl radost z každého tvora, kterého jsem objevil, ať už to byla malá sýkorka modřinka nebo srnka na louce. To, co jsem viděl, jsem si nejprve zapisoval do deníku o přírodě. A když jsem k desátým narozeninám dostal od babičky svůj první malý fotoaparát, stalo se fotografování a natáčení divokých zvířat mou největší vášní a zůstalo jí dodnes.
Abych mohl své zážitky sdílet s ostatními, začal jsem tvořit krátké dokumenty o zvířatech, které jsem přihlašoval na filmové festivaly. Nakonec jsem svou práci začal zveřejňovat i na sociálních sítích, abych oslovil víc lidí a nadchl je pro přírodu.
Gamander
V této knize vyprávíme o našich setkáních s přírodou, o zvířatech a jejich prostředí. Gamander vás zavede na své fotografické výpravy a poskytne hlubší pohled do své práce.
← Bojující samečci pěnkavy obecné
→ Brhlíci jsou jediní ptáci, kteří dokážou běhat po kmenech stromů i hlavou dolů
ZAHRADNÍ PTÁCI
pozorovala Una
KDYŽ ZA HEZKÉHO POČASÍ sedím na terase a čtu si na slunci, ptáci nebývají nikdy daleko. Slyším jejich štěbetání zblízka – přistávají vedle mě na zábradlí nebo v plané růži za mými zády. Dveře do domu jsou jen pár metrů odsud, a přesto jsem tady přírodě blíž než téměř kdekoli jinde. Kolem mě panuje čilý letecký provoz. Slyším svištění křídel při příletu, sleduji, jak sýkorky zobou pár ovesných vloček v krmítku a zase mizí mezi větvemi. Stačí lehce pootočit hlavu a hledím do očí červenky, která sedí sotva třicet centimetrů ode mě na zábradlí. Někdy, když jsou sýkorky nepozorné, mám dojem, že na tváři cítím lehký závan jejich křídel. Tady, na terase u našeho rodinného domu, se setkávají člověk a zvíře. A někdy mám pocit, že stačí natáhnout ruku a mohli bychom se dotknout.
PŘÍRODA PŘÍMO ZA DVEŘMI
Když nám s Gamanderem bylo osm a deset let, odstěhovali se s námi rodiče z centra města na jeho okraj. Místo tří lip, které stínily náměstí před naším bytem, se nyní naproti oknům rozprostírala stará dubová alej a tam, kde jsme dřív kromě lip viděli jen domy, teď stálo tolik stromů, že jsme je ani nedokázali spočítat. Nepřestěhovali jsme se nijak daleko, ale poprvé jsme měli vlastní malou zahradu a příroda začínala hned před ní i za ní.
Od vchodových dveří stačí ujít jen pár kroků a člověk se ocitne mezi stromy. Zadní část pozemku neodděluje žádná zeď ani plot, ale malý potůček, jehož tiché bublání je nepřetržitě slyšet. V holínkách se dá krásně brodit několik metrů proti proudu, než se voda ztrácí v kanalizaci. Obvykle má potok v nejhlubších místech jen kolem třiceti centimetrů, ale při prudkém dešti se během několika minut promění v dravou bystřinu. Takže hned za naší zahradou protéká připomínka divoké, nezkrotné síly přírody. Neustále se proměňuje, přináší nové kameny a jiné odnáší, stále víc ukrajuje z břehů, a tak potok i jeho okolí vypadají každý rok trochu jinak.
Pomocí úzké kovové lávky se dostaneme na druhou stranu, kde si sousedé založili zahradu a hned za ní se rozkládá bažinaté území přecházející do louky lemované lesem. Tímto lesem prochází železniční trať směrem do Belgie. Na louce pravidelně rozrývají zem divoká prasata a krtci tu vyhrabávají hromádky hlíny. Protože je louka chráněným územím, seče se jen dvakrát do roka a zemědělství se tu téměř nepraktikuje. Přesto se stalo, že tu osamělý traktor přejel užovku obojkovou, kterou jsme po sečení našli mrtvou v posečené trávě. Navzdory tomu, že sem pravidelně myslivci chodí na číhanou, se sem srny stále vracejí. Spásají trávu na louce nebo přebíhají přes bažinu. Loni se zdálo, že si jedna ukryla mládě ve vrbovém houští.
