Jak vyprávět příběhy dětem

Page 1


JA K V Y PR ÁV Ě T PŘ Í B Ě H Y DĚ T E M

Obsah ÚVOD I 9 I 1. Vypravěčská smyčka I 25 I 2. Buďte sami sebou I 45 I 3. Začněte jednoduše, začněte mladí I 55 I 4. Vybudujte si rytmus I 65 I 5. Praktická stránka I 75 I 6. Příběhy konejšivé I 95 I 7. Příběhy poučné I 107 I 8. Příběhy pro celou rodinu I 123 I 9. Konec I 137 I POZNÁMKA AUTORŮ I 151 I PODĚKOVÁNÍ I 153 I POZNÁMKY I 155 I REJSTŘÍK I 157 I

I7I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 7

23.09.21 21:00


JA K V Y PR ÁV Ě T PŘ Í B Ě H Y DĚ T E M

I8I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 8

23.09.21 21:00


JA K V Y PR ÁV Ě T PŘ Í B Ě H Y DĚ T E M

Úvod

D

ěti dokážou v každém z nás probudit vypravěče. S tou tajemnou bytostí, kterou už tolik toužíte spatřit a pohladit ji, si povídáte ještě dřív, než se narodí. Své dítě pak po-

malu uvádíme do světa, koupeme ho v jemné lázni slov, budujeme základy řeči. Váš hlas mu pomáhá orientovat se a ujišťuje ho, že je v bezpečí. To jsou první příběhy, které mu vyprávíte. Batole začne brzy zkoumat každičký kout domu, a díky tomu, jak ho se vším seznamujete prostřednictvím prostého povídání, se všechno staré a všední najednou rozzáří novým světlem. Došli jsme k poznání, že když dítě říká: „Vyprávěj mi něco“, nechce slyšet příběh. Dožaduje se prostě vaší pozornosti. Ale nejde o jen tak ledajaký neurčitý požadavek. Důvěra dítěte je vzácný dar, a pokud si uvědomíme smysl skrytý za jeho slovy – chce se spojit se mnou! –, naše srdce se obvykle doširoka otevře. Vnímáme to jako příležitost. Příběhy, které díky takovým okamžikům vzniknou, bývají někdy tak jednoduché, a přesto důvěrné a hluboké, že na ně vzpomínáme celý život. Někdy jsme ale zkrátka unavení. Máme za sebou náročný pracovní den, vyčerpávající rozhovor s partnerem nebo partnerkou, energetickou tyčinku a kávu místo oběda a představa, že budeme něco vyprávět, nám nepřipadá zrovna příliš lákavá. Připomíná nám to práci, respektive další činnost, která si klade nárok na omezené zásoby naší energie a kreativity. I9I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 9

23.09.21 21:00


JA K V Y PR ÁV Ě T PŘ Í B Ě H Y DĚ T E M

V tu chvíli je snadné nechat se odradit vyčerpáním a obavami. Navíc jsme zahlcení takovými velikány, jako jsou Disney, Marvel nebo J. K. Rowlingová. Jak s nimi můžeme soupeřit? A měli bychom se o to vůbec pokoušet? Možná by bylo snazší, nechat to prostě na povolanějších. Takový způsob uvažování by dával smysl, kdyby při vyprávění šlo pouze o příběh. Ovšem jak ukazuje výzkum (a jistě mu dáte za pravdu), vyprávění příběhů má mnohem víc společného se vztahem mezi vypravěčem a posluchačem, tedy mezi vámi a vaším dítětem. Pokud k němu takto přistupujete, bude pro vás vyprávění snazší, zábavnější a stane se z něj projev lásky a vzájemné důvěrnosti. Dokážete si vzpomenout, kdy vám vaše maminka, tatínek nebo třeba babička, dědeček nebo učitel vyprávěli nějaký příběh? Pokud se příliš nelišíte od většiny lidí, vybavíte si takové okamžiky s radostí. Je docela možné, že si něco z tohoto příběhu pamatujete, například hlavní postavy, ale ještě pravděpodobnější bývá, když si vybavíte pocity, které ve vás jejich vyprávění vyvolalo. Cítili jste, že o vás někdo pečuje, že ho zajímáte, že vás má ten dotyčný dospělý rád. Cítili jste, že máte jeho pozornost, že si ji zasloužíte. A právě o tom je celá tato kniha – ne o vyprávění bombastických trháků, z nichž vzejdou ještě úžasnější filmové počiny. Je o vyprávění příběhů, jednoduchých příběhů, jež pomáhají budovat vztah s vaším dítětem a které si budete oba pamatovat po zbytek svého života. Abychom toho dosáhli, podělíme se s vámi o poznatky z vědy o vyprávění příběhů, které spojíme s jednoduchou metodou, kterou úspěšně používáme už víc než třicet let. Sama o sobě funguje ještě mnohem déle (asi nějakých 60 000 let), my jsme ji jen převedli do snadno srozumitelných slov. Pomáhají ji I 10 I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 10

