ARTHUR HAILEY
takového potřebovala, a pak také proto, že byl rozhodnut zbavit se hanlivé přezdívky „pan účetní“, které se dostávalo každému, kdo se vyšvihl přes finančnictví a neměl žádné zkušenosti jako obchodník nebo technik. Chryslerova společnost pod jeho vedením šla jednou nahoru a jednou dolů. Jeden dlouhý šestiletý cyklus vzbudil důvěru akcionářů, další mezi nimi vyvolal poplach. Ten se však zase pomalu utišil zásluhou drastických úsporných opatření a zoufalého úsilí, takže se objevily názory, že Chryslerova společnost je na tom nejlíp, když se nezavádějí žádné novoty nebo když jde do tuhého. Tak či onak, teď už nikdo vážně nepochyboval, že Chryslerův emblém, štíhlá pěticípá hvězda, se udrží nad obzorem – což byl sám o sobě solidní úspěch. Na předsedu správní rady zapůsobil tak, že nyní daleko méně spěchal, více přemýšlel, a četl, nač měl chuť. V této chvíli pročítal nejnovější výlev Emersona Valea, který otiskl také Wall Street Journal, i když ne v tak nápadné úpravě jako Detroit Free Press. Chryslerova šéfa Vale nudil. Zdálo se mu, že není originální a že se opakuje, a tak si po chvíli nalistoval raději zprávy o situaci na trhu nemovitostí, které mu připadaly rozhodně důležitější. Příliš se o tom ještě nevědělo, ale Chrysler se stal v posledních několika letech na trhu nemovitostí skutečnou velmocí, což – spolu se změnami ve výrobním programu – mělo umožnit nynějšímu třetímu největšímu automobilovému koncernu vyrovnat se v několika málo desetiletích konkurenční firmě General Motors, a možná ji i předstihnout. V každém případě to byl jeho cíl. Zatím – předseda správní rady z toho měl příjemný pocit – proudilo z Chryslerových továren v Hamtramcku i jinde auto za autem. Velká trojka se tedy – jako každý jiný den – snažila ze všech sil udržet status quo, zatímco menší firma American Motors k němu přispívala ve svých továrnách na severu ve státě Wisconsin jistým množstvím ambasadorů, kornetů, javelinů, gremlinů a ostatních vozů podobného druhu.