ZAHRADA PLNÁ DRUHŮ
Ačkoli je naše zahrada malá, příroda pro nás nezačíná až za plotem nebo v lese na druhé straně silnice. Občas se krtek rozhodne, že i u nás navrší pár hromádek a z trávníku pak moc nezbývá. Zvlášť v době, kdy jsme ještě chovali králíky, kteří s oblibou běhali krtkovi v patách a snažili se mu rozhrabat jeho čerstvě vybudované tunely.
NÁŠ TIP
K péči o peří patří i pravidelná koupel, jako si ji tady dopřává sojka obecná.
Když rozmístíte
mělké misky
s vodou, pomůžete ptákům a jejich legrační cachtání pak můžete sledovat na vlastní oči.
→ Sojka obecná při koupeli
Když sedím na zahradě nebo na terase a čtu si na slunci, bzukot čmeláků, včel a pestřenek je mým stálým společníkem. Na jaře sbírají nektar z modřenců a narcisek, začátkem léta rozkvétají plané růže, později kostival a nakonec podzimní astry. Stále znovu přilétá nějaký motýl a v hmyzích hotelech připevněných u terasy zakládají zednice, vosy kutilky a další druhy hmyzu komůrky pro své larvy, které pak pečlivě uzavírají hlínou. Po zemi občas přeběhne myška a máme velkou radost, když zahlédneme rejsky – s rypáčkem, dlouhými vousky a drobnýma očkama působí až neuvěřitelně. Často potkáváme také ropuchy a žáby a jednou jsme dokonce zahlédli ještěrku.
Z toho všeho vyplývá, že abychom mohli pozorovat přírodu a volně žijící zvířata, nemusíme chodit daleko. Někdy stačí otevřít dveře a dobře se dívat. Je pravda, že u nás díky blízkosti lesa žije možná víc druhů než jinde. Ale i když jsme ještě žili ve městě a měli jen malý balkon, maminka ho osázela zelení tak hustě, že si tam na jaře postavil hnízdo páreček kosů. Přímo v truhlíku vedle dveří do kuchyně.
KRMENÍ PTÁKŮ
Krmit ptáky je jednoduchý způsob, jak si je přiblížit a zároveň jim pomoci. Naše babička krmí ptáky na své terase odjakživa a skrz velká okna se dají krásně pozorovat. Co si pamatuji, ptáci tam byli vždy, když jsme ji navštívili. Krmítko bylo třeba pravidelně doplňovat a pokaždé, když jsem se podívala z okna, seděl tam alespoň jeden špaček, vrabec nebo holub – na zábradlí, v krmítku nebo v okolních stromech. Když jsme ještě bydleli v centru města, dlouhou dobu jsme ptáky sami krmit nemohli. O to výjimečnější bývaly pobyty u babičky.
A tím větší bylo naše nadšení, když jsme se přestěhovali na okraj města a měli vlastní terasu. Okamžitě jsme začali s krmením a dnes si ptáky už nedokážeme odmyslet. Dávno vědí, že otevírání a zavírání dveří neznamená jen doplnění krmiva, ale i příchod nebo odchod kočky. Postupem času jsou čím dál důvěřivější.
Přilétají ke krmítku i tehdy, když sedíme venku. Leknou se jen občas, když si najednou uvědomí, jak blízko vlastně jsme.
Dění kolem ptáků se ale neomezuje jen na balkon. Také na zahradě poskakují sem a tam. V létě si pochutnávají na rybízech, v zimě zobou šípky planých růží.