23.09.21 21:00


Úvod

oživit praktická cvičení a vzorové příběhy, a my nepochybujeme o tom, že než tuto knihu dočtete, získáte větší jistotu. Proč? Protože vyprávění příběhů je něco, v čem jste už teď dobří. Možná si to jenom neuvědomujete.

Když dítě říká: „Vyprávěj mi něco“, nechce po vás vyprávět příběh. Dožaduje se vaší pozornosti.

Ten, kdo dětem často vypráví, si možná uvědomuje, že na konci příběhu k sobě máte s posluchačem blíž, že nejde jen o dobrý příběh. Odborně se tomu říká „citová vazba“ (anglicky attachment) a je to nejnovější trend v rodičovství. Ale citová vazba je zvláštní a někdy vrtkavá záležitost. Psychology Today (organizace zaměřená na psychologii a lidské chování, pozn. red.) uvádí, že 40 procent dětí ve Spojených státech amerických nemá zdravý vztah se svými rodiči, a tudíž budou pravděpodobně obtížně navazovat zdravé vztahy coby dospělí.1 Hlavním principem teorie citové vazby je, že zdravé pouto s jednou nebo několika rodičovskými osobami v raném věku pomáhá dítěti vytvářet si zdravé vztahy také v budoucím životě. Protože vztahy jsou pro společenské tvory, mezi něž lidé patří, I 11 I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 11

23.09.21 21:00


JA K V Y PR ÁV Ě T PŘ Í B Ě H Y DĚ T E M

životně důležité, vede to ke všemožným žádoucím projevům, jako jsou úspěchy ve studiu a v kariéře, mentální zdraví nebo sebeúcta. Oproti tomu děti, kterým zdravé citové vazby v útlém věku chybějí, mají tendenci navazovat špatné vztahy i v dospělosti, následkem čehož bojují se studiem i v zaměstnání. Trpí celou řadou poruch chování, od úzkostí přes zlost až po vyhýbání se realitě. Je ale důležité neklást rovnítko mezi citovou vazbu a lásku. Je úplně normální, a dokonce zcela běžné, že rodiče milují své děti, a přesto si s nimi vzájemné pouto nevytvoří. Hodně to souvisí s moderním způsobem života. Čas strávený u obrazovek všeho druhu a přeplněné diáře jsou stále běžnějším problémem – týká se to dětí i rodičů. Chápeme to. I my jsme hodně zaneprázdnění. Právě proto chceme rodičům v tomto směru pomoct. Vyprávění příběhů je prastarým a ověřeným způsobem, jak si vzájemné pouto vytvořit. Díky modernímu výzkumu víme, proč je tak účinné. A co je zásadní – je to zadarmo. Naprosto přirozeně funguje v rodinách s jakýmikoli náboženskými, společenskými i kulturními hodnotami. Ve skutečnosti vám ani nikdo nemusí říkat, jak na to, stejně jako vám nikdo nepotřebuje vysvětlovat, jak chodit. Prostě to uděláte. Tak hluboko je vyprávění příběhů v přirozenosti lidského druhu zakořeněné. Antropologové studují vyprávění příběhů po celá desetiletí a zjistili, že ti nejlepší vypravěči ve svém společenství často zaujímají prominentní postavení.2 Když se podíváme na současnost, spatříme v podstatě to samé. Moderní příběhy jsou byznys, často bývají vyprávěné prostřednictvím filmů, knih, hudby a videoher. Spisovatele a herce, kteří nám je zprostředkovávají, považujeme za hrdiny a často je řadíme mezi celebrity. I 12 I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 12