→ U samečka hýla obecného září peří výraznou červení, zatímco samička má nenápadnější, šedorůžové zbarvení
Sameček vrabce domácího v letu. Vrabcům, ať už domácím, nebo polním, se říká prostě vrabčáci.
NÁŠ TIP
Krmení ptáků vám umožní se k nim přiblížit a také je krásně fotografovat
← Čížek lesní –z lesů k lidem zalétá jen v zimě na krmítka
A když zrovna nejsou poblíž, stačí se zadívat do starého dubu. Strakapoud šplhá po kmeni a klove do kůry, hledá larvy. Sýkory prozkoumávají listy a nacházejí housenky a hmyz. Mnoho ptáků si navíc odnese pár ovesných vloček právě do korun stromů, kde si je v klidu vychutnají. Dub jim poskytuje úkryt před predátory, jako jsou jestřábi nebo krahujci, a zároveň bezpečné místo k přistání, odkud pak už snadno dolétnou až na naši terasu.
DOBRÝ ZAČÁTEK
Pokud je ve vašem okolí alespoň trochu zeleně nebo kolem občas přeletují ptáci, můžete začít s krmením kdykoli. Někdy trvá několik dní, než si ptáci nového místa všimnou, většinou ho však objeví už během několika málo hodin – své okolí totiž pečlivě sledují. Chováte-li se klidně, časem je budete moci pozorovat opravdu zblízka. Zvlášť vhodné je místo, na které vidíte přes okno – ptáci se tam cítí bezpečněji a vy je můžete nerušeně sledovat. Jen prudké nebo trhavé pohyby je mohou vylekat, proto se snažte pohybovat tiše a s respektem.
Krmení ptáků je skvělý způsob, jak se s přírodou kolem nás sblížit. U krmítka je můžete snadno pozorovat, poznávat jednotlivé druhy a díky tomu je pak snáz rozpoznáte i při procházkách v lese. Stejně tak si postupně osvojíte i ptačí hlasy. Jakmile zjistíte, jak který pták zpívá, postačí vám příště k určení druhu už jen jeho hlas, přestože samotného ptáka neuvidíte.
Občas se ozývají kritické hlasy proti přikrmování, zejména pokud jde o celoroční krmení. Obava, že by si ptáci odvykli hledat potravu sami, je však většinou zbytečná. Jde jen o doplňkový zdroj potravy, který jim může výrazně pomoci v náročných obdobích, například v zimě nebo při krmení mláďat. Jedním z oprávněných rizik je ale možnost přenosu nemocí – u krmítek se často shromažďuje větší množství ptáků. Pomoci může vhodný výběr krmítek, například závěsné zásobníky na lojové koule, které minimalizují znečištění. Důležité je také pravidelné čištění — například horkou vodou, která pomáhá omezit šíření infekcí.
OBJEVTE PŘÍRODU, KTERÁ ZAČÍNÁ HNED ZA VAŠIMI DVEŘMI
Veverky v korunách dubů, liščata hrající si na okraji lesa, ledňáček, který prolétne nad potokem jako záblesk modrého světla. Příroda nemusí být daleko – často začíná hned za naším prahem.
Sourozenci Una a Gamander Lópezovi otevírají svět, kde se člověk stává tichým hostem i pozorným objevitelem. Una svými příběhy zachycuje křehké chvíle setkání se zvířaty, Gamander – oceňovaný fotograf – proměňuje tyto okamžiky v obrazy plné jemnosti a krásy.
Kniha propojuje působivé fotografie s drobnými tipy, jak přírodě naslouchat a přiblížit se k ní s respektem. Je pozvánkou k zastavení a k objevování kouzla všedních chvil, v nichž se příroda ukazuje ve své prosté, nenápadné kráse.
UNA LÓPEZ studuje anglistiku a germanistiku v Kolíně. Publikovala poezii a krátké prózy v antologiích a získala několik literárních ocenění.
GAMANDER LÓPEZ je filmař a fotograf přírody. Za své snímky obdržel řadu ocenění a své fanoušky oslovuje na TikToku i Instagramu.