23.09.21 21:00


JA K V Y PR ÁV Ě T PŘ Í B Ě H Y DĚ T E M

I 24 I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 24

23.09.21 21:00


JA K V Y PR ÁV Ě T PŘ Í B Ě H Y DĚ T E M

1. VYPRAVĚČSKÁ SMYČKA

E

xistuje tolik způsobů, jak vyprávět příběhy, kolik je lidí na Zemi. Metodě, kterou popisujeme v této knize, říkáme „intuitivní vypravěčství“, což znamená, že její součástí není

vůbec žádná příprava. Příběh vytváříte přímo na místě. Zpočát-

ku se to může zdát obtížnější než jednoduše opakovat klasickou pohádku, ale jakmile pochopíte základní strukturu – to, čemu říkáme „vypravěčská smyčka“ –, zjistíte, že je to prosté jako třeba chůze. Nemusíte o tom přemýšlet, abyste to mohli dělat. Na této metodě se nám líbí, že každému umožňuje vyjadřovat hodnoty vlastní a hodnoty své rodiny odlišnými a jedinečnými způsoby. Je to metoda, jež vyhovuje každému, protože v ní jde o proces, nikoli o obsah. A jak se sami přesvědčíte, tato rozmanitost projevu se bude dobře hodit dětem, až budou vyrůstat, dospívat a občas čelit náročným životním zkouškám. I 25 I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 25

23.09.21 21:00


JA K V Y PR ÁV Ě T PŘ Í B Ě H Y DĚ T E M

A takhle to funguje: Vyrobte pohádkovou loďku z větviček a trávy. Nebo nudlí, součástek do počítače či zbytků koberce. Z čehokoli. Pak nechte děti, ať si s ní hrají. Není důležité, jestli se loďka potopí. Jen se tomu zasmějte. Později po obědě nebo během odpočinku dětem vyprávějte příběh o myši (nebo víle, mravenci atd.), která najde malou lodičku a vyplouvá na ní za dobrodružstvím. Vezměte něco obvyklého.

Vytvořte něco neobvyklého.

Vyprávějte o tom příběh.

Nemáte pohádkovou loďku? Vyrobte domeček nebo malou pevnost. Můžete využít batůžek dítěte, vyhozený kousek plastu nebo nějaký strom s jedinečným propletencem ve větvích. Cokoli. Vezměte jednu až tři konkrétní věci (nebo události) z vašeho dne a použijte je jako pevné body svého příběhu. Při této technice realitu převedete do fantazie a zase zpátky. Poté si děti pravděpodobně budou chtít něco z příběhu přehrát, a v takovém případě by mohly potřebovat loďku. To je vypravěčská smyčka – za skutečnou situací následuje imaginární vývoj, jenž ústí v novou realitu – a je to možné provádět se vším. Mohli bychom si to znázornit takto: I 26 I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 26

23.09.21 21:00


Vy p r av ě č s k á s myč k a

realita

nová realita

představivost

Začínající vypravěč bude obvykle používat jednoduché, veselé příběhy, zato zkušený vypravěč začíná vidět smyčky ve všech možných situacích, jako je třeba skupina hašteřících se dětí. Je samozřejmě možné je pokárat, často ale bývá účinnější vyprávět jim nějaký příběh. Pokud děti spojí společný příběh, místo aby byly pokárány ve své rozdělenosti, mají příležitost přeskupit se zpátky jako tým a příběh si přehrát. Dvě bandy krvelačných pirátů se spojí, aby společně čelily největší chobotnici, jaká kdy byla na otevřeném moři k vidění. Všichni muži na palubu! Skutečná událost proměněná příběhem v novou realitu.

Zkušený vypravěč začíná vidět smyčky ve všech možných situacích. I 27 I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 27

23.09.21 21:00


JA K V Y PR ÁV Ě T PŘ Í B Ě H Y DĚ T E M

Zde je další příklad: Dejme tomu, že vaše dítě bolí zub. Být svědkem bolesti vlastního dítěte může být pro rodiče trýznivé. Můžeme ho vzít k zubaři a dát mu léky, ale některé nesnáze jako prořezávající se nové stoličky se zkrátka uzdravit nedají. Takže mu dáme cucat kousek ledu a povíme mu příběh. Bylo nebylo, žila jednou jedna holčička s bolavým zubem, která už z toho byla tak rozmrzelá, že se vydala na cestu, aby svou bolest zmírnila. Cestou potkala bobra, který musí neustále hlodat, protože jeho zuby nikdy nepřestávají růst. „Ty si myslíš, že tě to bolí?“ zeptal se jí, možná trochu neurvale. Hryzal dřevo dokonce i ve chvíli, kdy s ní mluvil. Pak přišel slon, který byl smutný a měl pro holčičku pochopení. „Když mi rostly kly,“ řekl, „byla to jedna z nejhorších zkušeností mého života.“ Byl tam i krokodýl, který byl trošku nevrlý. Žralok. Dokonce šavlozubý tygr. Každý z nich měl jinou povahu, používal jiná slova útěchy, případně si jen sám postěžoval na vlastní osud. Putující děvčátko nakonec potkalo hluboko v jeskyni starého horníka, drobného skřítka, který těžil zuby pro zoubkovou vílu. „Ty stoličky,“ řekl, „to je těžká práce. Musím vyšplhat dítěti do nosu a pak tlačit a tahat, dokud nevylezou. Není divu, že to bolí.“ Nic z toho bolest v dětské čelisti nezmírní, ale pokud je to vyprávěno soucitným tónem a třeba i s náznakem humoru, mohlo by ho to alespoň trochu rozptýlit. To je opět vypravěčská smyčka – přeměna skutečné události v událost smysluplnější. Pro rodiče je to jedinečný nástroj. I 28 I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 28

23.09.21 21:00


Vy p r av ě č s k á s myč k a

Vypravěčská smyčka je cesta, po které s dětmi procházíme. Někdy trvá několik hodin. Jindy pouze pár minut. Často je jen pro zábavu (a to je obvykle nejlepší pozice pro začátečníky), ale jak se budete v daném řemesle zdokonalovat, začne vám připadat překvapivě snadné začleňovat stále hlubší významové úrovně. Koneckonců co jiného než příběhy jsou evangelia nebo védy? Existuje nepřeberně způsobů, jak váš příběh v imaginativním světě začít a jak ho skončit, v této knize se ale zaměřujeme na to, abychom do příběhu vnesli nějaký předmět nebo událost ze skutečného světa. Tím pomáháme svým dětem (a sobě samým) postavit most mezi realitou a představivostí. Časem už tuto strategii možná ani nebudete potřebovat, pokud ale s vyprávěním příběhů právě začínáte, zjistíte, že tato jednoduchá technika nabízí bohatý zdroj materiálu ke zkoumání na obou stranách – reality i imaginace. Příběh je mostem mezi nimi.

Pomáháme svým dětem postavit most mezi realitou a představivostí. Tímto mostem je příběh.

Uvažujte o této cestě – přes most a zase zpátky – jako o smyčce. Kdybychom navlékli jehlu a vzali si ji s sebou, možná bychom zjistili, že jsme mezi realitou a představivostí udělali steh. Zkušený I 29 I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 29

23.09.21 21:00


JA K V Y PR ÁV Ě T PŘ Í B Ě H Y DĚ T E M

vypravěč má za sebou stovky takových stehů v látce reality. Disponuje desítkami mostů a umisťuje je s velkou pečlivostí na místo, jež nejlépe vyhovuje věku jeho dítěte a hodnotám jeho rodiny. Dítě, jež ho na těchto cestách doprovázelo, nemá problém přejít most samo. Vypravěč soustavně splétá hustou látku představivosti z vláken velmi reálných míst a věcí u dítěte doma, v jeho sousedství, v jeho městě. Zažehl zvídavost, jež jí vydrží celý život. Takové dítě vnímá mosty i v těch nejvšednějších objektech. A vy budete také. Jedním z důvodů, proč je tato vypravěčská metoda tak úspěšná, je, že vyžaduje pouze minimální přípravu. Metody, jakkoli dobře míněné, které vyžadují naučit se něco zpaměti nebo se složitě připravovat, mohou být komplikované pro rodiče i učitele, kteří trpí nedostatkem času nebo jim chybí dostatečná motivace. Podobně pokud se vypravěč snaží předvídat nebo připravit konec příběhu během vypravování, může se tím rozptýlit a příběh vyšumí doztracena. Klíčem k jednoduchému, neusilovnému vypravěčství je zůstat v přítomném okamžiku a nechat příběh plynout.

Klíčem k jednoduchému, přirozenému vypravěčství je zůstat přítomní a nechat příběh plynout.

I 30 I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 30

23.09.21 21:00


Vy p r av ě č s k á s myč k a

VZOROVÝ PŘÍBĚH

Skřítek v potrubí od Josepha Sarosyho

Toto je zábavný příběh, jenž názorně dokládá, jak je možné používat vypravěčskou smyčku. Dokážete v něm jasně určit pevný bod neboli realitu, z níž jsme vyšli, i to, jak z ní příběh vytvořil most do naší představivosti. Nakonec zjistíte, že děti i rodiče současně cítili hmatatelnou a novou realitu.

d Seděl jsem na sedadle spolujezdce v kamarádově autě. On řídil a jeli jsme po dvouproudé dálnici s našimi dvěma dcerami – pěti- a šestiletou –, které si na zadním sedadle prohlížely obrázkovou knížku. Už jsme byli na cestě půl hodiny a cíl zatím zůstával v nedohlednu. Před námi i za námi sedělo v autech několik dalších rodičů s dětmi. Celá třída z naší školky takto jela společně k farmáři Ronovi, protože jsme toužili znovu si prohlédnout jeho sady a pole. I 35 I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 35

23.09.21 21:00


JA K V Y PR ÁV Ě T PŘ Í B Ě H Y DĚ T E M

Jenže cesta se vlekla. Budování důležitého plynovodu způsobilo, že dvouproudá silnice s velkolepým výhledem na Rio Grande byla místy zúžená do jednoho pruhu. Občas jsme míjeli pracovníky řídící dopravu, a jak jsme tak stáli v koloně, sledovali jsme dělníky v oranžových vestách a žluté stroje usazující na patřičná místa obří díly potrubí. „Tati, já se nudím,“ prohlásila kamarádova dcera a hodila knížku na podlahu. „Pověz nám nějaký příběh.“ „No… hm…“ kličkoval její otec. Okamžitě bylo jasné, že žádný nezná. Příběhy. Odkud se berou? Kéž by se daly prostě jen tak utrhnout ze stromu… Trpělivě jsem poslouchal, jak se kamarád s dcerou ve stojícím autě pár minut dohadují a kňourání a nepohoda narůstají. Seděl jsem tiše ve snaze být zdvořilý. Když bylo stále jasnější, že od kamaráda žádný příběh nepřijde, odvážil jsem se je přerušit. „Víte co,“ nabídl jsem se, „já vám povím příběh. Mám ale jedno pravidlo…“ „Jaké?“ „Nesmí se vám líbit.“ Holčičky se rozesmály. Kamarád se zahihňal. Aby předešla zmatení ostatních, ozvala se moje dcera. „To on jen tak říká,“ zavrtěla hlavou. „Není to pravda.“ „Ty nemáš pravdu,“ zavtipkoval jsem a ona protočila oči. Tuhle hru miluju. „Dobrá,“ začal jsem, „víte, jak Silke pořád vypráví příběhy o skřítcích?“ „Ano…“

I 36 I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 36

23.09.21 21:00


Vy p r av ě č s k á s myč k a

Když se kamarád dohadoval se svou dcerou, trochu jsem se porozhlédl kolem. Neměl jsem k dispozici žádnou pohádkovou loďku ani mechem porostlý hrad. Neměl jsem s sebou ani žádnou plastovou panenku. Zato jsem měl kovové trubky. Kilometry kovového potrubí. Všude kolem, kam jste se jen podívali, byla země rozervaná. Dělníci s přilbami na hlavách nosili hrábě a lopaty, řídili stavební stroje a mířili plazmovými hořáky na obří kovové trubky a svařovali je dohromady. Nebyl to zrovna ráj na zemi, ale právě to jsme měli k dispozici. „Dobrá,“ řekl jsem, aniž bych věděl, jaký příběh budu vyprávět, „jeden skřítek byl na cestě do Taosu.“ Začal jsem ho popisovat, malého, zavalitého chlapíka se špičatou čepicí. „Šel po cestě, po téhle cestě, a přicházel lidem pomoct připravit se na Vánoce.“ Silke nám o takových svátečních skřítcích vyprávěla ani ne týden předtím. Jmenují se wichtelové a objevují se v německých pohádkách, aby pomohli s drobnými úkoly kolem svátků, jako třeba naštípat dřevo nebo vyčistit krb. Holčičky věděly tohle i to, že skřítkové by neměli být vidět. „Šel po kraji cesty, držel se ve vysoké trávě a mezi keři, aby nebyl vidět, když tu dorazil k obrovské hromadě bahna. Jeden velký nepořádek. Všude byly trubky a stroje a všechno možné nářadí a materiál. Naštěstí byl víkend a všichni dělníci byli doma a pravděpodobně se připravovali na Vánoce.“ Dlouhá řada aut jedoucích z protisměru se nakonec zastavila a vodicí vozidlo se na malém prostoru otočilo a rozjelo se opačným směrem. Pracovník zajišťující signaI 37 I

jak_vypravet_sazba_FIN.indd 37

23.09.21 21:00